RUSENSKI LOM
oblast
Ruse
Asi 100 m hluboký vápencový kaňon říčky Rusenski
Lom, vznikající soutokem říček Beli Lom, Malki Lom a Černi Lom,. Skály obsahují
řadu (vesměs přírodních) dutin, stepní partie se střídají s úseky až pralesního
charakteru při patě skalních stěn. Jsou domovem řady vzácných druhů živočichů,
zejména ptáků a plazů. Horní část rokle až po skalní klášter je součástí
přírodního parku Rusenski Lom. Obdobný charakter má však i údolí pod klášterem,
již mi o území přírodního parku. Celé údolí je poměrně dobře průchozí, byť o
nějaké značené cestě nemůže být ani řeč. Nejsnadnější přístup do údolí je po
silničce od Ivanova.
Přirozeným srdcem celého údolí jsou pozůstatky skalního kláštera - několik skalních
místností, vesměs s nástěnnými malbami, ve stěnách kaňonu jednoho mohutného
meandru říčky východně od Ivanova. Spojitost mezi jednotlivými objekty dnes
není zřejmá (často se proto píše o „skalních klášterech“ v množném čísle či o
klášterní kolonii), původně však údajně byly pospojované soustavou dřevěných
teras a galerií. Na informační tabuli přímo v místě je celý komplex označován
jako Skalen manastír „sv. Archangel Michail“ (Skalní klášter sv. Archanděla
Michaela), v běžných materiálech jako Ivanovski skalen manastír (Ivanovský
skalní klášter). Poustevníci zdejší jeskyně při důležité kupecké stezce z
Tarnova k Dunaji obývali a upravovali snad již od 12. stol. Doložený je emerita
Joakim, který přišel z řecké posvátné hory Athos a roku 1235 se stal prvním
patriarchou 2. Bulharské říše. Největší rozkvět kláštera nastal za cara Georgia
I. Terteres, který se na sklonku života (+ 1292) sám stal mnichem a údajně je
někde zde ve skalním hrobě pohřben. V té době vznikla pravděpodobně i zdejší
malířská výzdoba, která je řazena k tzv. Tarnovské malířské škole a je jednou z
nejcennějších ukázek raně středověkého bulharského malířství (někdy je však
jejich vznik kladen až kolem roku 1360). Právě zdejší fresky byly důvodem, proč
byl klášterní komplex roku 1979 zapsán na seznam světového kulturního a
přírodního dědictví UNESCO.
Hlavním objektem je kaple Svaté Bohorodičky v úzkém
skalním hřebínku na levém břehu říčky. Leží skoro 40 m nad údolím a tvoří ji
jediná místnost zhruba o rozměrech 16 x 4 metry, kompletně vymalovaná
nádhernými freskami (příběh Jidáše, poprava sv. Jana Křtitele, Ježíšovo
zmrtvýchvstání, car Ivan Alexandr a carevna Theodora). Do kaple se platí
vstupné (4 leva), v interiéru se nesmí fotit. Mimo otvírací hodiny lze do kaple
nahlédnout mříží, výhled je však velmi omezen.
Od kaple vede volně přístupná pěšina skalami (kolem
další přitesané skalní místnosti - bez výzdoby) až na konec skalního ostrohu s
výhledem do meandru říčky a na skalní stěny na protějším břehu, ve kterých se
nachází další objekty skalního kláštera (jeden - „Stalbicata“ - by měl být
ještě i ve východní stěně tohoto ostrohu, avšak nenalezen).
Ve skalách na pravém břehu se nachází 5 objektů -
(od západu k východu) „Belbernicata“, kaple sv. Archanděla Michaela, Křestní
kaple, „Hospodinovo údolí“ a kaple sv. Theodora. Při cestě pod skalami jsou
jednotlivé objekty označeny kovovými tabulkami, přesto však k Belbernicatě
nebyl nalezen přístup. Přístupy k ostatním kaplím jsou upraveny pomocí kovových
žebříků a schůdků. Vstupy do vlastních kaplí jsou (s výjimkou Křestní kaple,
která je volně přístupná) uzavřeny mřížemi, v době naší návštěvy však byly
všechny otevřené. Cesta po úpatí skal by dle map měla pokračovat dále do údolí
Bílého Lomu, za kaplemi je však velmi zarostlá a téměř neprůchodná.
Kaple sv. Archanděla Michaela (Cerkva „Sv.
Archangel Michail“) je poměrně členitá prostor s torzy dvou fresek, z nichž
jedno je kryto dřevěnou stříškou.
„Křestní kaple“ (Kraščalnjata) je zcela odlišná od ostatních. Nemá žádnou
freskovou výzdobu, zato ji tvoří poměrně spletitá soustava několika vzájemně
propojených místností v několika výškových úrovní. Zdá se, jako by ani nešlo o
kapli, ale spíše o obytnou část kláštera (??).
Hospodinovo údolí (Gospodev dol) je opět poměrně
členitý prostor s torzy freskové výzdoby (údajně portréty patronů sv. Vlassiuse,
Spiridona a Modesta), ozvláštněný navíc úzkým kamenným můstkem spojujícím dvě
části místnosti. Jedna z fresek by byla vidět i v případě uzamčení vstupní
mříže!
Kaple sv. Theodora (Cerkva „sv, Theodor“) nemá
přední stěnu, která se zřejmě kdysi zřítila (snad proto je někdy zvána i
pobořená kaple - seborenata cerkva). Přístup je proto řešen mimo jiné po vysuté
lávce, Že se v této části řítí skály i dnes dosvědčuje sesuvem poškozená
přístupová cesta. Tato kaple má jednu z nejkrásnějších, ale také bohužel
vandaly nejpoškozenějších freskových výzdob.
Pod klášterem stánek s občerstvením, nedaleko po
proudu odpočívadlo se studnou a u něj dřevěná lávka v místech staršího, dnes
zbořeného mostu (jedna z mála možností přechodu mezi pravým a levým břehem).
Domek u mostu by dle některých map měl sloužit jako informační centrum
přírodního parku, avšak v době naší návštěvy byl uzavřen.
Web (klášter):
http://lomea.org/manastiri.html
http://www.ivanovo.bg/index.php?act=26&PHPSESSID=e7ead91c43a78e8cb0842584d136491a
http://www.ingema.net/in2001/clanek.php?id=607
(česky)
http://whc.unesco.org/en/list/45
(anglicky)
http://www.bulgarianmonastery.com/bg/ivanovo_monastery.html
http://www.picturesofbulgaria.com/article/ivanovo_monastery.html
(anglicky)
Ke
stažení v jpg: plán údolí Černého a Rusenského Lomu / mapa skalních kaplí v areálu kláštera
Okolí:
Přírodní park Rusenski Lom zahrnuje i přilehlá
údolí Černi Lom se vsí Košov a pevností Červen, Beli Lom a Malki Lom. Níže v údolí pod vsí
Besarbovo údajně další skalní klášter (obydlený). Západně od skalního kláštera
ves Ivanovo.
úvodní stránka / rejstřík míst / záznam
v deníku 1, 2
červenec 2007