SASKO

DRESDEN (Drážďany)

Saskp - Stadt Dresden

Město na Labi (113 m n. m.), metropole Saska. Historické jádro se skládá ze dvou samostatných částí - levobřežního Starého Města (Altstadt) a pravobřežního Nového Města (Neustadt; zvaného též Altendresden, Staré Drážďany!), obě tyto části pak ještě z „vnitřního″ města (Innere Altstadt, respektive Innere Neustadt) a z historických předměstí (v případě Starého Města to jsou Wilsdruffer Vorstadt, Seevorstadt, Primaische Vorstadt, Südvorstadt a Johannstadt, v případě Nového Města pak Leipsiger Vorstadt, Stadt Neudorf, Antonstadt a Radeberger Vorstadt). Většina nejvýznamnějších památek - Albertinum, Kunsthalle, Stavovský dům (Ständehaus – bývalý saský parlament), Frauenkirche, zámek, katedrála, Semperova opera. Zwinger - je soustředěna při levém břehu Labe ve Vnitřním Starém Městě. Zde i tzv. Brühlova terasa s Venušiným bastionem, jediný významnější pozůstatek drážďanského opevnění. O něco dále od řeky se nachází rozlehlé čtvercové náměstí Altmarkt, centrum Starého Města, které však bylo při poválečné obnově města zcela znovu vybudováno. V rohu náměstí stojí Kreuzkirche, třetí z dominantních kostelů Starého Města. V jihovýchodní části Starého města stojí komplex radnice. Moderní pěší zóna Prager Strasse (Pražská třída) směřuje z historického jádra k jihu k hlavnímu nádraží. Osou Vnitřního Nového Města, je parkově upravená třída Hauptstrasse, spojující Neustädler Mart se známo sochou „Zlatého jezdce″ s náměstím Albertplatz, které je dnes přirozeným centrem Nového Města v širším slova smyslu. Zatímco v části západně od Hauptstrasse kole kostela sv. Tří králů (Dreikönigskirche) je dochovaná historická zástavba, východní část zabírá především výstavba z 2. pol. 20. stol. Na novoměstském nábřeží několik výstavných budov, vesměs vládních, na západním okraji Nového Města pak v rozlehlém parku Japonský palác. Oba břehy spojeny několika mosty, z nichž nejstarší je kamenný Augustův most (Augustusbrücke).

Původně slovanská osada (Dresdany či Drežďany značí bažinatý les). Badatelé nejsou dodnes zcela jednotní v názoru, zda je starší osídlení na pravém či levém břehu Labe. Na výšině nad levým břehem založen pravděpodobně již někdy na přelomu 11. a 12. stol. malý hrádek, při němž se vyvinulo město. První historická zmínka 1206. Na konci 12. stol. jádro Starého Města kolem Altmarktu opevněno, ve 2. pol. 13. stol. zde založen františkánský klášter (dnes zaniklý). Roku 1403 získal městská práva i Altendresden na pravém břehu Labe. Zdejší dvůr vesměs patřil drážďanským měšťanům. 1404 zde byl založen i augustiniánský klášter (zbořen v pol. 16. stol.), přesto šlo o poměrně nevýznamnou aglomeraci. Význam Drážďan vzrostl ve 2. pol. 15. stol., když sem z Míšně přesídlili Wettinové. Počátkem 16 stol. Staré Město rozšířeno o předměstí s kostelem Panny Marie („Dorf um die Frauenkirche″). V pol. 16. stol. pak kolem tohoto rozšířeného Starého Města vybudováno dle plánů Caspara Vogta von Wierandt nové renesanční bastionové opevnění (Drážďany byly prvním městem v Německu s uzavřenou bastionovou hradbou), jehož jediný pozůstatek - bývalou Cihelnou bránu s přilehlým bastionem - lze dnes vidět v rámci expozice Festung Dresden. Opevnění vybodováno i kolem Starých Drážďan, které v té době byly formálně sloučeny s levobřežní částí do jednoho města (což pro pravobřežní část znamenalo jen další pokles významu). Velký rozvoj Drážďan nastal zejména v 1. pol. 18. stol. za Augusta Silného, kdy se staly kulturní metropolí Evropy. 1732 založeno na pravém břehu Labe na místě Starých Drážďan Nové Město. Druhá velká vlna výstaveb honosných staveb ve 2. pol. 19. stol. Před koncem 2. sv. války - v noci ze 13. na 14. února 1945 - uskutečněna kontroverzní série spojeneckých náletů, při nichž totálně zničeno asi 15 km2 vnitřního města a minimálně 20.000 civilních obětí (údaje se silně rozcházejí). Některé objekty byly rekonstruovány bezprostředně po válce (Zwinger), jiné jsou rekonstruovány až v posledních desetiletích (Frauenkirchen, zámek), mnohde v centru jsou dodnes nezastavěné proluky. V současné době probíhá intenzivní snaha uvést alespoň jádro Starého Města do „původní″ renesančně barokní podoby.

znak Drážďan

středověké Drážďany kolem roku 1510 (de.wikipedia.org) a schéma průběhu nejstaršího drážďanského opevnění (ad expozice Festung Dresden)

panorama Starého Města z novoměstské strany Labe - Kunsthalle, Frauenkirche, Sekundogenitura a Ständehaus (prosinec 2011)

Neumarkt s dominantní Fraenkirche – žádná z těchto budou zde ještě začátkem 90. let nestála! (prosinec 2011)

Münzgasse (Mincovní ulička), v pozadí Freuenkirche (prosinec 2008)

prostor při východní straně Schlossstrasse v prosinci 2008 a v prosinci 2011

základy původní zástavby mezi ulicemi Salzgasse a Rampische Strasse východně od Frauenkirche (prosinec 2011); zanedlouho zde bude také stát nový blok domů

Augustův most přes Labe; jeho předchůdce na tomtéž místě byl postaven již ve 13. stol. (prosinec 2011)

betonové plastiky na novoměstském předpolí Augustova mostu zobrazující dnes již nedochované (s výjimkou malé části v parku u Japonského paláce) opevnění Starých Drážďan čili Nového Města – první od Dietricha Nitzsche zobrazuje stav roku 1640, druhý od Vinzenze Wanitschkeho stav kolem roku 1700 a třetí od Egmara Ponndorfa stav v 18. stol. (prosinec 2011)

saské ministerstvo financí na novoměstském nábřeží (prosinec 2011)

novoměstské náměstí Neustädler Markt - socha kurfiřta Augusta Silného z roku1736 neboli „Zlatý jezdec″ a sousední sousoší (prosinec 2011)

gloriet s fontánou na náměstí Albertplatz (prosinec 2011)

pomník na Poštovním náměstí (Postplatz), připomínající násilně potlačené povstání za svobodu 17. června 1953 (prosinec 2011)

„poštovní sloup″ z roku 1722 nedaleko Poštovního náměstí (prosinec 2011)

kostel sv. Anny (Annenkirche) na předměstí Seevorstadt West (prosinec 2011)

budova kina Kristallpalast z let 1996-1998 dle architektonického návrhu Wolfa D. Prixa a Helmuta Swiczinského nedaleko Pražské třídy (prosinec 2011)

Glaskugelhaus od architekta Siegberta Langnera Hatzfelda z let 2004-2005 proti nádraží (prosinec 2011)

sluneční hodiny (prosinec 2008)

Residenzschloss (rezidenční zámek)

Komplex rezidenčních budov kolem tří nádvoří v severní části Starého Města, vznikající postupně od 12. do 19. stol. Severní Velké zámecké nádvoří (Grosser Schlosshof) obnoveno do renesanční podoby z 16. stol. s bohatou sgrafitovou výzdobou. Prostřední Malé zámecké nádvoří (Kleiner Schlosshof), zastřešeno neobvyklou průsvitnou „diamantovou″ membránovou kopulí, slouží dnes jako vstupní foyer celého komplexu. Nejjižnějším nádvořím drobný Dvorek (Wirtschaftshof). Dominantou celého komplexu 100 m vysoká Hausmannova věž (Hausmansturm; přístupná jako vyhlídka). V zámku cenné uměleckohistorického sbírky (klenotnice Grünes Gewölbe - Zelená klenba, největší sbírka osmanského umění mimo Turecko Türckische Cammer, a mincovní a mědirytecký kabinet - nejstarší muzeum grafik v Německu; součást drážďanských Státních uměleckých sbírek). V širším slova smyslu patří ke komplexu zámku i Jiřího brána, Stallhof a Johanneum (bývalé zámecké stáje), jižnější palác Taschenbergpalais a v podstatě i Hofkirche.

Původně malý strážní hrádek, postavený na pahorku Taschenberg pravděpodobně někdy kolem roku 1200 (první jistá zmínka 1289). Kolem roku 1400 rozšířen - z té doby pochází spodní část spodní část Hausmannovy věže. Roku 1474 se sem z Míšně přesunul vévodský dvůr, v souvislosti s čímž došlo k rozsáhlé přestavbě na reprezentativní sídlo, již označované jako zámek (dneší severovýchodní část areálu). Další rozsáhlá přestavba - renesanční - proběhla poté, co roku 1547 získal Mořic Saský titul kurfiřta. Nejprve (1548-56) byla přebudován a k západu rozšířen původní zámek, v letech 1589-91 pak byla přistavěna jižnější část kolem Malého nádvoří. Další přestavby, již barokní, v letech 1674-76 (mimo jiné horní část Hausmannovy věže) a 1717-19 (obnova po velkém požáru 1710). Zásadní novorenesanční přestavba především jižní části a západního průčelí v letech 1889-1901. Roku 1922 zámek zpřístupněn veřejnosti. Obnova válečných ruin začala až roku 1986 a dodnes nebyla zcela dokončena. Některé části nejsou rekonstruovány do stavu před zničením, ale do renesanční podoby z pol. 16. stol.

plán zámku (ke stažení v lepším rozlišení) – sever dole!

areál zámku od severozápadu a od jihovýchodu (prosinec 2011)

ruiny zámku ještě v roce 1985; pohled od jihozápadu (de.wikipedia.org)

Velké zámecké nádvoří s obnovenou sgrafitovou výzdobou, zaniklou počátkem 18. stol. (prosinec 2011)

Malé zámeckého nádvoří, zastřešené dle návrhu drážďanského architekta Petera Kulky (prosinec 2011)

rizalit v jihozápadním koutě Malého zámeckého nádvoří s kašnou sv. Jiří (prosinec 2011)

ostění okénka na jižní straně středního křídla zámku (prosinec 2011)

Hausmannova věž (prosinec 2008)

nebarokní krytý most propojující zámek se sousedním barokním palácem Taschenbergpalais z konce 19. stol. (prosinec 2011)

Georgentor (Jiřího brána)

Objekt v ose Augustova mostu je v podstatě pokračováním severního křídla zámku (proto někdy nazýván též Georgenbau - Dům vévody Jiřího), jehož přízemím prochází brána, umožňující jeden z hlavních přístupů do Starého Města. Na místě starší Labské brány (Elbtor) ho nechal v letech 1530-1535 vystavět Jiří, řečený Vousatý. Údajně nejstarší renesanční stavba Drážďan. Upravena v 1. pol, 18. stol, dnešní neorenesanční podoba z přelomu 19./20. stol. (obnovena v letech 1962-67).

průčelí domu se 4 m vysokou jezdeckou sochou Jiřího Vousatého z konce 19. stol. (prosinec 2011, prosinec 2008)

detail brány z vnější strany (prosinec 2008)

brána při pohledu z města (prosinec 2011)

klenba brány (prosinec 2011)

zazděný portál a kamenný reliéf v interiéru brány (prosinec 2011)

Stallhof („Stájový dvůr″)

Prostor mezi zámkem a bývalými zámeckými stájemi (Johanneum, dnes dopravní muzeum) východně od zámku, kde se pořádaly rytířské hry a jezdecké slavnosti. Jeho severní stranu ohraničuje arkádová Douhá chodba (Langer Gang) ve stylu toskánské renesance z konce 16. stol. Na vnější straně Dlouhé chodby (ul. Augustusstrasse) tzv. Knížecí průvod (Fürstenzug) - 102 m dlouhý obraz o celkové ploše 957 m2, znázorňující procesí 35 saských panovníků z rodu Wetinů od 12. stol. a dalších 59 osob (vojáci, umělci, řemeslníci, zemědělci, děti), 45 koní a dva chrty. Obraz vytvořil v 70. letech 19. stol. Wilhelm Walther, původně sgrafitovou technikou. Protože byl povětrnostními podmínkami velmi poškozen, byl na návrh technického ředitele Královské porcelánky v Míšni Julia Heinze celý obraz v letech 1904 - 1907 přenesen na porcelánové dlaždičky. Skládá se z 23.621 kachlů, jde o největší obraz na kachlíkách na světě. Při bombardování roku 1945 jako zázrakem téměř nepoškozen - zničeny či poškozeny jen necelé 3 % kachlí; koncem 70. letech zrekonstruován do původní podoby (www.fuerstenzugdresden.de).

Stallhof v roce 1900 a po náletu v roce 1945 (de.wikipedia.org)

Dlouhá chodba s 20 toskánskými sloupy (prosinec 2011)

sluneční hodiny na Dlouhé chodbě (prosinec 2011)

Knížecí průvod (prosinec 2008, prosinec 2011)

pohled na Stallhof od jihu – vpravo v pozadí Johanneum (prosinec 2008); dnes již tento pohled neexistuje, prostor byl zastavěn

Kunsthalle

Neorenesanční a neobarokní stavba z let 1887-1894 dle návrhů architekta Konstantina Lipsiuse (proto též často zvána Lipsiusbau). Jedna z budov jižního traktu zastřešena skleněnou kopulí, které se dle jejího vzhledu říká „mačkátko na citrón″. Vystavěna jako sídlo saské Umělecké akademie (Kunstakademie) a výstavní budova Saského uměleckého spolku. Obnova a dostavba některých částí zničených roku 1945 se uskutečnila až v letech 1991 - 2005 s ponecháním známek destrukce, tvořících kontrast s bohatou uměleckou výzdobou. Dnes zde mimo jiné výstavní prostor drážďanských Státních uměleckých sbírek.

monumentální budova Kunsthalle při pohledu z novoměstského břehu (prosinec 2011)

průčelí nejvýchodnějšího traktu Kunsthalle (prosinec 2008)

„Mačkátko na citrón″ – v době svého vzniku velmi kontroverzní prvek, konkorující v panoramatu Drážďan sousední Frauenkirche – s pozlacenou měděnou socha Famy, římské bohyně slávy, na vrcholu (prosinec 2011)

Albertinum

Nejvýchodnější objekt při Brühlově terase vznikl neorenesanční přestavbou ve stylu italského paláce (1884-1887, architekt Karl Adolf Canzler) z někdejší renesanční zbrojnice. Objekt určený pro uložení části královských uměleckých sbírek, zejména soch, pojmenován na počest tehdejšího saského krále Alberta Saského. Dnes zde umístěna Galerie nových mistrů (Galeria Neue Meister) a Sbírka soch (Skulpturensammlung); součást drážďanských Státních uměleckých sbírek. V letech 2004-2010 vybudován na úrovni čtvrtého patra nad vnitřním nádvořím podle projektu architekta Volkera Staaba speciální z dálkových pohledů neviditelný krychlovitý prostor, přezdívaný „Noemova archa″, obsahující bezpečné depozitáře a restaurátorské dílny drážďanských uměleckých sbírek.

severní průčelí Albertina (prosinec 2011)

Frauenkirche (kostel Panny Marie)

Luteránský chrám v severozápadní části Starého Města, na náměstí Neumarkt. Přes 90 m vysoká centrální stavba na čtvercovém půdorysu s mohutnou, 26 m vysokou kopulí, zvanou Kamenný zvon (Steinerne Glocke) je významnou dominantou Starého Města. Pod kostelem se nachází sklepní prostor, tzv. Dolní kostel (Unterkirche).

Kostel Panny Marie je prvně zmiňován roku 1240, jeho původ je však ještě starší (původní dřevěná stavba měla být postavena údajně již na přelomu 10. - 11. stol. jako centrum christianizace zdejšího slovanského kmene Nisanů). Původně stál před hradbami středověkých Drážďan, součástí města se stal spolu s přilehlou zástavbou až v 1. pol. 16. stol. Stával západněji, než současný chrám. Dnešní barokní stavba z let 1726-43 je dílem Georga Bähra (který při stavbě kostela zahynul a byl v něm i pohřben). Kobercový nálet v únoru 1945 bezprostředně chrám přežil, následný požár však narušil jeho statiku natolik, že se druhého dne zřítil; stát zůstaly pouze dva fragmenty zdiva - portálové stěna a apsida. V 60. letech bylo rozhodnuto, že rumiště zůstane neodklizeno jako protiválečný památník. V 90. letech se však přistoupilo k jeho obnově (znovupostavení). Rekonstrukce probíhala s maximálním využitím všech původních kamenů (ve zdivu dobře patrné jinou barvou), bohužel velká část materiálu byla v roce 1959 použita při zpevňování labských břehů. Přesto tvoří originální kameny více jak 40% zdiva. Symbolickým aktem smíření je vrcholový kříž, financovaný z britských darů a vyrobený uměleckým kovářem Adamem Smithem, synem pilota RAF, který se účastnil náletu na Drážďany; střechu lucerny věnovala britská královna. Obnova trvala 11 let, kostel byl znovu vysvěcen v říjnu 2005.

Frauenkirche (prosinec 2011)

Kreuzkirche (kostel sv. Kříže)

Kostel eliptického půdorysu s dominantní průčelní věží v jihovýchodním rohu náměstí Altmarkt je údajně největším luteránským chrámem v Sasku. Spolu s katedrálou v Míšni je hlavním chrámem saské evangelicko-luteránské diecéze.

Již ve 12. stol. na tomto místě stála románská bazilika zasvěcená sv. Mikuláši (Nikolajkirche). 1319 je poprvé zmiňována kaple sv. kříže, jejíž patrocinium se později přeneslo na celý kostel (vysvěcen tak 1388). V 15. stol. přestavěn goticky, později renesančně. Současná stavba z 2. pol. 18. stol., když starý kostel byl zničen během sedmileté války. Původně s bohatou secesní výzdobou z roku 1897. Jedna z mála budov, která byť silně poškozená přežila nálet roku 1945. Rekonstrukce v letech 1950-55. Řešení Fritze Steudtnera, kdy zničené dekorativní prvky nahradila prostá hrubá omítka, z níž pouze tu a tam trčí fragmenty secesní kamenické výzdoby, velice působivé. Hlavní oltář s bronzovým reliéfem od Heinricha Eplera obnoven do původní podoby. Loď volně přístupná, na věž sloužící jako vyhlídka na město se platí vstupné (http://www.kreuzkirche-dresden.de).

kostel sv. Kříže roku 1680 (de.wikipedia.org) a dnes (prosinec 2011)

pamětní deska na kostele je vzpomínkou „v hanbě a smutku″ na židovské spoluobčany zavražděné během 2. sv. války (prosinec 2011)

presbytář před rokem 1945 (de.wikipedia.org) a dnes (prosinec 2011)

zrekonstruovaná dolní část oltáře a obraz Kristova ukřižování od Antona Dietricha z roku 1900 (prosinec 2011)

kazatelna (prosinec 2011)

boční galerie lodi před rokem 1945 (de.wikipedia.org) a dnes (prosinec 2011)

zbytky secesní výzdoby lodi (prosinec 2011)

dva epitafy ze 17. stol. v boční lodi kostela (prosinec 2011)

secesní mříž při vstupu do lodi (prosinec 2011)

epitafy v předsíni kostela (prosinec 2011)

socha Krista trpitele od Sebastiana Walthera z roku 1634, pocházející z rodinné hrobky kancléře Davida Peifera, v předsíni kostela (prosinec 2011)

pomník dirigenta a skladatele Julia Otty před Kreuzkirche - původní památník od sochaře Gustava Kietze z roku 1886 na konci 2. sv. války roztaven pro vojenské účely, roku 2010 Niklasem Klotzem obnoven a doplněn o novou postavu symbolizující dlouhou tradici chórového sboru v Kreuzkirche až do současnosti (prosinec 2011)

Neues Rathaus (Nová radnice)

Vybudována v letech 1905-1910 dle projektu Karla Rotha. Objektu dominuje 100 m vysoká věž.

Nová radnice od jihu; věž vlevo patří kostelu sv. Kříže (prosinec 2008)

bastionové opevnění Starého Města

Renesanční bastionové opevnění kolem Starého Města vzniklo v několika etapách v průběhu 16. stol. V poslední fázi mělo 7 bastionů - 4 šípové na jižní a východní straně z poloviny 16. stol. a tři mladší, mohutné polygonální nad řekou na severu a severovýchodě. Z opevnění je dodnes dochován pouze úsek severní hradby, upravený na tzv. Brühlovu terasu, přilehlý Venušin (Panenský) bastion a část vodního příkopu na západní straně Zwingeru. Venušin bastion - nejmladší část celého opevnění z konce 16. stol. - v sobě kromě soudobých kasemat ukrývá i unikátní prvky staršího opevnění, které byly při budování bastionu po necelých čtyřiceti letech „pohřbeny“ - kompletní Cihlovou bránu se zbytky přístupového kamenného mostu a přilehlý šípový bastion. Cihlová brána (Zigeltor; pojmenována nikoli podle materiálu, ze kterého byla postavena, ale protože jí byly do města dováženy cihly z nedalekých jílovišť při Labi – dříve též Schiffertor, Lodnická brána) pochází z pol. 16. stol. 20 m dlouhý klenutý průjezd byl zajištěn třemi branami. Po obou stranách brány se nacházejí strážnice. Nad mostem přes hradební příkop byla v době budování Panenského bastionu vystavena valená klenba, umožňující přístup i v době stavby bastionu; poté byla zaslepena a chodba zůstala jen jako přístup do nově vybudovaných kasemat. Bastion chránící Cihlovou bránu se skládal z velkého a malého dělového dvoru, propojených klenutým prostorem; k tomuto klenutému prostoru přiléhá malá kruhová prostora, označovaná jako sklad koulí a považovaná za pozůstatek nejstaršího opevnění z roku 1519. Bastion byl přístupný tzv. „Vinnou klenbou″; propojení této chodby se zadní západní strážnicí brány je až z konce 16. stol., v době jejich funkčnosti šlo o dva zcela oddělené objekty. Při výstavbě Panenského bastionu byly oba dělové dvory zakryty a zasypány; malý dělový dvůr byl uveden do původního stavu při rekonstrukci roku 1998.Vnější líc malého dělového dvora se střílnami a vyústěním podzemního kanálu (původního hradebního příkopu) je dobře patrný při pohledu od Labe; tvoří západní bok dnešního bastionu. Interiéry této fortifikace jsou přístupné jako expozice Festung Dresden (Drážďanská pevnost). Vstup do podzemí je mezi Kunsthalle a Albertinem. Jakési prostory, využívané dnes jako restaurace, jsou i v jihovýchodní části tohoto bastionu. Zbývající části opevnění byly strženy roku 1809.

východní strana Venušina bastionu (prosinec 2011, prosinec 2008)

prostor tzv. Medvědince při východní straně Venušina bastionu; v pozadí Albertinum (prosinec 2011)

severní úsek drážďanského opevnění ve 2. pol. 16. stol; část dnes pohřbená v nitru Venušina bastionu úplně vpravo pod čísly 1-3 (ad expozice Festung Dresden)

plán přístupné části podzemí Venušina bastionu (1-3 – Cihlová brána; 4-6 strážnice brány; 7 – Vinná klenba; 8 – Velký dělový dvůr; 9+11 – podzemí původního renesančního bastionu; 10 – Malý dělový dvůr; 12 – Buchnerovy kasematy; 13-14 – most před bránou) a jeho poloha v rámci celého bastionu

modely prostoru kolem Cihlové brány před vybudováním Venušina bastionu v expozici Festung Dresden (prosinec 2011)

zbytky vnějšího portálu Cihlové brány a střední portál s bočními průchody pro pěší; cihlová vestavba se třemi oblouky v pozadí pochází až z poč. 20. stol. a souvisí s dálkovým vytápěním některých budov (prosinec 2011)

vstupní portál strážnice (prosinec 2011)

strážnice brány s větrací šachtou (prosinec 2011)

kamenný most přes hradební příkop - velké překvapení objevitelů, neboť z kronik byl znám před Cihlovou bránou pouze most dřevěný (prosinec 2011)

„Vinná klenba″ (jméno nepochází z doby pevnosti, ale z dob pozdějších, kde zde byly uskladňovány tekuté potraviny) - původní přístup uzavřen při výstavbě Kunstakademie (prosinec 2011)

Vodní brána mezi „Vinnou klenbou″ a velkým dělovým dvorem s povodňovými značkami (prosinec 2011)

velký dělový dvůr (prosinec 2011)

horní obranná úroveň (bojový ochoz) velkého dělového dvora (prosinec 2011)

západní kaponiéra při pohledu z malého dělového dvora a z vnější strany hradeb (prosinec 2011)

vnitřní prostor renesančního bastionu, propojující velký a malý dělový dvůr, ve kterém bývala slévárna (prosinec 2011)

pomník připomínající smrt kurfiřta Mořice za nikdy nevyjasněných okolností kulkou vlastního vojáka v bitvě u Sievershausenu roku 1553; pomník nechal vybudovat jeho bratr a nástupce August, který je na něm znázorněn, jak od Mořice přebírá kurfiřtský meč (pův. v severovýchodním rohu bašty, dnes tam umístěna kopie); postavy po straně jsou Mořicovy manželky Agnes Hesenská a Anna Dánská (prosinec 2011)

Nové čily Buchnerovy kasematy; tři rovnoběžné sály z konce 16. stol., pojmenované po staviteli této poslední etapy drážďanského opevnění (dnešního Venušina bastionu) Paulu Buchnerovi (prosinec 2011)

bastionové opevnění Starého (dole) a Nového (nahoře) Města v polovině 18. stol. (de.wikipedia.org)

Brühlsche Terrasse (Brühlova terasa)

Cca půl km dlouhý úsek původního opevnění na severovýchodě města, upravený jako promenáda s výhledem na Labe; na přilehlém Venušině bastionu je její součástí i Brühlova zahrada. V celém prostoru řada zajímavých pomníků a památníků. Na hrotu Venušina bastionu stával už od doby jeho vzniku letohrádek Belveder, dnes ho připomínají pouze sousoší Sfing v parku, které stávaly u vchodu.

Celá terasa včetně parku vznikla po roce 1739, kdy tuto část pevnosti (tehdy již bez strategického významu) získal ministerský předseda hrabě Heinrich von Brühl, opevnění nechal osázet zahradou a v přilehlém prostoru vystavět několik výstavných soukromých budov (nedochovány). Veřejnosti byla terasa zpřístupněna roku 1814 monumentálním schodištěm na jejím západním konci. Belveder byl starší než Brühlovy úpravy, stál zde již od vzniku bastionu na konci 16. stol. Několikrát byl zničen a znovu vystavěn; naposledy zničen a již neobnoven v roce 1945. Ve sklepě Belvedéru se roku 1707 povedlo alchymistovi Johannu Fridrichovi Böttgerovi (během pokusů o výrobu zlata) vyrobit první evropský porcelán; na jeho základě byla založena míšeňská pocelánka, jejíž se stal Böttger prvním ředitelem.

Brühlova terasa při pohledu z Venušina bastionu; v popředí Kunsthalle, v pozadí věž zámku a Hofkirche (prosinec 2008)

pomník sochaře Ernsta Rietschela (prosinec 2011)

pomník Sousoší sedmi bašt z roku 1990, připomínající fakt, že za Augusta Silného byly bašty drážďanské pevnosti pojmenovány podle vesmírných těles (prosinec 2011, prosinec 2008)

jeden z několika památníků v podobě malířského plátna, připomínající působení dvorního malíře Bernarda Bellotta čili Canaletta; rámy vymezují známá Canalettova panoramata v současné podobě města (prosinec 2011)

Kašna s delfíny (Delphinbrunnen) - jedna z mála připomínek původní podoby Brühlovy terasy (prosinec 2008)

park „Brühlova zahrada″ na Venušině bastionu (prosinec 2011)

památník malíře Caspara Davida Friedricha (prosinec 2011)

Zwinger

Komplex barokních pavilónů, spojovacích galerií a novorenesanční obrazárny kolem rozlehlého dvora ve francouzském stylu (204 x 116 m) v prostoru bývalého bastionu (odtud jméno - zwinger se nazýval prostor mezi vnitřní a vnější hradbou). Na severozápadě a jihovýchodě obloukové části s otevřenými pavilóny Městským (se zvonkohrou ze čtyřiceti porcelánových zvonků ze 30. let 20. stol.; proto též nazýván Pavilon zvonkohry), respektive Hradebním, které jsou považovány za perly barokní architektury. Na jihovýchodě dvůr uzavřen Korunní bránou, z opačné strany novorenesanční Obrazárnou. V rozích pak pavilóny Matematicko-fizikální, Francouzský, německý a Porcelánový. Za Francouzským pavilónem Lázeň Nymf. Kromě světoznámé Obrazárny starých mistrů (Gemäldegalerie Alte Meister - mimo jiné zde Rafaelova Sixtinská Madona, díla Carnacha, Vermera, Tiziana, Rubense či Rembrandta) v areálu také významná sbírka porcelánu (Porzelansammlung), část zbrojnice (Rüstkammer; po dokončení rekonstrukce zámku by se měla přesunout tam) či matematicko-fyzikální kabinet (Mathematisch-Physikalischer Salon); součást drážďanských Státních uměleckých sbírek. Na jihozápadní a západní straně zbytky vodního příkopu původního bastionu Luna.

Barokní část postavena v letech 1710-1728 stavitelem Matthäusem Danielem Poeppelmannem a sochařem Balthasarem Permoserem pro kurfiřta Augusta Silného jako místo pro nejrůznější zábavy šlechtického dvora a uložení uměleckých sbírek (údajně jím chtěl konkurovat Versilles francouzského krále Ludvíka XIV.). Nejstarší je severozápadní křídlo s Matematicko-fyzikálním, Hradebním a Francouzským pavilonem, následovala stavba galerie s Korunní bránou a stavbu završilo jihovýchodní křídlo směrem k městu. Dle původních představ měla směrem k Labi navazovat stavba nového zámku, k té však nikdy nedošlo. Na východní straně uzavřela areál až v letech 1847-54 novorenesanční budova Obrazárny dle projektu Gottfrieda Sempera. Při bombardování 1945 Zwinger těžce poškozen, obnoven bezprostředně po válce (1945-63) jako jedna z prvních budov Drážďan.

Korunní brána (Kronentor) s polskou královskou korunou na vrcholu a přilehlá část jihovýchodního křídla; most vede přes pozůstatek původního příkopu opevnění (prosinec 2011)

severní průčelí Obrazárny (prosinec 2008, prosinec 2011)

Hofkirche (Katedrála sv. Trojice)

Katolický dvorní kostel, postavený v místech jednoho z bastionů při rezidenčním zámku. Údajně největší kostel v Sasku. Stavbu oválného půdorysu s předsunutou 84 m vysokou věží zdobí zvenčí 78 soch světců v nadživotní velikosti od Lorenza Mattielliho. Vnitřní boční lodi a chórový ochoz sloužily pro procesí, která v protestantském městě nemohla probíhat ve veřejném prostoru. Pod kostelem wettinská hrobka, v níž pohřbeno 49 příslušníků rodu (mimo jiné i srdce Augusta Silného, zatímco jeho tělo pohřbeno v hrobce polských králů v Krakově). Se sousedním zámkem spojen krytým mostem zvaným Měděná lávka (Kupfersteg).

Poslední velká stavba tzv. římského baroka, postavená v letech 1739 – 1755 podle projektu Gaetana Chiaveriho. Roku 1980 povýšen papežem na katedrálu drážďansko-míšeňského biskupství.

Hofkirche neboli katedrála sv. Trojice (prosinec 2011)

Měděná lávka (Kupfersteg) mezi zámkem a katedrálou - v dnešní podobě neobarokní z konce 19. stol. (prosinec 2008)

Semperoper (Semperova opera)

Monumentální novorenesanční stavba na severozápadní straně Divadelního náměstí (Theterplatz), vyhlášená výbornou akustikou a kvalitním repertoárem (www.semperoper.de).

Původní budova „Královského komorního divadla″ dle architektonického návrhu Gottfrieda Sempera otevřena roku 1841, o 28 let později lehla popelem (mimo jiné se zde konaly světové premiéry Wagnerovývh oper Rienzi, Bludný Holanďan a Tannhäuser). Nová budova od téhož architekta (ve spolupráci se svými syny Mansfeldem a Emanuelem) postavena v 70. letech 19. stol. o něco západněji než původní, aby tvořila harmonický celek s mezitím postavenou Obrazárnou. V 1. pol. 20. stol. zde světové premiéry řady oper Richarda Strausse (Ohně zmar, Salome, Elektra, Růžový kavalír, Intermezzo, Egyptská Helena, Arabella, Mlčenlivá žena, Daphne) i dalších autorů. Při bombardování 1945 byla v podstatě zničena, rekonstrukce (v podstatě vybudování věrné kopie) se táhla až do roku 1985.

Semperova opera, před ní na Divadelním náměstí pomník Jana Saského (prosinec 2008)

synagoga

Nápadná moderní budova na severovýchodním okraji Starého Města, na břehu Labe východně od Venušina bastionu v místech nacisty zničené Staré synagogy. Složena ze dvou samostatných částí – vlastní synagogy a společenského centra – mezi kterými vysázen platanový háj. Nad vchodem do synagogy visí Davidova hvězda, původně umístěná na střeše Staré synagogy. Jinou připomínkou původní stavby je i fragment zdiva, zakomponovaný do zděného plotu současného areálu. Starou synagogu připomíná též pomník z roku 1975, stojící opodál na druhé straně silnice na okraji parku.

Stará synagoga byla na tomto místě postavena v letech 1838-1840 významným architektem Gottfriedem Semperem. Tato budova v maursko-románském stylu byla zničena za tzv. Křišťálové noci 9. listopadu 1938 a posléze zbořena. Současná Nová synagoga z dílny architektů Andrey Wandel-Hoefer, Wolfganga Lorcha a Nikolause Hirsche byla postavena v letech 1998-2001, otevřena symbolicky 9. listopadu 2011. V roce 2002 získala Nová synagoga významné architektonické ocenění - World Architecture Award.

Stará synagoga (de.wikipedia.org)

Nová synagoga a sousední společenské centrum (prosinec 2011)

památník Staré synagogy (prosinec 2011)

Dreikönigskirche (kostel sv. Tří králů)

Barokní kostel ve Vnitřním Novém Městě, mezi ulicemi Hauptstrasse a Königsstrasse. Věž přístupná jako vyhlídka.

Vybudován v letech 1732-39 dle projektu M. D. Pöppelmanna místo staršího kostela téhož zasvěcení (farní kostel osady Altendresden, prvně připomínán 1421), který stál nedaleko dnešní sochy Zlatého jezdce a byl stržen v souvislosti se založením Nového Města. 1854-59 k němu přistavěna dle projektu Karla Moritze Hänela 87 m vysoká věž. Po bombardování Drážďan v únoru 1945 zůstaly stát pouze věž a obvodové zdi. Při rekonstrukci v letech 1984-1991 výrazně zmenšena plocha vlestního kostela, ve zbytku budovy zřízeno kulturní a společenské centrum (www.hdk-dkk-de). V letech 1990-1993 sloužil objekt jako dočasné sídlo Saského zemského sněmu.

průčelí kostela (prosinec 2011)

Pfundova mlékárna (Pfunds Molkerei)

Historická mlékárna na Budyšínské ulici (Bautzner Strasse) ve východní části Nového Města. Několik místností je vyloženo více jak 3,5 tisíci ručně malovaných secesních kachliček.

Mlékárna zřízena roku 1891 Paulem Gustavem Leanderem Pfundem (firma založena již roku 1880, avšak na jiném místě). Zde mimo jiné zahájena výrova prvního kondenzovaného mléka v Německu. Mlékárna fungovala až do roku 1978 (byť jí již počátkem 70. let hrozila pro „nevyhovování socialistickým nárokům″ demolice). Obnovena v 90. letech, byť dnes funguje spíš již jako atrakce pro turisty (www.pfunds.de). Roku 1998 zapsána do Guinnessovy knihy rekordů jako „nejkrásnější mlékárna světa″.

interiér mlékárny (www.pfunds.de – v mlékárně bohužel platí přísný zákaz fotografování)

Hlavní nádraží (Dresden Hauptbahnhof)

Hlavní železniční uzel Drážďan leží jižně od Starého města na konci Pražské třídy, na železniční trati spojující Berlín s Prahou a Norimberkem, respektive Vídní. Staví zde jak mezinárodní rychlíky, tak příměstské a regionální vlaky. Rozlehlá trojlodní budova ukrývá kolejiště ve dvou výškových úrovních – ve střední části je v úrovni okolního terénu odjezdová hala a kusé koleje, v obou bočních traktech pak vyvýšené koleje průjezdné. Třetí největší nádraží „východního″ Německa (po Berlínu a Lipsku).

Nádraží bylo postaveno v letech 1892-97 dle projektu Ernsta Giese, Paula Weidnera a Arweda Rosbacha a nahradilo tři starší železniční stanice, mimo jiné i původní České nádraží (Böhmischen Bahnhof) z roku 1848, které stálo na témže místě. V roce 1945 bylo těžce poškozeno bombardováním. V letech 2000-2006 proběhla kompletní rekonstrukce, při které byly mimo jiné kvůli narušené statice nahrazeny původní skleněné střechy lehkými střechami ze speciální teflonové tkaniny a obnovena prosklená kopule nad odjezdovou halou dle návrhu britského architekta Normana Fostera.