JESTŘEBÍ (Habstein)
k.ú. Jestřebí u České Lípy
(Ralská pahorkatina / Českolipsko)
Městečko se zříceninou hradu na okraji močálovité nivy
Robečského potoka (259 m n. m.). Dominantou městečka je výrazný pískovcový suk,
na němž stával hrad. Zástavba Jestřebí obklopuje hradní skálu fakticky ze všech
stran, jádro s náměstím však leží na jejím jihovýchodním úbočí. Ve svahu
mezi náměstím a hradem hřbitov se zvonicí, která je pozůstatkem staršího
kostela; mladší kostel sv. Ondřeje (zatím nezpracován) leží na opačném konci
městečka, na samém jižním okraji zástavby. V Jestřebí zachována řada
přízemních i patrových roubených stavení i mladších klasicistních zděných
statků z 19. stol. (zejména v prostoru náměstí). Mlýn na Robečském
(Mlýnském) potoce leží severovýchodně od obce, na okraji zástavby sousedního
Provodína.
Nejstarší historie
Jestřebí velmi nejasná. V predikátu Ronovců se objevuje Jestřebí poprvé na
sklonku 13. stol. Po celé 14. stol. však poté mizí a znovu se objevuje až od
počátku 15. stol. Vzniku hradu na skále nad městečkem počátkem 15. stol.
odpovídají i archeologické nálezy. Soudí se proto, že Jestřebí zmiňované
třikrát okolo roku 1300 leželo někde jinde; někdy bývá lokalizováno na nedaleký
Konvalinkový vrch (to však
nevysvětluje onu stoletou pauzu – pokud mezi „starým″ a „novým″
Jestřebím nebyla nějaká návaznost, proč nový hrad převzal jméno svého dávného, zřejmě
jen krátce trvajícího předchůdce?), jindy se soudí, že toto starší Jestřebí
mohlo být na Náchodsku, kam v té souvislosti zmiňovaný Půta tou dobou přesídlil
a kde je později zmiňováno jakési Jestřebí v souvislosti s uvězněním dvou lapků
Hynkem z Dubé, sezením na Náchodě, tedy že s tímto nemá vůbec nic
společného (dnes však není na Náchodsku žádný hrad toho jména znám). Stejně
nejasné jsou i počátky městečka. Za předchůdce Jestřebí je běžně považováno
městečku Krušina, které je jako farní ves prvně zmiňováno roku 1352, 1405 již
bezpečně jako městečko. V 15. stol. je však Krušina opakovaně uváděna v
predikátech souběžně s Jestřebím, a to v roce 1417 dokonce společně
(Jindřich Berka „z Jestřebí na Krušině″), z čehož lze usuzovat, že
v Krušině bylo nějaké jiné sídlo, než hrad Jestřebí a že Krušina tedy stávala někde jinde, než
dnešní Jestřebí. V té souvislosti je již do dob Augusta Sedláčka často
zmiňována poloha „Pustý kostel″ v močálech při Novozámeckém rybníku
cca 2,5 km severozápadně od Jestřebí, kam však současní badatelé častěji
lokalizují zaniklou ves Mnichovice. 1446 jsou v kupní smlouvě mezi Čeňkem
Berkou z Dubé a Janem Smiřickým vedle sebe výslovně uvedeny hrad Jestřebí
a městečko Krušina, o městečku či vsi Jestřebí ani slovo; obdobně ještě 1460. Roku
1480 je jméno Jestřebí již jednoznačně vztaženo ke vsi, v té době se však
zároveň ztrácí pojmenování Krušina a je uváděno podací právo ke kostelu „v
Jestřebí″. Z toho by naopak bylo možné usuzovat, že Krušina bylo
původní jméno vsi pod hradní skálou, které později převzalo jméno hradu. Za
zmínku ještě stojí, že v žádných dochovaných písemnostech není nikde
zmínky o „Staré″ a „Nové″ Krušině, jak bývá v případě přesunu
města na strategicky či vzhledem k přírodním podmínkám výhodnější polohu
minimálně po krátký čas zvykem. Zdá se tedy, že buď jde skutečně o jedno a téže
městečko, a nebo že Jestřebí nebylo v té době vnímáno jako „nová″
Krušina, ale jako naprosto nezávislá lokace a zánik Krušiny zhruba v téže
době je pouhou náhodou. Pokud by dnešní Jestřebí bylo skutečně středověkou
Krušinou, pak se ovšem otvírá otázka, kde stál krušinský kostel? Kdy zanikl a
proč byl v první polovině 16. stol. staven nový? Zatím v Jestřebí
žádné stopy po kostele a hřbitově z 14. stol. nebyly nalezeny. Mimochodem,
jméno Krušina je pro Jestřebí ojediněle používáno i v 19. stol.; zda jde o
jakousi tradici, či omyl tehdejšího vlastivědného bádání, těžko říct.
Městečkem je Jestřebí
prvně nazýváno až roku 1546, je však pravděpodobné, že jako podhradní městečko
bylo již založeno (nejde-li tedy o středověkou Krušinu), nevylučuje se dokonce
ani možnost jeho jednoduchého opevnění v návaznosti na opevnění hradu.
Jestřebí bylo poměrně velké sídlo; před třicetiletou válkou mělo 50 domů. Po
válce, v níž bylo z poloviny zničeno, postupně dosáhlo zhruba stovky domů (1.
pol. 18. stol.) a poté se jeho růst zastavil, na čemž nic nezměnil ani vznik
důležité křižovatky císařských silnic. Městečko decimovali časté požáry. Po 2.
světové válce došlo v souvislosti s odsunem původního německého
obyvatelstva ke zboření 42 domů, celkovou urbanistickou strukturu městečko to
však nějak citelně neporušilo.
znak městyse, udělený na žádost
Michala z Kounic Josefem II při příležitosti jeho návštěvy Jestřebí roku 1778;
znamení stříbrného leknínového listu vychází z rodového znaku Kouniců
roubená usedlost č.p. 13
(nemovitá kulturní památka) na původní křižovatce císařských silnic, doložená
již roku 1678, v dnešní podobě zřejmě z konce 18. stol.; dnes
restaurace Na rychtě (www.hostinecnarychte.cz)
patrový roubený dům č.p. 100
(nemovitá kulturní památka) na jihozápadním úpatí hradního vrchu
hrad (nemovitá
kulturní památka)
Nevelké, romanticky
upravené zbytky hradu na výrazném suku turonských pískovců, tyčící se cca 50 m
nad okolní terén (vrchol 319 m n. m.). Současná podoba skály je pouhým torzem
její původní podoby. Má dvě výškové úrovně – nižší skalní plošina vystupuje 14
m nad násypový kužel u paty skály a je dnes dochovaná pouze na jihovýchodní
straně vyšší skály, byť původně ji obklopovala ze všech stran. Vyšší plošina je
ještě o deset metrů vyšší. Obě plošiny byly obehnány kamenným cimbuřím, dnes
nedochovaným. Vlastní jádro hradu bylo zřejmě na dnes nepřístupné horní
plošině, kde údajně dochovány stopy dvou zahloubených objektů. Nižší plošina
měla spíše hospodářské funkce. Původní přístup na hrad byl zřejmě pomocí nějaké
vertikální dřevěné konstrukce do skalní místnosti, jejíž torzo dosud zachováno
ve výši 6 m nad terénem na východní straně vyšší skály, a dále po ve skále
vytesaném schodišti. Dnešní přístup na dolní plošinu je výsledkem romantických
úprav; schodiště je vestavěno do šachty středověké studny. V horní části
šachty dosud dobře patrný vytesaný prostor pro šlapací kolo rumpálu o průměru 10
m. Hospodářské objekty se předpokládají i při patě skály, zde je však již
situace natolik změněna, že je v podstatě „nečitelná″. Součástí
vnějšího opevnění hradu byla pravděpodobně i dnešní zvonice na úbočí vrchu.
Hrad byl založen zřejmě
počátkem 15. stol., čemuž nasvědčují písemné zprávy (pomineme-li výše uvedené
sporné zmínky z přelomu 13. a 14. stol.) i archeologické nálezy.
Zakladateli byli jistě Berkové z Dubé, kteří hrad drželi do roku 1445.
Poté drželi hrad Smiřičtí, 1481 jej získali Vartenberkové, kteří jej po roce
1505 připojili k Rybnovu (a spolu s ním záhy k novozámeckému
panství). Roku 1546 je již hrad uváděn jako pustý. Do podoby hradu silně
zasáhla těžba pískovce na úpatí hradní skály v 18. stol. Část skály se zbytky
hradu byla zničena přímo těžbou, mnohem větší však sesuvy způsobenými narušením
statiky skalního suku. Několik rozsáhlých sesuvů proběhlo během 19. a 1. pol.
20. stol. Při zatím posledním velkém sesuvu v roce 2009 spadla podstatná část
vyšší hradní skály včetně dochovaného zbytku cimbuří, tvořících do té doby
typickou siluetu hradu. K romantickému zpřístupnění hradu došlo roku 1840.
Nižší hradní plošina, ze
která se otvírá nádherný výhled (městečko, vrchy v okolí Máchova jezera, Bezděz, Provodínské
kameny, Novozámecký rybník s rozsáhlými přilehlými rákosinami) je volně
přístupná.
plán hradu – stav před zřícením
části vyšší skály v roce (ad Skalní hrady zemí Koruny České)
podoba hradu počátkem 19. stol.
na kresbě A. V. Pařízka (www.jestrebi.eu)
podoba hradu před posledním
velkým řícením v roce 2009, tedy ještě s dnes již neexistujícím
typickým cimbuřím na okraji vyšší hradní plošiny (hrady.dejiny.cz)
celkový pohled na hradní skálu
od jihovýchodu
romantický vstup do hradu
s pozůstatky „původního″ schodiště
prostor pro šlapací rumpálové
kolo
výhled na městečko
z prostoru rumpálového kola
ve skále tesaný průchod mezi
komorou rumpálového kola a nižší hradní plošinou, toho času osazený novými
schody
středověké zdivo na
jihovýchodním okraji nižší plošiny, pod ním vyhlídková terasa v komoře
rumpálového kola
nižší plošina hradu
s pohledem k hradnímu jádru
torzo skalní místnosti ve stěně
vyšší skály, původně zřejmě součást přístupu na hrad
pata hradní skály
ojedinělá trámová lůžka při patě
hradní skály – pozůstatek hospodářského zázemí?
schůdky při patě hradní skály,
zjevně součást romantických či pozdějších úprav
výhled z hradu
k severozápadu, na Novozámecký rybník s rozlehlými rákosinami a vrch
Kozel v pozadí
výhled z hradu
k severovýchodu, na tzv. Provodínské kameny – Michlův
vrch, Lysou skálu, Štrausův
vrch a Dlouhý vrch; v popředí
provodínské pískovny a silo u železniční zastávky Jestřebí
výhled k jihovýchodu, na
městečko Jestřebí, tzv. Jestřebské
slatiny se Slunečním Dvorem (vlevo) a vrchy
v okolí Máchova Jezera – Malý Borný, Borný,
Šroubený, Slatinné vrchy a Bezdězy
zvonice (nemovitá
kulturní památka)
Hranolová dvoupatrová
zvonice s hřbitovní kaplí Vzkříšení Páně v přízemí stojí na hřbitově
ve svahu mezi náměstím a hradem. Zvonice je pozůstatkem zaniklého kostela,
postaveného roku 1523 (zda na místě staršího není jasné; pokud by mělo jít o
původní kostel městečka Krušiny, jak se někdy spekuluje, pak je otázkou, proč
by byl tento kostel, existující ještě před výstavbou hradu, stavěn nad
městečkem a ne přímo v něm). Z portálu v patře a úzkých štěrbinových
okének se usuzuje, že věž by mohla být starší než kostel; mohlo by jít původně
o součást vnějšího opevnění hradu, ke které byl kostel později (po opuštění
hradu) přistavěn. Některé materiály však naopak uvádějí, že věž byla dostavěna
až dodatečně, roku 1572. Kostel vyhořel roku 1768, poté byl zbořen a zachována
pouze věž, upravená přístavbou druhého (hrázděného, z venku však omítlého)
patra na zvonici. Existují i úvahy (vycházející z rozboru prostorových
poměrů okolí), že věž nebyla nikdy přímou součástí kostela, vždy stála bokem.
zvonice
hřbitov (nemovitá
kulturní památka)
Hřbitov se rozkládá na
svahu mezi městečkem a hradem. Kromě zvonice, výklenkových kapliček a
Breinerova sloupu na něm lze nalézt i řadu dochovaných empírových náhrobků
z 19. stol. Někde by zde měl být i společný hrob vojáků Rudé armády,
padlých zde na konci 2. světové války.
výklenkové kapličky
s reliéfy sedmi bolestí Panny Marie při horní zdi hřbitova;větší kaple
uprostřed bývala „Lurdskou jeskyní″ se sochou Panny Marie
pískovcový sloup uprostřed
hřbitova z roku 1826, postavený nákladem rodiny Breierovy; původně se
železným křížem
náměstí
Prostor nepravidelného
tvaru při úpatí hradního vrchu, v severní části městečka. Dům
v severozápadním rohu je zřejmě pozdější (byť v 1. pol. 19. stol. již
existoval), původně náměstí tvořil pravděpodobně poměrně pravidelný lichoběžníkový
prostor. Náměstí je obklopeno především zděnou patrovou zástavbou z 19.
stol. V domě mezi vyhořením kostela na úpatí hradního vrchu a postavením
nového kostela sv. Ondřeje stál prý na náměstí provizorní dřevěný svatostánek.
Soudí se, že pokud by skutečně stála středověká Krušina v těchto místech,
že by v prostoru náměstí mohl stát i tehdejší kostel; žádné důkazy pro
toto tvrzení však neexistují.
výklenková kaple z roku
1796 v severozápadní části náměstí (nemovitá kulturní památka)
dnes již neexistující hostinec
v severozápadní části náměstí; místo něj stojí novostavba patrná na
předchozích snímcích (www.hrady.cz)
zděný patrový dům č.p. 18
z 19. stol. s reliéfem Zmrtvýchvstání na štítě (nemovitá kulturní
památka)
východní část náměstí; vlevo dva
klasicistní domy č.p. 50 a 51
Zajímavosti,
poznámky:
Ø
Nepočítáme-li dvě zmínky z let 1405 a 1410,
jejichž ztotožnění s tímto Jestřebím je sporné (jméno Štěpán se u
severočeských Ronovců nikdy nevyskytovalo; ledaže by šlo o purkrabího, nikoli
vlastníka), pak se německá verze jména Habstein či Habichstein začíná používat
až od pol. 17. stol.
Ø
Šibeniční vrch jihozápadně od městečka je dokladem
hrdelního práva, které jinak není nikde zmiňováno.
Ø
12. 10. 1778 na hradě pobýval císař Josef II., když
kontroloval opevňovací práce v okolí.
Ø
Pod skálou na západní straně byla údajně za
prusko-rakouských válek umístěna baterie kanónů, znova snad 1813 jako součást
opevněné linie Jablonné – Ploužnice – Holany.
Ø
V minulosti zde výroba rákosového zboží.
Ø
V 19. a ještě poř. 20. stol. vyhlášené dobytčí
trhy.
Literatura:
- František Gabriel, Jaroslav Panáček: Vývoj panských
sídel na Horním území novozámeckého panství - Castellologica bohemica 2-4
(Praha 1991, 1993, 1994)
- František Gabriel, Jaroslav Panáček: Hrady okresu
Česká Lípa (Praha 2000)
- Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých
hradů (Praha 1999)
- Zdeněk Fišera: Skalní hrady zemí Koruny České
(Praha 2004)
- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a
ve Slezsku - 2. díl (Praha 1997)
- Rudolf Anděl a kol.: Hrady, zámky a tvrze v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku III - Severní Čechy (Praha 1984)
- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 1 - A/J
(Praha 1977)
- Jestřebí – viz http://www.jestrebi.eu/attachments/article/93/Publikace%20o%20Jest%C5%99eb%C3%AD.pdf
Web:
- oficiální stránky obce - http://www.jestrebi.eu
- neoficiální stránky obce - http://www.jestrebi.com
- wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Jestřebí_(okresČeská_Lípa)
- hrady.cz - http://www.hrady.cz/?OID=167
- hrady - http://hrady.dejiny.cz/jestrebi/index.htm
- hrady v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - http://www.hrady-zriceniny.cz/hrad_jestrebi.htm
- o hradech - http://www.ohradech.eu/jestrebi.html
- historické fotografie na Deutschböhmen.de - http://deutschboehmen.de/index.php?title=Habstein
další
místa v okolí (mapa) / Máchův kraj / rejstříky
únor 2011