POBALTÍ 2009

Noční flám

Přesto, že už je sedm, lezeme ještě na návrší Pacholek nad ZOO. Na rozhledně by tu měla být ukrytá keška. No, hlavně je tu i takhle večer plno lidí. Nejdřív čekáme, až se to vylidní, pak se snažíme nenápadně hledat i za přítomnosti lidí, pak už hledáme vyloženě nápadně (místní nás musí považovat za cvoky, co tu oblejzaj ze všech stran železnou konstrukci), ale ani přes poměrně podrobnou nápovědu nic nenacházíme. Výhled je odtud ovšem parádní. Na jedné straně zalesněné kopce, na druhé moře a přímo pod vrškem Oliwa. Mimochodem - Pacholek je se svými 101 metry nad mořem bezpečně nejvyšším místem tohohle putování; to jsme dopadli :-).

Nedaleko by měla být ještě jedna keška. Zadáváme souřadnice a vyrážíme po zeleně značené vrstevnicové stezce krásným listnatým lesem. Je tu moc pěkně, ale signál naprosto žádný. Když po půl hodině scházíme na kraj města, ukazuje nám to ještě přes kilometr někam zpátky do kopců. Tam, co není signál. Už se stmívá. Vzdáváme to.

Nedaleko nalézáme ještě otevřenou prodejnu, v níž nakupujeme trocha (výborných) uzenin, pečiva a limonád, a také autobusovou zastávku, z níž za chvíli odjíždí autobus na sopotské nádraží. Jo, jenže jsme se nějak nevšimli, že už bychom měli vystupovat. Tak se zcela neplánovaně dostáváme do centra Sopot, jež nás zlákává svými světly a kypícím životem. Když už jsme tady... Scházíme k moři. Tu předvádí parta kluků hip hop, tam kdosi žongluje svítícími kolečky. Obdivujeme neskutečně bizarní Křivý domek, u jednoho ze stánků kupujeme ještě teplé pražené buráky v cukru.

Nákup vstupenek na molo se opět neobejde bez jistých problémů. Sem nemáme na kartu vstup zdarma, ale pouze slevu. Pokladní je nesmírně naštvaná, protože pro zlevněné lístky musí kamsi dojít. A pak tvrdí, že nám nemůže prodat zlevněné dětské vstupenky, protože na kartách není výslovně napsáno, že jsou dětské (bodejď by jo, když jsou elektronické - já za to nemůžu, že tu nemají čtečku). Tak se mi snaží vnutit čtyři zlevněné dospělácké. Jenže zlevněná dospělá je dražší než nezlevněná dětská. Tak odmítám. Ne že by to byly nějak horentní sumy, ale pitomce ze mě nikdo dělat nebude... Nakonec odcházím se dvěmi zlevněnými dospělými a dvěmi nezlevněnými dětskými.

Molo je takhle večer už poměrně liduprázdné, což je příjemné. Docházíme až na konec, chvíli pozorujeme světla lodí na moři i svítící hotely na pobřeží, jen Sopotský maják nějak ne a ne blikat. V přední části mola mezitím začalo promítat letní kino (v ceně vstupného na molo). Na programu je Asterix a olympijské hry. Chvíli se díváme na nádherně se pitvořícího Delona v roli Cézara, jenže Majda už začíná usínat. Na nádraží ji nesu, vlak nám ujíždí před nosem. Další jede za půl hodiny.

V jedenáct dvacet pět jsme v Gdaňsku, a s hrůzou zjišťujeme, že před deseti minutami nám ujela poslední tramvaj. Nic jiného ke kempu nejezdí. Takže co teď? Taxík? Určitě musí jezdit nějaké noční autobusy alespoň na sídliště, co je dva kilometry od kempu. To už by se dalo dojít... Ale odkud? Před nádražím je několik stanovišť nočních autobusů, ale žádný nejede do Stogi. Ptáme se nějakého chlapíka, a ten nás posílá ještě na další (z našeho pohledu skrytou) zastávku - prý spoj N8.

Autobus jede za chvilku - ve 23.40. Ony tu všechny autobusy jedou ve 23:40. Proto jsou rozstrkané po tolika perónech. Zjevně zase jedno z centrálních přestupních míst, kde se všichni v určitou hodinu potkají.

Dva kilometry, to je kousek, ale ve čtvrt na jednu v noci se spící Majdou v náručí nic moc. Ještě že Myšák takovéhle flámování už v pohodě vydrží. Protijedoucí taxík vítáme jako spásu. Odveze nás ke kempu? No jasně že jo. Za kolik? 10 zlotých. No, za ten jeden kilometr, co ještě zbývá, je to celkem dost, ale čert to vem. Za chvilku už spokojeně spíme.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku