DOBŘÍŠ

k.ú. Dobříš (Benešovská pahorkatina / Dobříšsko)

Město (371 m n.m.) v jižním podhůří Hřebenů, rozděleno rybníky na Lipišském (Trnovském) potoce na dvě části - jihozápadní (pravobřežní) historické jádro s řadou zajímavých staveb (secesní fasády, původní podbrdská zástavba...) a severovýchodní (levobřežní) při nádraží, kde byl soustředěn zejména průmysl (pivovar, rukavičkářský závod, smaltovna, pila) a kde ve 20. stol. vyrostly nové obytné čtvrti. Na jižním okraji levobřežní části města hřbitovní kostel sv. Kříže (z roku 1589, později Colloredo-Mansfeldská hrobka – nemovitá kulturní památka), a na ostrohu nad Starohuťským rybníkem bývalý hrad Vargač. Ve východním cípu pravobřežní části areál zámku s hospodářským dvorem, kostelem Nejsvětější Trojice a rozlehlým parkem. Severně od náměstí čtvrť zvaná Malá Strana (z pol. 19. stol.), ještě severněji pak čtvrť rodinných domků z období 1. republiky. Jižně od náměstí Husův sbor (20. léta 20. stol.), škola a panelové sídliště (70. léta 20. stol.). Západně od náměstí bývalá synagoga (1903-04), v jejím sousedství statek č.p. 69 (nemovitá kulturní památka). Na severním okraji města na návrší Větrník (dnes z větší části zastavěném sídlišti) židovský hřbitov.

Dobříš vznikla při Zlaté stezce z Prahy do bavorského Podunají. Prvně zmiňována roku 1252, tehdy však šlo pravděpodobně pouze o královský dvorec či lovecký hrádek (snad stojící v místě pozdějšího hradu). Ve 14. stol. je prokazatelně uváděna ves (městečko) - tehdy se rozkládala v podhradí, v prostoru kolem dnešního kostela sv. Kříže nad levým břehem Lipižského potoka. Pravděpodobně za husitských válek či nejpozději v 1. pol. 16. stol. však zpustla. Mezitím se vyvinulo osídlení na opačném břehu Lipižského potoka, které převzalo po starším předchůdci jméno a roku 1569 bylo též povýšeno na městečko. 1630 koupili město Mansfeldové, kteří ho drželi až do vymření rodu roku 1780 a jejich dědici Colloredo-Mansfeldové následně drželi Město citelně postiženo 30tiletou válkou. Do roku 1765 byl v Dobříši hrdelní soud III. tř. Někdy před rokem 1839 povýšena na město (dle jiných pramenů roku 1853). 1897 vybudováno nádraží (tehdy mimo město). Zásahy ve 2. pol. 20. stol. historický ráz města značně narušen, paneláky se tlačí téměř až na náměstí.

Mírové náměstí

Centrum pravobřežní části města. Původně prostor tvaru „X“, vzniklý v místě křížení historických komunikací (silnice do Příbrami, Kamýku, původní cesta na Prahu a cesta do Nového Knína - později císařská silnice do Prahy). Do západní části později vestavěn blok domů, takže dnes více méně tvaru trojúhelníku. Uprostřed náměstí klasicistní radnice č.p. 119 (nemovitá kulturní památka) s věžičkou z roku 1821 (na místě starší, dřevěné, z roku 1666). Západně od ní socha sv. Šebestiána (nemovitá kulturní památka), postavená na paměť morové nákazy v letech 1713-1714, během níž zemřelo 150 osob (současné umístění není původní). Z domů nejhezčí č.p. 103 na severovýchodní straně náměstí (nemovitá kulturní památka) - Kopáčkův dům z 18. stol. s dochovanou barokní fasádou a mansardovou střechou (1799 v něm bydlel při tažení proti Napoleonovi maršál Bagration). Zajímavá také sokolovna č.p. 77 z roku 1919 na severní straně náměstí (za ní stávala stará synagoga). Vlevo od sokolovny v parčíku, kde dříve stával hotel Na Knížecí, pomník padlým v 1. sv. válce se sochou ženy s dítětem od M. Bašeho z roku 1924 a pomník padlým ve 2. sv. válce.

zámek č.p. 1 (nemovitá kulturní památka)

Jedno z nejvelkolepějších panských sídel v Čechách, ojedinělé dílo francouzské architektury doby Ludvíka XV na českém území. Nachází se na okraji města nad pravým břehem Starohuťského rybníka. Rokokový trojkřídlý patrový objekt otevřený k západu (vstup však honosným průčelím v severním křídlu) kolem téměř čtvercového dvora. V hlavním sále bohatá štuková výzdoba s freskami čtyř ročních období, bohatá výzdoba i v řadě dalších místností. Vlevo od vchodu pamětní deska, připomínající, že „zde v květnu 1945 sídlil štáb sovětských partyzánů“ (ten ale dle některých materiálů nebyl na zámku, nýbrž v domě č.p. 406). Před zámkem pomník nadporučíka Saveljeva, padlého zde v květnu 1945. Na zámek navazuje rozlehlý park.

Nejpozději koncem 16. stol, po opuštění protějšího hradu, zde vybudován hospodářský dvůr, někdy uváděný i jako zámek (je doloženo, že někdy po roce 1598 sem přesídlil i královský hejtman, v té souvislosti se však mluví o dřevěném obydlí, které někteří badatelé považují za tvrz). 1630 kupují panství Mansfeldové. Na místě dvora postaven ve 2. pol. 17. stol. Františkem Maxmiliánem Mansfeldem čtyřkřídlý raně barokní zámek, do dnešní podoby přestavěný za Jindřicha Pavla Františka Mansfelda v letech 1745-65 dle projektu francouzského architekta Julia Roberta do Cotta a dekoratéra G. M. Servandoniho (tehdy zbořeno západní křídlo - čestný dvůr a hlavní vstup směrem od města však nebyl realizován). Na výzdobě se podíleli Ignác František Platzer či Jan Petr Molitorov. Zámek se postupně stal centrem rozsáhlého panství, čítajícího více jak 60 vsí. Za nacistů zámek venkovským sídlem říšského protektora (oprávněný majitel Vikard Colloredo-Mannsfeld prohlášen za „osobu říši nepřátelskou“). Ani po válce nebyl vrácen, celou 2. pol. 20. stol. byl rekreačním a studijním střediskem Syndikátu českých spisovatelů (později Svazu československých spisovatelů). Dnes opět majetkem Colloredo-Mansfeldů - v části zámku zpřístupněné historické interiéry (11 pokojů ve stylu rokoka a klasicismu), v části městské muzeum, v části restaurace. Exteriér zámku včetně nádvoří volně přístupný.

zámecký park

Jižně od zámku se rozkládá mimořádně náročná terasovitá francouzská zahrada, komponovaná na osu jižního křídla zámku. V zahradě bohatá sochařská výzdoba (alegorie ročních období, antické motivy, zvířecí zápasy, vázy...), převážně od I. Fr. Platzera. Uprostřed parku fontána Napájení Heliových koní - údajně nejvelkolepější sochařské dílo zahrady (v době naší návštěvy zrovna v rekonstrukci). Voda je do parku přiváděna podzemní štolou. Pod druhým plató zahrady rozlehlé sklepy zámeckého pivovaru (později zbořeného - tehdy však jednoho z největších v kraji). Na jižní straně uzavírá zahradu rokoková oranžérie s iluzivní výzdobou. Zahrada vybudována v letech 1760-69 dle projektu Julia Roberta de Cotte a Giovanniho Nicoly Servandoniho. Je považována za nejčistší ukázku francouzské zahrady v Čechách. Do zahrady se platí vstupné.

Dále k jihu, až do údolí Kotenčického potoka, pak navazuje rozlehlý anglický park, založený kolem roku 1800 v místech barokní bažantnice. Při zdi oranžérie skleník a minizoo. Z dalších objektů v parku asi nejpozoruhodnější tzv. Čertův most – 36 m dlouhý dvouobloukový most postavený ze strusky z nedalekých hutí (asi jediný most ze strusky u nás). Zámecký park je významnou lokalitou xylofágního hmyzu, mimo jiné vzácného páchníka hnědého (evropsky významná lokalita). Park volně přístupný.

Roku 1879 rozšířen vrchním zahradníkem J. Liehmem ještě o přírodně krajinářský Nový park mezi zámkem (francouzskou zahradou) a Starohuťským rybníkem, na místě zbořených hospodářských objektů (Podzámecký pivovar) . Zde při břehu Starohuťského rybníka mimo jiné pomník Ondatry, které právě zde byly poprvé v Evropě vysazeny a odtud se rozšířila na celý kontinent. Tato část parku je přístupná přes francouzskou zahradu.

Celý areál zámeckých zahrad a parků má cca 65 ha a roste zde asi 90 druhů dřevin.

kostel Nejsvětější Trojice (nemovitá kulturní památka)

Stojí proti zámku, v sousedství hospodářského dvora. Nad hlavním vchodem erb Colloredo-Mansfeldů a nápisová deska s chronogramem 1797. Na jižní fasádě kostela sluneční hodiny, datované taktéž 1797. Na věži dva zvony – větší z nich, Svatý Tomáš o váze téměř dvě tuny, z roku 2001.

Na místě Loretánské kaple z 2. pol. 17. stol. byl postaven v letech 1791-97. Dnešní podoba novobarokní z roku 1907 dle projektu A. Wiehla Trojice přeneseno ze starého kostela (dnes sv. Kříže) až někdy ve 2. pol. 19. stol.

socha sv. Jana Nepomuckého (nemovitá kulturní památka)

Socha světce na bohatě zdobeném soklu stojí uprostřed malého trojúhelníkového parčíku proti kostelu a zámku. Původně byla socha umístěna u fary u Vargače (1734), od roku 1856 zde.

zámecký dvůr č.p. 2 (nemovitá kulturní památka)

Obdélný čtyřkřídlý barokní hospodářský dvůr severozápadně od zámku, s výraznými barokními štíty. Zárodek dvora (dnešní severní křídlo) vznikl společně se zámkem ve 2. pol. 17. stol. Současná podoba z pol. 18. stol.

rybník Papež

Nejhořejší z dobříšských rybníků na Lipižském potoce (14 ha), s ostrůvkem. Po hrázi, porostlé mohutnými stromy, prochází silnice spojující pravobřežní a levobřežní část města - původně hlavní komunikace na Prahu (před vybudováním císařské silnice.

rybník Koryto

Úzký rybník na Lipižském potoce (8 ha), vyplňující prostor mezi rybníky Papež a Starohuťský - fakticky rozděluje město na dvě části. Po hrázi prochází tzv. císařská silnice na Prahu. Nad severním břehem rybníka zajímavé skalky s typickou vegetací.

bývalý pivovar

Areál, stojící mezi rybníkem Papež a nádražím, v současné době přestavován k obytným účelům při zachování hlavních rysů původního pivovaru - pěkný příklad využití průmyslové stavby, aniž by došlo k jejímu naprostému zničení.

Původně knížecí Colloredo-Mansfeldský pivovar nahradil ve 2. pol. 19. stol. (v plném provozu od roku 1879) svého staršího, již nevyhovujícího, předchůdce, který stával při zámku a roku 1878 byl v souvislosti s úpravami anglického parku zbořen. Koncem 19. stol. patřil k největším v kraji. Nejvýznamnější období pivovaru spojeno se sládkem Josefem Tesařem, který zde působil v letech 1896 - 1931 (z jeho iniciativy pivovar 1919 nákladně zrekonstruována přestavěn) - ve výrobním roce 1911/1912 odešlo z pivovaru 24002 hektolitrů piva! Za protektorátu zestátněn a po osvobození znárodněn. Od roku 1968 též výroba limonád. Roku 1973 (dle jiných údajů 1975) pivovar zrušen, sladovna, sloužící poté smíchovskému Staropramenu, asi deset let poté. V roce 2008 přestavěn na bytový komplex.

židovský hřbitov (nemovitá kulturní památka)

Na návrší na severním okraji města. Zachována pouze jeho nejstarší (západní) část, ze zbytku patrná pouze ohradní zeď (v tomto prostoru zbytky minigolfu). Uváděno cca 250 náhrobků. Hřbitov pochází snad z pol. 17. stol. (nejstarší dochovaný náhrobek je z roku 1650). Větší část po roce 1985 zničena, v letech 1988-89 postavena nová brána a hřbitov zrekonstruován. Uzavřen, přístupný na požádání.

Zajímavosti:

Ø Dobříš je oficiálně ženského rodu, ale zejména místní obyvatelé často používají mužský rod.

Ø Území města osídleno odpradávna - nejstarší archeologické nálezy z Dobříše pochází z mladší doby kamenné.

Ø Podle pověsti založena jednou ze skupin (vedenou jistým Dobřichem - odtud jméno), které se po příchodu Praotce Čecha rozcházeli z Řípu osídlit zaslíbenou zemi. Dle jiné, reálnější, pověsti byl onen Dobřich či Dobroch vladykou, který zde vybudoval první dřevěnou tvrz na ochranu Zlaté stezky.

Ø V Dobříši bývala poměrně silná židovská komunita (v roce 1900 přes 200 osob - 6,8% obyvatel), přesto zde jako v jednom z mála měst nikdy nebylo ghetto, židovské rodiny žily promíšeně s křesťanskými.

Ø V 16. stol. v okolí těžba železné rudy.

Ø Za Rudolfa II na Dobříši 24 velbloudů - dar tureckého sultána.

Ø V okolí Dobříše bývaly i chmelnice.

Ø V pol. 18. stol. odsouzen Jindřich Pavel František Mansfeld pro útisk poddaných k dočasné ztrátě panství, pokutě 2000 dukátů a vyrovnání se s poddanými, správce pak ke 4 rokům vězení

Ø Od roku 1865 domácká výroba kožených rukavic (zakladatelem Solomon Abeles) - později rukavičkářství hlavním výrobním artiklem Dobříše, v 80. letech 20. stol. zdejší rukavičkářské závody (spolu s pobočnými závody) jedním z největších podniků svého druhu na světě.

Ø Od roku 1766 existovala mezi náměstím a zámkem fíkovna - pavilón s odsuvnou střechou, v němž se pěstovali fíky (vedle hradčanské fíkovny v Praze jediná na území Čech). V zimě 1929/1930 téměř všechny stromky pomrzly, dovezeny nové stromky. V 60. letech budova zbořena.

Ø 1721 se v Dobříši narodil jako syn právního posla vynikající hráč na lesní roh Karel Houdek.

Ø Na zámku v Dobříši zemřel 28. 11. 1970 spisovatel Jan Drda (pochován na hřbitově u hradu Vargač).

Ø Ve znaku města je svatý Tomáš stojící v bráně.

Literatura:

- Jan Čáka: Podbrdskem od městečka k městu (Praha-Litomyšl 2001)

- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 1. díl (Praha 1996)

- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 1. - A/J (Praha 1977)

- Miloslav Bělohlávek a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV - Západní Čechy (Praha 1985)

- Božena Pacáková-Hošťálková, Jaroslav Petrů, Dušan Riedl, Antonín Marián Svoboda a kol.: Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Praha 1999)

- Karel Hieke: České zámecké parky a jejich dřeviny (Praha 1984)

- Václav Vokolek, Jiří Kuchař: Esoterické Čechy, Morava a Slezsko 3 - Střední Čechy II (Praha 2005)

- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I - A-G (Praha 2002)

- Dušan Josef: Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Praha 1999)

- Pavel Jákl: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska I - Střední Čechy (Praha 2004)

- kol.: Střední Povltaví - Tuistický průvodce ČSSR 17 (Praha 1984)

- Jan Němec a kol.: Chráněná území ČR 1 - Střední Čechy (Praha 1996)

Web:

- Oficiální stránky města

- Oficiální stránky zámku

- Wikipedie

- Prostor

- Hrady.cz: zámek, kostel Nejsvětější Trojice, kostel Povýšení sv. Kříže, Čertův most, židovský hřbitov

- Zámky – hrady

- Průvodce po Česku

- Židovské památky - Mantana

- Natura 2000

- Výletník.cz

Okolí: Dvorce / Obora / Vargač / (Březové Hory) / Kuchyňka / Studený vrch / Hradec

Podbrdsko / rejstříky

duben 2008