KOSTŘICE (Kosterzitz)
k.ú. Jabloneček, dříve Proseč
pod Ralskem (Ralská pahorkatina / Mimoňsko)
Zaniklá ves na východním okraji bývalého vojenského prostoru
Ralsko. Vesnice, rozložená na jihovýchodním výběžku Zourovského vrchu a
v přilehlé rokli spadající k Zábrdce, se skládala ze 13 stavení.
V její severní části (v rokli) dochovány poměrně rozsáhlé zříceniny několika statků, zatímco v
jižní části (na náhorní plošině) jen nepatrné zarostlé zbytky objektů a několik
sklepů. Nejzajímavější zřícenina ve
svahu zhruba uprostřed vsi. V prostoru vsi několik velice pěkných starých lip. Při cestě západně od vsi
(u bývalého rybníčka) mohutný smrk a dvě borovice.
První zmínka o Kostřicích
je z let 1356 - 60 - tehdy (a znovu roku 1561) se zde uvádějí kmetcí
dvory. Kostřice v té době patřily k panství Loukovec. V průběhu
16. století se v listinách vyskytuje několik osob s predikátem „z
Kostřic“. Pokud však v Kostřicích skutečně existovalo panské sídlo, pak se
jednalo zřejmě o dvůr či honosnější usedlost (ztotožnění se zříceninami hradu u
Křídy mylné). Dle tradice byla tato usedlost roku 1784 rozdělena mezi
obyvatele, čímž vznikla obec Kostřice. Na počátku 19. stol. patřily Kostřice
(spolu s Prosečí, jejichž byly osadou) k panství Svijany. V roce 1913 měla ves 56 obyvatel (výhradně německé
národnosti). Zanikla ve 2. pol. 20. stol. v souvislosti s vojenským prostorem
Ralsko (na mapě z 50. let na rozdíl od vesnic hlouběji ve vojenském prostoru
značena ještě jako existující - zdá se, že zanikla až v souvislosti s převzetím
vojenského prostoru Sovětskou armádou v 70. letech 20. stol.)
Zříceniny statku uprostřed vsi:
Nejzajímavější zříceninou
stavení ve svahu zhruba uprostřed vsi se sklepem tesaným ve svahu ve skále.
Stáje:
Jihozápadně od bývalé vsi
tři dřevěné stodoly a chátrající chlév (ovčín?? - na mapě z 50. let malován
východněji, než dnešní stavba).
Zajímavosti:
Ø
Pojmenování
vsi pochází dle místní tradice z českého jména kost nebo kostra.
Ø
Dle tradice ukrylo místní panstvo za 30tileté války
ve chvatu před postupujícími vojáky v okolí své poklady. O hledání těchto
pokladů se vypráví řada pověstí. Dle
jedná narazili dva sousedé při kopání velmi hluboko na železnou bránu, zavřenou
na velký zámek a střeženou velkým černým psem. Radili se co dělat, když v tom
uslyšeli hlasy, které hrozily vězením, jestliže učiní ještě jediný úder špicem
(krumpáčem). Oba sousedy sevřel ledový dech strachu a dali se na bezhlavý útěk.
Za nimi se země sama opět zasypala a místo už nikdy nikdo nenašel. Jiná vypráví
o sedlákovi, kterému se zdálo, že v jeho zahradě blízko hrušně vychází ze země
podivná záře a ve snu tam našel poklad. Ráno když se probudil, nikomu nic
neřekl, na zjeveném místě začal kopat a opravdu poklad našel. V tom slyšel
svoji ženu volat k obědu, a tak chtěl hrnec rychle vyndat ze země. Ten byl
příliš těžký, a tak začal mince z nádoby vyndávat a pokládat na trávník. Jeho
žena zatím čekala doma s obědem, ale sedlák stále otálel. To ji dopálilo,
vyběhla za ním na zahradu a křikne: "Co tu děláš?" Tu okamžitě zmizel
poklad a venku zůstaly jen peníze, která z nádoby vyložil ven. Ještě jiná
připomíná tři jinochy, kteří se rozhodli
povolat na pomoc ďábla. Přesně o půlnoci, když celá vesnice ztichla a ztichl i
dům, ve kterém byli, všichni tři se sesedli kolem jednoho stolu a začali číst z
čarodějnické knihy. Náhle se celý dům probudil a jeho obyvatelé vpadli do místnosti,
kde seděli chlapci. Když se mládenci ptali, co se děje, proč jsou všichni
vzhůru, dostali rozzlobenou odpověď: "Od Vápna sem přijíždějí těžké vozy,
které dělají takový rámus, že nikdo nemůže spát. Snad sám ďábel sedí na
kozlíku." Jinoši se zalekli a ďábel zmizel i s vozy.
Web:
Okolí: Zourov / Nový Mlýn / Proseč / Dolní
Novina
srpen 2005 (podrobné zpracování)