RUMUNSKO

SIGHIȘOARA / SCHÄSSBURG / SEGESVÁR

Rumunsko – župa Mureș, obec Sighișoara

Město při řece Tarnava Mare. Na ostrohu nad levým břehem opevněné Horní město, označované často jako „pevnost‟ (Cetatea, Burg, citadela). Zde na nejvyšším místě (425 m n. m.) v jižním cípu opevněné plochy, na tzv. Školním pahorku, kostel Biserica din Deal (Na kopci), nedaleko něj o samotě budova školy (dnes Liceul Joseph Haltrich), na nižší terase severně od něj vlastní město s radnicí, katolickým kostelem a bývalým klášterem. Západně a jižně pod Horním městem se rozkládá mladší Dolní město, kdysi údajně též opevněné. V jeho jižní části se nachází bývalá židovská čtvrť se synagogou. Ve svahu západně od Biserica din Deal soubor hřbitovů – evangelický (německý), katolický (maďarský) a pravoslavný (rumunský). Pravobřežní části města dominuje pravoslavný chrám Sfanta Treime. Severně od něj železniční nádraží a bývalé nádraží zaniklé úzkorozchodné trati do Agnity. Při železnici západně od nádraží bývalý špitální kostelík Siechhofkirche.

Strategicky důležitý bod při řece Tarnava Mare byl osídlen již v době bronzové a římské. Ve střední době bronzové bylo zřejmě nejvýznamnější osídlení na ostrohu Wietenberg (Turcului) nad pravým břehem řeky zhruba 2 km severozápadně od centra města, po kterém nese tato kultura i jméno (kultura Wietenberská, respektive Sighisoara–Wietenberg). Na témže místě později vznikla dácká pevnost. Po připojení Dácie k Římu byl založen na protějším břehu řeky, v prostoru zvaném dnes Platou Podmoale, vojenský tábor Castrum Stenarum. Přímo na území dnešního města se však začalo rozvíjet intenzivnější osídlení zřejmě až s příchodem německých přistěhovalců koncem 12. stol. Nejstarší známá písemná zmínka o Sighisoaře pochází z roku 1280, kde je uváděna jako Castrum Sex. Roku 1337 je prvně uváděn jako jedna ze sedmi stolic Sedmihradska (uvažuje se, že původně mohlo být „stolicí‟ pro tuto oblast nedaleké Saschiz, avšak nejspíše již označení Castrum Sex znamená „šestou ze sedmi pevností Sedmihradska‟). Roku 1367 je Sighisoara prvně zmíněna jako město. Většina obyvatel byli řemeslníci. Později (někdy uváděno 16. stol.) vzniklo i Dolní město. Sighișoara byla důležitým centrem Sedmihradska, v průběhu 17. stol. zde byl třikrát volen Transylvánský kníže. Byla mnohokrát obléhána a i přes mohutné opevnění několikrát dobyta, Přesto za nejtragičtější událost v dějinách města je považován požár roku 1676, kdy lehly popelem tři čtvrtiny města. V průběhu 2. pol. 20. stol. většina německého obyvatelstva odešla, dnes zde žije již jen několik stovek „Sasů‟. Roku 1999 bylo historické jádro Sighișoary zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Důsledkem toho je komercionalizace do té doby tradičně žijícího města.

znak města

celkové pohledy na město

schody propojující Horní a Dolní město

městská elektrárna z roku 1903 na místě původního vodního mlýna; ul. Strada Andrei Saguna

řeka Tarnava Mare, protékající městem

opevnění

Horní město obklopuje 930 m dlouhá, dosud z velké části zachovaná hradba. Z původních údajně čtrnácti věží, z nichž každá patřila jednomu cechu, zachováno devět věží. Úplně na jihu na nejvyšším místě fortifikace stávala Turnul aurarilor (Goldschiedturm, Zlatnická věž) s bastionem; roku 1809 byla zničena bleskem a dnes je na jejím místě hřbitovní kaple, bastion je částečně dochován. Ve směru hodinových ručiček následuje Turnul franghierilor (Seilerturm, Provaznická věž), Turnul macelarilor (Fleischerturm, Řeznická věž) s dosud dochovaným bastionem a Turnul cojocarilor (Kürschnerturm, Kožešnická věž), mezi kterými je brána. Další věž – Turnul tesatorilor (Weberturm, Tkalcovská věž) – byla zbořena roku 1858. Na severozápadní straně jsou Turnul croitorilor (Schneiderturm, Krejčovská věž), západní městská brána, kdysi s barbakánem, a Turnul cizmarilor (Schusterturm, Ševcovská věž), na níž navazoval rozlehlý dělostřelecký bastion. Na severu, v místech dnešního katolického kostela, bývala věž Turnul lacatusilor (Schlosserturm, Zámečnická věž), zbořená roku 1894. Zaniklá je i věž Turnul dogarilor (Fassbinderturm, Bednářská věž) na severovýchodě, v prostoru dnešní radnice, zbořený roku 1886. Na východní straně jsou věže Turnul fierarilor (Schmiedeturm, Kovářská věž), dominantní Turnul cu Ceas (Stundturm, Hodinová věž) s bránou a předbraním, Turnul tabacarilor (Ledererturm, Koželužská věž) a Turnul cositorarilor (Zinngiesserturm, Cínařská věž) s bastionem. Jako čtrnáctá věž se obvykle uvádí Turnul bărbierilor (Barbierturm, Lazebnická věž), která však stávala v místech dnešní Kovářské věže. Onou 14. věží je tedy spíše Turnul pescarilor (Fischerturm, Rybářská věž), byť stála mimo vlastní hradební pásmo, dole při řece pod františkánským klášterem; s hlavním opevněním byla spojená příčnou hradbou sestupující po svahu.

Předpokládá se, že původně byl opevněn jen Školní pahorek kolem dnešního kostela. Toto opevnění mělo vzniknout bezprostředně po mongolské invazi roku 1241. Pokud je však pravdivé tvrzení, že jednou z nejstarších hradebních věží je Koželužská věž a že i Bednářská věž pocházela ze 13. stol., pak muselo být opevnění té doby rozsáhlejší, než pouze vrcholové plató pahorku. Opevnění v současném rozsahu bylo postaveno v polovině 14. století. Tehdy byla hradba 4 m vysoká. V následujícím století byla zvýšena o další 3-4 m. Opevnění bylo postupně zdokonalováno (hlavně přestavby věží a dostavby dělostřeleckých bastionů) až do 17. stol.

opevnění v 18. stol. a dnes: 1 - Zlatnická věž, 2 - Provaznická věž, 3 - Řeznická věž, 4 - Kožešnická věž, 5 - Tkalcovská věž, 6 - Krejčovská věž, 7 - Ševcovská věž, 8 - Zámečnická věž, 9 - Bednářská věž, 10 - Kovářská věž, 11 - Hodinová věž, 12 - Koželužská věž, 13 - Cínařská věž

Sighisoara v 18. stol. (bestofromania.ru)

Provaznická věž, pravděpodobně z 13. stol., dnes sloužící jako obydlí hrobníka

nepravidelně šestiboká Řeznická věž

bašta u Řeznické věže

brána Törle mezi Řeznickou a Kožešnickou věží

Kožešnická věž, původně z 15. stol., v podobě po požáru roku 1676

interiér Kožešnické věže s volně přístupnou národopisnou expozicí

prevét se střílnovými okénky na Kožešnické věži

pohled do krovu Kožešnické věže

Krejčovská věž se „zadní‟ branou, původně ze 14. stol. v dnešní podobě z doby po požáru 1676, kdy ve věži explodoval střelný prach a z větší části ji zničil

úsek hradby mezi Krejčovskou a Ševcovskou věží

šestiboká Ševcovská věž pochází v dnešní podobě z roku 1681; archeologové pod ní našlo základy čtverhranné věže ze 14. stol.

před Ševcovskou věží patrný základ hradby, zbořené v pol. 19. stol.; vpravo je prostor dělostřeleckého bastionu

mohutná Kovářská věž, postavená v roce 1631

čtverhranná Koželužská věž s pultovou střechou je pravděpodobně jednou z nejstarších součástí opevnění

úsek hradby mezi Koželužskou a Cínařskou věží

25 m vysoká Cínařská věž se čtvercovou základnou, pětibokým pokračováním a osmibokým zakončením; roku 1583 byla před věží postavena bašta

Hodinová věž (Turnul cu Cea, Stundturm)

Věž s bránou na pomezí Horního a Dolního města – dominanta a symbol Sighisoary. Jde o nejmohutnější věž opevnění, je 64 m vysoká a v přízemí má sílu zdí 2,25 m. V nejvyšším patře jsou ze dvou stran excentricky umístěny hodiny a orloje s dřevěnými figurkami; směrem do Dolního města je sedm postav řecko-římského panteonu, představujícími jednotlivé planety a zároveň dny v týdnu, pod nimi bubeník a postava, interpretovaná obvykle jako kat, směrem do horního města pak dvě statické ženské postavy, symbolizující spravedlnost a soud, spolu s dvěma miminy, představujícími den a noc, pod nimi opět bubeník, tentokrát však s bohyní míru.

Věž byla postavena ve 14. století na obranu hlavního vstupu do města; tehdy však měla pouze dvě patra. Zvýšena byla ve století následujícím. Věž nebyla pouze fortifikačním, ale i reprezentačním objektem města, v polovině 16. stol. například sídlila v prvním patře městská rada. Současná podoba pochází z obnovy po velkém požáru roku 1676, respektive z generální opravy v roce 1894. Od roku 1898 ve věži expozice historického muzea. V rámci prohlídky muzea přístupný i ochoz.

S věží souvisí předbraní – opevněný koridor s dalšími dvěma branami. V první bráně městské informační centrum.

Hodinová věž

brána v Hodinové věži

interiér věže

kamenný městský erb ve věži

z expozice historického muzea

model města v 18. stol. (?) v expozici muzea

busta zakladatele muzea dr. Josepha Bacona

švýcarský hodinový stroj z roku 1906

orloj na severozápadní straně věže

orloj na jihovýchodní straně věže, spolu s hodinovým ciferníkem a s nápisem o historii věže z roku 1894

ochoz věže s hrázděným zdivem

směrovky k Severnímu pólu a k Praze na ochozu věže

výhled z ochozu věže do údolí řeky Tarnava Mare, vlevo klášterní kostel; další výhledy u Horního a Dolního města

předbraní

Horní město

Zástavba na tzv. Hradním pahorku (nižší terasy opevněného areálu v jeho severní části) má charakter klasického středověkého města, byť je běžně nazývána hradem či pevností. Centrem je téměř čtvercové náměstí Piata Cetatii. Zástavba je uspořádána poměrně pravidelně, byť ne úplně šachovnicově. Na východním okraji města stojí bývalý klášterní kostel (dnes luteránský farní kostel). Severně od něj, na místě zbořeného dominikánského kláštera, se nachází novodobá dominanta města – radnice. Na nejsevernějším cípu města, na bývalé dělostřelecké baště, stojí katolický chrám. Jihovýchodně od něj při hradbách se rozkládal klášter dominikánek, později františkánek.

pohled na Horní město z Hodinové věže

v ulicích Horního města

jihovýchodní roh náměstí Piata Cetatii s průhledem k Hodinové věži

renesanční Casa cu Cerb čili Dům s jelenem ze 17. stol. na náměstí Piata Cetatii

brána na západní straně náměstí Piata Cetatii; pohled směrem k náměstí

rodný dům Vláda Trapese, zvaného Dracula, s pamětní deskou; zde je doloženo, že pozdější Transylvánský kníže, který vstoupil do legend a světové literatury jako obávaný Drákula, se roku 1431 narodil skutečně v tomto domě či jde pouze o tradici, se mi nepodařilo zjistit

nástěnná kresba v 1. patře „Drákulova domu‟, v předsálí restaurace

tzv. rodná světnička Drákuly s poněkud bizardní instalací ve 2. patře domu

Muzejní náměstí v noci; vpravo tzv. Benátský dům (Casa Venețiană), v dnešní podobě z 19. stol.

hostel

evangelickí fara na úpatí Školního pahorku

internát licea Josepha Haltrich v jižním sousedství Hodinové věže

západní, vesničtěji vypadající část města

hodně zvláštní stavba v jihozápadní části města

staré náhrobky (?) v parčíku mezi Hodinovou věží a klášterním kostelem

pomník Vláda Trapese (Drákuly) v prostoru mezi klášterním kostelem a radnicí

pomník maďarského básníka a revolucionáře Sandora Petöfiho, vlastním jménem Alexandera Petroviče, který pravděpodobně v roce 1849 padl v bitvě u Sighisoary, na bývalém bastionu v sousedství katolického kostela

bývalý dominikánský klášter

Z dominikánského kláštera, který stával na východním okraji města v sousedství Hodinové věže, dochován pouze kostel (Biserica Manastirii), sloužící dnes jako farní luteránský kostel, a přilehlé křídlo křížové chodby. Interiér kostela převážně raně barokní. V kostele umístěn cenný soubor 35 tzv. Transylvánských koberců, koberců převážně osmanského původu z 16. – 17. stol.; jde o jednu z největších sbírek takovýchto koberců v neislámských zemích.

Klášter byl založen již při vzniku města. Prvně je zmiňován roku 1298. Roku 1555 byla do areálu kláštera umístěna radnice a roku 1556 byl sekularizován. Roku 1886 byl zbořen a na jeho místě postavena současní radnice. Kostel, původně zasvěcený Panně Marii, pochází z let 1492-1515. Roku 1676 byl poškozen požárem a přestavěn do současné podoby.

Vstup zpoplatněný.

exteriér kostela

interiér kostelní lodi

malovaná dřevěná empora

presbytář s bohatě zdobeným barokním oltářem z roku 1680, považovaným za jeden z nejkrásnějších v Transylvánii; dílo sochaře Johanna Westa a malíře Jeremiase Stranoviuse

oratoř

bronzová křtitelnice z roku 1440 – nejstarší a nejcennější kus vybavení kostela

severní boční loď kostela

závěr severní lodi s pamětními deskami obětem 1. a 2. světové války

kůr nad závěrem severní lodi s osmanskými koberečky

pamětní desky v předsíni kostela – soupis místních farářů a Sedmihradský církevní reformátor Johannes Honterus

renesanční kamenný portál z roku 1570 v severní stěně kostela

jediné dochované křídlo klášterní křížové chodby

nápis v čele křížové chodby

katolický kostel sv. Josefa

Kostel nahradil původní kostel kláštera františkánek, který později sloužil jako farní katolický kostel. Současný kostel byl vystavěn roku 1894 dle architektonického návrhu bratří Letzů a upraven po požáru roku 1983.

exteriér kostela

interiér kostela

kryté schody na Školní pahorek (Scara Şcolarilor)

První kryté schodiště spojující Horní město se Školním pahorkem bylo vybudováno roku 1642. Tehdy však mělo 300 schodů. Současná podoba o 175 schodech je z roku 1842.

kryté schodiště

schody

kostel Na Kopci (Biserica din Deal, Bergkirche)

Nejvýše položená budova ve městě. Trojlodní stavba s masivní věží v průčelí, nepřevyšující však příliš střechu lodi. V interiéru několik fragmentů nástěnných maleb z 15. stol, vybavení z velké části pozdně gotické (částečně přenesené z jiných kostelů). Sbírka dvou desítek náhrobních kamenů. Pod presbytářem se nachází krypta (jediná v Sedmihradsku).

Prostor dnešního kostela byl nejstarším opevněným územím v Sighisoaře. Již počátkem 13. stol. zde stála kaple, která je dnes kryptou kostela. O tom, zda tu spolu s kaplí stála ve 13. stol. i hranolová obytná věž, která se později stala základem dnešní kostelní věže, se však vedou spory. Jednoznačně interpretovaný není ani stavební vývoj dnešního kostela. Někdy je presbytář, případně i s lodí, kladen již do 14. století, jindy je zahájení výstavby celého kostela datováno až rokem 1429 (který zastánci první verze považují pouze za přestavbu). V 80. letech 15. stol. kostel již určitě minimálně z větší části stál, jak svědčí datace nástěnných maleb v podvěží. K úplnému dokončení stavby však došlo zřejmě až roku 1525. V polovině 16. stol. došlo k reformaci a kostel, původně zasvěcený sv. Mikuláši, se stal luteránským, v důsledku čehož byly roku 1777 zabíleny všechny nástěnné malby (obnoveny až v roce 1934). Kostel poškozen zemětřesením roku 1838, poté opraven.

Vstup zpoplatněn.

pohled na kostel z Horního města

plán kostela (wikipedia)

exteriér kostela; věž vysoká 42 m

kamenné plastiky na opěrácích presbytáře kostela z pol. 15. stol.

jižní portál z roku 1525

další detaily exteriéru kostela

nástěnné malby pašijí z roku 1488, jak dokládá latinský nápis pojednávající o dokončení práce, v podvěží – zleva Bičování Krista, Korunování trním, Ecce homo a Svlékání Krista

malá část ze sbírky 21 náhrobních kamenů v podvěží a předsíních kostela

(fotogalerie náhrobních kamenů)

nástropní malba v předsíni kostela

podkruchtí

schodišťový portál na severní straně podkruchtí

freska na severní straně podkruchtí

schody na kruchtu

hlavní loď kostela

klenba presbytáře

hlavní oltář

sanktuárium z bílého pískovce z doby kolem roku 1500, považované za jednu z nejkvalitnějších ukázek sedmihradského kamenického umění

cenná chórová lavice z roku 1523 při severní stěně presbytáře

kovová dvířka na jižní straně presbytáře

křtitelnice z konce 15. stol., původem z klášterního kostela

boční lodi kostela

oltáře v bočních lodích

nástěnné malby v severní lodi

malby na klenebních polích opěrných sloupů severní lodi

křídlový oltář svatého Martina z roku 1513 na jednom z opěrných sloupů jižní lodi, přenesený sem z klášterního kostela

sochařská výzdoba interiéru kostela

krypta s hroby z 16. – 18. stol.

dvě hrobové kobky s okénky

zadní část krypty, údajně původní románský kostel

hřbitovy

Na svahu západně a severozápadně od kostela Na Kopci se rozkládá komplex hřbitovů. Nejblíže ke kostelu (a tedy nejvýše) je nejstarší hřbitov evangelický („saský‟) s řadou pozoruhodných náhrobních kamenů. Západněji, při ulici Strada Vartej, se rozkládají hřbitovy katolický („maďarský‟) a protestantský („rumunský‟). Hřbitovy volně přístupné.

evangelický hřbitov

některé náhrobky z evangelického hřbitova

katolický hřbitov

asi největší hrobka na katolickém hřbitově

další hroby na katolickém hřbitově

hroby padlých v 1. světové válce na katolickém hřbitově

jakýsi hromadný hrob (či památník) na katolickém hřbitově

zvonička na katolickém hřbitově

pravoslavný hřbitov

dřevěný monument (dle výzdoby snad pomník padlých) na pravoslavném hřbitově

Dolní město (Oraşul de Jos)

Dolní město leží jihozápadně až západně od Horního města; spojnicí Horního a Dolního města je Hodinová věž. Centrem Dolního města je Piata Hermann Oberth (Náměstí Hermanna Obertha, dříve Markplatz). Zástavba Dolního města je nesourodá, lze zde nalézt starobylé uličky i třídy v podobě z 19. století. Východní část při břehu řeky byla v 80. letech 20. stol. brutálně vybourána, k plánované monstrózní výstavbě však naštěstí nedošlo, takže dnes je v tomto prostoru částečně nezastavěná proluka, částečně zde vzniká nová výstavba přeci jen trochu přiměřenějších rozměrů, byť v organismu Dolního města i tak vypadá cizorodě.

Dolní město je pravděpodobně mladší, než Horní město, informace o jeho založení se však značně rozcházejí. Jisté je, že i ono bylo opevněno, z opevnění Dolního města se však pravděpodobně nic nedochovalo. Zachovalá část Dolního města je součástí světového dědictví UNESCO.

celkový pohled na Dolní město

část Dolního města při Hodinové věži

uličky Dolního města

dům s drakem

další zástavba Dolního města

pomník sighisoarského rodáka Hermanna Obertha, jednoho z „otců kosmonautiky‟, na hlavním náměstí Dolního města, které je po něm pojmenované

židovská čtvrť

Židovská čtvrť navazuje na západní straně na Dolní město. Nejvýznamnější budovou je zde synagoga (přístupná na požádání v nedalekém domě).

zástavba židovské čtvrti

synagoga z roku 1903

interiér synagogy

aron ha-Kodeš – prostor k uložení tóry

pamětní desky v předsíni synagogy

vstup do areálu synagogy

pravoslavný chrám Nejsvětější Trojice (Biserica Sfânta Treime)

Pravoslavný chrám v novobyzantském stylu z let 1934 - 1937 (obvykle označovaný jako katedrála) je dominantou novější části města na pravém břehu řeky Tarnava Mare. Postavená byla dle plánů podle architekta Dumitru Petresca Gopese, autorem vnitřní výzdoby je A. Demian. Chrám je přes den volně přístupný.

celkový pohled na chrám

průčelí chrámu

interiér chrámu

detaily výzdoby interiéru

mobiliář chrámu

typický dřevěný kříž před chrámem

pohřebiště sovětských vojáků

Hřbitov vojáků Rudé armády, padlých během 2. světové války, leží uvnitř zástavby nedaleko pravoslavného chrámu (Strada Andrei Saguna). Většina hrobů je označena jako „neznámý hrdina‟.

pohřebiště vojáků Rudé armády

centrální pomník pohřebiště

špitální kostel (Biserica leprosilor, Siechhofkirche)

Pozdně gotický kostelík leží na severovýchodním okraji města. v těsném sousedství železniční trati (Strada Stefan cel Mare). Kostel byl postaven pravděpodobně v 16. stol. Byl součástí špitálu, kde se líčili malomocní, proto je znám jako „malomocenský kostel‟; nemocní však neměli do kostela přístup, jim kázal kněz z venkovní kazatelny, který se dosud nalézá na jihozápadní straně kostela. Špitál byl zbořen koncem 19. stol. v souvislosti se stavbou železnice, kostel dnes využíván řeckokatolickou církví.

kostel; zvonice je dřevěné, obitá lechem

nádraží

Sighisoara leží na železniční trati z Brasova do Teiusu (a dále Aradu), která byla v tomto úseku zprovozněna roku 1872, respektive 1873 (Sighisoara – Brasov). Z té doby pochází zřejmě též honosná výpravní budova. Železnice byla v té době součástí maďarské železniční sítě; vznikla jako soukromá, ale roku 1876 ji převzala maďarská státní železniční společnost. Rumunské železnice ji převzali po 1. sv. válce. V současné době probíhá modernizace tratě, která je součástí evropského dopravního koridoru IV (Drážďany – Praha - Budapešť – Bukurešť - Constanta).

V letech 1895-98 byla vybudována úzkorozchodná železniční trať (rozchod 760 mm) do Agnity, později prodloužena do Sibiu. Tato trať měla vlastní výpravní budovu v sousedství starší budovy normálněrozchodné trati. Železnice byla v úseku do Agnity roku 1965 zrušena; výpravní budova dosud stojí, ale není využita a chátrá. Před ní je umístěna úzkorozchodná parní lokomotiva 764.158 z roku 1949.