ALMIN KOPEC
k.ú. Hněvošice, Oldřišov, Služovice (Opavská pahorkatina / Opavsko)
Plochý vrchol (315 m n. m.) převážně pokrytý
poli, pouze východně od vrcholu lesní
komplex zvaný Hněvošický háj. Od západu
k východu přechází nedaleko od vrcholu silnice z Hněvošic
do Oldříšova. Jihovýchodně od vrcholu, při
jihozápadním rohu Hněvošického háje, stojí dva
kulovité vodojemy.
Návrší bylo
v minulosti opakovaně osídleno. Doloženo je osídlení již v období
svrchního paleolitu a neolitu. Významné jsou zejména nálezy osady z pozdní
doby kamenné, učiněné při stavbě vodojemů (38 zahloubených objektů, z čehož
16 patřilo kultuře nálevkovitých pohárů, zbytek hornoslezské lengyelské kulturní skupině. V době bronzové (kultura
lužických popelnicových polí) zde vzniklo mohylové pohřebiště.
V severozápadní části Hněvošického háje se
nachází 6 mohyl (některé porušeny archeologickým průzkumem); vzhledem
k tomu, že další mohyly (údajně více než 40) se nalézají v asi kilometr vzdáleném Rozumickém háji v Polsku, předpokládá se, že šlo o
rozsáhlý mohylník, jehož větší část na orné půdě však byla v minulosti
zničena. Do některých mohyl bylo znovu pohřbíváno v období Velké Moravy.
Četné nerovnosti při západním okraji Hněvošického
háje jsou okopy Rudé armády z doby ostravsko-opavské operace v dubnu
1945. Zákopy bývaly dle pamětníků i na poli, tam však zanikly v důsledku zemědělského
obdělávání pozemků. Němci byli v Oldřišově,
k ostřelování nepřátel používali mimo jiné kostelní věž.
vrchol Almina kopce na pomezí lesa a pole
odpočívadlo
s mapou Hlučínska severně pod vrcholem
pozůstatek
jedné z mohyl po archeologickém průzkumu
terénní
pozůstatky pozic Rudé armád při bojích a konci druhé světové války
dva
vodojemy z roku 1986 při jihozápadním rohu Hněvošického
háje
výhled
k jihozápadu, na Oldřišov
pohled
k severozápadu – návrší Obecník s větrnou
turbínou na „úbočí″
pohled
k severu – polská přírodní rezervace Rozumice
Hněvošický háj
Cca 70 ha velký lesní
komplex na východním úbočí Almina kopce, na východní
straně přiléhající ke vsi Hněvošice. Severní část
rozbrázděna nehlubokými, ale výraznými, k východu se svažujícími roklemi,
jižní a západní část spíše plochá. V severozápadní části bývala malá
pískovna (dnes již zalesněno). Les má charakter převážně dubohabřin
a doubrav. Uvádí se odtud karpatské dubohabřiny, polonské dubohabřiny (pro něž je typický vysoký podíl lípy) a
acidofilní doubravy. Významný je hojný výskyt břízy
pýřité (několik tisíc stromů, která zde roste v netypickém biotopu neoglejených nebo jen málo oglejených
stanovišť). Z vegetace je pozoruhhodný mimo jiné
výskyt některých typicky karpatských druhů (hvězdnatec
zubatý zde má severovýchodní hranici svého rozšíření) či výskyt silně ohrožené
ostřice hubená.
Přírodní rezervace (67,7
ha) zde byla vyhlášen výnosem Ministerstvem kultury ČSR ze dne 21. 11. 1969,
ovšem s poznámkou, že „nabývá účinnosti dnem oznámení ve sbírce zákonů″,
k čemuž došlo až 17. 12. 1970 (Oznámení č. o9/c37/1970 Sb.). Nově byla
rezervace vyhlášena roku 2018. Od roku 2009 je zahrnuta též mezi významné
evropské lokality soustavy Natura 2000.
Hněvošický háj
mrtvého
dřeva je tu spíše pomálu…
jižní
okraj háje
svatý
obrázek na dubu na jižním okraji háje
starý
již nepožívaný úvoz podél západního okraje háje
naučná stezka
Naučná stezka Hněvošický háj je 3,5 kilometru dlouhá a má sedm zastavení,
přičemž tři jsou doplněná ještě interaktivními prvky - kostkovými „pexesy″, kombinujícími fotografie a obrázky vytvořené
dětmi místní školy. Stezka je značená směrovkami a místy i čtvercovými
značkami, složenými ze zeleného a bílého svislého pruhu. Oficiální začátek
(tabule č. 1) je na severním okraji Hněvošického háje
při silničce (cyklotrase č. 554) z Hněvošic do Oldřišova. Stezka je
v podstatě okružní, pouze zastavění č. 7 leží na odbočce, při silnici
z Hněvošic do Služovic,
a může sloužit jako druhé nástupní místo.
První naučná stezka zde
vznikla z iniciativy obce již někdy kolem roku 2010. Její zaměření bylo
pravděpodobně čistě přírodovědné. Současnou naučnou stezku vybudovala místní
organizace Českého svazu ochránců přírody Levrekův
ostrov v roce 2021.
zastavení
naučné stezky
značení
naučné stezky
jeden
z rozcestníků naučné stezky
v rámci
naučné stezky byla vybudována u lávka přes periodickou vodoteč ve východní
části lesa
trasa
naučné stezky: 1 – Příroda bez hranic. 2 – mohyly lužické kultury popelnicových
polí, 3 – Almin kopec, 4 – fauna, 5 – eneolitické osídlení, 6 – flóra, 7 – přírodní rezervace
informační
tabule původní naučné stezky (převzato z natura-opava.org)
Zajímavosti, poznámky:
Ø
Almin kopec
je uváděn jako nejvyšší vrchol Opavské
pahorkatiny. Je to pravda jen částečně. Je nejvyšším VRCHOLEM tohoto
horopisného celku na území ČR. V Polsku, kde Opavská pahorkatina pokračuje
pod názvem Płaskowyż Głubczycki
(Hlubčická plošina), je nejvyšším vrcholem Plechowa Góra (328 m n. m.). A za
nejvyšší bod Opavské pahorkatiny je považována vrstevnice 340 m n. m. na
jihovýchodním úpatí Hradiska u Krnova. Podle některých map však osahuje na
polském území východně od Krnova až k vrstevnici 350 m n. m.
Ø
Ve zdejším poměrně plochám terénu není úplně
jednoduché vymezit, co vše patří k Alminu kopci.
V okolí je několik dalších kót, které nemají vlastní pojmenování a tvoří
s vlastním „vrcholem″ Almina kopce
v podstatě souvislou plošinu. Severozápadě od vrcholu ležící, zhruba
kilometr vzdálená kóta 314 je tradičně nazývána Obecník,
třebaže ji od Almina kopce taktéž neodděluje žádné
viditelné sedlo. Plošina Almina kopce – Obecníku zasahuje na severovýchodu až do Polska, kde na ní
leží lesní přírodní rezervace Rozumice. V její
blízkosti jsou další dvě kóty pojmenované – Ostroga
(298 m) při severní hranici rezervace a Gladysz (315
m) západně od rezervace, v těsném sousedství Obecníku.
Ø
Původ pojmenování Almin
kopec není znám. Na žádných starších mapách (ještě ve 2. polovině 20. století)
se mi ho nepodařilo nalézt. Je tedy otázka, zda jde o novotvar či o tradiční
pojmenování, kterého se pouze dříve kartografové „nevšimli″. Nutno vzít k
úvahu, že území patřilo v letech 1742-1920 k Prusku, takže staré mapy
pro tuto oblast jsou hůře dostupné. Každopádně, například na vojenských mapách
z 50. – 60. let 20. století kóta nijak pojmenovaná není, přestože sousední
o něco nižší vrch Obecník zde pojmenován je.
Ø
Vrchol Almina vrch je
údajně silným zdrojem pozitivní energie.
Ø
Nově byla rezervace vyhlášena Nařízením
Moravskoslezského kraje č. 2/2018 ze dne 26. června 2018, původní výnos byl
však Ministerstvem životního prostředí zrušen až 8. listopadu.
Ø
Západním, respektive severozápadním směrem by měl
být údajně výhled až na masiv Hrubého Jeseníku. Nemohu potvrdit.
Literatura:
-
Jiří Juchelka: Lužická kultura v Českém Slezsku – Spisy
Archeologického ústavu AV ČR Brno 47 (Brno 2014) – viz též http://stream.avcr.cz/ARUB/Luzicka_kultura_v_ceskem_Slezsku.pdf
-
Dalibor Kvita, Milan Žárník: Plán péče o
přírodní rezervaci Hněvošický háj na období 2008 –
2018 (2006)
-
Radim Kočvara: Plán péče o přírodní rezervaci Hněvošický
háj na období 2018 – 2027 (Chropyně 2016)
– viz též https://www.msk.cz/assets/temata/zivotni_prostredi/plan-pece-pr-hnevosicky-haj.pdf
Web:
-
wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Hněvošický_háj
-
Moravskoslezský kraj - https://www.msk.cz/cs/temata/zivotni_prostredi/hnevosicky-haj-3038/
-
ústřední seznam ochrany přírody - https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=109
-
trejing cz - https://www.treking.cz/vrcholy/almin-kopec.htm
-
Vrcholovka - https://www.vrcholovka.cz/vrchol/3633-almin-kopec/
-
ptej se knihovny - https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/almin-kopec,
https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/almin-vrch
-
Natura Opava - http://www.natura-opava.org/opavsko/zpravy/naucna-stezka-v-hnevosickem-haji.html
další
místa v okolí (mapa) / Slezsko / rejstříky
říjen 2021