POHLED (Frauenthal)

k.ú. Pohled (Hornosázavská pahorkatina / Havlíčkobrodsko)

Obec rozložená v údolí Sázavy, především na jejím pravém břehu (440 m. n. m.). Jádrem zástavby je areál bývalého kláštera cisterciaček, později zámku, jehož součástí byl i rozlehlý hospodářský dvůr, dnes z větší části zbořený (rozlehlá nezastavěná plocha v centru vsi). Zástavba vsi obklopuje klášterní areál fakticky ze všech stran, náves se sochou sv. Jana Nepomuckého se nachází na západní straně bývalého dvora, při oficiálním vstupu ke klášteru. V severní části vsi drobná kaplička sv. Anny „U Růžičků″. Severovýchodně od kláštera monumentální rozestavěná budova, která měla být novou školou, v jejím sousedství zachován komín lihovaru, který v těchto místech stál. V obci byly dva vodní mlýny – jeden jako součást areálu kláštera (Podzámecký), druhý (Klein Mühle) na opačné straně řeky směrem k dnešnímu nádraží; oba zbořeny, na místě druhého dnes novostavba. Na náhonu k Podzámeckému mlýnu malá vodní elektrárna (nikoli však v místech mlýnu). Nádraží mimo zástavbu, na jihovýchodním okraji od obce. Severozápadně od obce hřbitov s pohřební kaplí Sylva-Taroucců.

První písemná zpráva o tomto místě pochází z roku 1263. Je v ní zmiňován rozestavěný kostel a odpustky každému, kdo přispěje na jeho dostavbu. V souvislosti se stavbou jsou zmiňováni příslušníci řádu německých rytířů a později se řád vzdává nároku na tuto plebánii, na základě čehož Ladislav Svoboda, autor stavebně historického průzkumu kláštera, vyslovuje domněnku, že mohlo jít o pokus o založení komendy tohoto řádku (do souvislosti s ní dává i středověké konstrukce dnes ukryté ve hmotě tzv. staré prelatury). Zajímavé též je, že kostel je zmiňován jako Vallis sanctae Mariae (toto jméno sem tedy nepřinesli cisterciačky, jak se často tvrdí), což by též nasvědčovalo tomu, že nešlo o nějakou běžnou osadu, spíše o nějaké poutní místo či klášter. Nejasnost do celé věci vnáší i listina z roku 1265, dle níž zde kouřimský arcijáhen světí základní kámen jakéhosi kostela. Ten výše zmiňovaný byl již minimálně dva roky rozestavěný, klášter měl být založen až o dva roky později. Jde tedy o nějaký další kostel? Každopádně roku 1267 zde vzniká klášter cisterciaček a s nímž je pak osud místa spojen na mnoho dalších staletí. V listinách z roku 1265 a 1267 je údajně výslovně uváděna i ves (lze-li věřit tradované interpretaci; doslovný přepis oné smlouvy jsem nikde nenalezl). O této původní vsi se však nic neví, současná ves se svým půdorysem zcela zjevně podřizuje klášternímu areálu se dvorem a musela tedy vzniknout až po jeho zformování do finální podoby. Ves byla osídlena především německy mluvícím obyvatelstvem; byla součástí tzv. Jihlavského jazykového ostrova. Roku 1872 byla obec povýšena na městys.

znak obce, schválený Poslaneckou sněmovnou roku 2014

náves se sochou sv. Jana Nepomuckého

socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1711 uprostřed návsi; nemovitá kulturní památka

dům č.p. 22 se zdobeným štítem na návsi

dům č.p. 24 na návsi

obecní úřad č.p. 39

pomník obětem 1. světové války před obecním úřadem

pomníky „na paměť vítězství nad fašismem“ před obecním úřadem, vybudovaný u příležitosti 40. výročí jejího ukončení (proto je na něm krom let 1939 a 1945 i letopočet 1985) hasičským sborem obce Pohled

pohled na zástavbu východně od bývalého dvora – vlevo nedostavená budova školy s komínem bývalého lihovaru, uprostřed budova mateřské školky a vpravo bývalé proboštství kláštera

komín coby jediný pozůstatek zbořeného lihovaru; v pozadí rozestavěná budova školy na jeho místě, která zapříčinila z důvodu nutnosti vrácení dotace roku 2005 katastrofální zadlužení obce

roubené stavení č.p. 66 v centru obce

barokní kaplička sv. Anny „U Růžičků″ z 18. stol (zakreslená již na mapě 1. vojenského mapování), zrekonstruovaná roku 2017; nemovitá kulturní památka

rybník Jeliňák na severovýchodním okraji obce, na kamenném ohrazení výpustní jímky datovaný 1722

řeka Sázava pod klášterním areálem; na prvním snímku lávka, po které přechází cesta z obce k nádraží

bývalý Malý Mlýn – též Kopicův, Kubešův či Ve Štíte – č.p. 32 na levobřežním náhonu Sázavy (foto převzato z www.vodnimlyny.cz; František Pleva 1960) a novostavba na jeho místě z doby kolem roku 2020

dům č.p. 34 se sgrafitovou výzdobou 2. poloviny 20. stol.

železniční stanice Pohled na trati Brno - Havlíčkův Brod

malá vodní elektrárna z 1. poloviny 90. let na východním okraji obce, při splavu, který byl koncem 70. let 20. stol. vybudovaného v místech starého jezu bývalého Podzámeckého mlýna, protrženého roku 1961

skály nad pravým břehem Sázavy na východním okraji obce

klášter cisterciaček (nemovitá kulturní památka)

Areál bývalého kláštera leží v centru obce, na pravém břehu Sázavy. Přístupový koridor (150 m dlouhý) vede od západu, z návsi. V jeho ose se nachází solitérní budova proboštství (později fary) č.p. 2, severní stranu fixuje jižní (dnes jediné dochované) křídlo dvora č.p. 41, jižní stranu sýpka a ohradní zeď parku. Před proboštstvím se koridor rozšiřuje do jakéhosi nádvoří, jehož jižní stranu uzavírá bývalý klášterní kostel (dnes sv. Ondřeje) a navazující kaple Všech svatých. Ke kostelu přiléhají z jižní strany vlastní konventní budovy č.p. 1, z nichž na severozápadě vystupuje výrazná budova prelatury (obydlí abatyše). Klášterní areál se nachází na mírně vyvýšené terase nad řekou, k řece sestupuje rozlehlý park. Jihovýchodně od konventu velmi zpustlý objekt bývalých stájí a jízdárny č.p. 261, na něj navazující mlýn č.p. 4 zbořen.

Ve znalostech stavebního vývoje kláštera jsou dosud mezery. V roce 1998 sice publikoval Ladislav Svoboda podrobný stavebně historický průzkum konventu, ale ne nad všemi jeho závěry panuje všeobecná shoda.

Konvent je čtyřkřídlý, kolem čtvercového rajského dvora. Východní (hlavní; zde mimo jiné kapitulní síň či refektář) i západní křídlo vybíhají výrazně k jihu, čímž získává konvent více méně půdorys H, na severu uzavřen pouze úzkým traktem bývalé křížové chodby, přiléhající ke kostelu. Všechny objekty jsou patrové, v jižní části podsklepené (sklepy vzhledem ke klesajícímu terénu však částečně nadzemní). Ve zdivu jsou konventní budovy více méně středověké (u východního křídla doloženo, u ostatních hypotetické), dnešní podoba je dle L. Svobody raně barokní, dle jiných zdrojů klasicistní.

Renesanční, barokně upravená prelatura je opticky samostatnou patrovou budovou, přiléhající k severní straně západního boku konventu. Podle L. Svobody jsou v jižní části přízemí budovy zachovány středověké konstrukce, které hypoteticky spojuje s komendou německých rytířů. V patře jižního průčelí jsou zazděné arkády.

Klášter, nazývaný Vallis Sanctae Mariae (Údolí svaté Marie), Vallis Beatae Virginis (Údolí blahoslavené Panny), Vallis Virginis Mariae (Údolí Panny Marie) či Vallis Virginum (Údolí Panen), byl založen pravděpodobně roku 1267. Někdy se uvažuje i o dřívějším založení, zejména na základě toho, že k danému roku je zde uváděn již klášterní kostel (na nějž papežský legát vypisuje odpustky), avšak ještě v listině z roku 1265 není o klášteru žádná zmínka, takže existence kostela souvisí spíše se zahrnutím staršího kostela do nově založeného kláštera, než s dřívějším rokem založení. Dřívějšímu založení nenasvědčuje ani rozbor písemností dokládající postupné přípravy a hledání vhodného místa jeho zakladatelkami, sestrami Kateřinou, Jutou (Jitkou), Ludmilou a Gertrudou, dcerami Vítka staršího z Klokot. Roku 1269 svěřil král Přemysl Otakar II. klášter do ochrany své ženě královně Kunhutě Haličské. Roku 1270 byla platnost fundace potvrzena i generální kapitulou řádu, čímž byl pohledský klášter oficiálně přijat mezi cisterciácké kláštery. Patronátním klášterem bylo cisterciácké opatství v Sedlci, později ve Žďáru. Klášter však disponoval v počátcích jen velmi malým majetkem. Pravděpodobně do závěru 1. poloviny 14. století lze datovat větší stavební aktivitu v areálu kláštera, při níž byla postavena i větší část konventu; vzhledem k absenci datovatelných architektonických článků je však případné rozlišení jednotlivých středověkých etap výstavby v podstatě nemožné. Na přelomu 14. a 15. století byl klášter na vzestupu, díky darům, odkazům i vlastním akvizicím postupně rozšiřoval majetek, takže vlastnil mimo jiné již 14 vesnic, ty však nikdy netvořily nějakou celistvou državu. Ve 20. letech 15. století však nastávají těžké časy. Pro tradované tvrzení, že byl klášter vypleněn husity, sice neexistuje žádná opora, jisté však je, že byl v té době opuštěn a statky rozchváceny. Nejpozději v 70. letech téhož století je však řeholní život obnoven. Roku 1620 klášter vyhořel, pravděpodobně v důsledku úmyslně založeného požáru. Není zcela jasné, za renesanční přestavba areálu, o níž neexistují žádní písemné doklady, souvisela s obnovou po tomto požáru či proběhla již v průběhu 16. století. „Popožárové″ dataci by nasvědčovaly dietrichsteinské erby na kamenných okenních ostěních v přízemí prelatury, související zřejmě s osobou Františka kardinála Dietrichsteina, který roku 1623 získal sousední polensko-přibyslavské panství a kláštera v okolí podporoval. Ve 20. letech 17. století byl klášter též v přízni císaře Ferdinanda II., který mu daroval poměrně rozsáhlé konfiskace v okolí Německého Brodu. Roku 1645 je však švédskými vojsky vypleněn a následně opuštěn. Následuje raně barokní přestavba (2. polovina 17. století), kterou L. Svoboda považuje za velmi významnou, fakticky dotvářející současnou podobu konventu (mimo jiné sjednocení délek západního a východního křídla). V té době zde kolem tří desítek řeholnic. V 1. polovině 18. století vzniká samostatná budova proboštství, zřejmě přístupový koridor v dnešní podobě, dochází i k několika výrazným úpravám interiéru (zaklenutí zimního refektáře) a k vybavení kostela současným mobiliářem. Roku 1772 došlo k rozsáhlému požáru, který vyvolal další stavební aktivitu v areálu kláštera. Dochází především k přestavbě prelatury a k rekonstrukci vyhořelého dvora, jak dosvědčují znaky abatyše Kandidy Adlerové a letopočty 1773 na obou budovách. Roku 1782 byl klášter v rámci josefinských reforem zrušen. Objekt byl nejprve využit jako „shromaždiště“ pro pražské malostranské karmelitky a staroměstské dominikánky (do roku 1792), poté byly pronajaty na soukenickou manufakturu. Roku 1807 byly budovy prodány hraběti Josefovi z Unwerthu a staly se zámkem. Některé zdroje v té souvislosti předpokládají klasicistní přestavbu celého areálu, L. Svoboda razantnější přestavbu v té době popírá a vnější podobu konventu považuje s výjimkou nově vybudovaného vstupního portálu ve východním křídle za raně barokní. Zásadním klasicistním vnosem do areálu je však vybudování stájí, jízdárny a kočárovny u řeky pod zámkem (v prostoru, kde údajně dříve stával klášterní pivovar). Roku 1822 majitel umírá bezdětný a Pohled dědí hrabě Eugen Sylva-Taroucca (který si ke svému příjmení přidává „Unwerth″). Roku 1864 prodává panství hraběnce Klotildě Clam-Gallasové, rozené z Dietrichsteina, která statek spojuje se sousedním panstvím Polná (které mělo i v minulosti ke klášteru úzké vazby). Zámek byl přesto v 19. století panstvem využíván, jak vyplývá z dochovaných inventářů vybavení a názvů jednotlivých místností. Roku 1939 byla na zámek uvalena nacisty nucená správa, přesto byl roku 1945 zámek na základě Benešových dekretů vyvlastněn. Byla v něm zřízena základní škola, později i byly a různé klubovny. Roku 1949 se obec stala vlastníkem zámeckých budov a parku (hospodářské budovy připadly státnímu statku Polná). Škola zde fungovala až do roku 2006. Roku 2011 musela obec pro velkou zadluženost celý areál včetně parku a přístupových komunikací prodat. Majitelem se stala společnost H. H. Holding Group Petra Zázvorky. Nový majitel prezentoval s areálem velkolepé plány, ale ty zatím naplněny nebyly. Aktuálně působí celý areál nevyužitým a chátrajícím dojmem. Jedinou viditelnou aktivitou majitele je umístění sochy Gryfa v prostoru přístupového koridoru.

areál zámku – bývalého kláštera – se dvorem na mapě stabilní katastr z roku 1838 (ags.cuzk.cz) a na současném leteckém snímku (www.mapy.cz)

plán areálu bývalého kláštera: 1 – vstupní brána, 2 – přístupový koridor, 3 – kostel sv. Ondřeje, 4 – kaple Všech svatých, 5 – konvent, 6 – prelatura, 7 – park, 8 – barokní sýpka, 9 – jízdárna na místě klášterního pivovaru, 10 – místo zaniklého mlýna, 11 - proboštství, 12 – dochované jižní křídlo hospodářského dvora, 13 – prostor zaniklého dvora a zahrady (podklad: mapy.cz)

oficiální vstup do areálu z návsi a přístupový koridor s rozšířením před kostelem

socha Gryfa od Michala Olšiaka z roku 2013; Gryf je údajně „erbovním znamením″ současného majitele zámku

vyřezávaná lavička před budovou proboštství

kříž v prostoru před kostelem sv. Ondřeje

celkový pohled na areál od severozápadu a severovýchodu

stavebně historický průzkum konventu a klášterního kostela dle L. Svobody – vlevo přízemí, vpravo patro: černě zdivo gotické, křížkované renesanční, šrafované barokní, dvojitě šrafované klasicistní, tečkované novodobé; přerušovaně značeno zdivo hypoteticky zařazené

pohled na bývalý konvent č.p. 1 od jihu

balkón jižního křídla z doby kolem poloviny 19. stol.

východní křídlo konventu

klasicistní vstup z první čtvrtiny 19. stol., vpravo od něj patrná zazděná gotická brána

západní křídlo konventu

severní strana západního křídla konventu; podle L. Svobody byl právě zde původní vstup do konventu

severní průčelí prelatury se znakem abatyše Kandidy Adlerové a letopočtem 1773; písmena C A A F nad znakem znamenají Candida Adler Abbatissa Frauentala

kamenná okenní ostění s dietrichsteinským erbem na západní straně přízemí prelatury

prelatura od jihozápadu; v patře jižního průčelí dobře patrná zazděná arkádová lodgie

zámecký park

mohutný dob v zámeckém parku

zanikající jezírko v zámeckém parku

sklípek v zámeckém parku

barokní sýpka z 1. pol. 18. stol. na severním okraji zámeckého parku

dnes zpustlý objekt klasicistních stájí, jízdárny a kočárovny č.p. 261, za 2. světové války adaptovaný na kulturní dům s kinosálem, později sokolovnu

kostel sv. Ondřeje s kaplí Všech svatých (nemovitá kulturní památka)

Jednolodní gotický klášterní kostel přiléhá na severní straně ke budovám konventu. Je (jak bylo u klášterů cisterciaček zvykem) nápadně dlouhý, zhruba polovinu délky vyplňuje kruchta. Kruchta je tak rozměrná, protože je jediným místem kostela, kam směly řeholnice. Z toho plyne i pozoruhodnost varhanních skříní, které sloužily zároveň jako zpovědnice a které jsou ze zadní strany malované, neb tvoří pohledovou kulisu z kruchty k oltáři. Od lodi odděluje kruchtu zdobená kovová mříž. Pod západní částí kruchty se nachází místnost téměř sklepního charakteru, osvětlená pouze třemi úzkými nestejně vysokými okénky a s kostelem nijak nepropojená (původně však přístupná z konventu), pod východní částí kruchty do lodi otevřený valeně klenutý prostor. V síle jižní zdi lodi nefunkční schodiště spojující loď s kruchtou, respektive přízemí a patro přilehlého ambitu, osvětlené dvěma drobnými okénky otevřenými do lodi. Vysoká úzká loď je zaklenuta síťovou klenbou. Křížovou a paprsčitou klenbou zaklenutý presbytář na východní straně kostela je vůči lodi výrazně asymetrický (osa presbytáře je vůči ose lodi posunuta o 0,8 m k severu). Od lodi je oddělen vysokým lomeným neprofilovaným vítězným obloukem. V presbytáři monumentální barokní zděný oltář. Dvě z lomených oken presbytáře mají dochované raně gotické kružby. Do kostela se vstupuje od severu renesanční, barokně upravenou předsíní. V arkýřovém přístavku v ose západního průčelí se nachází točité schodiště z kruchty do podkroví; částečně umístěné v síle zdi. Pod presbytářem kostela krypta, sloužící především pohřbívání příslušnic klášterní komunity.

Na presbytář kostela navazuje osmiboká centrální barokní kaple Všech svatých. Kaple je přístupná ze spojovacího krčku mezi ní a presbytářem lodi, do nějž je vstup jak zvenčí, tak z přilehlého kostela. V patře spojovacího krčku, přístupného točitým schodištěm, se nachází kůr. I pod kaplí se nachází krypta, na rozdíl od té pod kostelem však sloužila světským osobám, pravděpodobně nějak spjatým s klášterem.

Nejstarší část kostela, původně zasvěceného Nanebevzetí Panny Marie, pochází pravděpodobně ze 60. let 13. století. Na otázku, zda byl do stavby zahrnut i nedostavěný kostel, který někde zde dle listin existoval již v době založení kláštera, či nikoliv, není jednotný názor (spekuluje se dokonce, že mohl stát na jiném místě), celkem ale nevidím důvod, proč by neměl být převzat a využit. L. Svoboda předpokládá, že původním kostelem je současná stavba minimálně ve spodní části zdiva až po příčku v podkruchtí, po založení kláštera byla stavba prodloužena k západu (čímž vznikla ona „sklepní″ místnost pod západní částí kruchty). Každopádně, vzhledem k nepatrnému časovému odstupu pouhých několika let mezi původní stavbou a počáteční fází stavby klášterního kostela nelze tyto fáze bezpečně odlišit, vycházel lze pouze ze stavebních anomálií naznačujících, že by zde mohlo dojít ke změně původního plánu. Výbava presbytáře je kladena do závěru 1. poloviny 14. století. Při pozdně gotické obnově kláštera koncem 15. století pochází mimo jiné zaklenutí lodi či čelní oblouk podkruchtí. Pravděpodobně počátkem 17. stol. byla postavena renesanční předsíň s křížovou hřebínkovou klenbou. Výstavba kaple Všech svatých je kladena do roku 1693; postavena byla údajně pro laické věřící, kteří neměli do klášterního kostela přístup. Mobiliář kostela pochází převážně z 2. čtvrtiny 18. stol. Po zrušení kláštera se stal kostel farním a byl zasvěcen sv. Ondřeji.

celkový pohled na kostel od severovýchodu

západní průčelí kostela s arkýřovitým schodišťovým přístavkem

okna v severní zdi kostelní lodi, osvětlující „sklepní″ místnost v podkruchtí

jedna z dochovaných okenních kružeb

dřevěné zvonové věžičky na střeše kostela, zřejmě z poloviny 18. stol. (na jedné ze zvonových stolic letopočet 1749)

renesanční, barokně upravená kostelní předsíň

interiér předsíně s renesanční křížovou hřebínkovou klenbou a pozdně gotickým portálem z konce 15. stol.

náhrobní kámen v podlaze kostelní předsíně

celkový pohled do lodi kostela; výška lodi se uvádí 23 m

síťová klenba lodi z konce 15. stol.

maskami zdobené klenební konzoly v kostelní lodi

presbytář zaklenutý jedním polem křížové a jedním polem paprsčité klenby s žebry hruškového profilu a vítězný oblouk, oddělující ho od lodi

nápis na vítězném oblouku; rok založení je sporný, každopádně je nutno vztahovat ho kdyžtak ke kostelu, nikoli ke klášteru

monumentální hlavní oltář z let 1730-40 od sochaře a řezbáře Řehoře Thényho s oltářním obratem Nanebevzetí Panny Marie, sochami apoštolů sv. Ondřeje a sv. Judy-Tadeáše a sochami otců cisterciáckého řádu sv. Benedikta a sv. Bernarda

znak Ronovců v presbytáři

křtitelnice

boční oltář Svaté Rodiny z roku 1740 se sochami cisterciaček od Řehoře Thényho; pod oltářním obrazem skleněná rakev s ostatky sv. Faustina

pamětní deska majitelky pohledského zámku Klotildy Clam-Gallasové, rozené z Dietrichsteina

boční oltář sv. Jana Nepomuckého se sochami sv. Jana Evangelisty a sv. Jana Křtitele; pod oltářním obrazem skleněná rakev se skeletem mučedníka sv. Kandida

jedno z okének schodišťové chodby v jižní zdi kostela

puklý zvon z r. 1698, dnes umístěný v kostelní lodi

kazatelna z 1. pol. 18. stol.

kříž na severní stěně kostelní lodi

boční oltář Panny Marie s dřevěnou sochou Panny Marie, po stranách sochy prvního a druhého opata cisterciáckého řádu Roberta a Alberika z dílny řezbáře Ignáce Rohrbacha

náhrobní kámen v podlaze lodi

podkruchtí

poprseň kruchty, opatřená kutou rokokovou mříží z roku 1752 s erbem kláštera

schodiště na kruchtu

barokní varhany od Kašpara Welzela

boční varhanní skříně, sloužící zároveň jako zpovědnice

západní část kruchty

podlaha kruchty

empírový kenotaf (symbolický náhrobek) Marie Anny hraběnky z Unwerthu rozené z Astfeldu (+ 1816) s aliančním erbem pánů z Astfeldu (složený znak) a z Unwerthu (ostrev), který vyhotovil roku 1817 Vincenc Prachner podle nákresu Josefa Berglera; pomník stál až do roku 1872 v interiéru kostela pod vítězným obloukem, pro „pobouření věřících″ však byl následně přesunut do exteriéru

kaple Všech svatých

interiér kaple Všech svatých

průhled do kopule kaple

hlavní oltář kaple

z interiéru kaple – sochy řeholnic, nádržka na svěcenou vodu a kříž

vstup do kaple, nad ním kůr v patře spojovacího krčku mezi kaplí a kostelem

schodiště na kúr v přístavku z 19. stol.

proboštství č.p. 2 (nemovitá kulturní památka)

Proboštství je čistě barokní patrová stavba obdélného půdorysu v ose přístupového koridoru severovýchodně od kostela. Jižní část stavby je podsklepena. Současné zastřešení je mladší; je možné, že původně měla budova mansardovou střechu. Interiéry mají vesměs podobu z 19. a 1. poloviny 20. stol.

Budova proboštství byla postavena z iniciativy abatyše Konstancie Marie Marqartové dle projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichela v letech 1710-1714. Sloužila jako obydlí „proboštů″, tedy kněží, duchovních správců kláštera, kteří museli v ženském klášteře sídlit odděleně. Vzhledem k tomu, že počátkem 18. století byli tito probošti jmenován patronátním klášterem ve Žďáru, je pravděpodobné, že právě přes ně se Santini, ve službách žďárského konventu působící, dostal i do Pohledu. Po zrušení kláštera sloužila jako fara (z adaptace na faru pochází mimo jiné dýmník černé kuchyně či rozdělení sklepů). Z počátku 30. let 19. stol. pochází současné zastřešení s typickým klasicistním krovem. Výmalba v některých sálech patra vznikla koncem 19. stol. Po 2. světové válce zde sídlil místní národní výbor a byly zde dva obecní byty, později též úřadovna Veřejné bezpečnosti a po roce 1970 státní okresní archiv. Po vystěhování archivu 1994 byla budova navrácena farnosti, která zde provedla řadu oprav a uvedlo objekt do současného stavu. Fara zde fungovala do roku 2009, roku 2011 budovu koupila obec. V současné době je bez využití.

celkový pohled na bývalé proboštství

detail průčelí s vystupujícím rizalitem

„uši″ vstupního portálu

vstupní vestibul

chodba přízemí

prádelna v severní části východního traktu přízemí

černá kuchyně v severní části východního traktu přízemí; jeden z historicky nejcennějších prvků interiéru

kovová dvířka vnějších topenišť dnes již neexistujících kachlových kamen v přízemí

suchý záchod v jižní části východního traktu přízemí

klenutá místnost ve východním traktu přízemí, která slouží jako vstup do sklepů

chodba sklepení

sklepní místnosti pod jižní částí bývalého proboštství

schodiště z přízemí do prvního patra

střední chodba v patře

kamenný portál velkého sálu ve střední části západního traktu patra

velký sál západního traktu patra s výmalbou z konce 19. stol.

detail výmalby velkého sálu

další z bohatě zdobených sálů patra

tzv. alkovna s vestavěnou skříní

moderní svítidla v přízemí a patře bývalého proboštství

dvůr (č.p. 40 a č.p. 41)

Klášterní, později zámecký dvůr se rozkládal severozápadně od vlastního areálu kláštera. Dříve měl zhruba čtvercový půdorys, v současné době zachováno pouze jižní křídlo (z větší části nevyužívané, chátrající). Ve zbývajícím prostoru rozlehlá, v současné době nijak nevyužitá plocha.

Existenci dvora lze v nějaké podobě předpokládat již od středověku, jeho současné podoba se však zformovala až během 18. a 19. stol. Podle dochované dataci na jedné z budov je pravděpodobně výsledkem přestav y po rozsáhlém požáru roku 1772. Finální podobu pak zformovaly úpravy pro potřeby zámku v průběhu 19. stol. Větší část dvora zbořena kolem roku 2000. jako poslední byla zbořena obytná budova na východní straně návsi někdy mezi roky 2007-2010.

východní část jižního křídla dvora - č.p. 41

jižní brána dvora s erbem abatyše Kandidy Adlerové a poškozeným letopočtem 1773

interiér opuštěného č.p. 41

prostor, kde stávala zbývající část dvora

Podzámecký mlýn č.p. 4

Takzvaný Zámecký či Podzámecký, později též Hrubého mlýn stával při pravém břehu Sázavy v jihovýchodním nároží zámeckého (klášterního) areálu. Byl poháněn pravobřežním náhonem Sázavy, který byl těsně nad mlýnem posilován od severu přitékajícím potůčkem. V současné době mlýn nestojí, památkou na něj je pouze jeho „otisk″ na kdysi přiléhající budově zámeckých stájí a fragment náhonu snad s pozůstatky lednice. Mlýniště je zcela zplanýrované, větší část náhonu zasypaná (v jeho trase dnes ulice .

Starší historie mlýna není známa, je však velmi pravděpodobné, že existoval již v dobách kláštera, protože vodní mlýny byly běžnou součástí hospodářského zázemí cisterciáckých klášterů. Prokazatelně stál ve 2. pol. 18. stol, kdy je zakreslen na mapě 1. vojenského mapování. Roku 1879 je označován jako „panský mlýn″ a správou velkostatku Pohled je nabízen k pronájmu; tehdy obsahoval trojí složení, 4 stoupy a pilu. Ve 30. letech 20. stol. zde správcem velkostatku Maxem Turnovským zřízena elektrárna, která dodávala stejnosměrný proud pro osvětlení obce i soukromých domů. Od konce 2. světové války byl objekt neobydlený, v 1. polovině 60. let byl zasypán náhon a roku 1965 byl mlýn zbořen. Ještě několik dalších desetiletí jsou zde zmiňovány ruiny, dnes už neexistují ani ty.

mlýn s náhonem a okolní zástavba na mapě stabilního katastru z roku 1838 (ags.cuzk.cz) a stejný prostor na současném leteckém snímku (www.mapy.cz)

mlýn v roce 1960 (převzato z www.vodnimlyny.cz)

prostor, kde stával mlýn, a jeho otisk na sousední budově bývalých stájí

pozůstatky náhonu a snad i lednice

hřbitov

Pohledský hřbitov leží mimo zástavbu severozápadně od centra obce. Obdélný hřbitov má plochu 0,45 ha, přístupný je od jihovýchodu. Uprostřed plochy stojí dominantní empírová pohřební kaple Panny Marie s hrobkou hrabat Silva-Tarouca Unwerth, v jižním rohu márnice.

Hřbitov byl zřízen roku 1818. Kapli nechal vystavět roku 1840 majitel pohledského panství Evžen hrabě Silva-Tarouca Unwerth. Pohřbeno je v ní pět příslušníků rodu. Kaple původně stála na okraji hřbitova, k jeho rozšíření o plochu za kaplí došlo roku 1933 (tato část byla původně vyčleněna pro pohřby jiných vyznání).

Ohradní zeď hřbitova, kaple a márnice jsou nemovitými kulturními památkami.

pilířová brána hřbitova

hřbitov

centrální hřbitovní kříž z roku 1909 na místě staršího dřevěného

historizující budova márnice

kaple Panny Marie s hrobkou rodiny Silva-Tarouců Unwerth

znak rodu Silva-Tarouca Unwerth na štítě pohřební kaple; tradiční erb Silva-Tarouců je doplněn o Unwerthskou černou ostrev v červenostříbrném poli

hrob rodiny Bruknerovy s mramorovým reliéfem

Zajímavosti, poznámky:

Ø Zdá se, že hlavním iniciátorem vzniku kláštera byla Kateřina. V listině z 25. května 1265 se píše, že Ludmila z Říše prodala jisté příjmy z jedné vesnice, „aby přispěla pomocí své sestře Kateřině při založení nového kláštera cisterciaček, který má být nově založen v Čechách″. Kateřina bývala abatyší v klášteře Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova a následně se stala první abatyše kláštera pohledského. Z listin však vyplývá, že v době, kdy sestry připravovaly založení nového kláštera, již abatyší v Předklášteří nebyla. Naskýtá se tedy otázka, zda založení nového kláštera nebylo důsledkem jakéhosi rozkolu v klášteře Porta Coeli.

Ø Zajímavá otázka, na kterou jsem nenašel nikde odpověď, je proč příslušnice rodu Vítkovců s rozsáhlými majetky na jihu Čech zakládají klášter zcela mimo své državy (původně se zřejmě uvažovalo o jeho založení v Pňově u Poděbrad, nakonec byl vybrán Pohled). Později se již Vítkovici v dějinách kláštera nijak neprojevují, naopak jsou doloženy vazby na posázavské Ronovce.

Ø Ludmila Vaňková do pohledského kláštera ve svém románu Od trůnu dál umístila pobyt královny Violy Těšínské mezi jejím ovdověním a svatbou s Petrem I. z Rožmberka. Jde o fabulaci (o pobytu Violy během těchto deseti let se nic neví), avšak určité vazby Přemyslovců na klášter v této době skutečně existovaly, před rokem 1323 tu mezi řeholnicemi nějaký čas pobývala (snad sem dána na výchovu) nemanželská dcera krále Václava III. Alžběta.

Ø Jméno Pohled údajně uváděno již v listině z roku 1265. Oficiálně se však obec až do vzniku první republiky (a znovu za protektorátu) jmenovala Frauenthal (poněmčená verze původního latinského Vallis Virginum). Co se českého ekvivalentu jména týče, běžně se používala počeštěná verze Frantal – takto mimo jiné na Indikační skice stabilního katastru z roku 1838, která byla oficiální katastrální mapou: „Frauenthal, česky Frantal″ (na jiných verzích mapy Franthal). Jméno Pohled se jako alternativa k Frauenthal objevuje na mě známých mapách prvně až na mapě 3. vojenského mapování z roku 1877.

Ø Přestože roku 1872 byla obec údajně povýšena na městys (čemuž by odpovídal i štítek „originální mapy″ stabilního katastru reambulované k roku 1877, kde je škrtnutý nápis Dorf, ves a přepsáno na Markt, město), encyklopedie K. Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Pohled vůbec neuvádí.

Ø Uvádí se, že původní pohledský hřbitov byl u kostela sv. Ondřeje a že se na něm pohřbívalo až do roku 1870. Na mapě stabilního katastru (1838) však v okolí kostela žádný hřbitov zakreslen není.

Literatura:

- Ladislav Svoboda: Klášter v Pohledu – Průzkumy památek 1/1998 (Praha 1998) – viz též https://www.pruzkumypamatek.cz/pdf/1998-01-07.pdf

- Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů (Praha 1997)

- Josef Šrámek: Klášter cisterciaček Vallis sanctae Mariae v Pohledu ve víru doby vymknuté z kloubů – Havlíčkobrodsko, vlastivědný sborník, Roč. 28 (Havlíčkův Brod 2014)

- Zbyněk Sviták: Počátky kláštera cisterciaček v Pohledu – Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity C 43, 1996 – viz též https://digilib.phil.muni.cz/_flysystem/fedora/pdf/102730.pdf

Web:

- oficiální stránky obce - https://www.obecpohled.cz

- wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Pohled_(okres_Havlčkův_Brod)

- památkový katalog - https://pamatkovykatalog.cz/soupis/podle-relevance/1/seznam/?lokalizaceZahranici=0&katOblast=Pohled

- oficiální stránky zámku - http://www.zamekpohled.cz

- hrady.cz; klášter - https://www.hrady.cz/klaster-cisterciacek-udoli-panny-marie-s-kostelem-nanebevzeti-panny-marie

- Prázdné domy - https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/5621-zamek-pohled

- mizející památky - https://www.mizejicipamatky.cz/index.php/stopy-v-prachu/zamky-a-tvrze/zamek-pohled

- hrady.cz; hřbitovní kaple - https://www.hrady.cz/hrbitovni-kaple-panny-marie

- vodní mlýny; Podzámecký mlýn - https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/5093-zamecky-podzamecky-hrubeho-mlyn

- vodní mlýny; Malý mlýn - https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/5095-mlyn-ve-stite-klein-muhle-kopicuv-kubesuv

další místa v okolí (mapa) / Posázaví / rejstříky

březen 2023