ZBRASLAV
k.ú.
Zbraslav (Hořovická pahorkatina / Praha)
Město při bývalém soutoku Vltavy s Berounkou (v současné době
posunut soutok více k severu - původní koryto Berounky zachováno jako Krňák) pod nejvýchodnějšími výběžky Hřebenů. Jádro kolem
rozlehlého náměstí, na severní straně pivovar a areál zámku (bývalého kláštera).
Jihozápadně od náměstí při staré silnici na Příbram kolem Husova sboru tzv. Horní Zbraslav, ještě dále při téže silnici
Zbraslavské sídliště. Řada zajímavých vil zejména na úbočí Havlínu na
severozápadním okraji města a v pásu při levém břehu Vltavy na východním okraji
města. V jižní části města sídliště a nová bytová výstavba, zvaná Sluneční
Město a Zahradní čtvrť. Zbraslav dnes
stavebně spojena s kdysi samostatnými vesnicemi Záběhlice a Žabovřesky.
Nádraží leží na druhém břehu Vltavy, v osadě Závist.
První zmínka k roku 1115,
historie místa však ještě starší (viz klášter). Toto se však týká královského
dvorce, respektive kláštera. Ves je nejspíš mnohem mladší (dle cisterciáckých
regulí měl jejich klášter stát na samotě daleko od lidí) a dlouho ji patrně
tvořilo pouze několik řemeslnických chalup, zajišťujících nezbytné klášterní
potřeby (lze je předpokládat v dnešní ulici U Národní Galerie) a snad malá
rybářská osada při řece. Roku 1653 je uváděna jako městys – lze předpokládat,
že statut získala již před 30tiletou válkou. K výraznějšímu rozvoji však
došlo až v 1. pol. 18. stol., snad
v souvislosti s novostavbou kláštera. Od pol.
19. stol. sídlo okresu, velký rozvoj zejména ve 20. – 30. letech 20. stol. 1967
povýšena na město. Od roku 1974 součást Prahy.
Zbraslavské náměstí
Téměř čtvercové
prostranství, jemuž dominuje monumentální pomník padlým. Na východní straně náměstí dům č.p. 453 (restaurace Škoda lásky) s nárožní vížkou a pamětní
deskou, připomínající, že v tomto domě žil autor známé polky Jaromír Vejvoda, a
dům č.p. 455 z konce 19. stol s neobarokní fasádou (nemovitá kulturní památka). Severní
stranu uzavírá pivovar.
Náměstí se v dnešní
podobě zformovalo ve 2. pol. 18. stol.
pomník padlým (nemovitá kulturní památka)
Ohromný žulový balvan
(vážící přes 5 tun a vylovený z Vltavy kdesi u Kamýku), před nímž bronzová
postava ženy, symbolizující vítěznou vlast, od J. F. Žáka, a dva pylony s lucernami a se jmény padlých v 1. sv. válce stojí
v západní části náměstí. Postaven byl v roce 1927 po šesti letech příprav. V
podstavci uložena prsť z válečných bojišť - Zborova, Terronu a Doss´Aita. Dodatečně přidána ještě deska s trnovou korunou,
připomínající popravené za 2. sv. války.
klášter (č.p. 1-2 - národní kulturní
památka)
Areál kláštera - zámku se
nachází nad původním ramenem Berounky, zvané dnes Krňák
(přes nějž je na něj nejkrásnější pohled). Tvoří jej bývalý konvent, kostel sv.
Jakuba, k severu vybíhající prelatura a nejvýchodněji shluk budov s hranolovou
zvonicí. Kolem rozprostřen park, na východní straně uzavřený hospodářskými
budovami (viz ulice U Národní Galerie) a na severní pivovarem. Jižně od
konventu stával kostelík sv. Jana
Křtitele, kolem něj býval hřbitov.
Nejpozději počátkem 12.
stol. zde již stával knížecí dvorec, který daroval Vladislav I. roku 1115 či o
nedlouho později nově založenému klášteru benediktinů v Kladrubech. V polovině
13. stol. získal Zbraslav biskup Jan III. z Dražic a
roku 1268 jej vyměnil s králem Přemyslem Otakarem II. Ten zde vystavěl výstavný
lovecký dvůr (někdy nazývaný i hrad) opevněný hradbami a věžemi. Roku 1292 zde
král Václav II. založil cisterciácký klášter, nazvaný Aula Regia
(Síň královská), který se měl stát novým pohřebištěm českých králů. Konvent
tvořilo 12 mnichů ze sedleckého, valdsaského,
žďárského a kameneckého kláštera a prvním opatem se stal sedlecký převor
Konrád. Výstavba nových klášterních objektů však začala až v roce 1297. Jako
první zde byl pohřben roku 1305 sám Václav II. Klášter byl oblíbeným místem
Elišky Přemyslovny, která nechala dostavět monumentální chrám Panny Marie, a
také sem zavést vodovod (předpokládá se, že voda byla vedena z pramenů na
Belvedéru). Karel IV. vrátil královské pohřebiště do sv. Víta na Pražském hradě,
přesto jeho syn Václav IV. byl v roce 1419 pochován opět na Zbraslavi. 10.
srpna 1420 byl klášter přepaden a vypleněn husity (přičemž bylo tělo Václava
IV. - a možná i jiná - vyzvednuto z hrobu a zneuctěno). Klášter byl poté drahně
let (dle některých zpráv 15, dle jiných více než sto!?) pustý a i v dalších
letech žili řeholníci v jen nejnutněji opravených zříceninách. Kostel Panny
Marie již nebyl obnoven, jako klášterní kostel sloužil kostel sv. Jakuba. K
rozsáhlejším opravám došlo až koncem16. stol. Během 1. pol.
17. stol. byl však klášter opět několikrát vydrancován (mimo jiné i vzbouřenými
sedláky). Rozsáhlá obnova v 1. pol. 18. stol. Roku
1785 klášter Josefem II. zrušen, konvent přeměněn na cukrovar (první rafinérie
třtinového cukru v Čechách), později též chemická výroba (Antonín Richter zde
zavedl první výrobu neutrálního mýdla v Rakousku). Po roce 1825 prelatura
přestavěna novým majitelem panství Fridrichem, knížetem Öttingen-Wallerstein na reprezentativní zámek. Roku 1875 přikoupil
kníže i konvent a pokusil se ho uvést do původního stavu. Zároveň však nechal
zbořit kostelík sv. Jana Křtitele, připomínaný již roku 1418. Poslední
výraznější úpravy v letech 1912 - 1926 architektem Dušanem Jurkovičem
(prelatura) a A. Čenským
(konvent) pro Cyrila Bartoně z Dobenína.
Konvent je trojkřídlá patrová budova kolem bývalého
rajského dvora, v jehož středu je studna. Stojí na místech středověkého
konventu, jde však o barokní novostavbu. Na jihu, kde rajský dvůr ve středověku
uzavíral monumentální čtyřlodní bazilikální chrám
Panny Marie, stojí dnes vstupní salla terrena, upravená v letech 1924-26 ze vstupní
budovy Richterovy továrny (při barokních úpravách zde pravděpodobně bylo
počítáno s novým konventním chrámem, k jehož postavení však nikdy nedošlo).
Směrem k řece vybíhá z půdorysu konventu kapkovitá terasa. Dochováno několik
místností se štukovou a freskovou výzdobou - refektář (rokoková štuková výzdoba
a freska F. X. Palka, představující podobenství o
muži, který přišel na hostinu bez svatebního šatu), bývalá kaple (dnes poněkud
narušená pozdější vestavbou a využitím jako „ateliér“) a zejména tzv. Královský
sál v patře severního křídla (štukatury italských mistrů a fresky Václava
Vavřince Reinera z let 1727-1728 - hlavní freska
představuje založení kláštera). Přízemí včetně terasy dle plánů Jana Blažeje Santiniho, patro dostavěno po jeho smrti dle změněných
plánů Františkem Maxmiliánem Kaňkou. Proto též podoba přízemí a patra značně
odlišná. Již od roku 1939 slouží potřebám Národní galerie v Praze - původně zde
expozice českého baroka, později českého sochařství 19. a 20. stol., dnes zde
sbírky asijského umění (v rámci prohlídky galerie přístupné i dochované
interiéry). Na salla terreně
pamětní deska francouzského
důstojníka Paula Pina, který zde přesvědčil v květnu
1945 jednotky SS ke kapitulaci. Na východním křídle konventu pamětní deska na rekonstrukci kláštera
Cyrilem Bartoněm z Dobenína a kamenný znak
Bartoňů.
Kostel sv. Jakuba Většího je na první pohled poměrně
nevýrazná budova ve východním sousedství konventu, v dnešní podobě raně barokní
z let 1650-1654. Původní kostel téhož zasvěcení, jehož zbytky ve stavbě
dochovány, byl snad již součástí královského dvorce, který klášter předcházel
(po vybudování nového konventního chrámu Panny Marie byl pravděpodobně laickým
kostelem, uvažuje se též o špitální funkci). Cenné barokní vybavení z 18. stol.
(mramorový oltář...). Pomník posledních Přemyslovců od J. Štursy
a P. Janáka (1924), představující Přemysle Oráče, se schránkami na lebky
Václava II, Václava III a Elišky Přemyslovny. V jižní boční lodi kopie vzácného
deskového obrazu Zbraslavské Madony z doby po roce 1350 (vrcholné dílo českého
gotického malířství), k němuž se váže legenda o zázračném přežití zkázy
kláštera a nalezení po dvou stech letech v jeho troskách, když na něj upozornil
ptáček vynášející ze zřícenin stuhu. Kostel je přístupný vždy první sobotu v
měsíci v 10 hodin.
Prelatura má také barokní podobu (dokončena 1740, průčelí
možná až 1762), uchovává však konstrukce středověkých budov, a to včetně
původního královského dvorce Přemysla Otakara II. i jeho předchůdce z 12. stol.
(v západním křídle) - pohledově se však tyto středověké prvky nijak
neprojevují. I zde je cenná štuková a fresková výzdoba. Nepřístupná.
Zvonice s má gotické přízemí s hrotitým průjezdním
vjezdem, vyššími patry barokními - v dnešní podobě z roku 1823. Dva zvony -
větší o spodním průměru 700 mm (hlavní tón d2) z roku 1683 (údajně na památku
zbraslavské abatyše Benedikty ?? - Zbraslav byla mužským klášterem), menší z
roku 1541 o spodním průměru 590 mm a hlavním tónu f2. Věžní hodiny z roku 1703.
Na zvonici kamenné erby majitelů panství. Otevřené schodiště po straně zvonice
dílem architekta A. Čenského (1. pol.
20. stol.). Budova přiléhající ke zvonici, dnes novorenesančně
upravená, sloužila do roku 1764 jako klášterní
pivovar (výslovně zmiňovaný roku 1524, lze však předpokládat jeho původ
mnohem starší).
Park krajinářského charakteru (cca 6 ha), v dnešní podobě z 20.
- 30. let 20. stol. (převažující účast Dušana Jurkoviče),
obsahuje starší barokní motivy a prvky. S řadou krásných stromů (pěkném
platany, mohutná lípa, smuteční buk). Jižní část, v níž umístěny plastiky
českého moderního sochařství (památka na předešlou expozici Národní galerie),
mimo jiné i s jednou z verzí Myslbekova sv. Václava
či bronzovou sochou B. Kafky Objetí lásky a smrti (1906), volně přístupná v
otvíracích hodinách galerie. Severní část („promenáda” nad Krňákem
s kamennými božími muky a sochou sv. Jana Nepomuckého
+ zahrady) dnes slouží jako soukromá zahrada a veřejnosti není přístupná.
Klášterní pivovar (součást národní kulturní
památky Zbraslavský klášter)
Komplex budov,
uzavírající severní stranu náměstí a oddělující ho od areálu kláštera (avšak
náměstí je v dnešní podobě mladší, než pivovar!). Vystavěn roku 1764, kdy nahradil starší
pivovar, nacházející se přímo v areálu kláštera. Byl provozován ve správě
kláštera a vařil pivo především pro potřebu panství. V 19. století přestavěn v
historizujícím stylu. Dnešní podoba dílem přestavby architektem Dušanem Jurkovičem ve 20. letech 20. stol. Rozsáhlá modernizace v
letech 1936-37. V roce 1939 rekordní výstav - 39 900 hl. Roku 1950 zrušen, od
té doby využíván n.p. Léčivé rostliny (původně n.p. Biogena,
dnes Leros, s.r.o.) k výrobě čajových směsí.
ulice U Národní Galerie
V ulici, směřující ze severovýchodního
rohu náměstí k mostu přes Krňák,
je dochováno nejvíce historických zbraslavských domů. Z levé strany je lemována
domy č.p. 471 (tzv. Amthaus, též Kotva - podlouhlý patrový dům s malbou Božího
oka mezi okny v prvním patře, svého času nejhonosnější hostinec na Zbraslavi,
kromě toho v domě sídlilo zámecké úřadnictvo a poč.
19. stol. i šatlava - hostinec dodnes), č.p.
472 (s průjezdem do zámeckého parku - v dnešní podobě z roku 1807),
sousedními zajímavými menšími domky č.p.
476 a 477, č.p. 483 (přízemní
domek částečně s mansardovou střechou a s obrázkem Zbraslavské Madony ve štítě
- 1757 koupil domek Turek Mustafa Ali,
který zde prodával cizokrajné potraviny a měl zde hospodu „U Bandurů“ -
hostinec, později zvaný „U Bábrle”, „V pajzlu” a „U Karafiátů”, zde fungoval až
do konce 19. stol) a přízemním č.p. 486.
Před vjezdem do areálu zámku umístěna boží
muka (nemovitá kulturní památka) - kamenný křížek na vysokém válcovém
sloupku z červeného sliveneckého mramoru z roku 1669, umístěná původně při
silnici ze Zbraslavi do Peluňku, před domem č.p. 213 (nechal je vybudovat
zbraslavský fořt Jan Mochna se svou manželkou Markétou, jak dodnes dosvědčuje
již špatně čitelný nápis na hlavici pod křížem). Po pravé straně ulice se
nachází rohový dvoupatrový dům č.p. 473 se
secesními motivy (na nároží reliéf rytíře), bývalá myslivna č.p. 474 (nemovitá kulturní památka - přízemní dům se
zaklenutou bránou, renesančního původu, v dnešní podobě z roku 1794), bývalá Nová hospoda č.p. 478 (původně dřevěný
zájezdní hostinec z roku 1770, počátkem 20. stol. přestavba do dnešní podoby -
tehdy restaurace „U Petrášků“, v patře měl úřadovny
okresní a městský úřad - dnes banka), Stará
škola č.p. 481 (přízemní objekt z pol. 18. stol.,
který sloužil do roku jako škola - koncem 19. stol. přesunuta jinam, neboť
“chování návštěvníků blízké Nové hospody kazilo mravy žáků“ -, později obydlí
zahradníka a dnes hostinec) a č.p. 488 zvané
kdysi Březovská chalupa (nemovitá kulturní památka -
barokní přízemní budova s mansardovou střechou, v níž roku 1835 zřídil kníže z Oettingen-Wallersteinu první
průmyslovou školu v Čechách, později zde byla obecní škola a v letech 1967-2002
sloužila jako zvonařská dílna rodu Manoušků).
úbočí Havlínu
Na východním úpatí
Havlína na konci ulice Vladislava Vančury Vančurova
vila č.p. 635 (nemovitá kulturní památka) - dvoupatrová vila postavená roku
1926 dle projektu Jaromíra Krejcara, která je
považována za jeden z prvních projevů tzv. „corbusierovské“
architektury u nás. Severně od ní na opačné straně ulice Fürthova vila č.p. 632 - roubená stavba ve stylu “staročeské chalupy“
(donedávna obývaná surrealistickým malířem Jaroslavem Vožniakem).
Mezi nimi při cestě na Havlín pomník
spisovatele a místního lékaře Vladislava Vančury s bustou od sochaře K.
Lidického z roku 1959. Další zajímavá vila
č.p. 430 proti vstupu do areálu zámku - secesní dle projektu Jana Kotěry.
ulice Elišky Přemyslovny
Původní Císařská silnice
na Příbram. Vychází z jihozápadního rohu náměstí a tvoří osu tzv. Horní
Zbraslavi. Nedaleko od náměstí č.p. 451 z
první poloviny 19. stol. (nemovitá kulturní památka) a č.p. 448 - patrový dům barokního vzezření s mansardovou střechou a
zděnou bránou. O něco dále pak dvě školní
budovy - č.p. 592 (dnes mateřská školka) a č.p. 593 (v boční ulici U
Lékárny). Na domě č.p. 440 pamětní deska
Františka Hostoše, který zde padl 5. května 1945.
Na protější straně ulice další zajímavé domy - např. vila č.p. 445 či přízemní domek
č.p. 432. Na nároží ulice K Přístavu dům obnovený bohatě zdobený dům č.p. 431 z roku 1915. Na křižovatce s
ul. Košíkářskou železný kříž na
kamenném soklu, datovaný 1855 (tento kříž byl zhotoven z výtěžku z prodeje
zbraní národní gardy). Mezi ulicí Elišky Přemyslovny a ulicí V Bílce jeden z nejstarších obytných domů Zbraslavi - dům č.p. 22 - malebné přízemní stavení
s mansardovou střechou krytou šindelem a se zděnou bránou ze 2. pol. 18. stol., který sloužil v 1. pol.
19. stol. jako rychta (majitel domu sedlář a řemenář Jan Ejem
byl 20 let zbraslavským rychtářem). Západně od něj pomník Mistra Jana Husa dle návrhu J. F. Žáka z roku 1935.
Dominantou Horní Zbraslavi je Husův sbor,
postavený v letech 1938-40 ve funkcionalistickém stylu na místě vrchnostenského
špýcharu. V chrámu dnes umístěny vzácné varhany (nemovitá kulturní památka). V
interiéru dekorativní malba dekorativní malbou dvou současných místních umělců
- akademických malířů Jindřicha Mahelky a Miloše Pošara. Proti Husovu
sboru pomník padlým během květnového
povstání 1943 (černý sloup a řada kamenů se jmény). Následně pak ulice prochází
Zbraslavským sídlištěm a pokračuje dále na Baně.
Rodný dům J. Kašky
V Kaškově
ulici na domě č.p. 660 mozaikou vyskládané pamětní deska z roku 1952 (dílo J. Mahelky), oznamující, že se zde 20. srpna 1810 narodil herec
Jan Kaška (člen divadelní družiny J. K. Tyla). Zde
prožil i větší část svého života. Dům však dnes zcela přestavěn!
ulice Žitavského
Ulice vycházející z
jihovýchodního rohu náměstí - kdysi hlavní komunikace údolím Vltavy, spojující
Zbraslav se Záběhlicemi a dále do Davle. Zajímavý soubor vil z počátku 20. stol., z nichž
část (včetně té nejznámější - Ottovy vily) již na historickém katastru Záběhlic. Budova v sousedství Ottovy Vily (dnes
zcela nevýrazná - č.p. 499) je bývalý
hotel Ritz.
Č.p. 496 - dnes nazývané Patium – býval slavný hotel Vejvoda. Restaurace U Vejvodů byla otevřena již roku1861.
Konávala se zde divadelní představení, v honosném secesním sálu slavné
bály, od roku 1921 zde bylo provozováno i kino. Objekt byl po 30 letech
chátrání zrekonstruován v letech 2002-2005, některé součásti (mimo jiné i
onen secesní sál) se však již zachránit nepodařilo.
Nábřeží
Tzv. Nábřeží, dnes však
od vlastní řeky oddělené rušnou silnicí, tvoří ulice U Malé Řeky a Pod
Špitálem. Historickou poříční zástavbu (zejména ul. U Malé Řeky) zde doplňuje
architektura z poč. 20. stol., z níž nejhodnotnější
je vila Růže č.p. 334 (nemovitá
kulturní památka) na roku ulic Pod Špitálem a Opata Konráda - secesní stavba z
let 1911-13 dle projektu Františka Kavalíra. V protějším rohu Městský dům (č.p. 3), v němž je
místní knihovna, výstavní síň a obřadní síň, a Divadlo Jana Kašky, postavené
svépomocí roku 1988 z popudu členů
amatérského loutkářského souboru Rolnička (rozhodně však není pouze loutkovou
scénou). V průčelí č.p. 628 (tzv. Dopitovská chalupa)
zasklený výklenek s obrazem Zbraslavské
Madony. Na domě č.p. 626 (“Panský“
či „Tomášovský“ dům, v dnešní podobě z roku 1860) tabulky, značící výšku vody při povodních r. 1890 a
2002. Na domě č.p. 622 (“U Zdechynců“) pamětní deska, připomínající zdejší
pobyty Dr. Miroslava Tyrše v letech 1881-83. Ve 2. pol.
19. stol. v domě zřízen výletní hostinec, hojně využívaný též voraři na Vltavě,
v první pol. 20. stol. též rybáři (tehdy se jmenoval
„Ahoj“) - zrušen roku 1948. Dům se
zajímavou secesní fasádou též č.p. 611 ve
východní části ul. K Přístavišti.
Sluneční Město
Nová čtvrť bytových domů
v „geometrickém středu Zbraslavi” - na planině mezi Horní Zbraslaví, Žabovřesky a Baněmi (na
historickém katastru Žabovřesk). Stavěno postupně od
konce 90. let. Čtvrť má ambici stát se novým centrem Zbraslavi. Od roku 2006
uprostřed Slunečního města budován Central park.
Zahradní čtvrť
Nová čtvrť bytových domů
v nejižnější části Zbraslavi (na historickém katastru Záběhlic)
v sousedství osady Baně byla vybudována v letech 2005-2007 dle
urbanistického návrhu architektů Vítěslavy Rothbauerové, Petra Brzobohatého, Jiřího Hurky a Martina Feistnera
(Ateliér Dům a Město). Na fotografii vila Wadia (což
je jméno firmy, která čtvrť budovala).
Most Závodu Míru
Most přes Vltavu,
spojující město s osadou Závist a železničním nádražím, je součástí důležité
silniční trasy „kolem Prahy“. Železobetonový příhradový most s jedním obloukem.
Jeho předchůdce byl uveden v Otově slovníku naučném jako soudobá moderní stavba
konce 19. stol.
Zajímavosti:
Ø
Nejstarší
stopy osídlení na území Zbraslavy slovanská polozemnice s kamennou pecí ze 6. stol., nalezená v areálu
pozdějšího kláštera.
Ø
Podle Václava
Hájka z Libočan Zbraslav založena Kaziným vnukem Zbraslavem.
Ø
Pod náměstím nalezeno pohřebiště z poč. 10. stol.
Ø
V městském znaku
ptáček se stužkou v zobáčku, letící nad kostelem - připomíná pověst o objevení
obrazu Zbraslavské Madony (viz klášter - kostel sv. Jakuba).
Ø
Jako učitel působil ve Zbraslavi počátkem 90. let
spisovatel Michal Viewegh
– zdejší zkušenosti zachytil v knize Výchova
dívek v Čechách.
Literatura:
- Karel Kuča: Města a
městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 5. díl (Praha 2002)
- Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn a kol.:
Encyklopedie českých klášterů (Praha 1997)
- Tomáš Durdík: Ilustrovaná
encyklopedie českých hradů (Praha1999)
- František Holec a kol.: Hrady, zámky a tvrze v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII - Praha a okolí (Praha 1988)
- Emanuel Poche a kol.:
Umělecké památky Čech 4. - T/Ž (Praha 1982)
- Zdeněk Boháč: Poutní místa v Čechách (Praha 1995)
- Božena Pacáková-Hošťálková,
Jaroslav Petrů, Dušan Riedl, Antonín Marián Svoboda a kol.: Zahrady a parky v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Praha 1999)
- Božena Pacáková-Hošťálková
a kol.: Pražské zahrady a parky (2000)
- Jan Čáka: Toulání po Brdech (Praha 1986)
- Václav Vokolek, Jiří
Kuchař: Esoterické Čechy, Morava a Slezsko 2 - Střední Čechy I (Praha 2004)
- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku III - P-S (Praha 2003)
- Dušan Josef: Encyklopedie mostů v Čechách, na
Moravě a ve Slezsku (Praha 1999)
- Karel Kuča: České,
Moravské a Slezské zvonice (Praha 1995)
Web:
- oficiální
stránky městské části
- Hrady.cz: klášter, kostel sv. Jakuba
Okolí: Záběhlice
/ Belvedér / Baně / Havlín / Krňák
únor 2009