MNICHOVO HRADIŠTĚ
k.ú. Mnichovo Hradiště (Jičínská
pahorkatina / Mnichovohradišťsko)
Město (240 m.n.m.) se rozkládá na levém břehu Jizery, na dvou
ostrožnách oddělených údolím potoka Nedbalky. Zatímco na jižní ostrožně leží
vlastní město s farním kostelem, na severní ostrožně se rozkládá areál zámku a
kapucínského kláštera a přilehlé tzv. Nové Město (Nové Hradiště). Směrem od
kostela do údolí potoka bývalá (částečně dodnes dochovaná) židovská čtvrť, v
údolí stávala původně samostatná ves Rybitví. Jihovýchodně od historického
jádra města železniční nádraží. V prostoru mezí jím a městem zástavba především
rodinných domků a vilek z 20. stol. Jižně od náměstí zachována cenná ukázka
původní městské roubené architektury - bývalý chudobinec čp.7 (nemovitá kulturní památka).
Město založeno někdy
nedlouho před rokem 1279 nedalekým klášterem v Hradišti nad Jizerou (prvně
připomínáno 1279). Od roku 1557 sídlo samostatného panství. Navzdory tvrzení
různých pramenů však zřejmě v Mnichově Hradišti neexistovala tvrz, až do
postavení zámku sídlila vrchnost (Žibřidové z Velechova) v panském domě ve
městě.
Městská památková zóna.
Masarykovo náměstí:
Prostor nepravidelného
tvaru (něco mezi čtvercem a kruhem), uprostřed s blokem radnice a dalších
budov. Po obvodu slohově velice různorodá (baroko, klasicismus, novodobě
styly), avšak vesměs zajímavá zástavba. Nejcennější je dům čp. 277 v jihovýchodní části náměstí - barokní z poloviny 18.
stol. s rozeklaným štítem s plastikami sv. Jana Nepomuckého a dvou andělů. V
západní části náměstí barokní Mariánský
sloup.
Radnice:
Blok budov stojící
uprostřed náměstí na místě středověké rychty. Dříve malebná dřevěná stavba s
vysokou bedněnou věží, v letech 1770-71 nahrazena pozdně barokní zděnou
novostavbou, koncem 19. stol. novorenesančně přestavěna do současné podoby.
Trojkřídlá jednopatrová stavba s vysokou věží. Na věži věžní hodiny a kamenný
erb města. Sgrafita z 50. let 20. stol. (budovatel, sovětští vojáci, husita,
alegorie zemědělství).
Dům čp. 38 (nemovitá kulturní památka):
Tzv. Švermův dům -
patrové stavení s polovalbovou střechou, s balkónkem, s kamenným portálem a
bohatě zdobenými vraty, stojící v Palackého ulici (mezi Masarykovým náměstím a
kostelem). Na budově dvě pamětní desky -politika Jana Švermy (* zde 1901) a národohospodáře
Judr. Karla Mattuše (* zde 1836). Dnes základní umělecká škola.
Kostel sv. Jakuba Většího (nemovitá kulturní
památka):
V dnešní podobě barokní
jednolodní kostel s věží v západním průčelí, na okraji historického jádra města
severně od náměstí (tato odlehlá poloha mohla mít strategický význam, stejně
jako může znamenat pozdější vznik kostela až po zformování městského jádra). Na
portálu valdštejnský erb a chronogram 1726. Kolem kostela býv. hřbitov s řadou
zajímavých dochovaných kamenných náhrobků (mimo jiné Vincence Valdštejna a
hraběnky Františky z Ehrentalu z konce 18. stol.) a s několika kovovými kříži
na hrobech padlých v prusko-rakouské válce roku 1866. Původně gotický kostel,
snad již z konce 13. stol., byl filiálním, patřící pod faru v Rybitví. Někdy
kolem roku 1700 se stal farním (děkanským). Do nynější podoby přestavěn v
letech 1726-27 nákladem Marie Markéty z Valdštejna. Budova děkanství z roku 1701 stojí přes ulici východně od kostela (též
nemovitá kulturní památka - na dvoře studna krytá roubeným altánem, asi z 18.
stol.). Areál bývalého hřbitova volně přístupný, kostel pouze v době konání
bohoslužeb.
Zámek (nemovitá kulturní památka):
V dnešní podobě
trojkřídlá dvoupatrová barokní stavba s věží v ose zahradního průčelí, s
ozdobným rizalitem v ose vnějšího průčelí a se dvěmi koutovými věžičkami v obou
rozích čestného dvora.. Původní renesanční zámek, postavený v letech 1602 -
1606 Václavem Budovcem z Budova, tvoří západní část dnešní stavby (západní
křídlo a západní část jižního křídla). Do dnešní podoby rozšířen v letech 1695
- 1697 za Arnošta Josefa z Valdštejna podle projektu M. Canevalleho. V
interiéru mimo jiné dochováno zámecké
divadlo z roku 1833 s původními dekoracemi (přístupné jako samostatný
návštěvnický okruh). V části objektu dnes vlastivědné muzeum (přístupné samostatně, nezávisle na zámecké expozici). Z
vlastních zámeckých interiérových
expozic s rodovými valdštejnskými sbírkami stojí za pozornost zejména
unikátní sbírka deftské fajánse a soubor japonských a čínských porcelánů.
Součástí prohlídky mimo jiné obrazárna s vynikajícími díly 17. stol., knihovna
(převezená sem 1921 z Duchcova, kde ji spravoval Giacomo Casannova - asi 22.000
svazků) a možnost nahlédnutí do domácí kaple, pozoruhodného prostoru z 30. let
18. stol.
K zámku přiléhá
francouzská zahrada (zřízena 1711,
roku 1952 rekonstruována B. Štormem v duchu původního pojetí) po obou stranách
vymezená obdélnými budovami konírny a kočárovny. Na francouzskou zahradu
navazuje přírodně krajinářský park, zahrnující i původní klášterní zahradu. Na
rozmezí francouzského a anglického parku v ose zámku stojí sala terrena (1709 -
1711, uvnitř vzácná freska zobrazující pověst o praotci Valdštejnů). Při
severním okraji parku stával dlouhý skleník, až na malou část zbořen 1921.
Vstup do areálu monumentální empírovou bránou z roku 1859 (od roku 1912, kdy
byla snížena úroveň okolo jdoucí silnice, je k ní přístup po schodech. Za
branou, při východním křídle zámku, bronzová socha Václava Budovce z Budova od
K. Lidického a J. Bílka z roku 1937. Park (7 ha) volně přístupný.
Na terase u zámku
hodnotné sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly, sv. Florianem a sv. Heleny
(nemovitá kulturní památka).
Kapucínský klášter (nemovitá kulturní
památka):
Komplex barokních
klášterních budov s kostelem sv. Tří Králů a laickou kaplí (kostelem) sv. Anny
v severovýchodním sousedství zámku. Zatímco kostel sv. Tří králů je klasickou kapucínskou architektonicky
strohou a takřka typizovanou svatyní, kaple
sv. Anny je honosnou stavbou s bohatě zdobeným jižním průčelím. Interiéry
obou svatyň propojeny, dnes v nich umístěno lapidárium středočeských barokních
plastik - přístupno v návštěvních hodinách. V interiéru též náhrobní deska
generále Albrechta z Valdštejna (z roku 1934), jehož ostatky, stejně jako
ostatky dalších předků rodu, sem přeneseny roku 1785. Ke kapli sv. Anny přiléhá
na východní straně drobnější empírová kaplička - hrobka Valdštejnů.
Klášter založil Arnošt
Josef z Valdštejna, výstavba započala roku 1690. Před kostelem vztyčena roku
1714 socha sv. Anny jako poděkování
za odvrácení moru. Její kult, podporovaný poutěmi, si v letech 1722 - 24
vynutil přístavbu kaple sv. Anny. Klášter zrušen 1787, areál však koupil
Vincenc z Valdštejna a řeholníky zde ponechal, takže fakticky konvent zanikl až
roku 1814. Poté byl přeměněn v byty. V letech 1919-20 byl přestavěn. Bývalá
klášterní zahrada byla připojena k přilehlému zámeckému parku.
Proti klášteru pískovcová
socha sv. Antonína Paduánského (nemovitá
kulturní památka).
Rybitví:
Rybářská ves v údolí
potoka Nedbalka, dnes již stavebně zcela splynutá s Mnichovým Hradištěm.
Existovala snad již před založením města, třebaže prvně je uváděna až kolem
roku 1400. Ke vsi patřil i raně středověký kostel
Nanebevzetí Panny Marie a farou a hřbitovem, který stával v jihovýchodním
sousedství dnešního zámku. Fara zbořena koncem 17. stol. v souvislosti s
rozšiřováním zámku, kostel před rokem 1789, hřbitov byl patrný až30. let 19.
stol. Ves formálně zanikla někdy na v první polovině 17. stol., pravděpodobně v
souvislosti s vybudováním zámku, čímž se ocitla „uvniř města“. Z domů na území
bývalé vsi nejzajímavější čp. 93 (nemovitá
kulturní památka) s barokním atikovým štítem.
Literatura:
-
Emanuel
Poche a kol.: Umělecké památky Čech 2. - K/O (Praha 1978)
-
Karel Kuča:
Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 4. díl (Praha 2000)
-
Hana Hlušičková
a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II - H-O (Praha
2002)
Web:
-
Národní památkový
ústav (oficiální stránky zámku)
Okolí: Káčov / Klášter Hradiště nad Jizerou / Dolní Bukovina
srpen 2005