JIŽNÍ SLOVENSKO 2015

Den osmý: Komárno čili Komárom

Poměrně dlouhý přejezd až na samý jih Slovenska, k Dunaji. A vlastně ještě o kousek dál. Prohlídku Komárna začínáme na maďarské straně, v Komáromu. Parkujeme u rybníku na jižním okraji města, nedaleko jednoho z předsunutých fortů komárenské pevnosti. Protože však holky chtějí zkusit, jestli by náhodou ve městě nenarazili na nějaký trh, necháváme prohlídku pevnosti až na odpoledne; což se ukazuje jako chyba, protože trh jsme stejně nenašli, ale pevnost mezitím zavřeli.

Kde má Komárom centrum není úplně snadné určit. Podle mapy, a nakonec ani v terénu. Jakýmsi centrem se jeví velká křižovatka s kruhovým objezdem, kde je kostel, park a z níž vychází ulice k mostu přes Dunaj, jakási Komáromská obchodní třída. Později ale objevujeme ještě druhé centrum, rozlehlé náměstí uzavřené monumentálními budovami školy a radnice, honosné, ale bez života. Téměř až u Dunaje narážíme na „rybářskou″ restauraci Vasmacska (Kotva), kde si dáváme oběd – Čarodějka tolik toužebně vyhlížené halaszle (rybí polévku s kusem ryby), já fazolový guláš s kolenem (csülkös babgulyás) a Medvěd palačinky (tedy vlastně palacsinty); Mája maďarskou kuchyni nectí a drží se raděj „klasiky″ boloňských špaget. Spolu s haluškami pro Veverku a jedním kafíčkem suma sumárum za 4400 Forintů (tedy nějakých 440 korun).

V informačním středisku naproti nabírám nějaké materiály o pevnostech a můžeme vyrazit. Z východní pevnosti – Csillág-eröd – architektonicky velmi zajímavého hvězdicového půdorysu toho bohužel není moc vidět. Nevystupuje vysoko nad povrch, okolí je převážně zarostlé a sama pevnost nepřístupná, byť skrze mříž ve vchodu je na nádvoří vidět nějaká informační tabule. Ani očekávaný výhled na protější pevnost v Komárnu nic moc – od pevnosti vůbec, v tom brání železniční násep, a po vylezení na něj zjišťujeme, že pevnost je vlastně velmi nenápadná, od řeky se jeví jen jako nevysoká nevýrazná terasa. Inu, nížinné pevnosti… Alespoň na železničním náspu objevuji jakousi pro mě zcela záhadnou rostlinu, po dlouhém určování za pomoci kamarádů nakonec doma identifikovanou jako listenatka nocenkovitá.

K pevnosti Igmándi-eröd, jak již poznamenáno výše, jsme dorazili s křížkem po funuse, deset minut po zavírací době. Ale alespoň má volně přístupný celý kasematní příkop včetně vnějších kasemat.

Třetí pevnost – Monostori-eröd – z časových důvodů vzdáváme a jedeme do slovenského Komárna. Tady však nemáme o mnoho větší úspěch. Komárenská pevnost má prohlídky o víkendu jen dvakrát denně – v jedenáct a v jednu. Tak alespoň krátká odpolední procházka po městě, které je velmi příjemné a živé. Nakouknutí na „proslavené″ Nádvoří Evropy (nepřipadá mi to zdaleka taková hrůza, jak se píše), do chrámu bývalé jezuitské koleje, posezení v kavárničce při zmrzlině. Město si připomíná 750 let od udělení městských práv, takže všude je plno zajímavých nástěnek.

Škoda, že ani jedna strana Komárna nemá při Dunaji nějaké nábřeží, oba břehy řeky jsou zasekané technickou infrastrukturou.

Rozpálenou podunajskou nížinou se vracíme do Podhájské a holky den zakončují v letním kině, kde zrovna dávají jejich vytoužené Mimoně.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku