DRÁŽĎANY 2011

Potřetí v Drážďanech

Poprvé jsem byl v Drážďanech někdy začátkem 80. let. Na tuhle návštěvu mám vzpomínky dosti mlhavé. Fontány na Pražské třídě, ruiny v historickém jádru města a Sixtinská Madona. A pocit, že se sem chci ještě někdy mrknout. Podruhé jsme zde byli před třemi lety na adventních trzích. Nové „historické″ budovy místo poválečných zřícenin byly pro mě dosti šok. Nějak jsem se s tím nebyl schopný srovnat, snad pro ty vzpomínky. Fontány samozřejmě v zimě mimo provoz a Zwinger jsme s ohledem na nekonečnou frontu před vchodem vzdali. K tomu všude mraky lidí a hodně hnusné „podzimní″ počasí zalézající nepříjemně pod kůži. Prostě zklamání, které jen trochu vylepšila poměrně zajímavá zoologická zahrada. Proč to tedy zkoušet znovu? Inu, nedá to. Minule to nejspíš byla jen souhra špatných okolností...

Tentokrát jedeme na dva dny, jak už se v posledních letech stalo u adventních trhů zvykem. Nebude to tak uspěchané a večerní města (tím více předvánoční) mají neopakovatelné kouzlo. Vlak přeplněný k prasknutí. Jo, to bylo tehdy taky, vybavuje se mi. Drážďanské adventní trhy jsou zkrátka u Čechů velmi oblíbené. V Děčíně se zdá, že už se do vlaku nemůže nikdo další narvat. Nakonec se daří za cenu asi čtvrthodinového zpoždění ještě další desítky lidí napěchovat.

Adventní trhy začínají v Drážďanech přímo před hlavním nádražím. Na Prager Strasse je ale kromě stánků s tradičním vánočním sortimentem i spousty veteše - kýčovitých plastových hraček, šaškovských čepic... Tedy přesně toho, co mi (vedle často přemrštěných cen) vadí na trzích pražských. Hlavní trh - Striezelmarkt - je na náměstí Altmarkt. Tady už to vypadá vánočněji. Dominuje ohromná „vánoční pyramida″ - několikapatrová dřevěná věž s různými figurkami, které se točí pomocí větrné vrtule na její špici. Tuhle typickou podkrušnohorskou vánoční dekoraci tu potkáme ještě víckrát, ale tahle je prý největší na světě. To, že jsme v Podkrušnohoří, byť si to člověk v první chvíli ani neuvědomí, dokazuje mimo jiné velké množství figurek horníků nejen na pyramidě, ale i na různých prodejních stáncích. Řekl bych, že jde o jeden z nejtypičtějších sortimentů zdejšího adventního trhu. Druhým pak je několik stánků s nejrůznějšími štětkami, kartáči a podobně. Neuvědomuji si, že bych něco takového viděl někdy někde jinde.

Přelidněno je tu opět značně. Ale na dalších trzích je to už lepší. Většina návštěvníků zůstane zřejmě tady. Zajímavý menší trh je na Neumarktu před Frauenkirche, další drobné trhy na Münzgasse a na jižním předpolí zámku, a poněkud větší na druhé straně řeky, na Hauptstrasse. Tam už turisti nejsou téměř vůbec, nejsou zde tlačenice a je tedy mnohem příjemnější než ty „levobřežní″. Jinak ale s výjimkou Neumarktu, kde lze vidět různá řemesla i umělecké předměty, jsou všechny drážďanské trhy na jedno kopyto. Úplně stejný sortiment, nejspíš prodávaný i úplně stejnými prodejci, neboť některé stánky jako by si z oka vypadli. Na rozdíl od Lince či Regensburku tu jednotlivé trhy nemají svojí svébytnost, je celkem jedno, na kterém se člověk zastaví a netřeba obcházet všechny. Tedy s výjimkou už zmíněného Neumarktu a samozřejmě historického trhu ve Stallhofu, ale k tomu s vrátím později.

Při obíhání trhů míjíme několik dalších zbrusu nových „historických″ budou v místech, kde před třemi lety ještě nestálo zhola nic. Připouštím, že je to městu ku prospěchu. Jen škoda, že ony pokusy o historické repliky zástavby jsou pro maximální využití prostoru zasviněny desítkami značně rušivých vikýřů. I Fraunekirche, se kterým jsem měl minule asi největší problém, protože ony rozvaliny coby memento války na mě tehdy nesmírně zapůsobily, beru na milost. Je to tak krásná a dominantní stavba, že chápu snahu o její znovupostavení. Už i mě by tu asi chyběla.

následující kapitola / obsah deníku