LILIENSTEIN (Liliový kámen)

Sasko - Landkreis Sächsische Schweiz-Osterzgebirge, obec Bad Schandau

Pískovcová stolová hora v meandru „Omega″ nad pravým břehem Labe (415 m n. m.). Zatímco střední a východní část má poměrně kompaktní charakter, nejzápadnější část je rozpadlá do řady skalních věží, propojených železnými lávkami. Na vrcholu zbytky středověkého hrádku, horská chata a několik kamenných památníků. Přístup na horu skalními průrvami od jihozápadu a od severu. Krásné výhledy do údolí Labe a na okolní skalní oblasti. Součást národního parku Sächsische Schweiz.

Osídlení hory je doloženo již v pozdní době bronzové (cca 9. – 9. stol. př. n. l.). Ve 13. – 16. stol zde stál hrad. Rozvoj turistiky zejména od poč. 19. stol. 1873 zde postaven výletní hostinec (později několikrát přestavovaný), jehož zásobování zajišťuje od roku 1893 nákladní lanovka, nejstarší v oblasti (na jižní straně hory). Roku 1896 (dle jiných materiálů 1889?) byla v sousedství chaty postavena jednoduchá dřevěná rozhledna, zaniklá někdy ve 30. letech 20. stol.

Lilienstein od jihovýchodu

Lilienstein od jihu, v popředí osada Ebenheit

Lilienstein od severu

Lilienstein od severozápadu, přes zákrut Labe

  

severní výstup, upravený roku 1900

 

skalní nápisy při severním výstupu; první z nich se zřejmě týká zbudování stezky

   

jihozápadní výstup, upravený údajně již počátkem 18. stol. na příkaz kurfiřta Augusta I.

  

skalní nápisy při jihozápadním výstupu

obelisk na východním konci plošiny, připomínající návštěvu kurfiřta Friedricha Augusta I. Silného 26. července 1708; postaven bezprostředně po návštěvě, zničen bleskem roku 1966 (1957 ?), obnoven 2008

vysílač na východním konci plošiny

 

horská bouda v dobách jejího největšího rozkvětu (www.hm-noroc.de) a dnes, po úpravách v 90. letech 20. stol.

 

16 m vysoký obelisk z roku 1889 na okraji skalní plošiny jižně od hostince, připomínající 800. výročí panování Wettinů v Sasku (Wettinobelisk)

střední část hory při pohledu ze západu

   

v západní části vrcholové plošiny

     

stezka po západní části náhorní plošiny, zvané Westhorn

 

skalní nápisy v západní části hory

 

pozůstatek označující geodetického bodu 2. řádu č. 56 saské triangulační sítě (Königlich-Sächsische Triangulation) z roku 1865 na západním konci skalní plošiny

 

vyhlídky na západním konci plošiny, nazývaná Mulattenkopf

skalní mísa na západním konci plošiny

výhled k východu, proti proudu Labe; aglomerace na pravém břehu řeky je Bad Schandau, za ním hora Grosser Winterberg

výhled k jihovýchodu, na trojici stolových hor Kleinhennersdorfer Stein, Papststein a Gohrisch; před nimi obec Kurort Gohrisch

výhled k jihu, na stolové hory Děčínský Sněžník a Pfaffenstein

výhled k jihozápadu – v popředí osada Ebenhait, v údolí Labe město Königstein, za ním zalesněná hora Quirl, vpravo königsteinská pevnost

výhled k západu; v popředí Napoleonstrasse, vpravo v pozadí Bärenstein

výhled k severu, na údolí Labe u Rathenu se skalním masivem Bastei; na náhorní plošině za řekou ves Weissig

hrad

Ve střední části náhorní plošiny, v západním sousedství horské boudy, se nacházejí  kamenné základy zdí, vymezující v celé šíři náhorní plošiny zhruba obdélný prostor cca 20 x 40 m, jež jsou většinou interpretovány jako pozůstatky hradního jádra s věží a palácem. Od východu byla tato stavba chráněna dosud patrným příkopem. Přístup na náhorní plošinu byl ve středověku oběma dodnes používanými skalními spárami; za důkaz bývají považovány záseky a zápusti ve skalních stěnách, ovšem oba výstupy byly údajně opatřeny dřevěnými bariérami s dveřmi i v 19. stol., takže je otázka, zda (které) záseky jsou skutečně středověké. Lze předpokládat, že hrad využíval i některé okrajové skály skalní plošiny, vzhledem k pozdějším turistickým úpravám je zde však dnes situace zcela nečitelná.

Hrad na Liliensteinu zřejmě souvisel s protilehlým Königsteinem, s nímž sdílel i společné osudy. Jak dokládají archeologické nálezy, vznikl zřejmě již ve 13. stol., první písemný doklad o jeho existenci je však až z roku 1379 (tehdy uváděn jako Ylgenstein); v té době patřil českému králi, který jej zastavoval. Počátkem 15. stol. přešel do držení saských kurfiřtů, kteří ho však měli formálně jako české léno. Opevnění bylo využíváno zřejmě ještě v 16. stol., jak nasvědčuje nález vojenské helmy z té doby; zánik hradu se předpokládá kolem roku 1550. Základy zdí odkryl na vlastní náklady r. 1894 tehdejší hostinský na zdejší horské boudě Karl Friedrich Bergmann spolu s drážďanským řídícím učitelem Hugo Friedemannem. Další vykopávky zde byly prováděny V letech 1937-1938 Alfredem Neugebauerem.

 

plán jádra hradu (Skalní hrady zemí Koruny České) a jeho předpokládaná podoba (burgrekonstruktion.de)

    

prostor hradního jádra se základy zdí

 

záseky při severním výstupu

skála nad severním výstupem, na níž je někdy předpokládána strážnice

  

záseky při jihozápadním výstupu; vzhledem ke způsobu zpracování však (snad s výjimkou první fotografie) s hradem spíše nesouvisí

Zajímavosti, poznámky:

Ø        Jediná typická stolová hora oblasti na pravém břehu Labe. Jako taková je i ve znaku národního parku Sächsische Schweiz.

Nationalpark Sächsische Schweiz Logo

Ø        Původ jména Lilienstein je nejasný, rozhodně však nesouvisí s liliemi; často je odvozován od jména sv. Jiljí (Giles).

Ø        Kdesi na severním úpatí hory  je uváděna řícená jeskyně, v níž byly v letech 1984-1985 nalezeny předměty z doby bronzové, typově odpovídající nálezům z Pfaffensteinu.

Ø        Lze se setkat i s tvrzením, že zdi na náhorní plošině nejsou pozůstatkem středověkého hradu, nýbrž předsunutému opevnění Königsteinu z 18. stol. Toto v podstatě vylučuje dochovaný plán hory z roku 1754, kde jsou tyto zdi zakresleny pod označením „zříceniny staré budovy″. Mimochodem, na téže mapě jsou jižně od dnešní chaty zaznamenány dvě drobné vodní plochy – Rabenbaad a Verfallner Brünnen.

Ø        Triangulační bod na Liliensteinu korespondoval s body na Děčínském Sněžníku, Cottském Špičáku, Borsbergu, Grossenbergu, Valtenbergu, Ruhebänke (Gerstenbergu) a Zschirnsteinu.

Ø        Na začátku sedmileté války sehrál Lilienstein a jeho bezprostřední okolí důležitou úlohu. Právě o Lilienstein byla opřena hlavní linie, pomocí níž Prusové obléhali saské vojsko, shromážděné v prostoru mezi Königsteinem a Pirnou. Více jak měsíční obléhání skončilo kapitulací saských vojsk 16. října 1756. Znovu v tomto prostoru byla shromážděna armáda, pro změnu francouzská, v roce 1813 (památkou na to je pojmenování studánky Franzosenborn), tehdy zde však k žádným bojům nedošlo.

Ø        V průběhu 20. stol. se opakovaně uvažovalo o zřízení osobní lanovky na Lilienstein; žádný z projektů naštěstí nebyl realizován.

Ø        Až sto metrů vysoké skalní stěny na západní straně Liliensteinu jsou jednou z nemnoha výjimek z pravidla, že horolezectví v Saském Švýcarsku je povoleno na skalních věžích, avšak ne na skalních masivech. První výstup zde byl podniknut roku 1943, dnes zde vede na 30 horolezeckých výstupů, které patří k nejdelším v oblasti.

Ø        Lilienstein je jedním z míst, kde probíhá úspěšná repatriace sokolů v Saském Švýcarsku. Vyhynuli zde v roce 1970, postupný návrat je realizován od roku 1989. Dnes je již zdejší populace sokolů stabilní.

Ø        Liliensteinu se váže několik pověstí, vesměs o pokladech, které by měly být ukryty v podzemí hory a hlídány temnými silami, ale i o různých přízracích.

Web:

http://de.wikipedia.org/wiki/Lilienstein

http://www.hm-noroc.de/lilienstein/lilienstein.html

http://www.wanderpfade.de/?kat=0&wp=97

http://www.wander-pfade.de/lilienstein-saechsische-schweiz/nordaufstieg-zum-lilienstein

http://www.saechsische-schweiz-touristik.de/koenigstein/lilienstein.html

http://www.sachsens-schlösser.de/index.php/component/content/article/12-b/574-bad-schandau-burg-lilienstein

http://www.hrady.cz/?OID=8413 (česky)

http://www.horyinfo.cz/view.php?cisloclanku=2014060018&nazevclanku=za-saskymi-lahudkami-xiii-lilienstein (česky)

http://cestovani.idnes.cz/lilienstein-nejkrasnejsi-stolova-hora-nad-udolim-labe-ppr-/tipy-na-vylet.aspx  (česky)

http://burgrekonstruktion.de/main.php?g2_itemId=2978

Literatura:

Zdeněk Fišera: Skalní hrady zemí Koruny České (Praha 2004)

Peter Rölke a kol.: Wander- & Naturführer Sächsische Schweiz – Band 2 (Dresden 2013)

další místa v okolí (mapa) / Sasko / rejstříky / záznam v deníku

červenec 2014