Alba Iulia / Karlsburg / Gyulafehérvár

Judet Alba

„Hlavní město“ Transylvánie. Místo osídleno již 5. stol. př. n. l., kdy se město jmenovalo Apulon a bylo centrem celé tehdejší Dácie. Po dobytí Římany (a přejmenování na Apulum) jedno z největších měst celé Dácie. Bylo zde i sídlo jedné z římských legií – Gemina, za císaře Commoda i sídlo římského místodržitele. V 9. stol. město zmiňováno jako Bălgrad. Od 11. stol. biskupství. V letech 1542 – 1690 rezidence sedmihradských knížat a sídlo Transylvánského sněmu. 1. prosince 1918 zde podepsána smlouva o sjednocení mezi Rumunskem (Valašskem) a Transylvánií, od čehož se odvozuje dnešní sjednocené Rumunsko. Silná Maďarská „menšina”.

Pahorek nad pravým břehem Mureše na úpatí Appusen byl opevněn již roku 106 Římany (tehdy měla pevnost obdélníkový tvar o rozměrech 500 x 750 m). Bylo odkryto zdivo hlavní (jižní) vstupní brány, zbytky zdiva hradby jsou i součástí zdiva přilehlých budov postavených v linii jižní strany fortifikace.

      

Následné přestavby nejsou úplně jasné, rozhodně si však pevnost zachovávala zhruba čtvercový půdorys. Důležitá byla přestavba sedmihradského vévody Gabriela Bethlena z první čtvrtiny 17. stol., kdy bylo jihovýchodní a jihozápadní nároží posíleno šípovitými bastiony, dodnes částečně dochovanými uvnitř současného opevnění. Vstupy byly již od západu a východu, jak je tomu dnes.

    

Dnešní podoba pevnosti (cca 70 ha) pochází z let 1715-38, kdy byla Transylvánie součástí Rakouska a je dílem italského architekta Viscontiho. Tehdy byla na počest vládnoucího císaře Karla VI Habsburského nazvána Karslburg (Alba Carolina, česky též Karlův Bělehrad). Typická barokní bastionová pevnost na půdorysu mírně nepravidelné sedmicípé hvězdy, tvořící jádro celého města, je s výjimkou západní strany perfektně zachovaná. Bastiony mají ucha, na hrotech jednotlivých bastionů kamenné erby (na každém zdá se jiný). Zejména na východní straně jsou dobře patrné i části vnějšího zemního opevnění (glacis). Na fortifikačním prvku (ravelin??) před třetí bránou velký obelisk na památku popravených vůdců selského povstání v roce 1784. Některé prvky či úseky opevnění, v minulosti poškozené, jsou v současné době postupně rekonstruovány.

             

Příkop, oddělující vnitřní a vnější část opevnění, je z větší části volně přístupný – místy však působí poněkud zpustle. Jsou z něj přístupné i některé dochované fortifikační prvky, jako podzemní chodby ve vnějším opevnění, poterny (ta na fotografii se nachází v jihovýchodní části opevnění)…

    

Vlastní těleso opevnění je přístupné pouze v jihovýchodní části, a to za vstupné (5 lei pouze exteriér, 15 lei včetně interiérů). Přístupný je jeden bastion s pěkným výhledem na vnější část opevnění a část města, přilehlé kleště spojené s bastionem komunikační chodbou, dochované zbytky vstupní brány římské pevnosti, šípovitý útvar staršího „Bethlenova bastionu“ z roku 1625 a v rámci interiérů několik pevnostních chodeb a sálů tohoto bastionu (s naprosto nesmyslnou expozicí templářů) a několik místností bývalých kasáren, dnes postupně upravovaných na hotel, včetně římských hradeb obsažených ve zdivu této budovy (foto viz výše).

     

Hlavní vstup do pevnosti je od východu po šikmé terase. Původně byl chráněn třemi branami – první, kulisová a bohatě zdobená na začátku terasy je dodnes dochovaná, ze druhé, uzavírající horní konec terasy, zůstaly zachovány pouze postranní sloupky, třetí, nejkrásnější – vlastní vstup do pevnosti – byla v době naší návštěvy bohužel v rekonstrukci. Se vstupem zřejmě nějak souvisí zvláštní kruhová místnost v tělese hradby, umístěná severně od třetí brány, v níž je dnes restaurace Pub 13 – její funkci jsem však nedokázal pochopit (že by to byl onen kruhový útvar na plánku Bethlenovy pevnosti?).

  

I na západní straně pevnosti byl dle plánů vstup chráněn třemi branami. Pěkně dochovaná je zejména vnitřní brána. Komunikace dále procházela ravelinem. Zdejší vstup sloužil ke spojení mezi pevností a přilehlým městem.

 

Poblíž této západní brány stojí nejkrásnější stavba města – katolická katedrála sv. Michaela. Na místě drobnější starší svatyně vznikla dnešní románská trojlodní stavba z 11. - 12. stol. Gotické kněžiště bylo přistavěno roku 1277, renesanční kaple Lászlóa Váradayho (na severní straně) pak v letech 1512-24. Mimo jiné upoutá nádherně zdobený vstupní portál. Prostřední ze tří sarkofágů vpravo od vchodu patří uherskému regentovi Jánu Hyunádimu, otci krále Matyáše Korvína.

           

Severně od ní pravoslavná katedrála z roku 1921, v níž byl o rok později korunován král Ferdinand s královnou Marií.

  

Z další zástavby pevnosti nutno uvést biskupský palác (foto) v sousedství katedrály sv. Michala, přilehlý Knížecí palác, v němž se scházel Transylvánský sněm, náměstíčko za presbytářem katedrály, jemuž dominuje jezdecká socha valašského knížete Michala Chrabrého (Mihai Viteazul), který v roce 1600 nakrátko „poprvé sjednotil Rumunsko“ (vládl Valašsku, Transylvánii i Moldávii), či Sál sjednocení, v němž byla podepsána 1. prosince 1918 smlouva o sjednocení Rumunska. Centrem pevnosti je poměrně rozlehlý, avšak nevýrazný park. Celkově působí zástavba pevnosti z větší části jakousi mrtvou honosností. Část pevnosti je dosud využívána armádou.

  

V ose pravoslavné katedrály vybíhá k východu park (v tomto místě přerušen věnec bsationového opevnění), končící moderní zpívající fontánou (v noci až kýčovitě barevně nasvícenou) a přechází v hlavní třídu bývalé staré čtvrti města, dnes však zcela v podobě z 80. let 20. stol.

    

Na jihovýchodní baště vnějšího opevnění dřevěný kostel – informace se rozchází, zda jde o stavbu přenesenou sem odkudsi, či o novostavbu v původním stylu (v tom případě velice věrnou). Areál doplňuje několik zajímavých novodobých křížů.

      

Jihovýchodně od centra nádraží (honosná budova). Vpravo při silnici k němu rozlehlý hřbitov, jehož jedna část je vojenský hřbitov s řadou stejných kamenných křížů.

  

Web:

http://www.apulum.ro

http://www.alba-iulia.info

http://cs.wikipedia.org/wiki/Alba_Iulia (česky)

http://www.enciclopedia-dacica.ro/cartografica/alba/index.html

http://mars.elte.hu/varak/gyulafehervar/gyf.htm (maďarsky)

http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/165083 (česky)

http://www.gk.ro/sarmizegetusa/alba_iulia/alba_iulia.htm

http://www.turismalba.ro/index.php?el=localitate-3&er=harta

http://www.hoinari.ro/obiective-turistice.php?l=Alba%20Iulia&j=Alba

http://www.rumaenienburgen.com/transilvania/albaiulia-info.htm, http://www.rumaenienburgen.com/transilvania/albaiulia-kirche-info.htm (německy)

http://www.siebenbuerger.de/ortschaften/karlsburg/index.html (německy)

Ke stažení v jpg: plán pevnosti / naučná trasa po pevnosti / historický plán pevnosti / plán katedrály

Okolí:

V okolí řada opevněných kostelů - severozápadně Sard, Cricau a Ighiu, jižně Vintu de Jos (zde též zříceniny opevněného dominikánského kláštera), Vurpár (nad vsí hradiště) a Sebes (jedno ze středověkých správních center Sedmihradska)… Nad vsí Tauty západně od města nevelké zříceniny středověkého hradu. Severozápadně pohoří Trascau s řadou soutěsek a krasových útvarů.

 

úvodní stránka / rejstřík míst / záznam v deníku

červenec 2008