BULHARSKO 2007

Ve skalním klášteře

Paní v nádražní pokladně je báječná. Získat razítka do deníků není problém, vyptává se odkud jsme, opic na jméno... Přesto mě příliš nepotěšila. Dozvídáme se totiž, že pokud nemáme nějakou speciální průkazku (no samozřejmě, že nemáme), musíme i za Myšáka platit plné jízdné. To nám dělá trochu díru do rozpočtu. Alespoň Majda že je ještě zadarmo.

Jedeme pouhé tři stanice, když nás vláček vysazuje v Ivanovu. Je to taková normální vesnice. Hned u nádraží zaparkovaný pod stromem koník s fůrou sena, o kousek dál moderní radnice a před ní nějaký betonový památník. Procházíme po hlavní ulici, lidí nás zdraví a ptají se, kam jdeme. Jeden nám nabízí, že by nás ke klášteru dovezl, jiný nám přes plot podává (grátis) pytel právě načesaných blum. Pomalu jim začínáme rozumět (tedy občas pochopíme, co nám vlastně chtějí říct či na co se ptají). Na kraji vsi se pase osel a v sousední zahradě pobíhá pštros! Idylka. Po podivných pocitech z Ruse velice příjemná změna.

Odbočka do údolí Rusenského Lomu je dobře označená. Ale pořád po asfaltu. Kolem lány rozkvetlých slunečnic a zralé moruše. Poletují tu bělásci, okáči a sem tam i otakárek. V bejlí při cestě je nesmírné množství různých ploštic. Je řádné horko. Krajina vypadá placatě, skoro by člověk nevěřil, že pár kilometrů odtud je divoký skalnatý kaňon.

V údolí se (na radu jednoho pastevce, co tu pase stádo ovcí a koz) vydáváme po cestě po druhé straně řeky. Sice se tím zbavujeme protivného asfaltu, ale postupem času narůstá nejistota, jestli jsme mu dobře rozuměli, jestli skutečně i tahle cesta vede ke skalnímu klášteru. Břehové porosty vypadají zcela neprostupně a žádný most nikde nevidět.

Ale ne, je to v pořádku. Pohodlná pěšina, dřevěný mostek, a už jsme u kiosku s občerstvením pod klášterem. Sortiment nic moc - něco minerálek a limonád made in Coca cola, slané brambůrky a zmrzliny. Ale moc hodná paní. Sama nám nabízí, jestli si tu nechceme nechat batohy. Později zjišťujeme, že s chlápkem, co nahoře vybírá vstupné, a s druhým, co opodál prodává nějakou keramiku, jsou nejspíš jedna rodina. Opice ještě chvíli obdivují pět malých vlaštoviček, vykukujících z hnízda přilepeného pod střechou kiosku, a už se drápeme po schodech k jeskynnímu kostelu. Oficiální vstupné 4 leva za osobu, nám to pán dává za 2 Leva za všechny dohromady... No, rozhodně mu to nerozmlouvám :-).

Kostel je jediná místnost vytesaná ve skále, sice s nádhernými freskami, ale daleko menší, než jsem čekal. V podstatě pár kroků tam a pár zpátky. Jsem poněkud zklamaný.

Upravená stezka vede na skalisko na konci ostrohu nad meandrem Rusenského Lomu, odkud se otvírá pěkný výhled na celou přilehlou část údolí. Tam někde v těch protějších skalách by mělo být ještě několik dalších skalních kaplí. O tom, jestli jsou přístupné nebo ne, se zprávy různí, ale rozhodně se tam zkusíme mrknout, když už jsme tady.

U nedaleké pumpy pod přístřeškem s lavičkami dáváme velký odpočinek. Svačíme, doplňujeme tekutiny, Čarodějka přepírá prádlo. Pak se vracíme na pravý břeh řeky a vyrážíme na průzkum druhé části areálu. Cesta je pohodlná, vroubená výbornými blumami. Poletuje tu nesmírné množství motýlic - nejen modrých, ale i hnědých. Tolik na jednom místě jsem jich v životě neviděl.

Skalní kaple jsou označeny při cestě kovovými tabulkami. K první z nich (Balbernitsata) však nevede místním „pralesem“.žádná pěšina Nedaleká kaple sv. Archanděla Michaela je na tom lépe. Vyšlapaná pěšina a následně schody nás vedou vysoko do skal - až k otvoru uzavřenému mříží. Zklamaně ji očuchávám, když zjišťuju, že zámek na ní je jen tak volně zavěšený. Hurá!! I tady jsou nástěnné malby, i když jen na dvou místech. Prostor kaple je mnohem členitější, než u té „oficiální“. Snad proto, nebo pro její opuštěnost, působí úplně jinak. Povzbuzeni úspěchem vyrážíme dál. Objekt zvaný Baptisterium je soustavou mnoha skalních místností v několika výškových úrovních, pospojovaných různými schůdky a průchody. Bez fresek, snad díky tomu volně přístupný. Nádherné místo. Rozhodujeme se v jedné z místností přespat. Schováváme batohy do křoví a jdeme se podívat na dvě zbývající kaple. Situace podobná jako u Archanděla Michaela. Kovová cedulka u cesty, pak vydupaná pěšina, schůdky, lávky... a mříž. Když se člověk nedá odradit, zjistí, že mříž není uzamčená a dostane se do různě členitých jeskyní s krásnými freskami a pěknými výhledy na okolní skály. Paráda. Jediný stín - snad do nejhezčí ze všech fresek jsou vyryté nejrůznější podpisy a nápisy. Fakt by mě zajímalo, kdo a proč si dá tolik práce, aby se dodrápal až sem jen proto, aby mohl něco zničit :-( (a že zjevně nebyl jenom jeden).

A ještě jedno překvapení dnešního dne. Nad hlavou nám prolétl veliký jasně modrý pták. Zírám na něj (a ještě hodnou chvíli poté, co už zase zmizel ve skalách) s otevřenou pusou a vůbec netuším, co by to mohlo být...

Druhý den je horko od samého rána. Teda rána... Vstáváme v půl deváté, vyrážíme ve čtvrt na jedenáct. Opět kolem studny, kde se trochu oplachujeme a doplňujeme vodu, a cestou proti proudu řeky po jejím levém břehu. Kousek za kioskem procházíme planinou porostlou snad stovkami solitérních svícnům podobných dvoumetrových divizen. Je tu plno ještěrek. Jedna se chudinka napíchla na nějaký pichlavý keř - zůstal tam po ní mrskající se ocásek.

Někde nad náma by měla být ještě poslední z kaplí zdejšího klášterního komplexu. Ale tentokrát označení žádné, o pěšině ani nemluvě. Jen vysoko ve skále nad námi je vidět nějaká okna.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku