KOUNICE
k.ú. Kounice (Středolabská
tabule / Českobrodsko)
Městečko při Kounickém potoku (206 m n.m.), rozložené kolem
kdysi důležité „polabské zemské silnici“ z Drážďan do Kolína (a Vídně) a její
odbočky do Českého Brodu. Na tomto historickém rozcestí náves s kostelem, jejíž
severní stranu zabírá téměř celou areál zámku a přilehlého dvora. Východně od
návsi na křižovatce silnic do Poříčan a Bříství bývalý špitál z roku 1677 (č.p. 100 - nemovitá kulturní památka) - dnes
celkem nevýrazná budova s kamenným erbem na průčelí, někdejší kaple zrušena. V
západní části městečka při tzv. Mlýnském potoku (vytékajícím z rybníku Cihelna) mlýn
s rybníkem. Ve čtvrti rodinných domků v jižní části městečka domek č.p. 276
se slunečními hodinami. Další sluneční hodiny údajně na č.p.
372 jihovýchodně od kostela.
Kounice prvně zmiňovány
roku 1257, kdy uváděn rytířský rod „z Kounic“ (“z Konice“). Až do 16. stol.
rozděleny na několik vladyckých statků, které často měnili majitele (tu a tam
se mezi nimi objevují i další osoby s přídomkem „Z Kounic“, ale jejich vzájemný
příbuzenský vztah je nejistý). Kolem roku 1540 postupně všechny díly skoupeny
Jiříkem Vachtlem z Pantenova. Roku 1554 je zde doložena tvrz - badatelé však nejsou jednotní v názoru, zda byla postavena
až Jiřím Vachtlem či již dříve na jednom z dílů, ani zda stála na místě
pozdější renesanční tvrze - dnešního zámku - či někde úplně jinde. 16. dubna
1680 selské povstání. 1871 povýšeny Kounice na městečko.
náměstí
Nepravidelné, zhruba
trojúhelníkové prostranství, jehož severní straně zámek a v ploše kostel. Na
západní straně návsi pěkná fara z 1.
čtvrtiny 18. stol. (č.p. 53 - nemovitá kulturní památka), proluka na místě zbořené staré školy a pivovar s hostincem.
Zajímavý též domek č.p. 54 vedle
fary. Západně od zámku nevýrazná novodobá budova radnice a domu s pečovatelskou službou. Proti radnici pomník padlým v 1. sv. válce.
Jihovýchodní strana návsi rozrušená objektem „socialistické“ samoobsluhy a mimo
uliční čáru postavené sokolovny,
jinak zde dochováno několik zajímavých barokizujících vesnických domů z přelomu 18. a 19. stol. (mimo jiné venkovská
usedlost č.p. 72 s bránou z roku 1614, jejíž průčelí památkově chráněné,
památkově chráněná usedlost č.p. 79 či statek č.p. 81 s atikovým štítem). Na
východě uzavírá náves bývalý zájezdní
hostinec č.p. 105 - patrová barokní budova s mansardovou střechou z konce
18. stol. (nemovitá kulturní památka), nedaleko něj v parčíku mariánský sloup,
jižně od něj na druhé straně silnice pamětní
kámen sjezdu rodáků z roku 1933.
kostel sv. Jakuba Většího (nemovitá kulturní
památka)
Kamenná gotická obdélná útočištná
věž, k níž přistavěna klasicistní loď. Pozůstatky cenného vrcholně barokního
mobiliáře. Hlavní oltář v pseudorománském stylu z roku 1877 od
G. Kubeše.
Dle tradice zde existoval
kostel již ve 12. stol., dochovaná věž však pochází až ze 2. pol. 14. (či.
počátku 15.) stol. Původní loď byla zřejmě v šířce věže. Dnešní loď od arch.
Čermáka pochází z let 1834-36.
V parčíku severně od
kostela socha sv. Jana Nepomuckého od
Jana Brokofa z 1. pol. 18. stol. (nemovitá kulturní památka), za presbytářem kostela
kamenný kříž, postavený na památku
obětí světových válek.
zámek č.p. 1 (nemovitá kulturní památka)
Čtyřkřídlý patrový objekt
kolem obdélného nádvoří s (kdysi hodinovou) věží nad vstupem. Vstupní kamenný portál
s údaji o poslední přestavbě zámku. Na průčelí bývaly dle starých fotografií
sluneční hodiny - dnes již zaniklé. Při vstupu do zámku pískovcové sochy strážných mouřenínů z let
1718-19, které jsou řazeny mezi nejkvalitnější díla Ferdinanda Maxmiliána
Brokofa (od roku 1969 kopie - originály uloženy v Národní galerii v Praze). Na
severovýchodě navazoval na zámek hospodářský dvůr, dnes z větší části nahrazený novostavbami hospodářských budov
(dochována zajímavá sýpka). Kolem zámku nevelký neudržovaný parčík s asi 30 druhy dřevin (zerav
východní, moruše, trojpuky...).
Tvrz postavena v letech
1567 - 93 Jáchymem Vachtlem z Pantenova, na trojkřídlý renesanční zámek
přestavěna v letech 1612 - 34 za Jana Rudolfa Trčky z Lípy. Ve 3. čtvrtině 17.
stol. zámek obnoven a rozšířen o čtvrté křídlo, roku 1719 za Václava Morzina
přestavěn barokně - z té doby sochy mouřenínů (převzaty z motivu Morzinovského
erbu) a pravděpodobně i věž (není vyloučeno, že se na těchto úpravách podílel i
J. Santini). Po roce 1760 jedním z center černokosteleckého lichtenštejnského
fideikomisu (nedělitelného rodového majetku). Na zámku však sídlili převážně
jen úřady. Po roce 1924 zde obecní úřad a škola (1949 interiéry pro účely školy
výrazně přestavěny, park v té době využíván jako školní zahrada). 1990 (dle
jiných zpráv 1987) vyhořel, poté sice nově zastřešen, avšak dodnes (přes
několik projektů přestavby na hotel) více méně pustý.
Areál zámku nepřístupný,
vnější exteriér volně přístupný.
sladovna č.p. 52
Areál sladovny a bývalého
pivovaru se rozkládá jihozápadně od zámku. Do náměstí je sladovna obrácena
bohatě zdobeným barokním štítovým
průčelím se soškou sv. Václava, patrona sladovnického cechu (památkově
chráněno). Též pěkný barokní portál, v interiéru dochovány barokní dvoulodní
humna. Zajímavý též objekt, uzavírající z druhé strany vjezd do areálu,
s empírovými prvky a nikou se soškou Panny Marie. K pivovaru patřil i
sousední, dodnes funkční hostinec č.p.
112 a správcovský dům č.p. 241.
V zahradě při severozápadním okraji areálu na Kounickém potoku Pivovarský rybník.
Podle místní tradice,
která však není ničím doložena, stával v ranném středověku na místě dnešního
pivovaru ženský klášter. Původní renesanční panský pivovar ze 16. století
(doložen až 1590, lze však předpokládat vznik již kolem poloviny stol. v
souvislosti s výstavbou tvrze) byl kolem roku 1680 (na jednom z oken datace
1679) přestavěn barokně pražským stavitelem Kryštofem Lehnerem. Soška sv.
Václava je dle některých pramenů současná s touto přestavbou, dle jiných
renesanční. Od 18. stol. byl pivovar pronajímán, v 19. stol. rozšiřován. Ročně
produkoval až kolem 4000 hektolitrů piva a patřil k největším pivovarům v
kraji. Roku 1884 pivovar odkoupili bratři Antonín a František Klusáčkové a
založili zde “továrnu na výrobu sladu“. Pivovar koncem 19. stol. zanikl, jako
sladovna objekt funguje dodnes (po restituci v roce 1990 opět v majetku rodiny
Klusáčků).
Mariánský sloup
Ranně barokní pískovcový
sloup z roku 1678 s mladší sochou Imacullaty dnes (od roku 2007) stojí ve východní
části návsi. Do roku 2004. kdy byl svalen, stával na prostranství mezi kostelem
a zámkem.
Zajímavosti:
Ø
30. listopadu 1631 se na zdejším zámku sešel
Albrecht z Valdštejna se saským maršálem Arnimem a delegací české
emigrace.
Ø
Dle místní tradice podzemní chodba mezi pivovarem a
kostelem s odbočkou do zámku. Údajně „ještě donedávna přístupná”.
Literatura:
- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a
ve Slezsku - 3. díl (Praha 1998)
- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 2. -
K/O (Praha 1978)
- Tomáš Šimek a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku VI - Východní Čechy (Praha 1989)
- Pavel Jákl: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a
Slezska I - Střední Čechy (Praha 2004)
- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku II - H-O (Praha 2002)
- Karel Hieke: České zámecké parky a jejich dřeviny
(Praha 1984)
Web:
- památky Kolínska: zámek, kostel, sochy, další památky
květen 2008