DRESDEN 2011

Podzemí i nadzemí

Kolem netradiční moderní stavby synagogy míříme ke zbytkům městského opevnění. Expozici drážďanské pevnosti jsem tu zaznamenal minule, ale tehdy už na ní nezbyl čas. Lákal mě nejen fakt, že je tu něco v podzemí, ale i to, že se o tom téměř nikde nepíše. Skutečnost však byla překvapením nad očekávání úžasným. „Festung Dresden″ totiž nejsou jen ledajaké kasematy, jak by se mohlo zdát. Jde o unikátně zachovalé prvky renesanční fortifikace komplet pohřbené pod novějším bastionem. Jedna z městských bran, šípový bastion se dvěma dělovými dvory a dokonce zbytky kamenného mostu přes původní příkop. Velice pěkné, přehledně vysvětlené, s názornými modely, dokonce s průvodcovským textem v češtině! (rodinné vstupné 9 euro)

Naopak jistým zklamáním byla „nejkrásnější mlékárna světa″ - Pfundova mlékárna na Novém Města. V nepříjemném mrholení, které vystřídalo dopolední slunečné počasí (Drážďany jsou zřejmě na počasí prokleté), jsme se kvůli ní táhli až na samý okraj Nového Města. Zákaz fotografování na každém rohu, aby ho snad někdo nepřehlédl, prodej všech možných upomínkových cetek, jen „od mlíka″ pouze pár luxusně vyhlížejících předražených sýrů. Mléko si člověk může natočit do skleničky k „baru″ - za naprosto nehoráznou cenu! No, abych nekřivdil, nakonec se Čarodějce podařilo doptat se i na poctivé lahvové mléko (netuším, proč ho nemají vystavené v nabídce) - za vyšší cenu samozřejmě, než v běžných obchodech, ale ne nějak přemrštěně; avšak odkudsi dovážené, výrobcem vůbec není Pfundova mlékárna. Čili zdá se, že z mlékárny už není mlékárna, ale jen atrakce pro turisty.

Když už tu jsme, stavujeme se i v restauraci v patře (přiznávám, já bych nejradši utek, ale něco teplého do žaludku to v tomhle počasí chce a kde zas budeme co hledat). Hodně plno, ale u jednoho stolu zrovna odcházejí, takže máme kliku. Obsluha neskutečně pomalá, ale jídla dobrá a ceny překvapivě jen málo nad „normál“ drážďanských restaurací (polévky kolem 3,50, stejk 12). Kartoffelsuppe je v podstatě rozmixovaný bramborový krém, což našinec zvyklý na něco úplně jiného v první chvíli považuje za podraz, ale když se povznese nad to, jak vypadá (a chutná) „správná bramboračka″, musí uznat, že je to velmi dobré. A na zapití ovocné podmáslí (dvojka za 2,50 - obzvláště dobré to s višňovou příchutí).

Cestou zpět na levý břeh Labe mají holky slíbené ruské kolo. A splnění slibu vyžadují déšť nedéšť - vždyť sedačky mají přece stříšky... Jéé, kdy já byl naposled na ruském kole! Z horních poloh je neskutečně krásný výhled na Staré Město za řekou. Takhle v nočním osvětlení obzvláště půvabný. Fotografovat z neustále se pohupující gondoly je celkem kumšt, ale nakonec se i to daří.

Hostel, v němž máme objednaný nocleh, je v několikapatrovém paneláku. Asi největší, v jakém jsme kdy spali. Trochu neosobní, pravda, nekonečné chodby a zbytečně velké pokoje socialistický původ nezapřou, ale jinak jako obvykle příjemný. Oba recepční dokonce zvládají i češtinu. A (jako snad jediní v Drážďanech, nepočítám-li příležitostnou poštovní přepážku na trzích) tu mají i pěkné obrázkové turistické razítko.

Zpočátku to vypadá, že noční město dneska nebude. Z příjemného tepla a sucha se nechce. Když ale někdy v osm zjišťujeme, že už venku neprší, přeci jen ještě na chvíli vyrážíme. Hlavní trh na Altmarktu je už ale mrtvý. Pár posledních otevřených stánků s občerstvením, pár ožralů a pár maníků uklízejících hromady odpadků. Naopak na Neumarktu to stále žije. Opět potvrzuje pozici nejpříjemnějšího trhu ve městě. Pokud bych se tu ještě někdy touhle dobou nachomýt, s klidným svědomím obejdu Striezelmarkt a zamířím rovnou sem.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku