ŘEZNO 2010

Nocleh a podvečerní město

Začíná se stmívat. Přecházíme Dunaj a hledáme Jugendherberg, kde máme zamluvené ubytování. Vyšlo sice o něco dráž, než loni v Linci (čtyři lůžka se snídaní za 90 euro), ale nic levnějšího jsme tu neobjevili. Pokojík útulnější, když už to porovnávám s loňským rokem, v hlavní budově k dispozici malá kuchyňka s lednicí, rychlovarnou konvicí a mikrovlnou troubou, a herna s velkým množstvím stolních her a vybavenou knihovnou (mimo jiné několik pěkných knížek o Řezně). A také automat na limonády, ze kterého padají nápoje ve skleněných lahvích! (vedle stojí přepravka na prázdné sklenice) - dobré půllitrové limonády, mimo jiné bezkofejnová kola, v cenách kolem 1 eura.

Paní na recepci se ptá, jestli jsme členovy hostelové federace. Kroutíme hlavou, že ne. Strká nám jakousi kartičku, že tu musíme mít, jinak by nás tu nemohla ubytovat. Je na ní šest políček, do prvního nám rovnou lepí nálepku. S obavama čekám, kolik si za ní napočítá. Zdá se, že nic (ale když jsem pak zjišťoval doma na webu, o co kráčí, tak jsem tam vyčet, že by ta nálepka měla stát 3,10 eura, tak nevím, možná jsme to v celkové ceně a odečtené záloze jen nepostřehli – je to jakási náhradní členská průkazka pro hosty ze zahraničí, platí rok a po případném zaplnění všech šesti políček pak už opravňuje k využívání hostelů bez dalších poplatků). Ubytováváme se a vracíme se do nočního města. Však většina měst a trhů jakbysmet je nejhezčích za tmy.

Bereme to oklikou, přes předměstí Stadtamhof a pak po slavném kamenném mostě (jehož severní část je momentálně v rekonstrukci). Okukujeme výlohy malých krámků - Betlémy, hračky, šperky... Mimochodem, je tu celkem běžným jevem, že touhle dobou nestojí ještě Betlém tak, jak ho známe my, ale je za oknem místo něj výjev předvánoční - tedy buď těhotná Panna Maria putující na oslu nebo (několikrát) Maria a Josef dohadující se s hostinským o nocleh.

Moc pěkný malý trh, více méně čistě umělecký, nacházíme na náměstíčku u Staré radnice (Rathausplatz). Různí pajduláci svaření z odpadního železa, karikatury zvířat, hudební nástroje... Do toho vyhrává z pódia nějaké folkové trio Italů a mezi tím vším rozkošný malý kolotoč, taková klec s dřevěných klacků s nejrůznějšími sedátky, ověšené různými bubínky a dalšími hejblátky - zkrátka něco, co se naprosto vymyká čemukoliv, na co je člověk pod tímto názvem z poutí zvyklý. Majda zkouší (1 euro) a pak popocházíme na sousední Haidplatz. Ten je o něco větší, do noci tu vyhrává pro změnu dixilend, ale charakter má podobný. Reliéfy vyřezané z kamene, pletené výrobky, různá malovaná skla... Plno pěkných věcí, přinejmenším na koukání.

Snažíme se dostat k Thrun-Taxiskému zámku na jižním okraji města, kde by měl být dle webu další z vánočních trhů. Kličkujeme potemnělými uličkami bez vánoční výzdoby. Areál zámku-kláštera nacházíme celkem snadno, na třetí pokus i ty správná vrata, kterými se leze dovnitř, ale zjištění, že za vstup na trh se platí 6 euro za osobu nás trochu zaskakuje. Co tam může být tak atraktivního, že si lidi zaplatí nemalý peníz, aby tam mohli jít utrácet? Problikávající modrá a zelená světla z dáli z parku nás nějak nelákají, abychom to šli blíže zjišťovat. Vracíme se na Neupfarrplatz, kde jsme byli již odpoledne, dáváme si k večeři půlmetrové „buřty“ a míříme po nábřeží do ubytovny. Však už je půl deváté. Před spaním ještě jedna partička stolního fotbalu (hra - 13 míčů - za 1 euro) a dobrou noc.

Ráno se probouzíme až v půl deváté. A ksakru, asi jsem zamáčknul budík, snad jsme nepřišli o snídani? Ne, v pohodě, snídaně je až do půl desáté. Uff. Švédský stůl - pečivo, několik druhů salámů (včetně pršutu) a sýrů, dva druhy marmelády, máslo, med, nutela, jahodový a meruňkový jogurt (zejména ten meruňkový, s kousky meruněk, báječný), müsli, k tomu kafe, čaj, kakao a mléko. Když jsme dorazili, bylo už trochu probráno. Neznaje místní poměry, smířili jsme se s tím, že kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, však je tu ještě dost jiných dobrot. Skupinka po nás však okamžitě naběhla do kuchyně a kuchařka zas všechno doplnila. Je tu celkem živo, vskutku mezinárodní sestava. Ještě minimálně jedna česká rodinka, skupinka černochů, tři Arabky, partička podle řeči odkudsi ze Španělska či jižní Ameriky a samozřejmě plno Němců. Příjemné, jak obvykle herberky bývají.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku