SAN FRUTTUOSO DI CAMOGLI
Ligurie - Città metropolitana Genova – obec Camogli
Osada v největší zátoce jižního pobřeží poloostrova
Portofino na úpatí několik set metrů vysokých strmých
skalnatých srázů. Jádrem osady je bývalé benediktinské opatství s klášterním kostelem. Na skále nad osadou obranná Doriova věž.
Trvalé osídlení se zde předpokládá již v 6.
století. Kolem roku 711 sem měl podle legendy dorazit tarragonský
biskup Prosper, prchající z Pyrenejského
poloostrova napadeného Araby a snažící se najít místo, kam by ukryl bezpečně
ostatky svého předchůdce svatého mučedníka Fruttuosa
a jeho jáhnů Auguria a Eulogia.
Na dobře skryté, nepřístupné místo se silným pramenem pitné vody byl prý
doveden vnuknutím samotného světce. Snad již v té době zde vznikla nějaká
malá církevní komunita, o které však nic nevíme. Nejsou známy ani žádné
pozůstatky kostela z té doby (někdy se uvádí, že stál výše ve svahu
v místech zvaných Chiesa Vecchia,
tedy Starý kostel, kde údajně jakési pozůstatky staveb dosud existují, místo se
mi však nepodařilo lokalizovat a osobně bych kostel spíše očekával u pramene).
Klášter v pravém slova smyslu vznikl pravděpodobně v 10. století. Po
zániku kláštera (16. stol.?) převážně rybářská osada, v 19. století zde
žilo přes sto obyvatel. Dnes především turistická destinace s několika
restauracemi, jedno z východisek turistických stezek po okolních horách.
Osada přístupná pouze po moři nebo strmými pěšími stezkami přes hory; nevede
sem žádná sjízdná cesta.
Součást regionálního přírodního parku Portofino.
celkový
pohled na San Fruttuoso ze
zátoky
zástavba
východní části osady
pohled na
osadu od severovýchodu, z úbočí Monte di Portofino
olivový
háj na terasách strmého svahu nad osadou
Abbazia di
San Fruttuoso
Převážně středověký areál bývalého benediktinského
opatství (též Abbazia San Fruttoso di Capodimonte)
uzavírá na severní straně celou mořskou zátoku. Do zátoky je komplex staveb
otočen podlouhlou dvoupatrovou gotickou budovou s trojdílnými okny, zvanou
lodgie (též opatství). Za ní se ukrývá malý rajský
dvůr s patrovým ambitem a k němu ze západní strany přiléhající
nejstarší část kláštera, v jejíž přízemí je hrobka rodiny Doria, v patře dnes pokladna a prodej suvenýrů.
Východně od rajského dvora se nachází naopak nejmladší objekt areálu – fara.
Severně od ambitu kostel, ve zdivu raně středověký, avšak v novověku výrazně
upravený; pozůstatky původní svatyně pod dnešní podlahou přístupné. Nad středem
kostela věž s lucernou, která je dominantou celého areálu. Spodní část
věže tvoří do lodi otevřená kopule v byzantském stylu z konce 10. století,
na ní byla později přistavěna dnešní osmiboká věž. Pod kostelem, přímo
v ose věže, se nalézá „posvátný“ pramen, ústící štolou ve východní části
klášterních sklepů. Klášter v minulosti stál přímo v moři; dnešní pláž
před ním vznikla až počátkem 20. stol.
Historie a stavební vývoj kláštera dosud nejsou
zcela objasněny. První zmínka o klášteru je z roku 984. V dokumentu
se píše o obnově kláštera zničeného nájezdy saracénských pirátů, takže klášter
prokazatelně existoval již před tím, ale o době jeho vzniku se nic neví (někdy
se uvádí 9. stol. jindy je za zakladatele považován sám Prosper
v 1. polovině 8. stol.). Každopádně, nejstarší dochované objekty kláštera –
kostel, prostory západně a východně od ambitu a snad i samotný dolní ambit –
pocházejí právě z 10. století, byť minimálně některé zřejmě z doby
před zmiňovanou obnovou. Podle stylu kostelní kopule (spodní části kostelní
věže) někteří badatelé soudí, že obnovu realizovali mniši z Řecka; jindy
jsou však příchozí do San Fruttuosa
dáváni do souvislosti s benediktinským opatstvím San
Colombano. Ve 12. století byly pro rozrůstající se
mnišskou komunitu budovy navýšeny o druhé podlaží, snad tehdy vznikl i horní
ambit, byť v jiné podobě, než je dnes. Od 2. poloviny 13. stoleté jsou
osudy kláštera úzce propojeny s janovskou patricijskou rodinou Doria. Jejich nákladem byla tehdy vybudována impozantní
gotická „lodgie″ výměnou za právo vybudovat si
v klášteře rodinnou hrobku. Teprve v té době je zdejší komunita
jednoznačně definována jako součást benediktinského řádu. Během 14. a 15.
století získával klášter na významu, zároveň trpěl častými nájezdy saracénských
pirátů, takže byl nakonec mnichy opuštěn a obýván jednak rybáři, jednak různými
lidmi mimo zákon. Roku 1544 se admirál Andrea Doria
zavázal obnovit klášter a zajistit jeho ochranu proti pirátům, za což se stal
fakticky jeho vlastníkem. Zda se obnova podařila není zcela jasné (viz
poznámky), jisto je, že v 16. století došlo minimálně k renesanční přestavbě
ambitů. Poté, co mniši klášter definitivně opustili, byl klášterní komplex
přestavěn pro potřeby obývání rolníky a rybáři. Tehdy byla mimo jiné zazděna
sdružená okna v průčelí lodgie a zbořen
dormitář, přiléhající k východní straně ambitu. Kostel, využíván nadále
laickými věřícími, byl přestavěn tak, že byla zvýšena jeho podlaha, čímž byl
zajištěn snadnější přístup zvenčí (dolní ambity, ze kterých se do té doby do
kostela vstupovalo, leží několik metrů pod úrovní okolního terénu); kostel se
tím opticky výrazně snížil. Roku 1842 se stal kostel farním a v areálu
byla vybudována fara (ta byla sice po několika letech zničena povodní, ale roku
1885 byla postavena znovu, v téměř identické podobě). Velká povodeň roku
1915, která se přiřítila z hor roklí nad klášterem, budovy silně
poškodila, mimo jiné strhla celou západní část kostela (a vytvořila
z naplaveného materiálu dnešní pláž před klášterem). Kostel byl opraven a
roku 1922 znovu uveden do provozu, ovšem ve zkrácené podobě; zbořená část
nebyla dostavěna, pouze bylo vystavěno nové průčelí. Roku 1933 byla
zahájena rozsáhlá rekonstrukci areálu, při níž byla obnovena středověká
podoba průčelí kláštera. Roku 1983 darovala poslední dědička rodu Orietta Pogson Doria Pamphilj bývalý klášterní
komplex neziskové organizaci Fondo per l’Ambiente Italiano (FAI), která
zajistila v letech 1985 – 89 kompletní rekonstrukci objektu včetně rozsáhlých
archeologických výzkumů. Roku 1989 zde bylo zřízeno muzeum a areál včetně
archeologických vykopávek byl zpřístupněn veřejnosti. Kompletní konzervace
celého komplexu se uskutečnila v letech 2012-2021. V rámci něj byl roku 2017 uvolněn přístup
k prameni pod kostelem.
Klášter je přístupný turistům (otvírací hodiny,
vstupné). Prohlídka je bez průvodce, objekt je vybaven řadou informačních
tabulí s plánky a italsko-anglickými texty. „Sklepy″ při pláži
z větší části volně přístupné, stejně jako loď kostela.
celkový
pohled na klášter; budova nejvíce vpravo je fara
podoba
kláštera na konci 19. stol. (www.beniculturalionline.it)
unikátní
fotografie z roku 1934, kdy probíhala rekonstrukce průčelí lodgie (www.agenziabozzo.it; B. Ferraris)
Plán
suterénu klášterního komplexu – modře románská část z 10. – 11. století,
fialově gotická část ze 13. stol. (pod lodgií), bíle
vlevo nahoře vyústění štoly od pramene pod kostelem. Úplně vlevo protíná
fialovou i modrou část veřejný průchod od moře ke kostelu. Do sklepů původně
zasahovala mořská hladina a sloužili pravděpodobně jako přístaviště. (plánek
převzat z informační tabule v expozici)
Plán
prvního podlaží klášterního areálu (vzhledem ke svažitosti terénu z větší
části též suterénního) – modře románské části z 10. – 11. století, fialově
gotické části ze 13. stol. Fialový prostor vlevo od ambitu hrobka Doriů (místnost ve skutečnosti také románská, fialová barva
značí pozdější úpravy). Vpravo od ambitu prostor, který snad býval kaplí či
refektářem, nad ním bývalá sakristie, přes kterou byl původně vchod do kostela
(v horní části plánku). Mezi sakristií a vlastní kostelní lodí drobná kaple,
vlevo od ní fialově krypta. Levá část kostela je označovaná jako matroneum a je pro mě poněkud záhadná; viz níže. (plánek
převzat z informační tabule v expozici)
Plán
druhého podlaží klášterního komplexu – zeleně románské části z 12.
století, fialově gotická lodgie ze 13. stol., žlutá
značí renesanci (16. stol.). Barvy zde však nejsou zcela přesné, protože zeleně
značený ambit je v dnešní podobě v podstatě čistě renesanční, zatímco
kostel (žlutý) je minimálně ve zdivu románský. Bílá stavba vpravo je fara,
postavená až v 19. stol. (plánek převzat z informační tabule
v expozici)
stavební
vývoj kláštera (z expozice) – první snímek představuje prvotní klášter, druhý
snímek stav na konci 10. stol., třetí snímek konec 13. stol., čtvrtý
snímek v 16. stol., pátý snímek je současný stav
rajský
dvůr s patrovým ambitem
dolní
ambit, románský, v renesanci zaklenutý
horní
ambit, v renesanci zcela přestavěný při použití starších stavebních prvků
románské
hlavice sloupů horního ambitu
okénko na
východní straně horního ambitu
sdružené
okno na jižní straně horního ambitu, původně ve vnější stěně kláštera otevřené
do zálivu
románské
okénko v prostoru dnešní pokladny, v patře západního objektu kláštera
okna
v jižní stěně patra románské části kláštera, původně otevřená do zálivu,
dnes v interiéru lodgie
pohřebiště
rodu Doria, zřízené ve starším objektu ve 13. stol.
hrobky
příslušníků rodiny Doria
římský
sarkofág v pohřebišti rodu Doria
jižní
stěna pohřebiště s románskými prvky; pravděpodobně 10. stol.
prostory
přiléhající na jihu k pohřebišti rodu Doria
románský
suterén; dodnes jako kdysi zde „zakotveny“ lodě
komín na
budově „lodgie″
muzejní
expozice v horním podlaží lodgie
muzejní
expozice ve spodním podlaží lodgie
románská
místnost přiléhající k západnímu konci dolního podlaží lodgie
suterén
pod lodgií; původně tu nebyl štěrk, ale mořská
hladina
vyústění
štoly od pramene v podzemí kláštera; na přepadu se hojně vytváří travertin
Suterénní
prostora na východní straně ambitu je pozůstatkem dnes neexistujícího
východního křídla kláštera. Je datována do nejstarší fáze výstavby kláštera
(10. stol) a podle apsidy v síle zdiva bývá považována za kapli či
kapitulní místnost; nelze však vyloučit ani možnost, že šlo o refektář. Po
přestavbách kláštera ve 13. stol. sloužila k pohřbíváni mnichů, později (14. –
15. stol.) i světských osob, jak se usuzuje z nálezu dvou snubních
prstenů. Bylo zde objeveno celkem osm kamenných hrobů, v nichž však byly
vícenásobné pohřby z různých období.
bývalá
sakristie při severovýchodním rohu dolního ambitu
Kaple
s drobnou apsidou v síle zdiva (10. stol.) v jihovýchodní části
kostela; původně se přes ní vstupovalo z kláštera (sakristie) do vlastní
kostelní lodi, dnes pod úrovní podlahy. Dochovány fragmenty původních vápenných
omítek. Za zdí s okénkem (na posledním snímku) krypta, oddělená od kaple
ve 13. stol., v níž byla pochována nějaká významná osoba, pravděpodobně
opat.
Prostor
středověké kostelní lodi s pozůstatky původích podlah. Část kostela
sloužící řeholníkům byla od zbytku kostela oddělen zdmi, jakje patrné na
následujícím obrázku. Na třetím snímku schody, které vedly do zvýšené apsidy
(nad úrovní dnešní podlahy).
kresebná
rekonstrukce interiéru kostela před novivěkým zvýšením podlahy a před zbořením
západní části chrámu
ozdobný
kamenný pás v původní kostelní lodi
Tenhle
prostor v západní části původní kostelní lodi je označován jako matroneum, tedy část chrámu určená ženám. Nějak si však
jeho funkci nedovedu představit, navíc nic takového není zakresleno na
rekonstrukci interiéru kostelní lodi výše (nacházíme se těsně před dělicí zdí
uprostřed kostela).
celkový
pohled na kostel; v pozadí Doriova věž
průčelí
kostela, nově vybudované po roce 1915, kdy se tato část kostela zřítila;
původně zde byl delší
apsida
kostela
detail
jižní fasády kostela s obloučkovým vlysem
věž
s lucernou nad středem chrámu
pohled do
věže z lodi chrámu; toto je původní „byzantská″ kopule z 10.
stol.
apsida
kostela s oltářem, v němž uloženy ostatky svatých Fruttuosa,
Auguria a Eulogia
interiér
kostelní lodi
drobná
apsida v síle zdi v jižní boční lodi (stejná je i v severní
boční lodi)
z výzdoby
interiéru kostela (19. stol.)
křtitelnice
Řez
klášterem, na němž je dobře vidět jednak konstrukce dvojí věže, jednak pramen
pod kostelem. Není zde znázorněna původní úroveň kostelní podlahy, která je na
úrovni podlahy dolního ambitu (ilgiornaledeilavori.com)
Torre Doria (Doriova
věž)
Renesanční hranolová strážní věž na skále
jihovýchodně nad klášterem. Věž je vysoká cca 22 m. Na jižní a západní straně
na fasádě velký znak Doriů. Vstup od severu po zděné
lávce v místech původní padací.
Stavba věže souvisela se závazkem admirála Andrea Dorii ochránit klášter proti nájezdům pirátů. Věž byla
postavena roku 1562, tedy dva roky po jeho smrti, jeho dědici. Byla vybavena mimo
jiné třemi těžkými děly, bombardou a arkebuzami. V 19. a 1. polovině 20.
století sloužila jako škola pro obyvatele osady.
Doriova věž
znak Doriů – černá korunovaná orlice na zlatostříbrném poli – na
fasádě věže
vstup do
věže s patrnými pozůstatky opevnění – střílnami a kladkami a vpadlině po padací lávce
Zajímavosti,
poznámky:
Ø
Jedna
z verzí legendy o příchodu biskupa Prospera
do těchto míst praví, že ho sem dovedl anděl. Jeskyni s pramenem však
obýval zuřivý drak, kterého musel anděl osobně z hory vyhnat, než se zde
biskup se svými druhy usadili.
Ø
Z dostupných
informací je dosti nejasná časová posloupnost událostí v 16. století.
Co je (téměř) jisté? Že roku 1544 papež Pavel III. udělil kontrolu nad
opatstvím a jeho pozemky rodině Doria za předpokladu,
že na své náklady obnoví klášter a převezme odpovědnost za jeho ochranu před
piráty, roku 1551 papež Julius III. ustanovil klášter jako světské opatství a
jeho patronát udělil admirálu Andreu Doriovi. Že věž, která měla tuto ochranu zajistit,
byla postavena roku 1562, tedy dva roky po Andreově
smrti. A že přestavba kostela do současné snížené podoby musela proběhnout až
po definitivním opuštění kláštera řeholníky, protože fakticky znemožnila přímý
vstup z kláštera do kostela. Co se píše, aniž by bylo někde (v mě známých
podkladech) jednoznačně doloženo? Že řeholníci opustili klášter z důvodu
pirátských nájezdů již v 16. století. Že renesanční přestavbu ambitu a
kostela nechal udělat Andrea Doria již po odchodu
mnichů. A že po zrušení kláštera byly objekty přestavěny na byly pro rybáře. Co
z toho plyne? Zdě se, že roku 1544 byl klášter opuštěn. Ovšem pokud se
Andrea Doria zavázal k jeho obnově, asi hned
nezačal přestavovat kostel tak, aby se do něj mniši nedostali. Otázkou
samozřejmě je, do jaké míry se obnova mnišské komunity podařila. Zda tím
odchodem mnichů z důvodu pirátských nájezdů je myšlen odchod před rokem
1644 nebo někdy později (pak by to buď znamenalo, že ochrana kláštera
nefungovala, nebo že odchod byl z jiného důvodu). Je možné si představit,
že věž byla stavěna v době, kdy již bylo jasné, že klášter nebude obnoven?
Asi to není vyloučené, místo mělo jakožto zdroj pitné vody i nadále strategický
význam. Ovšem ještě v 17. století údajně některý z opatů zajišťoval
nové zastřešení věže (?). Nezodpovězená tak stále zůstává otázka přesnější
datace přestavby ambitu a kostela. Přestavba ambitu mohla souviset
s obnovou kláštera, pak by ale nemohla být současná s přestavbou
kostela. Nebo k ní došlo v době, kdy již byl klášter mnichy
definitivně opuštěn, pak ale byla mezi klášterem a ubytováním rybářů musela být
zjevně ještě nějaká mezifáze, kdy se předpokládalo nějaké rezidenční využitím
areálu samotnými Dorii, neboť jinak by tato přestavba
nedávala smysl. Osobně bych se spíše klaněl k variantě, že
k přestavbě kostela pro laické věřící došlo až někdy později, rozhodně po
smrti Andrea Dorii, nejspíše v 17. stol.
Ø
Uvádí
se, že v San Fruttuosu
bývalo nejméně pět mlýnů. Není však jasné, zda je myšleno přímo dole
v osadě, a nebo jsou myšleny mlýny výše ve svahu na říčce stékající do
zátoky.
Ø
Na
dně zátoky před klášterem, v hloubce 17 metrů, stojí bronzová socha Krista
z propasti. Byla vytvořen sochařem Guido Galletim a umístěna sem v roce 1954 na ochranu a památku
všech, jejichž život je spojen s mořem. Obnovena v devadesátých letech 20. stol.
Web:
wikipedie - https://it.wikipedia.org/wiki/Abbazia_di_San_Fruttuoso
FAI - https://fondoambiente.it/luoghi/abbazia-di-san-fruttuoso
FAI, prameny - https://fondoambiente.it/news/abbazia-di-san-fruttuoso-lacqua-delle-sorgenti
FAI, rekonstrukce areálu - https://fondoambiente.it/news/san-fruttuoso-di-camogli-interventi-di-conservazione-e-restauro
FAI, restaurování fasády kostela - https://fondoambiente.it/news/abbazia-di-san-fruttuoso-il-restauro-della-facciata-della-chiesa
Magistri – rekonstrukce areálu - https://ilgiornaledeilavori.com/san-fruttuoso
historické fotografie Camogli;
s podrobnou historií - http://www.agenziabozzo.it/camogli_ieri/CAMOGLI_ANTICA_web/Camogli_Foto_Antiche_876_San_Fruttuoso_chiostro_Abbazia_cartolina_1900.htm
historické fotografie Camogli;
rekonstrukce průčelí - http://www.agenziabozzo.it/camogli_ieri/CAMOGLI_ANTICA_web/Camogli_Foto_Antiche_731_San_Fruttuoso_Primi_lavori_di_restauro_dell%27Abbazia_1933.htm
stránky osady San Fruttuoso (archivované) - https://web.archive.org/web/20160610180255/http://www.consorziosanfruttuoso.it/storia-.html
mapa kulturního dědictví - https://www.beniculturalionline.it/location-592_Abbazia-di-San-Fruttuoso-.php
polské stránky o Itálii - https://www.italiapozaszlakiem.com/san-fruttuoso-liguria/
popis areálu z roku 1924 - http://www.stagniweb.it/foto6.asp?File=fruttuos&Inizio=43&Righe=10&InizioI=1&RigheI=100&Col=5
další
místa v okolí (mapa) / Itálie / rejstříky
květen 2022