CECH SV. VÍTA (St. Veits Zeche)
k.ú. Drmoul
(Podčeskoleská pahorkatina / Mariánskolázeňsko)
Zaniklá ves a bývalé vojenské cvičiště v tzv. Michelském
údolí v podhůří Českého lesa.
Michelským údolím bývalo nazýváno údolí
Senného (Svatovítského) potoka mezi Panským vrchem a Skelnými Hutěmi. Již
v 16. stol. zde probíhala těžba a zpracování kvalitních měděných rud ve
dvou důlních dílech – Cechu sv. Michala (odtud jméno údolí) a Cechu sv. Víta.
Obě díla ležela nedaleko od sebe, takže někdy byly označovány společným jménem Veit- und Michaelzeche.
Zatímco Cech sv. Michala (který ležel pravděpodobně na katastru Horní Vsi, kde
je ještě v pol. 19. stol. v těsném
sousedství Cechu sv. Víta uváděno pomístní jméno St. Michaelizech)
ještě před koncem 16. stol. upadl, výnosný Cech sv. Víta se stal centrem těžby
mědi a postupně se vyvinul v nevelkou hornickou osadu. Z pozdějších vrtných
průzkumů vyplynulo, že v revíru se těžilo na pěti rovnoběžných žilách
měděných rud.
cesta od Drmoulu
k zaniklé vsi, s novými alejovými výsadbami
ves
Pozůstatky zaniklé vsi, složené ze dvou částí, tzv.
Horního a Dolního Cechu sv. Víta. V v jižní části západnějšího
Horního Cechu (
První výslovná zmínka o osídlení je v souvislosti
s havárií a částečným zatopením důlního díla roku 1756, kdy zde uváděna
tři stavení - tzv. Zámeček (Schlössl), v němž se byla
hornická správa, hostinec a malý panský dvůr. Před koncem 18. stol. zde bylo 5
stavení. V té době již byly podzemní důlní díla uzavřeny (není zcela
jasné, zda v souvislosti se zatopením roku 1756 či s vytěžením rudy),
avšak ze starých kyzových hald se získával kamenec a
vitriol. Počet stavení postupně narůstal až k 11 koncem 19. stol.
K oživení zájmu došlo po 1. sv. válce v souvislosti s nálezem
mimořádně bohatých uranových rud; v té době vznikl i Dolní Cech. Pokusy o
těžbu uranu však byly pro velké průvaly vod a také nebezpečí ohrožení
mariánskolázeňských pramenů v roce 1925 zastaveny. Před 2. světovou válkou
zde bylo 24 domů; 16 v Horním Cechu (přičemž dva stály na katastru Horní
Vsi) a 8 v Dolním Cechu. V roce 1946 zde byly znovu prováděny kutací
práce na radioaktivní surovinu; založena byla dokonce nová jáma, aktivita však
trvala velmi krátce. Po válce došlo k vysídlení německého obyvatelstva a
částečnému dosídlení. Ves však byla velmi špatně přístupná, vedla sem jen
špatná polní cesta. Zanikla počátkem 50. let; zřejmě v souvislosti se
vznikem vojenského cvičiště, avšak někdy se uvádí jako důvod přestěhování i
silně narušená statika domů v důsledku poddolování. K pietní úpravě
jádra vsi došlo v roce 2011.
Historii vsi dnes připomínají dvě informační
tabule, které jsou součástí naučné stezky Panský vrch.
fotografie jednoho ze stavení osady (z infotabule)
plánek vsi (z infotabule)
unikátní letecký snímek Horního Cechu z 50. let, již
po demolici budov, avšak s dosud patrnými základy; žlutá čára je
katastrální hranice (kontaminace.cenia.cz)
odkryté základy domů v jižní části Horního Cechu,
pravděpodobně č. 4,
křížek na památku zaniklé vsi, postavený roku 2011 na
místě staršího, zaniklého
zastavení naučné stezky Panský vrch v prostoru zaniklé
vsi; vlevo nově vysázený jabloňový sad
vojenské cvičiště
Bývalé vojenské cvičiště se rozkládá západně od
bývalé vsi, na jižním úbočí Panského vrchu a podél Senného potoka, na němž tři
rybníky. Kromě Cechu je často nazýváno i Drmoul,
třebaže na katastru Drmoulu
ho leží jen nepatrná část; jádro vojenského cvičiště leží na katastru Skelné
Huti, menší částí zasahuje i na katastr Horní Vsi u Mariánských Lázní a
nepatrně na katastr Tří Seker u Tachova.
Takticko průpravné cvičiště řidičů pásových vozidel
vojenského útvaru Velká Hleďsebe vzniklo v 50.
letech 20. stol. a fungovalo až do roku 2004, kdy byl vojenský útvar zrušen.
Díky činnosti armády se zde vytvořila pestrá mozaika mokřadních i suchých
stanovišť s divočinou, loukami i pravidelně narušovaným terénem.
Přírodovědné průzkumy zde po ukončení působení armády objevily na 50 druhů
ptáků, zhruba stejně tolik motýlů (z nichž nejvzácnější je hnědásek
chrastavcový), řadu obojživelníků a dalších drobných obratlovců, ale i
zajímavých rostlinných společenstev s vemeníkem, prstnatcem, vachtou třílistou
a mochnou bahenní. Proto byla v roce 2007 vyhlášena přechodně chráněná
plocha Cvičiště (na dobu 7 let). Navzdory tomu ve východní části území zřízen
roku 2011 motokrosový areál (pojezd techniky včetně čtyřkolek či terénních motocyklů
je sice považován za žádoucí součást managementu bývalých vojenských prostorů,
zde však intenzita využití a zejména míra terénních prací s provozem
areálu souvisejících dalece přesahuje únosnou mez).
V západní části území vybudována v roce 2011
Českým svazem ochránců přírody naučná stezka Cech sv. Víta, dlouhá cca
pozůstatky drobných vojenských objektů
bývalá řídící věž na severním okraji motokrosového areálu
motokrosový areál
výhled z plochy motokrosového areálu k jihovýchodu
zbytky suchomilných společenstev v motokrosovém areálu
dolní rybník na Senném potoku
západní část bývalého cvičiště s vlhkými loukami a
solitérními keři
mochna bahenní, jedna z typických rostlin vlhké části
cvičiště
periodické i stálé tůně; některé z nich pomáhá
vytvářet a udržovat pohyb techniky
plánek naučné stezky – zastávky (ve směru hodinových
ručiček): ZO ČSOP Berkut, Rybník, Luční biotopy,
Ptáci, Motýli, Keřové porosty v krajině, Přechodně chráněná plocha
Cvičiště, Obojživelníci, Praktická ochrana přírody na území PCHP Cvičiště
povalové chodníky naučné stezky
jedno ze zastavení naučné stezky
altány na naučné stezce
horní rybník na Senném potoce s vyhlídkovým molem
naučné stezky v příbřežních porostech orobince
pozorovací srub; uzamčen, o klíč možno požádat ZO ČSOP Berkut
Svatovítská
kyselka
Upravený vývěr železité kyselky v centrální
části bývalého vojenského prostoru, nedaleko levého břehu potoka pod hrází horního
rybníka při staré dnes již nepoužívané cestě do Skelných Hutí. V místě,
kde se tato cesta odpojuje od dnešní asfaltky, informační tabule (součást
naučné stezky Panský vrch).
Původní úprava pramene pocházela údajně z roku
1925. Zpustlý pramen byl vyčištěn, přičemž v něm byla nalezena řada
zajímavých předmětů (mimo jiné kapesní hodinky či zbytek dýmky). Současná úprava pramene
pochází z roku 2009.
upravený vývěr kyselky
odpočívadlo u pramene
Zajímavosti, poznámky:
Ø
Ruda
z dolů v Cechu byla zpracovávána v tzv. Schmelzthalu,
což bývalo souhrnné označení pro dnešní osady Tachovská Huť, Plánská Huť a
Chodovská Huť.
Ø
Voda
byla k dolům v Cechu vedena od Panského vrchu umělým kanálem zvaným Pulvergraben. Zřejmě jde o onen hluboký příkop od Malé Hleďsebe, který nebylo možno překročit jinak než po cestě z Drmoulu do Tří seker, uváděný v komentáři k vojenské
mapě z roku 1782; v samotné mapě však tento příkop patrný není. V terénu
je údajně možno zbytky příkopu dosud nalézt.
Ø
Voda
vytékající ze starých důlních děl byla údajně natolik znečištěná různými
agresivními látkami, že ničila veškerou vegetaci na lukách a byla příčinou stížností
tepelského opata.
Literatura:
- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku I - A-G (Praha 2002)
Web:
- Hamelika - http://www.hamelika.cz/obce/CECHVITA/CECHVITA.htm
- zaniklé obce – http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=1946
- vojensko - http://www.vojensko.cz/cviciste-drmoul-cech
- Český rozhlas - http://www.rozhlas.cz/kv/zpravodajstvi/_zprava/982130
další
místa v okolí (mapa) / Západočeská lázeňská oblast / rejstříky
červen 2014