JENIŠOV
k.ú. Osečná (Ralská pahorkatina
/ Českodubsko)
Osada, zvaná též
Jenišovský Mlýn (čítající fakticky jedinou budovu – onen mlýn) při Ploučnici
mezi Janovým Dolem a Osečnou. Nad osadou na Ploučnici Jenišovský rybník.
Na návrší nad Jenišovským
rybníkem plánována stavba rozhledny.
Jenišovský mlýn
(Osečná čp. 5):
První vodní mlýn na
Ploučnice, zvaný též Jenčovský či Jinšovský
Dvě na sebe kolmé budovy
asi 200 m pod hrází Jenišovského rybníka. Budova souběžná s potokem bývalá
mlýnice. Obytná část patrová, patro roubené. Náhon byl vede přímo od pramenů Ploučnice, Jenišovský rybník slouží
zřejmě pouze jako jeho posila.
První záznam o mlýnu je
ze 16. srpna 1590, kdy majitelé dubského panství Bedřich a Jiří z Oppersdorfu
přenechali Jenčovský mlýn s jedním složením do dědičného pachtu za roční nájem
26 kop míšeňských (není však uvedeno komu). 1631 uváděn jako mlynář Kryštof
Thum, v jeho rodu byl mlýn ještě v roce 1717. V 19. stol. byl
mlýn v držení rodu Reischelů. Koupi mlýna Michaelem a Marií Reischelovými
v roce 1843 připomíná kříž před mlýnem. Nedlouho poté byl však mlýn
přepaden lupiči a oba manželé byli zavražděni. Ještě počátkem 20. stol. byl
mlýn dřevěný, krytý došky a pohánělo ho 7 m vysoké vodní kolo. Přestavěn byl
roku 1928 (podezdění obytné části), roku 1941 bylo vodní kolo (jemuž praskla
hřídel) nahrazeno turbínou o síle 12
HP. Roku 1931 koupil mlýn od Reischelů František Jiránek (manžel Marie
Reischelové), na mlýně hospodařil jejich syn Miloslav. Ten byl posledním
mlynářem. Za 2. sv. války byla činnost mlýna pro českou příslušnost mlynáře
říšskými úřady zastavena (byl na území Sudet), po roce 1945 začal opět
pracovat, ale již roku 1951 byl opět zastaven. Turbína mohla být využívána
pouze pro výrobu elektřiny pro domácnost mlynáře, avšak pouze do roku 1960 (dle
jiných materiálů 1962), kdy byl kvůli chovu kaprů v Jenišovském rybníce
přívod vody náhonem ke mlýnu zastaven. Do roku 1972 pracovala ve mlýně šrotovna
státního statku, od té doby využíván k rekreačním účelům.
O mlýnu se zmiňuje i
Karolína Světlá v románu Frantina (jeho titulní hrdina chodil kolem mlýnu na
jarmark do Osečné).
Před mlýnem kříž s letopočtem MDCCCXLIII (1843) a
nápis “...errichtet von Michael a Helena Reischel”.
Kolem mlýna (a
bezprostředně kolem kříže) prochází červená turistická značka z Ještědu do
Osečné.
Pramen Ploučnice:
Hluboká tůň (390 m.n.m. –
též na k.ú. Janův Důl), v níž vyvěrá
velmi vydatný pramen v podobě řady drobných pramínků, vytvářejících ze dna
za doprovodu bublání a víření drobného písku (alespoň se tvrdí - nemohu
potvrdit, neb v době mé návštěvy lilo jak z konve). Tůň lemovaná olšemi
navazuje bezprostředně na Jenišovský rybník. Přímo z pramene vede náhon na Jenišovský mlýn.
Prameniště bylo v
literatuře označováno za jedno z nejvydatnějších
ve střední Evropě (jeho vydatnost neklesala ani v době největšího sucha).
Dnes však výrazně snížena (až o 20 %) v souvislosti s vrty, které
v okolí prováděl v letech 1970 – 1980 uranový průmysl.
Část prameniště leží i nad tůní (močály, z nichž do tůně přitéká několik
stružek).
K pramenu vede značená
odbočka červené turistické stezky z Ještědu do Osečné. U pramene panel
informačního systému Euroreginu Nisa.
Zajímavosti:
Ø
Pramen Ploučnice obestřen řadou pověstí o vodnících a bludičkách. V
některých pověstech vystupuje vodník dobrák, který se přátelil s čeledí v Jenišovském mlýně, nosil jim ryby
a dbal na dostatek vody pro mlýnské kolo, občas lidem i pomohl, v jiných vodník
zlý, který utopil každého, kdo se zde opovážil lovit ryby. Desítky bludiček nad
pramenem většinou lákaly noční chodce a povozníky do močálů, existuje však i
pověst o jedné, které jednoho druzcovského sedláka zachránila před jistou smrtí
v mokřinách, když ho vyvedla na pevnou cestu.
Ø
Některé mapy zakreslují jako Ploučnici i méně
spolehlivý tok od Hořeních Pasek (tzv Horní Ploučnice) a její pramen umisťují
na jihozápadní svah Ještědu do nadmořské výšky 654 m.n.m. - ten však po většinu
roku málo vydatný až suchý.
Ø
Chemické vlastnosti vody: velmi tvrdá, pH 5,5 - 6,
obsah dusičnanů 0, obsah dusitanů menší než 0,02 mg/l, obsah fosforečnanů 0,
obsah amonia 1 mg/l.
Literatura:
-
Josef
Klempera: Vodní mlýny v Čechách VII (Praha 2003)
-
Marek
Řeháček: Vyprávění o strašidlech, přízracích a podivných úkazech
nejsevernějších Čech (Liberec 1997)
-
Petr David
a kol.: Průvodce po Čechách. Moravě a Slezsku 42 - Ještěd a Podještědí (Praha
2004)
Web:
-
Spisy
zeměpisného sdružení 3/05
Okolí: Domaslavice
/ Kotel / Černá Novina / Široký kámen / Děvín
srpen 2005 (podrobné zpracování)