SKALKA
k.ú. Mníšek pod Brdy (Brdská
vrchovina / Mníšecko)
Návrší nad Mníškem (553 m n.m.) se známým poutním areálem
a železnorudným dolem - součást hlavního hřebene Hřebenů. Zatímco k západu,
východu i severu navazuje pozvolně až takřka neznatelně na okolní kopce, k jihu
k Mníšku spadá strmými srázy. Tímto směrem také poskytuje jediné výhledy (Mníšek
pod Brdy, Psí hory, střední Povltaví). Z Mníšku vede na Skalku naučná stezka.
Poutní areál (nemovitá kulturní památka)
Barokní poutní areál
zahrnuje kostel sv. Maří Magdaleny, stojící v dominantní poloze na hraně
jižních srázů, nedaleký klášter, severně od kostela na nejvyšším místě areálu
stojící poustevna, spojená s kostelem křížovou cestou, a hostinec pro poutníky.
Poutní areál založil
majitel mníšeckého panství Servác Ignác Engel z Engelflussu na sklonku 17.
stol. po jedné velké morové epidemii, při které zemřela i jeho sestra. Pozemky
na stavbu však musel vykoupit od knížete Mansfelda, protože patřili k panství
dobříšskému. Tehdy byly dle návrhů architekta Kryštofa Diezenhofera a za účasti
významných umělců té doby postaveny kostel, klášter a rekollekční dům
(poustevna), určený pro náboženské rozjímání. Klášter byl připraven pro
benediktýny, pro nepřízeň v církevních kruzích však nebyl osazen. Až roku 1763
přicházejí na skalku františkáni. V té době také tchyně majitele panství
hraběnka Benedikta Čejková z Olbramovic (která zde snad sama nějaký čas žila
jako poustevnice) nechává vybudovat 14 kaplí křížové cesty a hospodu pro
poutníky. Skalka se postupně stává oblíbeným poutním místem a počátkem 20.
stol. i vyhledávaným turistickým cílem. Tehdy přestavěn poutní hostinec na
hotel a turistickou ubytovnu. Roku 1925 odešel poslední františkán a Skalku
přebrala areál Náboženská matice a po roce 1945 provedla jeho celkovou
rekonstrukci. Ovšem v 50. letech dochází vinou nedodržení “ochranného pilíře“
pod areálem při těžbě železné rudy k výrazným poklesům terénu a statickému
narušení kostela - je spíše zázrakem, že pokles o více jak jeden metr a posun o
73 cm přežil. (Dle některých zpráv se o likvidaci areálu kvůli těžbě a
postavení kostela na jiném místě uvažovalo již n 1. pol. 40. let!) V té době
postupně devastovány i ostatní objekty, třebaže těžbou údajně postiženy nijak
nebyly. Od roku 1965 intenzivní snahy o záchranu. Kostel rekonstruován v letech
1982-1990, následně i další objekty. Hlavní pouť se odehrává většinou v sobotu
před 22.7.
Kostel na elipsovitém půdorysu s hranolovou věžičkou je
inspirována kaplí v Aix en Provence nedaleko Marseille, kde Máří Magdaléna dle
legend žila. Interiér byl upraven jako jeskyně (dnes zachováno pouze nepatrné
torzo). Na výzdobě se podíleli řezbář Jan Bendl či malíř Karel Škréta. Bohatě
zdobený portál s andělíčky, nápisovou kartuší a erbem. Ve zdivu byly ponechány
stopy vertikálních posunů. Na jižní straně se ke kostelu přimyká hrobka
(hranolová stavbička s cibulovitou bání), ve které byli pohřbeni Unwertové a hraběnka Čejková. Náhrobní desky Unwerthů zasazeny
v západní stěně kostela. Klášter
je nevelká přízemní budova. která byla v 90. letech 20. stol. téměř znovu
postavena. Nástropní obraz sv. Máří Magdaleny od Petra Brandla, umístěný v
refektáři - asi nejvýznamnější umělecké dílo v areálu Skalky - byl v 50. letech
20. stol. zachráněn před zkázou unikátním přenesením na plátno - dnes umístěn v
kostele sv. Václava v Mníšku. U kláštera stojí socha sv. Jana Nepomuského. V poustevně
umístěno další hodnotné dílo - socha Piety od Jana Brokoffa, původním umístěním
taktéž v klášterním refektáři. Křížová
cesta, tvořená 14 výklenkovými kapličkami, vyzdobenými dětskými kresbami,
překračuje mělké údolíčko s rybníčkem. Bývalý hostinec s myslivnou, stejně jako nedaleká hájovna, jež je údajně pozůstatkem
původního klášterního poplužního dvora, dosud stále v rozvalinách.
kříž na vyhlídce
Mohutný dřevěný kříž
stojí na skále západně od kostela. Při něm pamětní
kámen, připomínající mníšeckého rodáka a znalce historie Jana Šťastného
(1894 - 1967). Od kříže krásný výhled
na Mníšek.
Důl Skalka
Bývalý železnorudný důl
při jižním úpatí hory. Má 32 pater (dosahuje hloubky 220 m), 16. patro je
spojeno s bývalými hrudkovnami v Mníšku 1270 metrů dlouhým tunelem. Spodní
patra dolu zatopena, slouží jako zdroj vody pro Mníšek. Nepřístupný. Ve svahu
pod kostelíkem údajně patrné propadliny a zabořená ústí štol.
Nejstaršími doklady o
těžbě jsou hornické mapy z roku 1746, kdy zde byla jáma Antonína Paduánského -
z rozsahu zde zobrazených důlních děl je zřejmé, že těžba zde tou dobou
probíhala již dlouho. Současná těžba začala v roce 1824, nejprve povrchově a
později i hlubinně štolami. Západní část dolu otevřena štolou Tereza (v hloubce
20 m - doložena již roku 1840), později Novou štolou (též Dědičnou či
Odvodňovací - v hloubce 40 m), východní část Bernardovou štolou (v hloubce 30
m). Mezi štolami vyhloubena těžní a větrací jáma Josef. Ruda byla tehdy
odvážena do Staré Huti u Dobříše. Roku 1914 koupila důl Živnostenská banka,
1938 pak Pražská železářské společnost, která jej přejmenovala na Důl XIV.
Největšího rozmachu dosáhla těžba v 50. letech 20. stol. V 60. letech dokonce
po krátkou dobu objemem těžby největším hlubinným rudným dolem v republice.
Ruda však nebyla kvalitní, proto byla těžba roku 1966 ukončena. Následně zde
ještě dva roky probíhaly pokusy o těžbu křemenců jako přísady pro zpracování hliníku.
V současné době důl v držení občanského sdružení Montánní společnost, které
uvažuje o vybudování hornického skanzenu.
Zajímavosti:
Ø
Na zdejší hájovně se odehrává román Růženy
Svobodové Pokojný dům. Též se zde odehrává děj veršované povídky Václav Živsa
od Svatopluka Čecha.
Ø
Vedle Růženy Svobodové a jejího manžela F. X.
Svobody jezdila na Skalku i řada dalších významných literátů - Svatopluk Čech,
Ignát Herrmann, Jaroslav Vrchlický, Antonín Klášterský, Antonín Sova, Josef
Hora, F. X. Šalda, Vladislav Vančura...
Ø
Před vybudováním poutního areálu se vrch údajně
nazýval Rochota, což je jméno, které se v prostorů Hřebenů západně od Mníšku
vyskytuje poměrně často.
Literatura:
-
Jan Čáka:
Toulání po Brdech (Praha 1986)
-
Jan Čáka:
Podbrdskem od městečka k městu (Praha-Litomyšl 2001)
-
Pavel
Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů (Praha
1997)
-
Emanuel
Poche a kol.: Umělecké památky Čech 2. - K/O (Praha 1978)
-
Ladislav
Stoidl: Skalka u Mníšku, její památky a dějiny (Praha 1924) - web
-
Karel Kuča:
Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 4. díl (Praha 2000)
-
Václav
Vokolek, Jiří Kuchař: Esoterické Čechy, Morava a Slezsko 3 - Střední Čechy II
(Praha 2005)
-
Hana
Hlušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II - H-O
(Praha 2002)
-
Zdeněk
Boháč: Poutní místa v Čechách (Praha 1995)
Web:
-
Hrady.cz
-
Brdy
-
Montánní
společnost - jiné stránky
-
Prostor
Okolí: Chlum / Cukrák / Kytín
/ Vrážky / Letovská skála (Jezírko)
/ Údolí Moklického
potoka / Babka
únor 2007