OPIČÁK

k.ú. Růžodol I (Žitavská pánev / Liberec)

Lesík zhruba lichoběžníkového tvaru mezi ulicí Ostašovská a libereckým letištěm. Porost lužního charakteru, tvořený nepůvodním topolem kanadským spolu s osikami, vrbami, duby, javory a břízami, s několika tůněmi antropogeního původu. Členitý povrch s řadou prohlubní (občasné mokřiny) a s nepatrnými pozůstatky budov. V severní části pětiboká dřevěná věž, sloužící k pozorování ptáků v korunách stromů.

Roku 1757 založil v místech dnešního Opičáku hrabě Eduard Clam-Gallas cihelnu. Od r. 1875 ji vlastnil inženýr Franz Thyl, který ji vybavil kruhovou pecí. V dobách největší slávy zaměstnávala 80 lidí a produkovala 3 miliony cihel a tašek ročně. Cihelna ukončila provoz počátkem 30. let 20. stol. ve 2. pol. 30. stol. se začalo v sousedství bývalé cihelny budovat letiště; materiálem z úpravy letištní plochy byly dle některých zpráv zasypány těžební jámy, dosahující hloubky až 5 m. Za 2. sv. války bylo v prostoru cihelny zázemí letiště, využívané v té době jednotkami Luftwafe. Stály zde dílny, muniční sklad… Uvádějí se tu také dvě „nastřelovací štoly″, sloužící ke kalibraci palubních zbraní; předpokládá se, že šlo o pozůstatky starých cihlářských pecí. Další historie Opičáku je velmi nejasné. V 50. a 60. letech zde údajně byla skládka komunálního odpadu. Není však jasné, jakého rozsahu, neboť větší část současného povrchu Opičáku vykazuje nezavezené stopy staršího stavu (pozůstatky budov, stará cestní síť, staré stromy, snad i soustava odvodňovacích kanálů); v úvahu přichází jen zavezení původních těžebních jam, pokud se tak nestalo již dříve, a nebo drobnější deponie, jež by mohly být původcem některých terénních nerovností v prostoru). V 70. letech zde snad mělo být vojenské cvičiště. Každopádně severní a jihovýchodní část lesa existovala v podstatě v současných hranicích již v polovině 50. let. V letech 2006 a 2009 byla větší část pozemků Opičáku vykoupena Českým svazem ochránců přírody a byla zde zřízena „soukromá rezervace″. V roce 2007 byla vybudována pozorovatelna a provedeny další úpravy (osazení vstupní informační tabule a „brány″, zamezující vjezd do Opičáku).

Hlavní přístup do Opičáku je z ulice Ostašovaká.

letecký snímek Opičáku z roku 1954 (kontaminace.cenia.cz) a dnes (www.mapy.cz)

vstup do Opičáku (červenec 2013, říjen 2014)

torzo starého topolu nedaleko vstupu do Opičáku (duben 2011, říjen 2013)

tůň v severovýchodní části lesa (říjen 2008)

stromořadí u tůně a podél centrální cesty Opičáku (červenec 2013, říjen 2008)

duch lesa, vytesaný do mrtvého kmene (červenec 2013, říjen 2014)

zbytky budov, v některých případech možná i navážky (červenec 2013, říjen 2006, říjen 2014)

les (říjen 2006, říjen 2008, červenec 2013, říjen 2013)

mrtvé dřevo v lese (říjen 2014, červenec 2013, říjen 2013, říjen 2006)

…a různé bizardnosti (říjen 2014, červenec 2013)

tůň v západní části Opičáku (červenec 2013, říjen 2013)

mnohokmenná vrba na břehu tůně (říjen 2008)

starý kanál v severozápadní části lesa (říjen 2014)

drobné tůňky v severozápadní části lesa (říjen 2014)

„pozorovatelna″ (duben 2011, říjen 2014)

na „pozorovatelně″ (říjen 2007)

lavičky kolem „pozorovatelny″ (říjen 2007, říjen 2014)

velká tůň pod „pozorovatelnou″ (duben 2011, květen 2009, říjen 2014)

„rys″ z březového pařezu (říjen 2013)

houby na mrtvém dřevě – hnojník nasetý, pýchavka hruškovitá, ??? (říjen 2006, říjen 2013, říjen 2014)

Opičák „zvenčí″ (říjen 2008)

Zajímavosti:

Ø Původ jména Opičák je nejasný. V obecném povědomí je spojen s bizarním vzezřením lesa, „připomínajícím tropický prales″, dle některých pamětníků vzniklo pojmenování z „opičích drah″ které zde měli buď vojáci, nebo mnohem později děti. Dle libereckého historika Ivana Rouse však jméno původně znělo Opičí ráj a pochází již z poloviny 40. let 20. stol.

Ø Nejasný je též původ jezírek. Zřejmě nejde o prohlubně po těžbě cihlářských hlín, jak se občas uvádí, neb tyto jámy byly až 5 m hluboké a později byly s velkou pravděpodobností zavezeny. Sporné je i tvrzení, že by mělo jít o krátery po bombardování na konci 2. světoví války (říká se zejména o nejzápadnější tůni na okraji letiště).

Ø V prostoru Opičáku se uvádí několik různých štol. Kromě již výše zmíněných „nastřelovacích štol″, které byly ve skutečnosti zřejmě starými cihlářskými pecemi, byla v prostoru cihelny roku 1902 vyhloubena firmou Hirschmenn a Wildner třicetimetrová šachta za účelem těžby uhelné sloje (ještě tentýž rok průvalem vody zcela zničena a již neobnovena), někde v blízkém okolí měly další tři průzkumné štoly a přímo pod Opičákem údajně vedla páteřní štola starého odvodňovacího systému letiště (dnes - naštěstí pro mokřadní biotopy Opičáku - zjevně již nefunkční; dle neověřených tvrzení měla být tak velká, že za války sloužila jako sklad leteckých pum).

Ø Teorii, že současný povrch Opičáku není navážkou z 2. pol. 20. stol. podporuje i vzpomínka Marka Řeháčka, publikovaná v knize Liberecké zajímavosti, jak našel v „nejhustším křoví″ v Opičáku střep porcelánového hrníčku se znakem Luftwafe z roku 1938.

Ø Opičák je významným místem z hlediska obojživelníků (ropucha obecný, skokan hnědý, čolek obecný a horský) a ptáků, zajímavý je i mykologicky (z vzácnějších druhů zde nalezeny například krasočíška žlutá, mozkovka rosolovitá, pavučinec olšový, houževnatec vějířovitý, štítovka stinná či řasnatka síromléčná), z rostlin jsou nejzajímavější dva druhy běžnějších orchidejí – bradáček vejčitý a kruštík širolistý.

Literatura:

- Marek Řeháček: Liberecké zajímavosti, kniha první (Liberec 2009)

- Ivan Rous: Liberecké podzemí (Liberec 2009)

- Květa Morávková, Jan Moravec: Opičák – Krása našeho domova podzim 2007 (Praha 2007) – viz též http://www.csop.cz/docs/up/knd_2007_podzim.pdf

Web:

- Místo pro přírodu - http://www.mistoproprirodu.cz/zachranene-lokality/opicak

další místa v okolí (mapa) / Nejsevernější Čechy / rejstříky

říjen 2014