Valašsko

HOSTÝN

k.ú. Chvalčov (Hostýnsko-vsetínská hornatina / Hostýnskobystřicko)

Vrch (736 m.n.m.) na severozápadním okraji Hostýnských vrchů (kterým dal jméno). Jedno z nejposvátnějších míst Moravy (proto též někdy nazýván Svatý Hostýn). Dříve též Hoštejn. Na vrcholu rozhledna a větrná turbína, jižněji pod vrcholem (někdy označováno jako druhý vrchol - 718 m.n.m.) vlastní poutní areál. V prostoru mezi poutním areálem a vrcholem dvě křížové cesty, hřbitov, pomník obětem 2. světové války, pomník obětem komunismu a pomník náčelníka Junáka dr. Rudolfa Plajnera, na západním úbočí kopce tzv. Vodní kaple.

Na Hostýnu stály v minulosti i stavby dodnes nedochované - např. tzv. Anglická kaple (severně od chrámu nedaleko dnešního III. zastavení Staré křížové cesty) či světelný kříž.

Na Hostýně je doložena přítomnost člověka ojediněle již od starší doby kamenné, první opevnění zde vzniklo koncem doby bronzové a zejména pak v době halštatské. Druhý vrchol své existence zaznamenalo hradiště jako keltské opidum v mladší a pozdní době laténské. Doloženo též slovanské osídlení v 10. - 14. stol. Hradiště (nemovitá kulturní památka), sloužící pravděpodobně k ochraně tzv. Jantarové stezky, procházející nedalekou Moravskou bránou, je trojúhelníkovitého tvaru o ploše 19,7 ha. Valové opevnění, dlouhé 1857m, je nejmohutnější na jižní straně, kde se nalézá tzv. Slavkovská brána, pravděpodobně hlavní, dodnes funkční vstup do opevněného areálu (vybudována již v první fázi hradiště, nejmohutnější brána klešťového typu známá na Moravě, výška valů zde kolem 8 m).

Z Hostýnu pochází jeden ze základních kamenů Národního divadla v Praze. Veškerá zeleň na temeni kopce (cca 500 stromů – převážně lípy, buky, javory, jírovce) vyhlášeny pro svojí velkou estetickou hodnotu jako „skupina památných stromů″.

Poutní areál (nemovitá kulturní památka):

Centrem areálu poutní areál s chrámem Panny Marie - stavba elipsovitého půdorysu 40,5 x 30,5 m. Na průčelí mozaikový obraz Panny Marie Svatohostýnské od malíře Viktora Ferstra o ploše 25 m². Dvě průčelní na koso postavené věže. Interiér převážně z pol. 19. stol. Na hlavním oltáři pod sloupovým baldachýnem plastika Panny Marie Hostýnské z roku 1845 (od Benedikta Edeleho).

V severním sousedství poutního chrámu drobnější novobarokní kaple sv. Jana Sarkandera z r. 1889 (vzniklá přestavbou starší kaple, snad ze 17. či 18. stol. - údaje se liší). Areál doplněn několik samostatnými plastikami (sochy sv. Cyrila a Metoděje z roku 1864 před chrámem, socha sv. Anny z roku 1894, socha sv. Antonína kážícího rybám z roku 1948), kříži a poutními domy.

První kapli Panny Marie Ochranitelky na Hostýnu založili asi někdy koncem 16. stol. havíři, dolující v okolí železnou rudu a stříbro, kteří měli na Hostýně svojí kolonii. Snad již v té době se konaly ke kapli poutě. Legenda o vpádu Mongolů (“Tatarů“) na Moravu r. 1241, který byl právě zde na Hostýně s Boží pomocí odražen, je však údajně až mladší, pravděpodobně z 2. pol. 17. stol. Odtud pramení i ikonograficky zcela ojedinělé zobrazení Panny Marie Svatohostýnské s Ježíškem metajícím blesky (Tatary prý zahnala silná bouře). Původní obraz Panny Marie Vítězné, který byl předmětem uctívání, však nechal roku 1620 Václav Bítovský, pán na Holešově, spálit. Současný chrám byl vybudován na náklady Františka Antonína z Rottalu v letech 1721-1748 v novořímském stylu. Roku 1787 byl však chrám na nařízení Josefa II. zrušen, odsvěcen, byla sejmuta střecha a postupně se změnil v ruinu. Přes přísný zákaz konání poutí však nebyla jejich kontinuita přerušena. Roku 1841 (600 výročí údajného vpádu Tatarů) byla započata obnova poutního místa. V 80. letech byla zřízena trvalá duchovní správa - tu od roku 1887 Jezuité, kteří si zde zřídili samostatnou kolej. Roku 1895 byla založena Matice Svatohostýnská, která koupila od majitele panství Oliviera Loudona celou vrcholovou část Hostýna. Rozkvět a popularita poutního místa v té době zastínila i dobu předjosefínskou. Budování areálu pokračovalo ještě v 1. polovině 20. stol. (křížové cesty, schodiště, ubytovny pro poutníky a pod.). Po vybudování nového domu pro poutníky se jeho správy roku 1928 ujímají členky kongregace sester Neposkvrněného Početí panny Marie. Oba řeholní domy byly násilně zrušeny roku 1950, kdy byly jejich členové odvlečeni do internačních táborů (Jesuiti se vrátili 7. února 1990). Roku 1982 byl poutnímu chrámu udělen papežem titul “Menší baziliky“ (bazilica minor).

Celý areál volně přístupný. Z církevních staveb otevřen pouze chrám Panny Marie (zejména však samozřejmě za účelem modliteb, možnost prohlídky je tedy velmi omezena).

Stará křížová cesta:

Začíná nedaleko Sarkanderovy kaple a pokračuje směrem k rozhledně. Z počátku 20. stol. Prvních osm zastavení umístěno na otevřených kamenných podstavcích s kamennými reliéfy, další čtyři obrazy umístěny v kaplích různého slohu. Autorem obrazů je malíř Žůrek z Bystřice. Poslední zastavení - kamenný reliéf Kladení do hrobu - se nachází v malé rotundě u hřbitova, která je zároveň posledním zastavením i Jurkovičovy křížové cesty. Křížová cesta vznikla v letech 1900 - 1902, byla však přijata poměrně negativně.

Jurkovičova křížová cesta (nemovitá kulturní památka?):

Též Nová. Taktéž od kaple sv. Jana Sarkandera ke hřbitovu, východně od Staré křížové cesty. Byla vybudována dle návrhu architekta Dušana Jurkoviče z roku 1904. Jednotlivých zastavení jsou pojaty v duchu valašské lidové architektury. Kapličky jsou vesměs dvojího typu - první typ nalezneme na III., V., VI., IX. a XIII zastavení, druhý pak na II., VI., VIII., X a XII. zastavení. Zcela odlišné je monumentální I. zastavení a pak IV. a XI. zastavení v podobě vysokých pylonů (jako XIV. zastavení byla využita rotunda, v níž končí Stará křížová cesta). Mozaikové obrazy z pestrobarevné keramiky (majoliky) jsou dílem Jano Köhlera, vznikly v letech 1912 - 1933. Původně zde měly být sklomalby dle návrhů Joži Úprky, avšak tato technologie se v drsném hostýnském klimatu neosvědčila. Na zadní stěně II. zastavení pamětní deska obětem I. světové války (reliéf) od Čeňka Vosmíka.

hřbitov:

Nejvýše položený hřbitov na Moravě. Byl zřízen roku 1887, vysvěcen 14. 9. 1913. Uprostřed 6 m vysoký Myslbekův kříž. Většina hrobů je jednotné prosté podoby, jsou zde pochováni především členové jezuitského řádu a Matice svatohostýnské. Na sloupcích vstupních vrat bronzové reliéfy od sochaře Čeňka Vosmíka z r. 1923 - kněz podávající umírajícímu vojákovi hostii (k poctě padlým v I. sv. válce) a zmrtvýchvstání Krista (s citátem z Evangelia sv. Jana).

rozhledna:

Na nejvyšším místě Hostýna. Stavba dle návrhu olomouckého architekta Václava Wittnera ctí charakter poutního místa tím, že obsahuje kromě vyhlídkové stavby i kapli. Stojí na půdorysu dvou nestejně velkých kružnic, přičemž ve větší válcové stavbě je v přízemí kaple sv. Kříže a v poschodí vyhlídková plošina, menší slouží jako schodiště na vyhlídku. Dnes je vysoká 15 m, původně stávala na vrcholu ještě dřevěná nástavba s druhou vyhlídkovou plošinou. Stavba byla započata v červnu roku 1897, 29. července však byla velkou vichřicí celá dosavadní stavba stržena. 1. září 1897 byl u příležitosti návštěvy císaře Františka Josefa I. posvěcen a do stavby osazen „základní kámen“ (?!?). Rozhledna, která poté nesla císařovo jméno, byla otevřena 14. září 1898. V letech 1957 - 1971 sloužila jako retranslační stanice pro dálkový přenos televizního signálu. V jejím sousední stojí od roku 1994 větrná elektrárna, nazývaná někdy sv. Josef. Byla první větrnou elektrárnou ve střední Evropě. Je vysoká 32 m, délka jedné lopatky je 13,5 m a ročně vyrobí 600.000 kW elektrické energie.

Vodní kaple:

Kaple postavena u pramene vody na západním úbočí Hostýna, který dle pověsti vytryskl na základě modliteb k Panně Marii, když obráncům Hostýna před Tatary došla voda. Kaple zřízená 1658 Janem Rottalem, roku 1700 upravovaná, 1748 výrazně přestavěná (pod kaplí vybudováno sklepení s několika výtoky vody), koncem 19. stol.upravená novobarokně (vstupní průčelí). V oltářní nice údajně barokní dřevořezba Hostýnské madony (v 19. stol. značně přeřezaná nebo nově vytvořená), pocházející prý z původního hlavního oltáře mariánského kostela. V kamenné zdi pod kaplí několik vodovodních kohoutků, ze kterých je možné „posvátnou“ vodu načepovat. Kaple uzavřena.

Začátkem 20. stol. byla kaple spojena s vlastním poutním chrámem 242 m dlouhým schodištěm (250 schodů). Při něm bronzová, 3 m vysoká a 660 kg těžká socha Krista (Božského srdce Páně) od Čeňka Vosmíka z roku 1919.