Valašsko

LUKOV

k.ú. Lukov u Zlína (Hostýnsko-vsetínská hornatina / Zlínsko)

Rozsáhlá hradní zřícenina (nemovitá kulturní památka) na jižním okraji Hostýnských vrchů (520 m. n. m.), 2 km severně od stejnojmenné vsi. Hrad se skládá ze dvou částí - vlastního („horního”) hradu a rozsáhlého opevněného předhradí („dolního hradu”). Vlastní hrad tvoří severozápadní část areálu. Na jihovýchodní straně stojí pozdně gotická hranolová věžová brána, do níž se vstupovalo po mostě přes příkop (dnešní dřevěný most novodobý, avšak na původních čtyřech kamenných pilířích). V průchodu brány dosud zachovány zbytky interiérových omítek. Ze západní, jižní i východní strany obklopuje hrad široký parkán. V jižním parkánu zbytky raně gotické „druhé” brány, později zrušené (v nejstarší fázi hlavního vstupu do hradu). Ve východní parkánové hradbě rekonstruovány původní dřevěné střílny. Západní parkán doplněn v renesanci o dvě polygonální bašty. Hrad měl dva paláce (pravděpodobně památka na rozdělení hradu mezi dvě šternberské větvě ve 14. stol. - v tom případě by šlo o jeden z nemnoha příkladů tzv. dvojhradů u nás) - jeden v severozápadní části (z něj dochováno zejména několik valeně klenutých sklepů, z terasy nad nimi pěkný výhled západním směrem - západní část Hostýnských vrchů, Haná, Chřiby), druhý v jihovýchodní části (jeho nejvýraznějším pozůstatkem mohutný pilíř jihovýchodního nároží). Zbytky mladších budov (ze 16. stol.) při jižní hradbě ukrývají ve svém středu odkryté pozůstatky původní románské okrouhlé věžice s břitem (dnes pod dřevěnou stříškou). Spolu s přilehlým nárožím hradební zdi a nedalekého pozůstatku hranolové věžice tvoří nejstarší dochovanou část hradu. Zástavba bývala i při severní straně nádvoří (doložena archeologickým výzkumem). Z jižní a jihozápadní strany hrad chráněn mohutnými příkopy a valy.

Předhradí se rozkládá jihovýchodně od „horního“ hradu. Tvoří nepravidelný čtyřúhelník, opevněný hradbou a příkopy s valy (na jihovýchodní straně vícenásobné, na západní již téměř zaniklé). Opevnění bylo v severovýchodním a jihozápadním rohu doplněno dvěmi pětibokými baštami, z nichž severovýchodní (tzv. Svatojánka) poměrně dobře zachovaná, jihozápadní zcela zaniklá. Hradba předhradí překračuje příkop chránící „horní“ hrad a přimyká se k jeho býv. předbraní (v příkopu severně od předbraní půlválcová bašta). Ve východní části předhradí stávaly dva hospodářské objekty - jejich stopy údajně dosud vidět. V současné době stojí novodobý objekt v severní části předhradí.

Hradní vyvýšenina byla osídlena již v pravěku (nalezeny doklady z doby kolem roku 1000 př. n. l.). Lukov byl vystavěn poč. 13. stol. jako královský hrad. Byl vojenským, správním i hospodářským centrem pro široké okolí. V té době zde stál i kostel (při výzkumech nalezen fragment románského kostelního portálu, 1235 zde zmiňován farář). Patrně již koncem 13. stol. se stal jedním z hlavních sídel moravské větve Šternberků, kteří ho drželi až do zač. 16. stol. 1469 dobyt vojsky Matyáše Korvína. V 1. pol. 16. stol. za Jana Kuny z Kunštátu radikální přestavba hradu (včetně vybudování dnešního předhradí) na moderní, v podstatě již renesanční pevnost. 1619 hrad obsazen vzbouřenými Valachy, 1627 císařská vojska a 1643 Švédové (podporovaní valašskými rebely), kteří hrad při svém odchodu v září téhož roku vypálili a pobořili. Hrad byl ještě částečně opraven, ale od roku 1724 sloužil již jen jako sídlo hospodářské správy. Koncem 18. stol. byl definitivně opuštěn a následně rozebírán na stavební materiál. Od 80. let 20. stol probíhá přičiněním několika občanských sdružení (Spolek přátel hradu Lukova, Brontosaurus) rozsáhlý archeologický výzkum a částečná rekonstrukce zříceniny.

Jihozápadně od hradu zachovány valy a příkopy (i s vlastní studnou!), západně kruhové opevnění zvané Tanečnica - snad obléhací stanoviště z doby Matyáše Korvína (v případě Tanečnice se spekuluje i o předsunutém opevnění hradu).

„Horní” hrad přístupný v otvíracích hodinách (vstupné, bez průvodce, klíčová místa označeny čísly a popsány v „průvodci naučnou stezkou po hradu”, který lze zakoupit v pokladně), věž nepřístupná. Předhradí i vnější opevnění volně přístupné.

Hrad opředen řadou pověstí.

Hradní ostroh:

Protáhlý zalesněný ostroh ve směru zhruba severovýchod - jihozápad, na jehož nejzápadnějším konci stojí hrad. severně od hradu skupina menších pískovcových skal (“Skály pod hradem“). Na severovýchodním konci hřebene (rozcestí Na Písečném – k.ú. Vlčková) na stromě svatý obrázek.

Králky (přírodní památka):

Skupina skal (475 m.n.m.) jižně pod zříceninou hradu, v těsné blízkosti opevnění předhradí. Skály tvořeny hrubozrnným arkózovým a drobovým pískovcem, místy až balvanitým slepencem (ojedinělé balvany dosahují velikosti 50 cm) soláňského souvrství. Vznikly mrazovým zvětráváním. Největší skála 10 m vysoká. Několik menších dutin a skalních oken říceného původu. Cvičné horolezecké terény.

Skály byly ve středověku opevněné (stopy příkopu na východní straně, archeologicky doložená existence věžové stavby s kamennými základy). Součástí úprav snad mohl být i uměle přitesaný (vytesaný ?) průchod skalami, umožňující snadnější přístup k areálu hradu. Literatura se však neshoduje v tom, zda sloužily jako předsunutá pozorovatelna hradu či opevnění souviselo s obléháním hradu Matyášem Korvínem.

V jedné ze skal vytesáno též několik kamenných sedátek a přístupové schodiště. Podle lidové pověsti zde zasedalo tzv. valašské lovčí právo. Ve skutečnosti však byly vytesány počátkem 19. století na památku setkání mladých příslušníků hraběcích rodin Seilernů z Lukova-Lešné a Magnisů ze Strážnice, k němuž zde došlo. Událost připomínají i některé z řady zde vytesaných nápisů (OCTAVIA GRÄFIN MAGNIS 1838). Králky byly v době romantismu oblíbeným výletním místem šlechty z Lešné.

Dnes bez výhledu. Volně přístupné, zastávka č. 7 NS Lukov.