SEDMIHRADSKO 2008

Nekonečné údolí

Sestupujeme do údolí Piriul Alb. Buldozery tu zrovna rozšiřují cestu. Skoro to vypadá, jako by sem budovali silnici. No tě pic! Nezničené jsou poslední asi tři kilometry – krásné peřeje v potoku i jeho přítocích, růžové a fialové orchideje (zřejmě prstnatce) ve škarpě… Jinak je cesta už celá rozvrtaná, její bok stržený a přebytečný materiál nahrnutý do potoka pod cestou! Na soutoku Piriul Alb a Galbeny mají stavitelé základnu. Spousty strojů, spousty hluku, spousty prachu.

Pod soutokem je cesta velice široká, plná prachu, rozpálená a nepříjemná. Zpestřená jen spoustou kuňek žlutobřichých a malých zelených skokánků (včetně pulců v nejrůznějších stádiích vývoje) v kdekteré louži podél cesty a malou koupelí v ne zrovna nejčistší říčce. Mezitím kolem projíždí nějaký gazík – dost možná jediná šance na stop na téhle nekonečné cestě.

K jídlu dáváme jenom sušenky v naději, že v Gradistea de Munte by mohl být obchod, kde bychom koupili něco vydatnějšího, čerstvého… Jo houby s octem. Gradistea se skládá jen z několika málo domků rozptýlených na dvou kilometrech údolí, malého kostelíku, malebného hřbitůvku a pár volně se pasoucích prasat. Kdysi sem zjevně jezdila úzkokolejka, sem tam nějaký pozůstatek včetně bývalého nádraží lze ještě v terénu zaznamenat (vítaná změna), ale je to již dávná minulost. Za vsí tedy přelézáme po padlém kmeni se zábradlím říčku a vaříme polévku.

Opice mezitím blbnou na štěrkovém ostrůvku v říčce. Po cestě jede do vsi nějaký mikrobus.To skoro vypadá jak veřejná doprava. Je-li to tak, obrátí se a za pár minut pojede zpátky. Spěšně balíme a spěcháme k cestě. Za zatáčkou se od vsi vynořuje auto. Mikrobus to sice není, je to nějaký pikap, ale stejně mávám. Auto zastavuje - a z okna na mě hledí tři uniformovaní muži. Na dveřích nápis JANDANERIA. A sakra! Omlouvám se, četníci se však usmívají a ukazují, ať si nastoupíme. Holky dopředu, já s batohy dozadu. Jelikož zadní prostor je bez okének, vím z následující cesty jen jediné - že byla hodně hrbolatá. Holky později upřesňují, že těch deset kilometrů bylo ještě úmornějších než cesta předchozí a že bychom nejspíš někde chcípli…

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku