SEČOVELJSKÉ SOLINE
k.ú.
Parecag (občina Piran)
Rozsáhlá solná pole (zařízení sloužící
k získávání soli odpařováním mořské vody) při ústí řek Dragonji a Drnice
do Jaderského moře. Sečoveljské soliny byly největší z řady obdobných
solných polí na pobřeží slovinska a jsou jediné dosud částečně funkční
(nejseverněji položené funkční saliny ve středomoří).
Solné pole se skládá ze soustavy odpařovacích
nádrží, oddělených hrázkami, a důmyslného systému kanálů, které tyto nádrže
napájejí mořskou vodou. Na severní straně ohraničuje solné pole kanál sv.
Jerneje, na jižní vlastní tok Dragonji, která tvoří zároveň státní hranici
s Chorvatskem. Solné pole rozděluje na dvě odlišné části – severní Leru a
jižní Fontanigge - kanál Dragonji.
Lera je dodnes částečně v provozu, získávání
soli zde probíhá postaru ručním způsobem, plocha je protkána úzkými
kolejničkami, po kterých se sváží sůl v malých vozících. Fontanigge je již
od konce 60. let 20. století opuštěné, s řadou rozpadajících se kamenných
stavení bývalých dělníků. V její části byl vybudován skanzen těžby soli
(dva opravené domky, zrekonstruované větrné čerpadlo…), zbytek je ponechán
přírodě.
Obě části jsou veřejně přístupné, avšak samostatně
(nelze přejít z jedné do druhé). Lera je přístup ze vsi Seča. V rámci
prohlídkové trasy (individuální) lze projít hlavní asfaltovou silničkou napříč
solným polem až ke kanálu Lery a pak malým okruhem po hrázkách mezi nádržemi
(ten velmi příjemný). V mapkách je značen ještě druhý okruh za kanálem
(již opuštěnými partiemi), ten je však v terénu označen tabulkami zákazu
vstupu a režim, v jakém je možno případně jej navštívit, jsem nepochopil.
V návštěvnickém centru možno shlédnout zajímavý film o historii a
současnosti těžby soli, zakoupit publikace, propagační předměty či místní
mořskou sůl. Do Fontanigge se salinářským muzeem je přístup od hraničního
přechodu, blíže však nemohu referovat, jelikož jsme tuto část nenavštívili.
Celé území salin je nesmírně hodnotné nejen jako
kulturně historická lokalita, ale i z přírodovědného hlediska - jednak
jako významné stanoviště vodních ptáků (270 dokladovaných druhů, z toho 70
zde hnízdících), jednak jako lokalita výskytu vzácných slanomilných rostlin
(slanorožec evropský…). Mimo jiné se zde vyskytuje i drobný rejsek Suncus etruscus, údajně nejmenší savec
světa. Proto byly roku 1989 vyhlášeny Sečoveljske soline jako Krajinný park,
v roce 1993 byly zařazeny mezi mezinárodně významně tzv. Ramsarské
mokřady. Některé nejcennější úseky jsou prohlášeny přírodními rezervacemi.
V jihovýchodní části (bývalých) salin se
rozkládá portorožské letiště.
Web:
http://dragonja.nib.si/Secovlje/indexS.html
http://www.ramsar.si/secoveljske_soline.html
http://www.burger.si/Obala/Obala.html
http://e-lookout.com/secoveljske_soline.htm
http://www2.arnes.si/~kppomm/frames/soline.htm
http://www.zrsvn.si/slo/pi/pi_secoveljske.asp
Okolí:
Krajinný park zahrnuje kromě vlastních salin i
kanál sv. Jerneje při poloostrově Seča na severním
okraji areálu. Východně od salin údolí Drabonji.
Jižně již území Chorvatska (které vypadá z dálky lesnatěji, než pobřeží
slovinské).
úvodní stránka / rejstřík míst / záznam
v deníku
červen 2006