DĚVÍN (Dewin)

k.ú. Hamr pod Ralskem (Ralská pahorkatina / Mimoňsko)

Vrch (421 m.n.m.) v severní části bývalého vojenského prostoru Ralsko s rozsáhlou hradní zříceninou. Jméno patřilo původně hradu, později přeneseno i na vrch.

Úzký protáhlý hřeben ve směru severovýchod - jihozápad vystupuje více jak 100 m nad okolní krajinu. Jeho severní svah příkře spadá téměř až ke břehu Hamerského rybníka.

Vrch vznikl částečným vypreparováním žíly polzenitu, která v době vulkanické činnosti ve třetihorách vyplnila puklinu v pískovcích. Z větší části je dnes odtěžená (pozůstatkem výrazné terénní zářezy), těsně pod zříceninou je asi 3 m mocná a sestává z šestihranných vodorovně uložených sloupů. Při styku s pískovcem vytváří až 15 cm silné vrstvy železné rudy (limonitu), která zde byla též několika štolami těžena (pravděpodobně v 16. - 17. stol. - informace v různých pramenech se liší).

Vrch porostlý převážně krásnými bukovými porosty s bohatým bylinným patrem (lipnice hajní, kokořík přslenatým, bažanka vytrvalá, lýkovec jedovatý, lilie zlatohlávek...). Porost má téměř přirozený charakter i přesto, že vrch byl ve středověku ze strategických důvodů pravděpodobně zcela odlesněn. Spolu se sousedními vrchy Hamerský Špičák a Schächtenstein, vzniklými na téže polzenitové žíle, chráněn jako přírodní památka (od roku 1996).

Hrad (nemovitá kulturní památka):

Vrchol kopce upraven stavební činností do dvou výškových úrovní (nižší na jihozápadě a severovýchodě areálu, vyšší je převyšuje o 4 - 8 m). Přístupová komunikace stoupá zřetelně po jihovýchodním úpatí kopce ze sedla mezi Děvínem a Hamerským Špičákem (úpravy terénu prosekáním v pískovci, nesoucím stopy po projíždění vozů). Sekáním upravená skála, kolem které se cesta obrací téměř do protisměru k jihozápadu, datovaná údajně 151(1) - nenalezeno.

Dolní hrad leží na jihovýchodní straně areálu. Vstup do něj býval bránou při jižním nároží horního hradu (dochované relikty naznačují, že v těchto místech stávala branská věž, vystupující jihovýchodní stranou z půdorysu hradu - několik stavebních fází věže dokládají četné spáry a druhotné prozdění slepé arkády na vnitřní straně). Předbraní chránila částečně dochovaná zeď se střílnovými okénky, dobíhající až k dnes zaniklému příkopu. Jihovýchodní hradbou dolního hradu prostupuje 3 m široký obloukový otvor, otvírající se do prudkého svahu pod hradbou (sloužil-li v minulosti jako brána, pak došlo po jejím zrušení i k zániku související komunikace - mohla vést po dřevěné konstrukci, mohlo by však jít i o vstup výtahu do hradního areálu. Především na severozápadní straně dolního hradu hradba minimálně ze tří stavebních fází - ve druhé fázi ulámán vnitřní líc až na jádro, které zpevněno drobnými kameny, rovnanými pokud možno tak, aby nahradily původní líc, ve třetí fázi hradba nadezděna. Na severozápadní straně doplňuje opevnění zbytky pravoúhlé bašty či věže. Vnitřní zástavba dolního hradu přisedala k obvodové hradbě - dochovány pouze nepříliš výrazné relikty zdiva, které vymezovaly snad dvě obdélné stavby (ze severní dochováno pouze jižní nároží, z jižní dva úseky zdi rovnoběžné s jihovýchodní hradbou). Terénní nerovnosti indikují buď pokračování jižního objektu dále k severovýchodu, nebo třetí menší objekt - mohlo by jít o objekt branské věže původní brány, která by však byla zcela vtažena do hradu.

Horní hrad ve střední části areálu je vymezen až 240 cm silnou hradbou, na níž je též zjevných několik stavebních fází. Severní nároží obíhá na vnější straně 30 cm široký sokl se sešikmenou kamenicky pojednanou římsou. K celé jihozápadní hradbě přisedal vícepatrový objekt, dělený v delší ose do tří traktů - jihovýchodní trakt je dnes z větší části zřícen, severozápadní trakt představuje vývojově složitý organismus s dalším vnitřním dělením (dochována část místností s valenými a segmentovými klenbami, okenní otvory s fragmenty pískovcového ostění), v prostředním traktu lze předpokládat průjezd mezi dolním a horním hradem, jehož podlaha musela vzhledem k rozdílné výškové úrovni obou částí stoupat. Západní část tohoto objektu je některými badateli považována za věž. Menší objekt stával v jižním nároží horního hradu - byl přistavěn k obvodové zdi a k předešlému objektu. Na vnější straně před příkop ústil z objektu odtokový kanál, vedený po líci hradby a jejím skalním podloží prosekanou drážkou (její oboustranné lemování trámovými kapsami menšího průměru dokládá zaklopení dráže dřevěnou konstrukcí). Třetí objekt přiléhal delší stranou k severozápadní a kratší stranou k severovýchodní hradbě - podle suterénu sklenutého valenými klenbami se objekt dělil do tří traktů. Severovýchodní část jihovýchodní hradby horního hradu prolamuje mladší objekt (původně nejméně patrový). Na severozápadě vystupoval z opevnění horního hradu pravoúhlý objekt bašty nebo hradební věže. Ve střední části horního hradu ve skále tesaná „studna“ (válcový objekt dnes hluboký cca 6 m - pokud by šlo skutečně o studnu, musela by být pův. hluboká 85 - 100 m) - zakrytá kovovou mříží. Ze dna studny údajně přístupné historické sklepení ze 13. stol.

Na severovýchodním konci hradní ostrožny samostatná podkovovitá do skály tesaná dělostřelecká bašta (podle pověstí se na tomto prostranství konaly rytířské turnaje). Ve skalní spáře pod baštou údajně druhá studna - dnešní hloubka 14 m (umístění o 40 m níže oproti „horní“ studni nevylučuje napojení na spodní vodu). Podle kříže na do skály tesaném přístupovém schodišti ji vlastivědná literatura nazývá Michelskou (Michalovou) studnou.

Menší předsunuté opevnění i na skalce před jihozápadním koncem hradu.

Hrad byl založen okolo pol. 13. stol., dle některých badatelů králem, dle jiných Markvartici. (Občas uváděná hypotéza, že stojí na místě staršího hradiště, postrádá jakékoliv důkazy.). Lze předpokládat dvě základní fáze výstavby. Ze starší fáze nepochybně pochází obvodové zdi horního hradu a spodní partie přinejmenším části jihozápadního objektu, pravděpodobně byl v té době již opevněn i dolní hrad. Ve 2. pol. 15. za Vartenberků a zejména v 16. stol. za Bibrštejnů došlo k rozsáhlé renesanční přestavbě, při níž vznikly novostavby v obou částech hradu a dělostřelecká bašta. Patrně již koncem 16. stol. přestával vyhovovat nárokům majitelů, během 17. stol., poté co bylo sídlo panství přesunuto do Mimoně, definitivně zanikl. Kameny z hradu poté využívány na stavbu domů v Hamru. V době existence ruského vojenského prostoru (70. a 80. léta 20. stol.) zřícenina poškozena řadou nápisů v azbuce.

Areál volně přístupný (značená odbočka turistické značky).

Výhled:

Ze severovýchodní bašty pěkný výhled na Hamerský rybník, z jihozápadní bašty na Hamerský Špičák, Kozí hřbety a Ralsko.

Štoly:

V areálu hradu dochovány dvě štoly po těžbě železné rudy - jedna vpravo před bránou do dolního hradu, druhá v severovýchodním závěru horního hradu. Obě uzavřeny mříží. Dle popisů (neověřeno) štola u brány po 12 metrech naráží na polzenitovou žílu, poté se větví a pokračuje podél ní na obě strany (k severovýchodu a jihozápadu), místy velmi úzké (horníci se vyhýbali tvrdší hornině), přičemž jihozápadní chodba je zčásti zavalena, štola pod horním hradem, sledující polzenitovou žílu, je asi 18 m dlouhým torzem kdysi dvojnásobně dlouhého, avšak později zříceného důlního díla (přičemž se zřítila i část hradního zdiva a vznikla dnešní proluka v hradním zdivu nad štolou, používaná často jako vstup do horního hradu).

Štoly jedním z nejvýznamnějších zimovišť netopýrů na Českolipsku (dosud zde prokázáno 7 druhů - např. netopýr velký, netopýr černý, netopýr vousatý, netopýr pozdní

Zajímavosti:

Ø Na cestě k Michelské studni byla nalezena římské mince císaře Antonína z let 156 - 158 n.l. - pravděpodobně nesouvisí s osídlením místa,nýbrž je dokladem významu dávné tudy vedoucí obchodní cesty.

Ø Dle pověsti se zde jednou za sto let se zjevuje kanec se zlatým klíčem v hubě. Je to duch zlého děvínského pána, kterého oběti, jež utrápil v hladomorně, proklely - vysvobozen bude, když se podaří chudému člověku, který nikdy nikoho nezabil, vzít kanci klíč z huby. Kdysi prý potkal chalupník z Osečné pod hradem muže v černém plášti, který mu nabídl pomoc z chudoby, když na druhý den v noci přijde na hrad a vezme divočákovi klíč z huby. Chalupník přišel, než však stačil vzít svini z huby klíč, zjevil se u ní jezdec v brnění s mečem, chalupník se polekal a uprchl. Dle jiné verze divočák bloudí lesy pronásledován vždy jednou ze svých obětí a vysvobodit je ho možné pouze v krátkých okamžicích, kdy zůstává sám - případnému zachránci se otevřou podzemní prostory hradu s pohádkovými poklady.

Ø Dle legend vede z hradu tajná chodba až do podzemí kostela sv. Víta v Osečné.

Literatura:

- František Gabriel, Jaroslav Panáček: Hrady okresu Česká Lípa (Praha 2000)

- Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů (Praha1999)

- Rudolf Anděl a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III - Severní Čechy (Praha 1984)

- Petr David, Vladimír Soukup a kol.: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku 5 - Máchovo jezero, Ralsko (Praha 1994)

- Peter Mackovčin, Jaromíra Kuncová a kol.: Chráněná území ČR III. - Liberecko (Brno, Praha 2002)

- Martin Stejskal: Labyrintem tajemna (Praha 1991)

- Marek Řeháček: Vyprávění o strašidlech, přízracích a podivných úkazech nejsevernějších Čech (Liberec 1997)

Web:

- hrady.cz

- Po stopách A. Sedláčka

- pamětihodnosti

- turistika.cz

- méně známé památky Liberecka

- Průvodce bývalým VP Ralsko (.pdf)

- Hamr na Jezeře

- Horydoly

Okolí: Jenišov / Široký kámen / Schächtenstein / Ralsko

Máchův kraj / rejstříky

srpen 2005 (podrobné zpracování)