MĚLNÍK

k.ú. Mělník (Středolabská tabule / Mělnicko)

Město na vysoké terase nad pravým břehem Labe nedaleko jeho soutoku s Vltavou (215 m n. m.). Nejvyšší místo hřebene mezi Labem a souběžně tekoucí Pšovkou zaujímá nepravidelně oválné historické jádro se zámkem a kostelem sv. Petra a Pavla v dominantní poloze na samé hraně terasy. Vlastní město se rozkládá východně až severovýchodně od nich kolem dvou nepravidelných náměstí – Náměstí Míru a Palackého náměstí (Koňský trh). S výjimkou budovy bývalého okresního úřadu na Masarykově náměstí historické jádro velmi dobře dochované včetně části opevnění s jednou vstupní branou. Pod historickým jádrem rozsáhlé ve skále tesané podzemí ve třech výškových úrovních, sahající svým původem zřejmě až k počátkům města; sloužilo k ukládání potravin, mimo jiné vína, ale nesporně mělo i funkci úkrytu v případě živelných pohrom či napadení města nepřítelem. (Odhaduje se, že pod městem mohlo být až 45 km chodeb, dnes je již systém přerušen mnoha zazdívkami či závaly.) Zejména jihovýchodním směrem se rozkládá rozlehlé Pražské předměstí se hřbitovním kostelíkem sv. Ludmily, s dominantní vodárnou (původně středověkou hláskou) a s řadou zajímavých budou v přelomu 19. a 20. stol. (novorenesance, secese) včetně evangelického kostela. Prostor bezprostředně před Pražskou bránou (Náměstí Karla IV., dříve Dobytčí trh) však přestavbami ve 2. pol. 20. stol. zcela rozvrácen. Jádro Mělníka je dnes obklopeno sídlišti z 2. pol. 20. stol. (Podolí, Pivovar, Střed, Rousovice a Slovany). Aglomeraci Mělníka tvoří kromě vlastního města i kdysi samostatné vsi Rybáře, Mlazice, Pšovka (klášter augustiniánů), Záduší, Okrouhlík, Podolí (nemocnice, autobusové nádraží), Blata (železniční nádraží), Rousovice (cukrovar) a Skuhrov. Prudké svahy k Labi pokryty vinicemi.

Na místě dnešního města je archeologicky doloženo intenzivní osídlení nejpozději od doby starší doby bronzové (nelze vyloučit, že zdejší výšinné sídliště bylo opevněné, čemuž by mohl nasvědčovat nález jakéhosi předstředověkého příkopu v prostoru dnešního náměstí). Slovanské osídlení je zde doloženo od 8. stol., raně středověké hradiště, které se postupně vyvinulo v dnešní město, však vzniklo až někdy před koncem 9. stol. Tradičně je ztotožňované se Pšovem, centrem kmene Pšovanů, ze kterého vzešla manželka knížete Boleslava II (svatá) Ludmila, avšak nelze vyloučit, že hradiště vzniklo jako správní středisko nově získaného území právě až po připojení Pšovska sňatkem Ludmily a Boleslava (894) ke vznikajícímu přemyslovskému knížectví. Snad již od konce 10. stol. je hradiště sídlem českých kněžen, respektive královen (byť oficiálně je za královské věnné město prohlášen Mělník až později). Na přelomu 10. a 11. stol. zde kněžna Emma nechala razit denáry, na nichž se prvně objevuje jméno Mělník. Roku 1227 je zmiňován trh v Mělníce, vedou se však spory, zda tento trh byl již na místě pozdějšího města, nebo někde jinde (v té souvislosti se uvažuje zejména Pšovka, viz poznámky, případně Podolí). Jako město je Mělník poprvé jmenován v listině z roku 1274, kdy je mělnickým občanům uděleno králem Přemyslem Otakarem II právo převážet na čtyřech lodích sůl, slanečky a jiné zboží; v té době již šlo o hrazené město v rozsahu dřívějšího hradiště. Roku 1449 získalo město samosprávu. Od konce 15. stol byl mělnický hrad zastavován šlechtě a později přešel trvale do jejího vlastnictví, město však nadále zůstalo královským. Rozvoj města, podpořený kromě obchodu na Labi i vinařstvím, vrcholil ve 2. pol. 16. stol. Za třicetileté války bylo ve vnitřním městě zničeno 58 % domů, předměstí v podstatě celé. Vnitřní město bylo posléze obnoveno, předměstí se však k předbělohorskému rozsahu znovu dostalo až v 19. stol. Mělník téměř minul rozvoj průmyslu v 18. a 19. stol Koncem 19. a v 1. pol. 20. stol. byla historická zástavba poměrně citlivě (zejména na předměstí) doplněna novou vilovou výstavbou. Naopak sídlištní výstavba 2. pol. 20. stol. zasáhla do urbanismu města citelně, naštěstí mimo vlastní historické vnitřní město, které tak zůstalo zachováno v takřka neporušené podobě dodnes (městská památková zóna).

městský znak s českým lvem a přemyslovskou orlicí, doložen již na pečeti z roku 1331; shoduje se s pečetí knížete Děpolda III z poč. 13. stol., takže nelze vyloučit původ již v té době

předpokládaný rozsah raně středověkého hradiště; akropole ležela v místech dnešního zámku a kostela, vnější opevnění hradiště se kryje s pozdějším středověkým opevněním města (ad Encyklopedie hradišť v Čechách, podle K. Sklenáře)

mělnické návrší se zámkem a kostelem sv. Petra a Pavla při pohledu přes Labe těsně před jeho soutokem s Vltavou (březen 2014)

vila č.p. 2 při městském opevnění severovýchodně od náměstí (prosinec 2013)

vila Karola č.p. 41 z roku 1876 severně od zámku, dnes sídlo městské knihovny – nemovitá kulturní památka; jméno připomíná zřejmě manželku stavebníka Františka Vinklera, paní Karolinu (prosinec 2013, září 2014)

č.p. 32 v ulici Husova, původní mělnická vinařsko-ovocnářská škola před postavením nové budovy v sadech na Polabí (prosinec 2013)

dům č.p. 140 „U Straků” v ulici 5. května, rodný dům olympionika veslaře Josefa Straky (1904) – nemovitá kulturní památka; pod objektem se nachází rozsáhlé veřejnosti nepřístupné sklepení, v jehož nejhlubším místě je sto let starý betonový bazén, který sloužil jako veslařský trenažér pro Josefa Straku (prosinec 2013)

kovová plastika Ďábla v ulici 5. května před Pražskou bránou od Davida Szalaye z roku 2010; symbolické „ponechání zla před městskými branami” (prosinec 2013)

č.p. 294 v ul. Kapitána Jaroše (prosinec 2013)

spořitelna č.p. 220 na rohu Pražské a Fibichovy ulice; okresní záložna hospodářská z roku 1937 dle projektu Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma (září 2014)

Okresní soud č.p. 264 na nároží Krombholcovy a Fibichovy ulice; secesní budova postavena v l. 1910-1911 pro c. k. okresní soud v místě bývalé vinice Šafránice, na pískovcové desce ve štítu císařský dvouhlavý orel, r. 1918 deska otočena a na původně zadní straně byl vytesán československý státní znak (září 2014)

památník polského generálplukovníka Karola Swierczewského, jehož jednotka v květnu 1945 osvobodila Mělník, v parčíku před evangelickým kostelem (září 2014)

autobusové nádraží v bývalé vsi Podolí (únor 2018)

zámek č.p. 19 a 20 (nemovitá kulturní památka)

Vlastní zámek (č.p. 19) je tříkřídlý dvoupatrový objekt zhruba lichoběžníkového tvaru na hraně terasy nad Labem. Severní křídlo renesanční, západní křídlo v jádře gotické s fragmenty románského zdiva, jižní křídlo barokní. V jihovýchodním nároží gotická vstupní brána. Na východní straně nádvoří ohrazeno proti městu zdí. Pod zámkem rozsáhlé dvoupatrové ve skále tesané vinné sklepy. K zámku je většinou řazen i pozdně renesanční dům č.p. 20, bývalá zámecký hostinec zvaný Peklo, přiléhající k bráně z vnější strany zámeckého areálu a tvořící začátek ulice Svatováclavská.

Zámek (respektive hrad) je přímým pokračovatelem akropole slovanského hradiště. Snad již v 11. či nejpozději počátkem 12. stol. zde byl postaven kamenný románský knížecí palác; Mělník je tak vedle Pražského hradu a Vyšehradu jediným hradištěm v Čechách s doloženou zděnou románskou profánní stavbou (fragment zdiva tohoto paláce včetně pozůstatku sdružených oken je zachován ve vnější zdi jižní části západního křídla, toho času však překryt omítkou). Spolu s palácem či ještě o něco dříve zde byl vystavěn i kostel, který byl původně součástí hradu a až později byl od něj oddělen. Ve 13. stol. proběhla přestavba na ranně gotický královský hrad, z něhož v současné době nejsou známé žádné pozůstatky (lze je předpokládat v západním křídle zámku). K dalším přestavbám docházelo v průběhu 15. stol.; do počátku tohoto století lze datovat klenutou síň v patře západního křídla, pozdější kapli sv. Ludmily, do konce století, kdy zde působil stavitel Hanuš Spiess, pak vstupní bránu a fragment zdiva sousední, zřejmě hlásné věže. Poslední královnou, která držela mělnický hrad (a roku 1475 zde zemřela), byla Johanka z Rožmitálu, poté začal být hrad zastavován šlechtě. Kolem pol. 16. stol. za držení Zdislava Berky z Dubé zahájena přestavba na renesanční zámek (nově postaveno severní křídlo, snad dle návrhu Giovanniho Battisty Aostalliho), kterou dokončil koncem století Jiří Popel z Lobkovic (přestavba západního křídla). 1687 získal Heřman Jakub Černín z Chudenic zámek do dědičného držení. V té době bylo dostavěno i jižní, barokní křídlo zámku s dnes zaskleným arkádovým ochozem (patrně dle návrhu Giovanniho Battisty Maderny a Domenica Egidia Rossiho) a vybudovány (respektive přebudovány a rozšířeny) vinné sklepy. Ve 30. letech 18. stol. přesídlila vrchnost na nedaleký zámek Hořín a Mělník nadále sloužil pouze hospodářským potřebám panství. Roku 1753 přešel Mělník sňatkem na Lobkovice. Koncem 19. stol. byla na zámku otevřena sbírka obrazů a nábytku, krátce zde fungovalo i místní muzeum. Poslední výraznější stavební úpravou byla přístavba prosklené vyhlídkové terasy při severozápadním nároží zámku v souvislosti se zřízením vinárny v době 1. republiky. Ve 2. pol. zámek znárodněn, v té době zde expozice Národní galerie a okresního muzea. V současné době opět v držení Lobkoviců, kteří zde i bydlí. Přesto velká část zámku přístupná veřejnosti (nádvoří volně stejně jako přízemí, kde cukrárna, restaurace..., část interiérů včetně kaple a sklepy v rámci placené prohlídky - www.lobkowicz-melnik.cz).

plánek zámku (podklad dle Ilustrované encyklopedie Českých zámků, upraveno): 1 – severní renesanční křídlo; 2 – schodišťová věž se slunečními hodinami; 3 – západní, v jádru gotické křídlo; 4 – vyhlídková terasa zámecké restaurace; 5 – fragment zdiva románského paláce; 6 – jižní barokní křídlo; 7 – gotická vstupní brána; 8 – fragment zdiva gotické vežice ?; 9 – č.p. 20

areál zámku a kostela na návrší nad soutokem Labe a Vltavy (září 2014)

celkový pohled na zámek z věže kostela sv. Petra a Pavla (září 2014)

gotická vstupní brána z konce 15. stol. (prosinec 2013)

detail ostění malé branky vstupní brány s přetínanými pruty (prosinec 2013)

znak Lobkoviců nad vstupní bránou (prosinec 2013)

fragment pozdně gotického zdiva v sousedství vstupní brány se záclonovým oknem, zřejmě část hlásné věžice (prosinec 2013)

severní část zámeckého nádvoří – severní část západního křídla a severní křídlo se schodišťovou věží (prosinec 2013)

renesanční palác s arkádovou loggií při pohledu z nádvoří (prosinec 2013)

komíny renesančního paláce (únor 2018)

sluneční hodiny z roku 1554 na schodišťové věži renesančního paláce; datace je vidět v pásu psaníčkového sgrafita těsně nad hodinami, latinský nápis v hodinách praví „Stín ukazuje hodiny. Kolikátá je, pozná se od stínu. Co jsi, poznáš, až přijde stín smrti.‟ (únor 2018)

severní průčelí západního křídla (prosinec 2013)

jižní konec západního křídla zámku, dostavěný v době renesance, s pozůstatky románského paláce (únor 2018)

fragment románského zdiva, objevený roku 1972 a dříve částečně odkrytý, v současné době překrytý omítkou (dle M. Radové, ad Ilustrovaná encyklopedie českých hradů; www.stredovek.com)

jižní barokní křídlo zámku při pohledu z nádvoří (prosinec 2013)

zámecká cukrárna v přízemí jižního křídla (únor 2018)

Zámecká vyhlídka

Vyhlídková promenáda na hraně svahu při západním průčelí zámku, od vily Karola po starou školu u kostela sv. Petra a Pavla. Otvírá se odsud jeden z nejkrásnějších výhledů na Polabí - na dolní tok Vltavy, soutok tzv. Laterálního čili Vraňansko-Hořínského kanálu s Labem (nikoli však vlastní soutok Vltavy s Labem; ten je vidět z jižnější vyhlídky), dominantní Říp a v dáli vrcholy Českého středohoří.

vyhlídka; v pozadí Říp, před ním Brozánky (prosinec 2013)

výhled na soutok – zleva přitéká Vltava, rovně Laterální kanál, doprava odtéká Labe; přítok Labe k soutoku není z tohoto místa vidět (prosinec 2013)

výhled k severozápadu – pod svahem osada Rybáře s mostem Josefa Straky, za řekou Hořínský park a Brozánky, na obzoru Říp (únor 2018)

pomník Karla IV. od J. Maxe z roku 1878 na „vyhlídce” mezi zámkem a vilou Karola – nemovitá kulturní památka (prosinec 2013)

pomník spisovatele Viktora Dyka, rodáka z nedaleké Pšovky, od Jiřího Jílka z roku 1934 na jižním konci „vyhlídky” u Staré školy (prosinec 2013)

pokračování „vyhlídkové promenády‟ jihovýchodním směrem (únor 2018)

Vinice sv. Ludmily na úbočí pod vyhlídkou, zřízená roku 1895 (prosinec 2013, září 2014)

kostel sv. Petra a Pavla (nemovitá kulturní památka)

Gotický trojlodní chrám s vysokou věží v sousedství zámku. V jihozápadním nároží románská věž z 11. stol., dochovaná do výše 13 m; horní část se sdruženými okny je dostavbou z poč. 20. stol. podle návrhu Kamila Hilberta. Druhou nejstarší částí kostela je dnešní sakristie, původně kaple Božího Těla z 1. pol. 14. stol. Loď i presbytář jsou sklenuty pozdně gotickou síťovou klenbou. Mobiliář převážně barokní. V podvěží kaple Božího hrobu, taktéž s pozoruhodnou síťovou klenbou. Pod presbytářem krypta s kostnicí, jednou z největších v republice. Prostor bývalého hřbitova u kostela dnes parkově upraven.

Kostel (původně pouze sv. Petra) byl postaven na akropoli hradiště v 11. stol. Šlo zřejmě o dvouvěžový chrám, původně snad jednolodní, počátkem 12. stol. rozšířený na trojlodní baziliku. První zprávy jsou z konce 11. stol., ale vyloučeno není, že jeho zakladatelkou by mohla být již kněžna Emma († 1006). Zřejmě v průběhu 13. stol. byl chrám oddělen od hradu příkopem a dále se vyvíjel nezávisle; proti městu však v té době stále ještě taktéž ohrazen. Chrám prošel mnoha přestavbami. Nejvýznamnější v 80. letech 15. stol. Hanušem Spiessem (mimo jiné věž) a kolem roku 1520 Benediktem Riedem (presbytář, zvýšení hlavní lodi); po nich již získal v podstatě dnešní podobu, nový presbytář již zřejmě vysunut mimo opevněnou plochu. V 30. letech 16. stol. vznikla v kryptě pod presbytářem kostnice. Renesanční štíty dostavěné po požáru z roku 1555. Barokní bání věž opatřena roku 1681. 1775 zrušen hřbitov u kostela; v té době měla být zrušena také kostnice, ale nakonec byla pouze uzavřena. V letech 1911-13 kostel restaurován Kamilem Hilbertem. V letech 1915 – 1919 byla kostnice, obsahující ostatky 10 – 15 tisíc osob, upořádána zakladatelem české antropologie, profesorem Jindřichem Metiegkem (pamětní deska u vstupu). Turisticky zpřístupněná kostnice i velká věž s výborným výhledem na město a Polabí (www.farnostmelnik.cz/prohlidky-cz.html).

plán kostela (ad Umělecké památky Čech, upravený): 1 – hlavní věž; 2 – severní loď; 3 – předsíň; 4 – hlavní loď; 5 – sakristie, původně kaple Božího Těla; 6 – presbytář, pod ním krypta s kostnicí, 7 – jižní loď, 8 – románská věž

celkový pohled na kostel od jihu (únor 2018)

celkový pohled na kostel se zvonicí od západu, vpravo Stará škola (září 2014)

románská věž s novorománskou dostavbou v jihozápadním rohu chrámu (prosinec 2013)

západní portál kostela, zřejmě novogotický z doby Hilbertových úprav (prosinec 2013)

severní předsíň kostela (únor 2018)

gotický portál severní předsíně (únor 2018)

jižní loď a navazující presbytář (září 2014, prosinec 2013)

jižní portál kostela (prosinec 2013, září 2014)

presbytář s bývalou kaplí Božího Těla, jednou z nejstarších částí chrámu, přistavěnou před rokem 1330 zřejmě ještě k románskému chrámu (prosinec 2013)

presbytář kostela od jihovýchodu, dole patrná okna krypty-kostnice (září 2014)

polosuterénní krypta pod presbytářem s kostnicí; ta zde vznikla proto, že původní hřbitov u kostela se nemohl zvětšovat, tak byly po jeho naplnění starší hroby nahrazovány novými a ostatky z nich ukládány zde (září 2014)

kostnice tak, jak byla uspořádána Jindřichem Matiegkem; části s křížem se říká Kalvárie, v jiné části je z lebek vyskládán nápis ECCE MORS, tedy Ejhle, smrt (září 2014)

sloup s nápisy; nejstarší datovaný (na fotce uprostřed) v překladu zní „Na tomto místě byl Sloup ze Žlutic. L. P. 1535.‟ (září 2014)

60 m vysoká osmipodlažní hlavní věž, umístěná excentricky do západního průčelí severní lodi, sloužící jako zvonice i jako městská strážní hláska (prosinec 2013, březen 2014); na druhém snímku, který je focený ze soutoku Labe a Vltavy, vlevo zámek a v popředí Stará škola

gotické okénko v západní straně věže (prosinec 2013)

socha na nároží věže (únor 2018)

schodiště na věž, vybudované v rámci turistického zpřístupnění věže v letech 2006-2007 (září 2014)

dva historické zvony na věži - Sv. Petr a Pavel (výha 3100 kg, laděný do H) a Sv. Václav a Ludmila (výha 1150 kg, laděný do jednořárkového dis) – byly ulity v dílně Jana Pricqueye roku 1690 (září 2014)

třetí zvon byl několikrát zničen, současný (sv. Aežka a Zdislava) pochází z roku 1992 z dílny Petra Rudolfa Manouška, je těžký 650 kg a laděný do jednočárkového fis (září 2014)

hodinový stroj na věži (září 2014)

výhled z věže (září 2014)

Stará škola č.p. 159 (nemovitá kulturní památka)

Patrové stavení na hraně ostrohu v jižním sousedství kostela, přímo vestavěné do opevnění jeho areálu. Hodnotný objekt gotického původu s pozdějšími úpravami. Původně byl zřejmě sídlem mělnické kolegiátní kapituly, která byla při zdejším kostele založena již někdy v 11. stol a zanikla za husitských válek. Později v budově partikulární latinská škola, na níž v 16. stol. učili mimo jiné Matouš Hosius Vysokomýtský či básník Jan Civilius Lomnický. Škola zde fungovala tři století, až do roku 1787.

budova Staré školy (prosinec 2013)

nika v jižním průčelí Staré školy (prosinec 2013)

Náměstí Míru

Nepravidelný prostor, zhruba trojúhelníkového tvaru se zaoblenou východní stranou postavenou podél městského opevnění. Na východní straně dochována souvislá zástavba měšťanských domů, vesměs gotického původu, s podloubím. Na severovýchodní straně stará radnice a na ní navazující bývalý kapucínský klášter. Severozápadní stranu náměstí uzavírá budova bývalého okrasního úřadu, dnes sloužící jako městský úřad a městské informační centrum, jediná stavba svojí nepřiměřenou monumentalitou narušující ráz náměstí, byť se snažila respektovat jeho podobu mimo jiné podloubím. V ploše náměstí kašna se sousoším Vinobraní. Zhruba uprostřed náměstí se nachází unikátní středověká studna z povrchu dnes zakrytá. Současná podoba úpravy náměstí, jejímž středobodem je právě bývalá studna, pochází z let 2011-12 a byla realizována dle návrhu architektky Petry Zajíčkové.

východní strana náměstí; vlevo bývalý kapucínský klášter a stará radnice (únor 2018)

severní část náměstí ještě před postavením okresního úřadu a poslední přestavbou radnice (ad Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku) a dnes (únor 2018)

renesanční portál domu č.p. 6 – nemovitá kulturní památka (září 2014)

domy č.p. 7 a č.p. 8 „U bažanta” na východní straně náměstí, renesančního původu, dnes v podobě z 2. pol. 19. stol. a 30. let 20. stol. – nemovité kulturní památky (prosinec 2013)

č.p. 9 na východní straně náměstí s raně barokním dvorem a s pamětní deskou Vlasty Buriana z roku 2014 - nemovitá kulturní památka (září 2014)

dům č.p. 12 U zlatého hroznu; minimálně renesančního založení, po roce 1856 hotel Václava Vykasala, který byl centrem kulturního, společenského i politického dění (v místním divadelním sále například 1875 uvedena poprvé v ochotnickém provedení Prodaná nevěsta), v dnešní podobě novorenesanční z roku 1903 – nemovitá kulturní památka (prosinec 2013)

č.p. 29 na jihozápadní straně náměstí s pamětní deskou antropologů Jindřicha Matiegky a Jiřího Malého (září 2014)

kašna se sousoším vinobraní od V. Makovského z roku 1938 – nemovitá kulturní památka (září 2014, prosinec 2013)

studna

Zhruba uprostřed náměstí se nachází unikátní středověká studna. Studna je hluboká 54 m a s průměrem 4,54 m je nejširší známou studnou u nás. Výška vodního sloupce je uváděna 7,2 m.

Vznik studny lze hledat již v samých počátcích města. Dlouho byla jediný zdrojem vody pro město Do roku 1893 stála nad studnou barokní kaple. Dnes je z plochy náměstí studna zakrytá cihlovou klenbou a přístupná je pouze podzemní chodbou ze sklepů pod bývalým okresním úřadem. Její poloha je v dlažbě náměstí vyznačena.

historická fotografie kaple nad studnou, zbourané roku 1893 (ad mujmelnik.webzdarma.cz; Mělník – průvodce městem)

vyznačení polohy studny v ploše náměstí; na bronzovém prstenci je nápis „V těchto místech se nachází unikátní studna ze 13. století, dnes přístupná z podzemí. / Byla vyhloubena ve skále v době vzniku města do hloubky 54 m a šířka až 4,5 m.‟, kružnice se středem ve studni prostupují dlažbou celého náměstí (září 2014)

studna (září 2014)

cihlové zaklenutí studny (září 2014)

podzemní chodba ze sklepů pod bývalým okresním úřadem ke studni; vzhledem k tomu, že přístup ke studni je proražen v její obezdívce, je zjevné, že je mladší než vlastní studna (září 2014)

bývalý okresní úřad č.p. 51

Budova na severozápadní straně náměstí byla postavena roku 1939 dle projektu J. Širce a B. Zemana. Původně sloužila jako sídlo okresního úřadu, dnes městský úřad a turistické infocentrum.

Pod budovou je jako pozůstatek původní zástavby několik vzájemně propojených ve skále vytesaných sklepů, z nichž vede podzemní chodba ke studni pod náměstím. Od roku 2008 turisticky zpřístupněny (zpoplatněno, s průvodcem - www.mekuc.cz/stranka/informacni-centrum/prohlidky-podzemi).

budova bývalého okresního úřadu (prosinec 2013)

plánek podzemí

sklepy pod bývalým okresním úřadem (září 2014)

jeden ze sklepů je upraven jako středověká šatlava, jiný jako mučírna; neexistují vška žádné doklady o tom, že by tímto způsobem byla sklepení někdy využívána (září 2014)

zkamenělina druhohorní mušle v podzemní chodbě (září 2014)

radnice č.p. 1 (nemovitá kulturní památka)

V jádru gotická, mnohokrát přestavovaná budova s věžičkou na severovýchodní straně náměstí. Původně rychta, 1449 zakoupena pro potřeby města a nedlouho potom upravena na radnici. Barokní štíty vznikly po požáru 1681. Věž přistavěna po dalším požáru 1765 dle návrhu F. Hegera. Další úpravy mimo jiné novorenesanční v 80. letech 19. stol. a dle návrhu K. Hilberta počátkem 20. stol. Současná podoba výsledkem radikální přestavby dle návrhu J. Šebka z let 1939-41, kdy k radnici připojeny i sousední domy a vytvořen rozlehlý parkově upravený radniční dvůr s kašnou. V interiéru renesanční mazhaus s křížovou hřebínkovou klenbou.

průčelí radnice; pravý z arkýřů pozůstatkem vrcholně gotické kaple sv. Jakuba a Barbory z roku 1398 (prosinec 2013, září 2014)

podloubí radnice (prosinec 2013)

gotický portál radnice; při něm dva železné lokty – kratší český loket a delší vídeňský loket (prosinec 2013)

ostění oken v podloubí radnice (prosinec 2013)

radniční dvůr s kašnou (září 2014)

kapucínský klášter č.p. 54 (nemovitá kulturní památka)

Areál kapucínského kláštera (hospice) s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků se nachází v severním rohu Náměstí Míru. Kostel má typické kapucínské průčelí i vnitřní uspořádání. Zcela atypická je však přiléhající budova kláštera, vzniklá nepříliš náročnou přestavbou městského domu a přístavbou severovýchodního křídla v prostoru bývalé zahrady při městských hradbách. Areál nemá klasický rajský dvůr, jen zcela nepatrný dvorek, a svým uspořádáním v podstatě odpovídá měšťanským domům. Běžnému měšťanskému domu se blíží i do náměstí otočené průčelí s podloubím. Sousoší Nejsvětější Trojice z 3. čtvrtiny 18. stol. bylo na průčelí osazeno až v roce 1932. Pod klášterem ve skále tesané sklepy z 2. pol. 14. stol. ve třech výškových úrovních.

Dům, v němž se klášter nachází, vznikl stejně jako domy sousední ve 2. pol. 14. stol. Roku 1749 jej vdova po Ignáci Tschebischovi z Falkenberka Marie Terezie darovala kapucínskému řádu, který již v Mělníku od počátku století vypomáhal s duchovní správou, k založení hospice. Již následujícího roku sem byly vysláni čtyři bratři z konventu v Roudnici nad Labem. Roku 1751 byl přikoupen i sousední dům, na jehož místě byl vybudován kostel. Zároveň bylo vybudováno i zadní křídlo, sloužící řeholníkům jako zázemí. Za josefínských reforem měl být klášter zrušen, avšak na žádost purkmistra a městské rady, zdůrazňující duchovní službu zdejších mnichů a jejich péči o nemocné, bylo od zrušení upuštěno. Klášter tak fungoval až do roku 1950. Po jeho zrušení a zestátnění zde byl výtvarný odbor Lidové školy umění a roku 1999 se sem ze zámku přestěhovalo regionální muzeum (www.muzeum-melnik.cz). V současné době je v přízemí prodejna suvenýrů a kavárna, v poschodí stálé expozice (středověké město, měšťanský a vesnický interiér z konce 19. stol., příroda Polabí) a v podkroví výstavní prostor. V rámci prohlídky jsou přístupné i sklepy.

letecký snímek areálu kláštera (www.mapy.cz; upraveno): 1 – část kláštera vzniklá přestavbou gotického měšťanského domu; 2 – nové křídlo kláštera; 3 – klášterní dvorek; 4 – kostel; 5 - parkán

pohled na areál kláštera od severu, respektive severovýchodu přes městské opevnění (prosinec 2013)

průčelí kláštera a klášterního kostela (prosinec 2013)

interiér kostela Čtrnácti svatých pomocníků (září 2014)

presbytář s rokokovým hlavním oltářem z poč. 18. stol. (září 2014)

kůr s varhany (září 2014)

rokokové oltáře při vítězném oblouku (září 2014)

rokokový oltář s obrazem Stigmatizace sv. Františka v boční kapli (září 2014)

z další výzdoby interiéru kostela (září 2017)

vitráže klášterního kostela; poslední z vitráží je dedikována „Památce jediného syna Jaroslava, umučeného Němci 26. VI. 1942. František Čumpelík.‟ (září 2014)

secesní výmalby v prvním patře kláštera (prosinec 2013)

z expozice vinařství (prosinec 2013)

z expozice historie města (prosinec 2013)

spojovací chodba mezi původním měšťanským domem a severovýchodním křídlem kláštera; dnes expozice přírody Polabí (prosinec 2013)

klášterní dvorek (prosinec 2013, září 2014)

podloubí ve dvorku (září 2014)

gotické sklepy pod klášterem – horní etáž (prosinec 2013)

gotické sklepy pod klášterem – střední etáž (prosinec 2013)

gotické sklepy pod klášterem – spodní etáž (prosinec 2013)

Muzeum kočárků

Samostatnou částí Regionálního muzea Mělník, umístěnou v domě č.p. 59 v Ostruhové ulici, je expozice vývoje dětských kočárků od 2. pol. 19. stol. Exponáty jsou umístěny ve stylizovaných dobových exteriérech a interiérech včetně dobově oblečených figurín a předmětů denní potřeby. Expozice byla zřízena v roce 2003. Vstupenky je nutné zakoupit v hlavní budově muzea v kapucínském klášteře.

upoutávka na průčelí domu (prosinec 2013)

části expozice kolonáda 1900 – 1910, válečný interiér 1940 – 1945 a dětský pokoj 1950 – 1960 (prosinec 2013)

dům Zlatá hvězda č.p. 11 (nemovitá kulturní památka)

Nárožní dům na východní straně Náměstí Míru. První písemná zmínka o domu je z roku 1540, dům je však starší, má dochované středověké jádro a sklepy. Z renesanční přestavby v 16. stol. dochován zejména bohatě zdobený portál. Dnešní podoba převážně barokní. Patří k architektonicky nejcennějším domům města.

dům s domovním znamením osmicípé hvězdy, zhotoveným pravděpodobně počátkem 17. století; s rodem Šternberků, jež měli takovouto hvězdu ve znaku, nijak nesouvisí (prosinec 2013)

podloubí na jižní straně pochází až z poloviny 20. stol. (prosinec 2013, únor 2018)

polychromovaný renesanční portál na jižní straně s malovanými štítky, reprezentujícími konvaře a zvonaře Bartoše, který držel dům od roku 1570 (září 2014, únor 2018)

architektonické detaily na východní straně domu (prosinec 2013)

Svatováclavská ulice

Jedna z ulic historického jádra města, hlavní přístupová cesta z náměstí k zámku. Dříve Kostelní. Po obou stranách je lemována historickými měšťanskými domy.

dům č.p. 13, středověkého původu s eklektickou fasádou z 19. stol., se sochou sv. Jana Nepomuckého v nice průčelí – nemovitá kulturní památka (prosinec 2013)

č.p. 15 s domovním znamením kotvy (prosinec 2013)

průhled západní částí ulice k zámku a kostelu – vlevo č.p. 16 a 17, vpravo č.p. 21, 22, 23 a 24; s výjimkou č.p. 17 a 23 nemovité kulturní památky (prosinec 2013)

ještě jednou v detailu domy č.p. 22 a 23 (září 2014)

barokní domek č.p. 21, nemovitá kulturní památka; v pozadí č.p. 20, který je součástí areálu zámku

Palackého ulice

Další z ulic městského, lemovaná historickými měšťanskými domy. Vede z východního rohu Náměstí Míru obloukem do nejjižnějšího cípu historického jádra.

pohled ulicí Palackého k severu – vlevo č.p. 116 a 114, vpravo č.p. 138, 137, 136, 135 a 134, v pozadí Pražská brána (září 2014)

č.p. 116 s podloubím (září 2014)

č.p. 118 se sochou Panny Marie Neposkvrněné v nice průčelí (září 2014)

dům č.p. 138 na rohu ulic Palackého a 5. května, dnes v klasicistní podobě, obsahuje pozůstatky středověké a barokní stavby a je považován za jeden z nejvýznamnějších měšťanských domů ve městě – nemovitá kulturní památka (prosinec 2013)

opevnění (nemovitá kulturní památka)

Středověké opevnění vymezovalo prostor nepravidelného oválu, napojujícího se na jihozápadní straně na samostatně opevněný areál hradu. Tvořily tři jej pásy hradeb s baštami, prolomené dvěma branami a jednou fortnou (ojediněle uváděny fortny dvě); na západní straně nad srázy nad Labem pouze jedna hradební zeď. Nejlépe dochováno opevnění na severní straně města, kde v Jungmannových sadech pod kapucínským klášterem dochovány všechny tři linie hradebních zdí (ve fragmentech hlavní hradba, kompletně parkánová hradba i s jednou polygonální baštou a v jednom úseku i zeď na vnějším hradebním valu) včetně dobře patrného náznaku hradebního příkopu. Fragmenty hradby i na východní (válcová bašta hlavní hradby v klasicistní úpravě za domem č.p. 9, tzv. Ferdinandova hláska) a jižní straně. Z bran dochována Pražská na východní straně města, u vstupu z Pražského předměstí; ve věži v současné době galerie a kavárna (http://www.mekuc.cz/misto/galerie-ve-vezi). Vzhledem k tomu, že brána nenese stopy po padacím mostě, je pravděpodobné, že před bránou existoval barbakán. Labská brána na severozápadní straně, na cestě k Pšovce, zcela zaniklá. Fortnu na jižní straně připomínají dva mladší sloupy s empírovými vázami. Opevněno bylo i Pražské předměstí, kde uváděny Říční a Louková brána (nedochovány) a k němuž patřila zřejmě i tzv. Vodárenská věž.

Hradby, kopírující starší opevnění raně středověkého hradiště, vznikly ve 2. pol. 13. století. Dochované opevnění však pochází až z 15. stol., kdy byly hradby výrazně zesíleny. Naposledy byly opravovány za napoleonských válek, ve 2. pol. 19. stol. Labská brána a část hradeb zbořeny. Pražská brána sloužila v letech 1882 - 1930 jako vodojem (nahradila níže položenou Vodárenskou věž), v letech 1916-20 byla restaurována Kamilem Hilbertem.

model opevnění, umístěný v oblastním muzeu (prosinec 2013)

plán opevnění z expozice v Pražské bráně

Pražská brána z 1. pol. 16. stol. (září 2014, prosinec 2013)

na historickém snímku Pražské brány je vidět, že spodní patro na straně města původně ustupovalo; její „zarovnání” vzniklo až koncem 19. stol. v souvislosti s vybudováním nového vstupu přímo z průjezdu brány, původně byl přístup do věže - do jejího druhého patra - ze sousedního domu č.p. 110 (ad Mělník – průvodce městem; prosinec 2013)

parkánová hradba a za ní střep hlavní hradební zdi na severovýchodní straně města (prosinec 2013)

parkánová hradba na severní straně města; v pozadí polygonální bašta (prosinec 2013)

hradební příkop mezi parkánovou zdí a vnější zdí na severovýchodní straně města (prosinec 2013)

vnější hradební zeď na severní straně města (prosinec 2013)

zbytek parkánové zdi na východní straně města (prosinec 2013)

tzv. Ferdinandova hláska; středověká bašta v klasicistní úpravě; podle legendy prý využíval hlásku jako pozorovatelnu Ferdinand II., když se po bělohorské bitvě zdržoval několik dní na Mělníku, půlměsíc na vrcholu pochází z roku 1965 (září 2014)

pozůstatek hradby na jižní straně města (září 2014)

místo fortny na jižní straně města (září 2014)

příčná zeď se čtyřmi střílnami, uzavírající parkán na jižní straně města, u nároží staré školy (prosinec 2013)

ulice Legionářů

Ulice spojující jádro Mělníka s Pšovkou. V podstatě jde o historickou císařskou silnici do Liběchova a Dubé.

č.p. 84 (září 2014)

č.p. 83, datovaný na fasádě do roku 1898, s nároční sochou Adama z Veleslavína (září 2014)

č.p. 75 (září 2014)

Jungmannovy sady

Parkově upravený prostor mezi městskými hradbami a Tyršovou ulicí na severovýchodní straně historického jádra. Založeny v pol. 60. let 19. stol. na podnět tehdejšího purkmistra Josefa Valenty jako nejstarší městský park v Mělníku. V parku několik pomníků.

Jungmannovy sady; v pozadí vnější hradební zeď, parkánová zeď a klášter (prosinec 2013)

pomník obětem 2. sv. války z roku 2000 od Miroslava Kroupy (prosinec 2013)

pomník „Pocta Janu Palachovi” z roku 2009 (prosinec 2013)

vstup kamsi do podzemí sadů (prosinec 2013)

Tyršova ulice

Předměstská ulice vycházející z Náměstí Karla IV. k severu a lemující Jungmannovy sady. Nesouvislá zástavba. Při severovýchodní straně ulice několik reprezentativních budou (školy, Tyršův dům, pošta).

pošta č.p. 100 z roku 1937 dle projektu Antonína Ausobského – nemovitá kulturní památka (prosinec 2013)

pomník „československo-sovětsko-polského přátelství”, jinak osvobození města II. polskou armádou v květnu 1945, v Tyršově ulici – nemovitá kulturní památka (prosinec 2013)

novorenesanční Tyršův dům č.p. 95 z roku 1904 - nemovitá kulturní památka (prosinec 2013)

sgrafitová výzdoba Tyršova domu (prosinec 2013)

pomník Sokolům, padlým za 1. a 2. sv. války, před Tyršovým domem (prosinec 2013)

secesní budova školy č.p. 94 - nemovitá kulturní památka; v popředí pomník J. Palacha (prosinec 2013)

Vodárenská věž (nemovitá kulturní památka)

20 m vysoká hranolová věž bez výraznějších architektonických prvků, zřejmě pozdně gotická či renesanční, na Pražském předměstí ve Vodárenské ulici. Obecně se soudí, že původně šlo o předsunutou hlásku mělnického opevnění z 15. stol. (čemuž by odpovídal vchod vysoko nad úrovní terénu), existuje však i názor, že věž byla již postavena jako vodárenská, případně že od počítku kombinovala obě tyto funkce. Jisté je, že nejpozději od 16. stol. sloužila jako zásobárna vody pro městský i zámecký vodovod, a to až do roku 1882, kdy její funkci převzala výše položená Pražská brána. Voda byla čerpána z potoka Pšovky. Ještě v 19. stol. stála o samotě, dnes k ní z jedné strany přistavěna Walinova vila a z druhé objekty Lidového domu

Vodárenská věž (únor 2018)

věž s okolní zástavbou (únor 2018)

Lidový dům č.p. 209 (prosinec 2013)

historická fotografie téhož prostoru – Vodárenská věž ještě o samotě a Zahradní hostinec v místech dnešního Lidového domu (ad www.vodarenskeveze.cz)

Walinova vila č.p. 210 dle návrhu architekta Bohumila Hübschmanna – nemovitá kulturní památka (prosinec 2013)

kostel sv. Ludmily (nemovitá kulturní památka)

Barokní hřbitovní kostel stojí na Pražském předměstí nedaleko Pražské brány. V prostoru bývalého hřbitova, dnes parkově upraveném, dřevěné šestiboká zvonice na kamenné podezdívce, v níž nejstarší zachovalý mělnický zvon z roku 1598.

Dům se zahradou v místě dnešního kostela věnovala roku 1583 městu vdova po císařském rychtáři Ludmila Hronová (roz. Metelicová) za účelem zřízení špitálu. K tomu však nedošlo, postaven byl roku 1585 pouze kostel. Jednalo se o teprve třetí kostel v Čechách, zasvěcený sv. Ludmile. Ten byl zničen za třicetileté války, obnoven Francescem Cerasollou v letech 1673-83. Roku 1775 byl ke kostelu přesunut od chrámu sv. Petra a Pavla hlavní městský hřbitov, kostel je však uváděn jako pohřební již dříve. Hřbitov byl zrušen roku 1880. Při kostele stávala původně samostatná zvonice s kostnicí, zrušená roku 1825 při rozšiřování hřbitova. Zvony pak byly umístěny v přístavku kostela při jižní straně lodi. V letech 1906-07 byla vybudována nová zvonice „pozdně gotického typu” dle návrhu architekta Antonína Viehla, inspirovaného údajně modelem zvonice ze Lhotice na Humpolecku, vystaveným roku 1895 na Národopisné výstavě; mělnická zvonice však není její kopií, inspirace byla zjevně velmi volná. V té době proběhla i rozsáhlá oprava (přestavba) kostela. Poslední úprava celého areálu na počátku 90. let 20. stol.

kostel (prosinec 2013)

portál kostela (prosinec 2013)

interiér kostela (září 2014)

výzdoba triumfálního oblouku a klenby presbytáře se znakem Mělníka a Českého království (září 2014)

hlavní oltář s obrazem křtu sv. Ludmily z roku 1746 od místního sochaře Jana Pursche (září 2014)

kazatelna z roku 1699 s vyobrazeními sv. Jeronýma, sv. Ambrože, sv. Řehoře, sv. Augustina a sv. Ondřeje (září 2014)

varhany na kůru (září 2014)

další vybavení kostela (září 2014)

dva náhrobky umístěné v interiéru kostela; na prvním snímku mramorový náhrobek pěti dětí Sixta Dvorského z roku 1599 (září 2014)

zvonice (září 2014)

jedna z váz, osazených na sloupky vstupní brány bývalého hřbitova roku 2006 (září 2014)

evangelický kostel (nemovitá kulturní památka)

Novorenesanční stavba s 23 m vysokou průčelní věží východně od historického jádra, v klínu mezi ulicemi Pražská a Krombholcova.

Kostel byl postaven v letech 1896-7 na vinici zvané Damiánka z odkazu paní Rosalie Titěrové. Jeho prvním farářem byl ThDr. František Žilka, později profesor novozákonní vědy na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, autor řady teologických prací a překladatel Nového zákona.

průčelí kostela (září 2014)

interiér kostela (září 2014)

štuková výzdoba stropu lodi (září 2014)

oltář (září 2014)

varhany (září 2014)

kameny, které pravděpodobně dříve bývaly umístěny na vinici Damiánce; připomínaly zakladatele vinic Karla IV. a držitele vinice ve 40. letech 19. století Josefa Neumanna (září 2014)

průhled do zvonice se zvony J. A. Komenský z roku 1897 (částečně vidět) a mistr Jan Hus z roku 1935 (září 2014)

Na Polabí

Park jihovýchodně od historického jádra, v úzkém pásu při horní hraně svahů labského údolí. S parkem bezprostředně souvisí areál Zahradnické akademie.

Park byl vybudován v letech 1893 – 1910 zásluhou města a Mělnické spořitelny za vydatné pomoci tehdejší vinařsko-ovocnické školy podle návrhu jejího učitele Arnošta Pethse († 1897). Krom rekreační funkce byl koncipován jako arboretum sloužící potřebám výuky školy; bylo zde soustředěno na 300 druhů a odrůd dřevin. Dnes je však již park druhově mnohem chudší - některé druhy uhynuly vlivem neodpovídajících podmínek, některé dřívějšími neodbornými řezy, některé opakovanými vichřicemi.

Škola zřízena pod názvem Vinařsko-ovocnická škola roku 1882, výuku začala roku 1885 jako první škola tohoto typu v Rakousku-Uhersku s českým vyučovacím jazykem. Budova Na Polabí však byla postavena (tehdy jako jednopatrová) až roku 1894. V roce 1921 zde zahájila výuku Státní vyšší škola ovocnicko-vinařská a zahradnická. V letech 1952-1992 byla škola nazývána (Střední) Zemědělskou technickou školou oboru zahradnického, poté Střední zahradnickou školou. V roce 1996 byla zřízena i Vyšší odborná škola zahradnická. Od roku 2012 se škola nazývá Českou zahradnickou akademií (www.zas-me.cz).

sady Na Polabí (únor 2018)

sady Na Polabí v pohledu přes Labe; vpravo budova České zahradnické akademie (březen 2014)

hlavní budova zahradnické školy č.p. 411; druhé patro přistavěno roku 1953 (únor 2018)

pamětní deska žákům a absolventům školy, padlým za 2. světové války (únor 2018)

areál zahradnické školy, sloužící jako botanická zahrada (únor 2018)

Zajímavosti, poznámky:

Ø Jméno Mělník označuje pravděpodobně kopec z mělnících se, drobících se hornin. Existují však i jiné výklady jména – od mělnice (druh lososa), od mělkosti Labe při soutoku s Vltavou či od chmele (Chmelnik). Václav Hájek z Libočan tvrdí, že Mělníkem se původně nazýval potok Pšovka a to proto, že na něm pracovalo mnoho mlýnů.

Ø Podle legendy se sv. Ludmila narodila v místech, kde později v západním křídle zámku vznikla jí zasvěcená kaple (toto by však bylo možné pouze v případě, že by Mělník byl skutečně Pšovem).

Ø Se svatou Ludmilou jsou spojeny i další mělnické pověsti. Vesměs vycházejí z kontroverze mezi křesťanskou kněžnou a údajně dosud pohanským městem (které ale pochopitelně v době Ludmily ještě neexistovalo). Jedna z nich například praví, že hřbitovní kostel sv. Ludmily na předměstí byl postaven na místě, kde Ludmila musela přespat, když jí coby křesťanku odmítli pustit do města. Jiná uvádí Ludmilinu kletbu, že za setrvávání v pohanské modloslužbě se mělničtí dočkají vláhy vždy až jako poslední (pověst je nejspíše reakcí na skutečnost, že opukové mělnické návrší je skutečně abnormálně suchým místem s nedostatkem vody). Naopak ale podle jiných legend na Mělníce Ludmila vychovávala v křesťanské víře svého vnuka Václava.

Ø Dle legendy spí v mělnickém kopci podobně jako v Blaníku vojsko vedené knížetem Václavem a čeká, aby mohlo vyjet českému národu na pomoc v době, kdy bude nejkrutěji ujařmen. Jiná legenda uvádí v podzemí Mělníku nikoli vojsko, ale poklad v dubových sudech, na nichž leží černý pes s ohnivýma očima. Poklad údajně vyjde na svět sám, až Mělník vyhoří do základů.

Ø Klášter augustiniánů v nynější Pšovce (čtvrť Mělníka cca 1.5 km severně od centra) byl při založení roku 1268 (při starším kostele) lokalizován „v Mělníce”, augustiniánské kláštery navíc v té době vznikaly většinou ve městech; nelze tedy vyloučit, že nejstarší městská aglomerace nevznikla na hradišti, ale zde, a až následně se přesunula do prostoru při hradu. Z tohoto pohledu je otázkou, zda současné město skutečně vzniklo již ve 13. stol., zda nejstarší privilegia se nemohly vztahovat k této aglomeraci při Labi, kde býval přístav.

Ø Počátky mělnického vinařství se obvykle kladou již na konec 9. stol., toto se však pravděpodobně opírá pouze o legendy související se sv. Ludmilou. Zásluhu na rozvoji vinařství na Mělníce má především Karel IV., který sem nechal dovézt révu z Burgundska a stanovil práva a povinnosti vinařů.

Literatura:

- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 3. díl (Praha 1998)

- Renata Špačková: Mělník – průvodce městem (Mělník 2007) – viz též http://www.melnik.cz/turistika-a-volny-cas/pruvodce-mestem/2010-05-27.html

- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 2 - K/O (Praha 1978)

- Vladimír Čtverák, Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách (Praha 2003)

- Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů (Praha 1999)

- Pavel Vlček: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků (Praha 2001)

- Rudolf Anděl a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III - Severní Čechy (Praha 1984)

- Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů (Praha 1997)

- Karel Sklenář: Pravěk na soutoku (Mělník 2008)

- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 2 - K/O (Praha 1978)

- Zdeněk Fišera: Encyklopedie městských věží v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Praha 2006)

- Karel Kuča: České, Moravské a Slezské zvonice (Praha 1995)

- Václav Vokolek: Neznámé Čechy - Posvátná místa Středních Čech II (Praha 2010)

Web:

- oficiální stránky Mělníku - http://www.melnik.cz

- mělnický turistický portál - http://www.melnik.info

- jiné mělnické stránky - http://www.melnik2000.cz

- Mělník ve fotografii - http://mujmelnik.webzdarma.cz

- wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Mělník

- farnost Mělník - http://www.farnostmelnik.cz

- atlas Česka - http://www.atlasceska.cz/stredocesky-kraj/mestske-podzemi-melnik/

- středověk - http://www.stredovek.com/list_photo.php?category=hradiste&object=Melnik

- hrady.cz, zámek - http://www.hrady.cz/?OID=1254

- zvoníci - https://www.zvonici.cz/kategorie/misto/melnik

- průvodce.com - http://www.pruvodce.com/melnik

- Společenstvo vodárenských věží - http://www.vodarenskeveze.cz/Melnik/Melnik.html

- vojenská pietní místa - https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/5251-melnik/

- Archeologický ústav AV ČR; záchranné výzkumy 2009 - http://www.arup.cas.cz/?p=400

- Archeologický ústav AV ČR; záchranné výzkumy 2011 - http://www.arup.cas.cz/?p=7767

- StabaWEB; úprava Náměstí Míru - https://stavbaweb.dumabyt.cz/mlnik-dokonil-obnovu-namsti-miru-se-stedovkou-studnou-7692/clanek.html

- Mělnický Deník; podzemí - https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/studna-v-melnickem-podzemi-je-nejsirsi-v-cesku-20140201.html

- Soutok; mělnické podzemí - http://soutok.blogspot.cz/2018/03/jste-prvni-na-melniku-kteri-to-vedi-za.html

- virtual travel - http://www.virtualtravel.cz/melnik/zamek-melnik.html

další místa v okolí (mapa) / Podřipsko / rejstříky

únor 2018