VÍDEŇ 2012

Podvečerní Vídeň

Venku už se mezitím pomalu stmívá. Michalské náměstí před Hofburgem protíná rýha, v níž jsou odkryté archeologické vykopávky. Tři různé vrstvy, nejstarší je římská. Ještě nakukujeme do kostela sv. Michala. Krásná gotická stavba. Vevnitř už je hodně šero. Ne že by to nebylo působivé, ale na prohlížení, neřku-li fotografování výzdoby a architektonických detailů už to není. A že by bylo co prohlížet. Říkáme si, že se tu stavíme ještě zítra...

Přes trhy na Náměstí Marie Terezie, které jsou takový průměr - neurazí, nenaštvou, ale ani nenadchnou (mají tu výborné pečené kaštany) - míříme do předměstské čtvrti Neubau, kde máme v herbergu zamluvené ubytování. Příjemná čtvrť s řadou etnických restaurací (nejen čínská a indická, ale třeba i arabská, pákistánská...), prodejen umění, několika obchody s hudebními nástroji (jedna z výloh nabízí pohled do útrob klavíru). A v uličce Gutenberggasse největší pecka, co se trhů týče. Tržiště plné rukodělných a uměleckých výrobků a zajímavých prvků oblečení (pěkné pletené rukavice za 5 euro). Nečekané překvapení. Konec konců, ladí to s vlastní uličkou, kde jsou nejrůznější nákupní galerie. Nakukujeme do tří - v jedné současné africké umění (nádhera), druhá patří českým manželům, jak posléze zjišťujeme (paní dělá výrobky z kůže, pán maluje velice zvláštní, působivé obrazy a krom toho tu mají spousty pěkných věcí od dalších - vesměs českých - umělců), ve třetí nás nejvíce zaujaly různé figurky - zejména zvířátka, ale třeba i skřítci - z barvených oblázků (zajímavá inspirace).

Stavujeme se na nákupu ve Sparu. Trochu něco nakoupit na zítra, neb v neděli tu mají krámy zavřeno. Ceny vesměs srovnatelné s našimi. Banány výhradně v kvalitě bio a fairtrade (za ceny, které nejsou od našich výrazně vyšší). Výborný sirup z granátových jablek (ten jsem u nás ještě nepotkal).

Hostel ve starém domě v ulici Myrthengasse je příjemný jako vždy. Cena za dva dospělé a dvě děti včetně snídaně 68 eur. Nádhera! Dlouho se tu ale nezdržujeme. Vyrážíme se ještě trochu cournout po noční Vídni. Na večeři jsme si vyhlédli už cestou sem nedalekou hospůdku U Kojota. Obsluha velmi ochotná (hned sesunují stoly, když vidí, že nikde nejsou čtyři místa pohromadě volná), ceny na Vídeň přiměřené a jídlo dobré. Zdaleka nejlepší z toho, co jsme měli, je přírodní řízek. Dáte-li si vývar s „knedlíčky″ (Suppe mit Leberknödel), počítejte s polévkou s jedním ohromným knedlem (všude ve Vídni a možná i v celém Rakousku, to není specialita této hospody).

Couráme vánočně nasvícenými ulicemi staré Vídně. Zatímco u svatoštěpánského dómu se táhne nekonečná fronta koncertuchtivých lidí, v nedalekén chrámu sv. Petra, kde právě probíhá varhanní koncert z děl Johanna Sebastiana Bacha (vstupné dobrovolné) je ještě pár míst volných. Usazujeme se na boku, abychom nebyli k varhanům zády, a asi půl hodiny posloucháme. Velmi příjemné zakončení dne. Na náměstí Am Hof další velice šikovný harfenista - zrzavý jak liška, nejspíš nějaký Ir - a ještě jeden menší trh. Ale v devět hodin už většina stánků zavírá. Nejvyšší čas zamířit do hajan.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku