MNICHOV (Einsiedl)
k.ú. Mnichov u Mariánských Lázní
(Slavkovský les / Mariánskolázeňsko)
Město na odlesněné náhorní plošině mezi
údolím Mnichovského a Pramenského potoka (725 m n.
m.). Rozlehlá, dnes velmi prořídlá zástavba s jádrem (bývalým náměstím s
radnicí a kostelem) při jihozápadním okraji. Jižně při silnici hřbitov. V okolí
několik křížů. Součást CHKO Slavkovský les.
Mnichov byl založen tepelským klášterem (součástí
jehož panství byl s výjimkou několika let v polovině 16. stol., kdy patřil
zástavně k panství Bečov, po celou dobu své historie)
při důležité komunikaci z Chebu do Prahy. O významu lokace svědčí i velkorysé
dodnes patrné založení kolem obdélného prostranství, čítajícího téměř 5 ha.
Prvně je Mnichov uváděn roku 1273 jako Heremita. Ve
14. a 15. stol. zde stál manský dvůr (tvrz), povinný službou ke klášteru
(stával pravděpodobně v ploše vsi, v severozápadním sousedství pozdějšího
náměstí). Roku 1437 uváděn Mnichov prvně jako městečko, na přelomu 15. a 16.
stol. jedním z nejvýznamnějších sídel oblasti. Snad v té době byla z rozlehlé
návsi vyčleněna jihozápadní části při kostele, na níž bylo vybudováno úzké
náměstí (pro úplnost nutno podotknout, že existují i názory považující náměstí
naopak za nestarší část Mnichova). Město silně utrpělo za 30tileté války,
rychle se však opět vzmohlo. Až do roku 1765 mělo i hrdelní soud. Katastrofou
pro město byl poválečný odsud německého obyvatelstva a dočasný vznik vojenského
prostoru v jeho těsné blízkosti - v průběhu 50. - 80. let 20. stol. byla velká
část zástavby demolována a půdorys města tak do značné míry rozvrácen. Chátrání
pokračuje i v současné době.
znak udělený městu císařem Ferdinandem I. v roce 1549
(pravděpodobně v souvislosti s novým osídlením, když téměř vymřelo)
náměstí
Bývalé náměstí se rozkládá v nejvyšší jihozápadní
části města. Ve východní části barokní radnice, postavená 1693, v dnešní podobě
z let 1725-30; severozápadní stranu uzavírá kostel. Západní strana náměstí
zcela rozvrácena ve 2. pol. 20. stol.(zboření původní
zástavby a její nahrazení montovanými domky typu Okál, nerespektujícími ani
původní uliční čáru), takže dnes má charakter náměstí jakž takž pouze prostor
kolem radnice.
radnice č.p. 1 (nemovitá kulturní památka); před vstupem půlválcový pranýř
železná kašna z roku 1874 na místě starší kamenné
podstavec Krüttnerova pomníku
proti faře, který postavil roku 1903 mnichovský pěvecký spolek na památku
mnichovského rodáka, dirigenta lázeňského orchestru v Mariánských Lázních
Theodora Krüttnera (1814-1893)
kostel sv. Petra
a Pavla (nemovitá kulturní památka)
Velký jednolodní barokní kostel na západním okraji
města. S trojboce uzavřeným presbytářem, věží při jeho jižní straně a obdélnou
sakristií po severní straně. Pod lodí krypta s malovanými dřevěnými rakvemi,
kosterními pozůstatky a mumifikovanými mrtvolami měšťanů z 18. stol. a
francouzských vojáků z tažení 1742 (přístupná na požádání). Kolem kostela starý
zrušená hřbitov s řadou zajímavých empírových a novogotických náhrobků z 1. pol. 19. stol., soustředěných v současné době v jeho
západní části. Pod kostelem patrová barokní fara, za ní bývalý klášter
Školských sester de Notre-Dame
Kostel vybudován tepelským klášterem v letech
1719-25 na místě staršího, údajně založeného již roku 1320. Do krypty se
pohřbívalo do roku 1784, hřbitov kolem kostela zrušen 1895. Fara z poč. 18. stol., pravděpodobně starší než dnešní kostel (na
jednom z portálů datována 1710). Roku 1856 byl tepelským opatem Marianem Heindlem při kostele
založen klášter chudých Školských sester de Notre-Dame, který slouží od roku 1963 jako ústav sociální péče.
areál kostela s farou v severozápadní části
náměstí
kostel s přístupovým schodištěm z náměstí od
jihovýchodu
kostel od jihu
poškozená empírová socha sv. Cecílie ve výklenku jižní zdi
věže z 1. pol. 19. stol, přenesaná
sem ze Sítin
pohled do lodi směrem k presbytáři a směrem ke kůru s
varhany z r. 1898
detail nástropní malby od F. Urbana z roku 1905
novobarokní hlavní oltář z roku 1860 od Josefa Schmida z Prahy s oltářním obrazem sv. Petra a Pavla od
Viléma Kandlera
vrcholně barokní boční oltář sv. Jana Nepomuckého z 1. pol. 18. stol.
bohatě vyřezávaná kazatelna z roku 1685, přenesená sem z
kláštera v Chotěšově, a boční oltář Panny Marie
Chlumské z 1. pol. 18. stol.
přes metr vysoká empírová křtitelnice z místního hadce
oválná vitrážová okna s různými věnováními z konce 19.
stol.
bohatě zdobený kříž, který původně stával kdesi v polích
u města, dnes uložený v jedné z bočních prostor kostela
krypta - asi 12 m dlouhá chodba se čtyřmi bočními kobkami
jedna mumie leží hned v předsíni
v první kobce je osamocená mumie s železným křížem
druhá kobka slouží jako kostnice
ve třetí kobce je především hromada dřevěných rakví, z
nichž některé mají zajímavé malování
ve čtvrté kobce jsou další rakve a několik mumií
zakristie – za malým oltáříkem původní vchod na kazatelnu
socha sv. Jana Nepomuckého při presbytáři kostela z r.
1730 od sochaře Rechta; kamenné zábradlí doplnil roku
1818 kameník Josef Rudrich jako pokání za to, že
uřezal z památné borovice nad Siardovým
hrobem několik větví, jak praví farní kronika
Sangerbergský hřbitovní kříž ze zrušeného hřbitova v Pramenech (Sangerbergu),
převezený sem roku 1980
zbytky hřbitova u kostela s řadou zajímavých náhrobků
některé ze zajímavých náhrobků
snad hřbitovní kříž starého hřbitova, v pozadí bývalý
klášter
sokl bývalého sloupu se sochou Panny Marie z r. 1713 (renov. 1768), který stál původně v ploše náměstí; dnes
umístěn při schodišti ke kostelu
fara č.p. 10 (nemovitá kulturní památka)
smírčí kříže
V obci dva kamenné („smírčí″) kříže - jeden
na prostranství před kostelem, druhý západně od kostela, kde ze silnice
odbočuje úvoz již neexistující cesty do Sítin. První kříž - hrubě opracovaný s poškozenou hlavou - byl nalezen
vyvrácený při silnici do Poutnova a na současné místo
přenesen druhotně. Druhý kříž,
neobvyklého tvaru s kruhovým půdorysem v obou osách, byl postaven v roce 1980
pracovníky CHKO Slavkovský les na místě, kde byl nalezen. Na straně k silnici
vyryt snad obouruční meč (může jít i o kříž), na druhé straně pak hluboká
svislá rýha.
smírčí kříž na náměstí (nemovitá kulturní památka)
smírčí kříž při staré cestě do Sítin (nemovitá kulturní
památka)
okolí
kříž v lukách západně od města; původně kolem něj
vedla stará cesta z Mnichova do Sítin, kříž v těchto místech značen
již na mapách z 2. pol. 18. stol
mohutný javor klen při silnici do Pramenů (nedaleko
smírčího kříže)
Zajímavosti:
Ø
Podle
tradice stávala původní osada již někdy ve 12. stol., tedy ještě před založením
Tepelského kláštera, v údolí asi 1 km západněji v okolí Siardovy
kaple a až později byla přenesena na dnešní místo. Na souvislost s poustevnou u
Siardovy kaple
ukazuje i původní jméno vsi Heremita či německé Ensiedel (oboje značí poustevnu). Někdy se tvrdí, že
k přesunu došlo až po velké morové ráně roku 1437, avšak z půdorysu
dnešní vsi, analogického s půdorysným uspořádáním jiných okolních sídel
z 13. stol., lze soudit, že k případnému přesunu muselo dojít dříve a
již první písemná zmínka se s velkou pravděpodobností týká vsi na dnešním
místě.
Ø
Koncem
14. stol. doložena v okolí Mnichova pokusy o těžbu cínu, v 15. - 17. stol.
těžba stříbra. Doly upadly za 30leté války, zavřeny v 19. stol.
Ø
Podle
Mnichova se psal Jošt (Jobst
von Eynsidel; 1420 - 1476),
pravděpodobně zdejší rodák, sekretář králů Jiřího z Poděbrad a Vladislava II.
Jagelonského.
Ø
Ve
městě bývalo významné dobytkářství a pěstování lnu.
Ø
V
kryptě pod kostelem je údajně pochován i hrabě Jáchym Pachta
z Rájova, který byl zajat Francouzi jako rukojmí a zde v prosinci 1742 zemřel,
někdy se uvádí i druhý rukojmí hrabě Kolovrat (nevím, zda má tato informace
nějaký reálný základ, či jde čistě jen o pověst).
Ø
U
obce stáčírna minerální vody Magnesia. Voda je sem přiváděna z několika různých
zdrojů místní hadcové oblasti (Novoveská
kyselka, vrty v okolí Grünské kyselky, vrty v údolí Pramenského
potoka pod Mnichovem), výsledná Magnesia vzniká jejich mícháním.
Literatura:
- Karel Kuča: Města a
městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 4. díl (Praha 2000)
- Emanuel Poche a kol.:
Umělecké památky Čech 2 - K/O (Praha 1978)
- Hamelika 10/XXIII (1999) – viz http://hamelika.webz.cz/h99-10.htm
- kol: Kamenné kříže Čech a Moravy (Praha 1997)
- Daniela Bílková, Václav Cílek, Jaroslav Hromas, Jiřina Novotná. Michal Vávra: Navštivte... Podzemí
v Čechách, na Moravě, ve Slezsku (Praha 2002)
Web:
- oficiální stránky města - http://www.kustod.poustka.cz/obce/obec_Mnichov/
- stránky o historii Mnichova - http://www.mnichovml.estranky.cz
- Wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichov_(okres_Cheb)
- Moskyt - http://www.moskyt.net/mnichovske-mumie
- Chebský deník - http://chebsky.denik.cz/zpravy_region/ch_nasteva_mnichov_mumie20090409.html
- Turistika.cz - http://www.turistika.cz/mista/mnichov--1
- zaniklé obce, pivovar - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=12291
- Kraj živých vod - http://www.krajzivychvod.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=55&Itemid=75
Okolí: Pluhův bor / Grünská
kyselka / Siardova
kaple / V boru
Západočeská lázeňská oblast / rejstříky
listopad 2011