VELIKA A MALA DOLINA – ŠKOCJANSKE JAME

k.ú. Škocjan (občina Divača)

Velká a Malá dolina je fakticky jedinou mohutnou propastí, rozdělenou nízkou přepážkou na dvě části. Na dně obou dolin teče řeka Reka. Do Malé doliny přitéká od propadání Reki řeka Mahorčičevou a Mariničevou jamou. Skalním mostem podtéká skalní přepážku, za ní tvoří velký vodopád a poté opět mizí pod zem – do Škocjanských jam. Z Velké doliny je vstup do několika dalších archeologicky významných jeskyní (Tominčeva jama, Ozka špilja, Jama nad Jezerom). V nejhlubším místě je Velká dolina hluboká 163 m.

Po obvodu propastí i na jejich dně vede několik cest. Cesty na dně Malé doliny a z větší části i na dně Velké doliny (s výjimkou úseku, který je součástí prohlídky Škocjanských jam) dnes bohužel uzavřeny – nevím, zda dočasně nebo natrvalo. Klasická vyhlídka na západní straně Velké doliny, pěkná též vyhlídka na severní straně Malé Doliny nedaleko osady Betanja (zastávka č. 9 NS Škocjan). Z vyhlídky nad Malou dolinou na skalní příčce není moc vidět, je přerostlá stromy – jinak je však cesta po této příčce velice pěkná.

Škocjanské jamy jsou jeskynním systémem dlouhým téměř 6 km. Začínají v západní stěně Velké doliny Ponorem Reky a nad ním Schmidlovou dvoranou s pamětními deskami objevitelů a výzkumníků jeskyní (mimo jiné i našeho rodáka Antona Hankeho) a deskou připomínající zapsání jeskyně na seznam světového dědictví UNESCO roku 1986. Následuje nejvelkolepější část celých jeskyň – podzemní kaňon Reky, místy až 100 metrů vysoký a 60 metrů široký prostor. Prohlídková trasa vede galeriemi v jeho stěně a překračuje ho po úzkém můstku zhruba v půli výšky jeskyně, ve stěně kanálu jsou vidět i zbytky staršího zpřístupnění blíže hladiny vody. Reka odtud teče Hankeho kanálem k Martelově dvoraně (jedním z největších podzemních sálů v Evropě) a do dalších podzemních prostor, aby se po téměř 40 km dostala na povrch jako Timava těsně před ústím do moře v Terstském zálivu. Z hlediska krápníkové výzdoby jsou v této části jeskyně pozoruhodné zejména tzv. Mísy, jeden ze symbolů jeskyň. O patro výš se pak rozkládají tzv. Tiché jeskyně (Tiha jama) s nádhernou krápníkovou výzdobou (s výjimkou jednoho velkého sálu se zborceným stropem), jíž dominuje ohromný 250 tisíc let starý 15 metrů vysoký stalagmit. Škocjanské jeskyně jsou kromě světovým dědictvím zapsané též jako tzv. Ramsarský mokřad (1999).

Prohlídka jeskyní jde v podstatě v protisměru. Začíná Dolině Globaček jihozápadně od Velké doliny (přístup až ke vstupu do jeskyní volný, není zde však nic zajímavého), vstup do Tiché jeskyně je uměle proraženou 130 m dlouhou štolou. Jeskyně jsou velice působivě nasvícené. Prohlídka jeskyní končí ve Schmidlově dvoraně, poté ještě pokračuje po terase v jihozápadním úbočí Velké doliny s výhledem na vodopád a na závěr jsou návštěvníci vyvezeni z propasti pozemní lanovkou. Martelova dvorana přístupná není.

Návštěvnické centrum s prodejem vstupenek, suvenýrů, restaurací a malou výstavkou (pouze informační panely) je jihozápadně od Velké doliny na okraji vsi Matavun.

Web:

http://www.park-skocjanske-jame.si

http://www.burger.si/Skocjan/Skocjan.htm

http://www.ramsar.si/skocjanske_jame.html

http://www.slovenia.info/?naravni_parki=3899&lng=1

http://e-lookout.com/park_skocjanske_jame.htm

http://sl.wikipedia.org/wiki/%C5%A0kocjanske_jame

Okolí:

Velká a Malá dolina se Škocjanskými jeskyněmi jsou srdcem Oblastního parku Škocjanske jame. Přímo na hraně propasti stojí vesnice Škocjan, která dala jeskyním jméno, v těsné blízkosti pak osady Matavun a Betanja. Další zajímavé osady pak leží v širším okruhu na okraji parku – Dolnje Ležeče, Gradišče, Brežec či Naklo. Z řady propastí parku jsou kromě Velké a Malé doliny nejzajímavější asi Dolina Sokolak jižně od nich (dobře vidět při cestě ke vstupu do Škocjanskich jam) a „dvojpropast“ Dolina Lisičina – Sepandol severně. V okolí propastí pěkně dělané okružní naučná stezka (2 km, 24 zastávek).

úvodní stránka / rejstřík míst / záznam v deníku

červen 2006