Podbrdsko

ZELENÁ HORA

k.ú. Klášter u Nepomuku (Blatenská pahorkatina / Nepomucko)

Výrazné návrší (536 m.n.m.) v údolí Úslavy u Nepomuku. Na vrcholu hrad přestavěný na zámek, s kostelem Nanebevzetí Panny Marie na předzámčí. Jihovýchodně pod zámkem bývalý dvůr Šternberk, ještě níže při silnici formanská hospoda Vyskočilka. Vrch byl v minulosti zjevně parkově upraven, dnes má však porost charakter lesa. Přístup k zámku od dvora Šternberk lipovou alejí. Zhruba v polovině délky v ohybu cesty kovový křížek na soklu se šternberským znakem. Přístupový koridor byl opevněn (dosud patrné stopy hradeb), u dvora Šternberk zakončen předsunutou baštou.

Podle legendy se zde zastavil sv. Vojtěch při návratu z vyhnanství a na vrcholu tehdy ještě holého kopce přivolal spolu s místním poustevníkem Bořitou modlitbami déšť na dlouhými suchy vyprahlý kraj. Vrch se zazelenal a od té doby se nazývá Zelená hora. A poustevník zde nechal na památku této události postavit dřevěný kostelík. Tak se stal vrch poutním místem... Každopádně vrch byl osídlen již v 9. stol. Ve 2. pol. 13. stol.(dle některých zpráv již o sto let dříve ??) na něm byl pomuckým klášterem vystavěn kostel Pajny Marie - snad na místě onoho staršího dřevěného, pokud skutečně existoval. Kostel byl opevněný a sloužil jako útočiště pro obyvatele kláštera v době nebezpečí. Koncem roku 1419 se zde opevnil husitský hejtman Mikuláš z Husi a přejmenoval vrch na Olivetskou horu - tento název se však neudržel. Opevnění však ještě před jeho dokončením dobyl Bohuslav ze Švamberka. Zda ho pak on dokončil nebo ne není známo. Hrad zde pak vystavěl jeho bratr Hynek Krušina roku 1455 (jakýsi hrad na Zelené hoře se však údajně zmiňuje již v nařízení krále Přemysla Otakara I. z roku 1221 - že by tím byl myšlen onen opevněný kostel?).

Zámek (nemovitá kulturní památka):

Budova vlastního zámku tříkřídlá, otevřená k severu, s věží na severním konci východního křísla. Půdorys ne zcela pravidelný - zřejmě podmíněn původní hradní budovou. Přístup průjezdem v západním křídle (před ním býval příkop, oddělující jádro hradu od předhradí). Na východní straně nádvoří zazděné arkády se šternberským znakem. Původně dvoupatrový, později upraveno z podkroví třetí „polopatro“. Na jižním a západním křídle dosud stopy renesančních sgrafit. Z interiérů částečně zachovány především tzv. císařské pokoje v západní části prvního patra jižního křídla (Šternberský pokoj - pův. jídelna - s kazetovým stropem a dřevěnými obklady se šternberskými hvězdami, Císařský pokoj - ložnice příslušníků rodu Habsburků - s dochovanými safiánovými koženými tapetami s motivem vinných hroznů, Šternberský sál s nástropní freskou B. Podhrázského, znázorňující (údajný) boj Jaroslava ze Šternberka s Tatary, který sloužil roku 1743 jako ložnice císařovny Marie Terezie). Hojně dochovány dveře se šternberskými erby. Na schodišti několik kleneb, v prvním patře renesanční portál. V přízemí ve dvou místnostech (!) pamětní desky, že zde byl nalezen Libušin soud. Pod objektem sklepy, z větší části však v současné době zavezené odpadky. Na jihu navazuje na zámek terasa s kdysi parkovou úpravou - zámek se do ní otevírá pavlánem s dvouramenným schodištěm. Západně od zámku předzámčí s kostelem, hospodářskými budovami (v severozápadním nároží kolna, na severní straně stáje) a purkrabstvím (na západní straně). Západní a severní strana předzámčí dosud obehnána kamennou hradbou (pozůstatkem hradby snad i terasa na jižní straně). Na purkrabství navazuje vstupní brána (původně „druhá“), při níž okrouhlá bašta původního hradu, v jejímž suterénu bývalo až do roku 1848 vězení (zvané „kozí díra“). Z jihozápadního nároží stájí vystupuje jakýsi nepravidelný útvar zdiva, který snad mohl být další bránou (??).

Historie Zelené Hory je spjata zejména s rodem Šternberků. Zdeněk ze Šternberka se stal jejím majitelem roku 1464 a jeho rod ji držel s menšími přestávkami až do roku 1726. Poté zde byli Martinicové, Coloredo-Mansfeldové a Aueršperků. Roku 1465 byla na hradě založena tzv. Jednota zelenohorská - odbojné sdružení katolických pánů proti králi Jiřímu z Poděbrad. 1669-71 byl hrad přestavěn na zámek. Znovu vstoupil zámek do našich dějin roku 1817, kdy zde byl nalezen tzv. Rukopis Zelenohohorský, údajně nejstarší česky psaná literární památka, obsahující zlomky básní Sněmy a Libušin soud. Bez ohledu na to, že jde s velkou pravděpodobností o falzifikát, ovlivnil nebývalou měrou českou kulturu. V roce 1930 byl zámek zpřístupněn veřejnosti. Od roku 1939 až do roku 1990 sídlila na Zelené Hoře armáda. V 50. letech se odehrává román Miroslava Švanderlíka Černí baroni, který zde byl i zfilmován. Popisuje v humoristickém duchu život jednotky „politicky nespolehlivých“ Pomocných technických praporů (PTP). O tom, zda zde však skutečně byli „PTPáci“, známí jako Černí baroni, se údaje rozcházejí - některé prameny uvádějí, že jednotka, jejímž členem byl i M. Švanderlík, se jmenovala „První technický prapor“ a s PTP ji nelze ztotožňovat. V současné době probíhá postupná rekonstrukce objektu a uvažuje se o jeho dalším využití.

Přístupné v otvíracích hodinách či na požádání (vstupné). V rámci prohlídky možno navštívit veškeré exteriéry, výstavku dokumentů o zámku, klášteře, „Černých baronech“ a Rukopisu zelenohorském ve stájích, expozici v kostele a část interiérů zámku (místnosti spojené s nálezem Rukopisu zelenohorského v přízemí, císařské pokoje v prvním patře, „vyhlídkové“ třetí patro), samozřejmě bez jakéhokoli mobiliáře. V době mimo otvírací hodiny není možný ani přístup k zámku (vstupní brána již u Vyskočilky).

Kostel Nanebevzetí Panny Marie:

Bývalý poutní chrám na předhradí, respektive předzámčí. Spojen se zelenohorskou legendou o sv. Vojtěchovi (v presbytáři kámen s údajným otiskem Vojtěchovy nohy) a dále se soškou Panny Marie Zelenohorské (pocházející z pomuckého kláštera, nyní zde však již není). Presbytář kostela gotický z 2. pol. 15. stol., s žebrovou klenbou se znakem Šternberků. Zbytek objektu barokní z 2. pol. 17. stol. Krásný portál se šternberským aliančním erbem. V presbytáři dochovány dvě středověké náhrobní desky (jedna zcela nečitelná) a několik mladších náhrobníků. Kromě toho zde Kromě toho zde honosný pomník, připomínající příslušníka rodu Auersperků, který padl v 1. světové válce, socha sv. Vojtěcha a socha Jeronýma Coloredo-Mansfelda a nová expozice „Stavby ve stavbě“ Václav Fialy - dvě dřevěné „plastiky“, z nichž jedna má představovat křesťanskou rotundu (uvnitř původní dochovaná kazatelna), druhá islámský minaret a měly by společně symbolizovat porozumění mezi různými náboženstvími. Některé prameny uvádí, že by měl kostel obsahovat i konstrukce původní románské stavby z 13. stol. Gotický kostel byl zasvěcen sv. Vojtěchu. Historie stavby ne zcela jasná. Přístupné v rámci prohlídky zámku.

Dvůr Šternberk:

Založen Šternberky pod hradním vrchem, kde nebylo pro hospodářské zázemí zámku dostatek místa, v 16. století (prvně zmiňován 1584). Nově budován od 70. let 17. století. Zahrnuje pivovar s poplužním dvorem, mladší konírny a výše položenou sýpku z roku 1669 se zajímavým kamenným portálem (se šternberskou hvězdou - jak jinak :-)). V jejím okolí nevzhledně vojenské objekty. V sousedství sýpky dosud patrné zbytky předsunuté hradní okrouhlé bašty.

Sýpka a bašta částečně vidět z přístupového koridoru do zámku (v době jeho otevření), ostatní objekty zatím zcela nepřístupné.

Vyskočilka:

Zájezdní hostinec na křižovatce mezi Zelenou Horou a Nepomukem připomínán již 1566. V polovině 18. stol. ji získal František Knár, jeho potomci ji drží dodnes. Stále funkční. Jižně od něj socha sv. Jana Nepomuckého (nad studánkou ? - nezaregistrována), při cestě na Zelenou horu ve skupině krásných lip Pieta Šaštínská v životní velikosti s dedikačním nápisem na soklu, vybudovaná nákladem zelenohorského správce Josefa Franze Lydla roku 1741. Poblíž na rozcestí vysoký kamenný sloup s drobným křížkem, údajně na paměť anglických vojáků, kteří přijeli do Čech jako doprovod anglické princezny Alžběty, manželky Fridricha Falckého, a zde 6. října 1620 padli při potyčce s bavorským vojskem.