KONVALINKOVÝ VRCH (Zaukenbergl)
k.ú. Doksy u Máchova jezera,
Jestřebí u České Lípy (Ralská pahorkatina / Českolipsko, Dokesko)
Protáhlý pískovcový hřbet ve směru severozápad –
jihovýchod (291 m n. m.), převyšující o cca 30 m okolní močálovitou nivu
Robečského potoka. Též Konvalinkový vršek, což lépe odpovídá původnímu
německému „bergl″. Hřbet je porostlý řídkým lišejníkovým borem a známý je
především výskytem rojovníku bahenního, kvůli němuž byl roku 1954 prohlášen
chráněným územím (zrušeno 2012 v souvislosti se začleněním lokality do
národní přírodní památky Jestřebské slatiny). Na temeni dobře patrné stopy
středověké fortifikace.
Součást evropsky významné
lokality Jestřebsko-Dokesko.
Konvalinkový vrch od
severozápadu
temeno vrchu
pískovcové skály na
severovýchodní straně temene
vrcholový patník
opevnění
Hřeben je rozdělen na dvě
části více jak 7 m širokým a ve střední části 3,5 m hlubokým do skály tesaným
šíjovým příkopem. Přístupová komunikace zjevně přicházela od jihovýchodu, kde
hřeben pozvolna stoupá z okolní krajiny. Vyšší severozápadní část hřebene
lemována nevysokými, avšak mírně převislými skalami. Po její jihozápadní straně
se táhne řada relativně hlubokých čtvercových lůžek po stojnách, místy
spojených přitesanou skálou – pozůstatek dřevěné do skály zapuštěné konstrukce
zřejmě fortifikačního charakteru. Řada je na severozápadním konci zakončena
větším zahloubený objekt (70 x 85 cm), jehož funkce není známa. Na protější
severovýchodní straně vrcholové plošiny nejsou žádné stopy po obdobné
fortifikaci patrné, zrovna tak nejsou patrné žádné stopy po zástavbě
v ploše.
Archeologické nálezy
datují opevnění ostrohu, běžně označované jako hrad, do sklonku 13. až 1.
poloviny 14. stol. Jeho účel není znám. Snad mohlo jít o sídlo některého
z bezdězských manů, spekuluje se též z možností, že by zde mohlo stát
původní Jestřebí (hrad doložen již koncem 13. stol., ovšem na
skále nad stejnojmenným městečkem archeologické nálezy až od 15. stol.). Roku
1536 zde při řešení hraničního sporu připomínám „vrch, v kterém jest
prósek skrze skálu″ (zjevně hradní příkop), což svědčí o tom, že tehdy
již nebylo o existenci hradu ani jeho jménu žádné ponětí. V pol. 19. stol. sice
návrší uváděno jako Wüste Schloss (Pustý zámek), pro současnou castelologii byl
však objekt objeven a popsána až v 80. letech 20. stol.
plánek „hradu″ (ad Hrady okresu Česká Lípa)
šíjový příkop
lůžka po dřevěných stojnách a
přitesaná skála na jihozápadní straně opevněné plochy
větší zahloubený objekt na
západní straně spolu s menšími otvoru, netvořícími zde na rozdíl od
východnější části jasnou řadu
Jestřebské
slatiny
Hradní ostroh obklopen rozsáhlými
mokřady a vlhkými loukami v nivě Robečského (Mlýnského) potoka, táhnoucích
se od Starých Splavů až k Jestřebí, zvaných Jestřebské slatiny.
Část mezi severním úpatím vrchu a pravým břehem potoka byla již od roku 1955
chráněna z důvody výskytu popelivky sibiřské jako přírodní rezervace
Slunečný dvůr o výměře 2,9 ha (pojmenována podle nedaleké usedlosti, která se však na rozdíl
od lokality píše s měkkým i na konci). Rezervace zanikla roku 2012
zahrnutím do rozsáhlejší národní přírodní památky Jestřebské slatiny (114 ha),
která kromě mokřin v bezprostředním okolí Konvalikového vrchu mezi potokem
a železniční tratí zahrnuje i tzv. Shnilé louky mezi levým břehem potoka a
silnicí z Jestřebí do Doks a plochu zaniklého Baronského rybníka za
železniční tratí. Jde o unikátní území s výskytem řady velmi vzácných
mokřadních rostlin (např. hlízovec Loeselův, prstnatec plamatý, kohátka
kalíškatá, bahnička chudokvětá, ostřice dvoudomá, vrba plazivá, vláskatec
tajemný) včetně dvou endemitů – prstnatce českého a tučnice české. Jako důvod
ochrany je uváděna i populace skokana skřehotavého a zmije obecné. Území
zajímavé též výskytem řady druhů ptáků (bramborníček hnědý, linduška luční,
jeřáb popelavý, bekasina otavní…)
Území je volně přístupné,
avšak místy velice obtížně průchodné. Přechod přes Robečský potok je možný
pouze u Slunečního Dvora a jižně od Konvalinkového vrchu.
vlhké louky severně od
Konvalinkového vrchu
březové stromořadí v bývalé
rezervaci Slunečný dvůr, od severozápadního konce Konvalinkového vrchu
k Robečskému potoku
zarůstající plocha bývalé
rezervace Slunečný dvůr
vlhké louky severozápadně od
Konvalinkového vrchu, v ochranném pásmu přírodní památky; v pozadí
usedlost Sluneční Dvůr
plánek národní přírodní památky
Jestřebské slatiny – plnou čárou hranice přírodní památky, přerušovaně
ochranného pásma (kokorinsko.ochranaprirody.cz)
Zajímavosti,
poznámky:
Ø
Je možné, že nápadný hřbet vystupující z plochá
říční nivy vznikl lokálním zpevněním pískovce na kontaktu s čedičovou žílou.
Ø
Základ německého jména „zauken″ bývá
vysvětlován jako krajové označení pro jarní květenu, respektive konvalinky,
avšak „zaun″ bývalo také užíváno ve smyslu ohrazené, oplocené místo
(obdoba českého „týn″). Vzhledem k tomu, že jarní květenou suchý bor
zrovna neoplývá, zdá se, že jméno je odkazem k dávnému opevnění hřebene.
Literatura:
- František Gabriel, Jaroslav Panáček: Vývoj panských
sídel na Horním území novozámeckého panství - Castellologica bohemica 2-4
(Praha 1991, 1993, 1994)
- František Gabriel, Jaroslav Panáček: Hrady okresu
Česká Lípa (Praha 2000)
- Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých
hradů (Praha 1999)
- Peter Mackovčin, Jaromíra Kuncová a kol.: Chráněná
území ČR III. - Liberecko (Brno, Praha 2002)
- Jestřebí – viz http://www.jestrebi.eu/attachments/article/93/Publikace%20o%20Jest%C5%99eb%C3%AD.pdf
Web:
- hrady.cz - http://www.hrady.cz/?OID=1759
- wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Konvalinkový_vrch
- hrady v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - http://www.hrady-zriceniny.cz/hrad_konvalinkovy_vrch.htm
- oficiální stránky města Doksy - http://www.doksy.com/prirodni-pamatka-konvalinkovy-vrch/d-2089/p1=2465
další
místa v okolí (mapa) / Máchův kraj / rejstříky
listopad 2013