SLOVENSKO

HORŠA / HORHI

Slovensko – Nitranský samosprávný kraj, okres Levice

Ves v hlubokém údolí potoka Sikenica, zvaném Horšianska dolina. Ve vsi na návrší evangelický kostel, nedaleko chátrající kalvínský kostel. Severně nad vsí ruiny barokní kurie z pol. 18. stol. U vsi bývaly dva mlýny – zatímco Horní odsud stojí, z Dolního (pod vsí) zůstaly pouze zříceniny.

První zmínka o obci je z roku 1295. Název je odvozen od jména rodu, který ves až do poloviny 16. stol. vlastnil – Horhy. Od roku 1986 součást Levice.

klasicistní evangelický kostel z roku 1820, s později přistavenou věží

chátrající romanticko-pozdněklasicistní kalvínský kostel z roku 1869

hřbitov ve východní části vsi

lidová zástavba ve vsi

Horný mlyn

Vodní mlýn leží na samotě severovýchodně od vsi, na pravém břehu potoka Sikenica. Napájen byl 1150 m dlouhým náhonem, z větší části v terénu dosud patrným (bezprostředně nad mlýnem zničen cestou). Spolu s mlýnem zde stojí ještě druhá, rozpadající se chalupa.

Mlýn vznikl údajně v 19. stol., prokazatelně stál před rokem 1885, patřil mlynářské rodině Belházy. Roku 1838 byl mlýn zmodernizovaný; tehdy bylo nahrazeno vodní kolo dvojitou turbínou. Ve 40. letech proběhla elektrifikace mlýna. Mlýn mlel do roku 1951, poté ještě nějakou dobu šrotoval krmiva pro místní zemědělské družstvo a následně zpustl. Před několika lety zde údajně byla započata rekonstrukce s cílem vybudování soukromého muzea, ale zdá se, že rekonstrukční práce nepokračují, objekt mlýna působí velmi opuštěně.

celková situace mlýna (vlevo) a sousední budovy

Horný mlyn

nefunkční, avšak v terénu dosud dobře patrný náhon nad mlýnem

přívod vody k vodnímu kolu, respektive turbíně

prostor bývalého vodního kola, později turbíny

strojní zařízení

sklípek u mlýna

sousední stavení; netuším, zda také nějak souviselo s mlýnem

Horšianska dolina

Skalnaté partie údolí severně i jižně od vsi (cca 8 km), zařezávající se až 60 m hluboko do andezitů Ipeľské pahorkatiny, jsou chráněny jako národní přírodní rezervace Horšianska dolina. Území o rozloze 314 ha je chráněné především z důvodů geomorfologických. Zajímavé je však i z hlediska krajinářského (několik metrů vysoké skalní věže a žebra, sutě, suťové lesy, břehové porosty i – zejména v horních partiích – plochy lesostepního charakteru) a výskytem vzácných, zejména teplomilných druhů rostlin a živočichů (suchokvět roční, suchokvět smrdutý, světlice vlnatá, jetel malokvětý, jasoň dymnivkový, pestrokřídlec podražcový, roháč obecný, čáp černý, strakapoud jižní, vydra…). Z botanického hlediska jsou nejcennější k jihu obrácené xerotermní stráně, které mimo jiné uváděny jako místo nejsevernějšího výskytu hadince italského. Dolní částí rokle vede polní cesta, podél níž osazeny tři tabule naučné stezky, horní divočejší částí jen neoficiální pěšina.

Zájem přírodovědců o Horšianskou dolinu se datuje od roku 1953, kdy zmapoval a publikoval vegetaci strání v okolí Horši J. Futák. Chráněná je od roku 1976. Naučná stezka, začínající na dolním konci Horši a končí v bývalém lomu nedaleko Malých Krškan, byla otevřena roku 2010.