Českomoravské mezihoří

SEMANÍN (Schirmdorf)

k.ú. Semanín (Svitavská pahorkatina / Českotřebovsko)

Ves při východním úpatí Kozlovského hřbetu při Semanínském potoku (427 m n. m.). Historické jádro při kostele se zvonicí v jihozápadní části, již počátkem 19. stol. však měla v podstatě dnešní rozsah.

Semanín založen ve 13. nebo 14. stol. Nejstarší zmínka 1347 jako Villa Zimeri (Zimerova ves). 1398 se objevuje poněmčená verze Sermersdorf, 1419 i podoba česká. Byl součástí litomyšlského panství. Za třicetileté války ves zpustla, poté znovu osídlena. 1976 - 1998 osada České Třebové.

Semanín je východiskem Semanínské naučné stezky ČSOP (vybudována 2010); úvodní panel v parku před kostelem. Další stezky se chystají (plánek v jpg – stav jaro 2011).

obecní znak udělený roku 2003 - kozorožec s rybím ocasem (údajně kombinace znamení kozoroha a vodnáře) v horní části vychází z erbu astrologa Mikuláše Šúda ze Semanína, stejně jako hvězda, dýka v dolní části je atributem sv. Bartoloměje, patrona zdejšího kostela

v místech dnešního parku proti kostelu stávala až do roku 60. let, kdy se pro neudržovaný stav zřítila, semanínská rychta (prvně připomínána 1398, od pol. 16. stol. měla i šenkovní právo) – na historické pohlednici vlevo je její jihozápadní průčelí

historické jádro vsi v 1. pol. 19. stol. (archivnimapy.cuzk.cz) a dnes (www.mapy.cz) – rychta je na historické mapě severně od kostela, dobře je vidět, že zvonice již v té době netvořila součást ohrazení hřbitova, dosud nestojí fara jihozápadně od kostela; většina usedlostí dnes již ztratila své typické čtvercové půdorysy

kamenný mostek přes Semanínský potok nedaleko kostela, po kterém přecházela císařská silnice z Litomyšle do Lanškrouna

č.p. 26 v západní části vsi – údajně do roku 1885 mlýn

kostel sv. Bartoloměje (nemovitá kulturní památka)

Raně barokní kostel na jižním okraji vsi, obklopený hřbitovem. Severně od kostela stojí samostatně renesanční zvonice obranného charakteru, která původně tvořila vstup na hřbitov, dnes však v jeho ploše. Má zděné přízemí a dřevěné asymetrické dvakrát ustupující patro s malovaným podbitím. Ke zvonici přistavěna márnice. V sousedství kostela i bývalá fara (dnes v soukromých rukách; možno zde požádat o prohlídku kostela a zvonice, v níž je připravována expozice o historii Semanína).

Původní kostel, zmiňovaný již 1350, byl dřevěný. Dnešní stavba z roku 1696 (letopočet nad hlavním vchodem). Zvonice dle celkové podoby pravděpodobně z poč. 17. stol. (zvon z roku 1609, pořízený místním hrnčířským cechem), obnovený ve 2. pol. 17. stol. ( na stříšce s malovanými ornamenty datování 1670 ?). Na zvonové stolici vyřezán letopočet 1721. Fara pochází z roku 1840, třebaže samostatnou farností se stal Semanín až roku 1857

celkový pohled na areál kostela se zvonicí od severu

průčelí kostela

pohled na kostel od severu - vpravo vedle předsíně pietní koutek se zachovanými náhrobky původních německých obyvatel

zvonice s márnicí

kamenný krucifix s bohatě zdobeným soklem před kostelem (nemovitá kulturní památka)

kamenný krucifix před severním vstupem na hřbitov (nemovitá kulturní památka ?)

sousoší Nejsvětější Trojice s bohatě zdobeným soklem před severním vstupem na hřbitov (nemovitá kulturní památka)

bývalá fara č.p. 103

knajpoviště

„Otužovadlo″ vzniklo na západním konci vsi při Semanínském potoce na podzim 2010 v souvislosti s vybudováním Semanínské naučné stezky ČSOP, která tu má jedno ze svých zastavení. Autorem myšlenky i vlastní realizace je David Smyčka z občanského sdružení Pro Semanín.