ZÁMKA

k.ú. Bohnice (Pražská plošina / Praha)

Ostroh (též Zámky, Na Zámkách – 243 m n. m.) ohraničený ze severu Drahanským údolím, z jihu Čimickým údolím (v těchto místech často zvaným Zámecká rokle) a ze západní strany Vltavu. Svahy jsou velmi strmé, až 60 metrů vysoké, částečně porostlé lesem, na západní a jižní straně skalnaté. Pouze na východní straně je ostrožna spojena úzkou šíjí a planinou u Čimic. Temeno ostrožny je ploché, pokryté polem a v severojižním směru předělená křovinatou mezí. Ze západní hrany a zejména ze skal na jihozápadním konci pěkné výhledy na údolí Vltavy a protější svahy (Sedlecké skály, Roztocký háj).

Zámka je tvořena převážně usazenými horninami (jemnozrnné droby a břidlice) kralupsko-zbraslavské skupiny svrchního proterozoika, do kterých proniká několik žil porfyritu a basaltu. Právě tyto žíly vyvřelin spolu s metamorfovanými usazeninami v kontaktu s nimi byly především těženy během 1. poloviny 20. století ve velkém stěnovém lomu v západním svahu ostrohu. Kámen byl využíván jako silniční štěrk. Právě na výchozy skal a jejich bezprostřední okolí jsou vázány i nejcennější přírodní společenstva stepního charakteru s řadou vzácných druhů rostlin a živočichů. Jižní a západní svah je (spolu s izolovanou enklávou skla jižně od Zámecké rokle) chráněn jako přírodní památka Zámka (chráněno od roku 1982), v ještě o něco větším rozsahu jsou svahy součástí evropsky významné lokality Kaňon Vltavy u Sedlce. Cenné biotopy byly koncem 19. stol. poškozeny výsadbou akátu, od 70. let 20. stol. probíhá z důvodu ochrany přírody jeho postupná likvidace a obnova původních biotopů.

Ostrožna byla v minulosti opakovaně osídlena a opevněna. Volně přístupno.

Součást přírodního parku Drahaň – Troje.

celkový pohled na ostrožnu Zámka z výšin na protějším břehu Vltavy (listopad 2019)

ostrožna od jihozápadu – pohled na nejskalnatější část celé Zámky (červenec 2020)

jižní svahy ostrohu nad Zámeckou roklí (červenec 2020, březen 2018)

skalní výběžek v jihozápadním cípu ostrožny (březen 2012, srpen 2020)

západní svahy ostrohu nad Vltavou (červenec 2020)

velký lom v západním úbočí ostrožny (červenec 2020, březen 2018)

západní část náhorní plošiny; nerovnosti plocha odhalená téměř na skalní podklad zde vznikly až na přelomu 50. a 60. let 20. stol., do té doby zde pole; zřejmě šlo o skrývku k plánovanému, avšak neuskutečněnému rozšíření lomu (červenec 2020, březen 2018)

jedna z vzácných rostlin skalního ostrohu – křivatec český (březen 2018)

zalesněné severozápadní svahy ostrohu (červenec 2020)

výhled ze skály jihozápadního cípu Zámky do údolí Vltavy – vlevo Dynamitka při ústí Zámecké rokle (u ní v řece nejnižší bod Prahy), nad ní skalnaté svahy jižní části přírodní památky Zámky a pod nimi v pozadí stejnojmenná osada, naproti ni ves Sedlec, blíže na protějším břehu Sedlecké skály, přímo naproti Roztocký háj a úplně vpravo vykukuje město Roztoky (červenec 2020)

výhled do údolí Vltavy z horní strany lomu – uprostřed snímku Sedlec a Sedlecké skály, vpravo vykukuje Roztocký háj (červenec 2020)

hradiště (nemovitá kulturní památka)

Donedávna bylo hradiště uváděno jako jednodílné, trojúhelníkového půdorysu, o velikosti cca 6,5 ha. Přístupné mělo být po úzké šíji od západu, opevněnou dnes již pouhým okem sotva znatelným valem. Z obvodového opevnění nejlépe dochované valy na jižní straně, nad Zámeckou roklí, na východě navazující na skupinu několik metrů vysokých pahorků nejspíše přírodního původy (místy vystupující skalky), které však byly pravděpodobně taktéž nějak zahrnuty do opevnění prostoru (zajímavé, že jižní fortifikace je řadou plánků hradiště zcela pomíjena). Naopak běžně uváděný val na severní straně hradiště se dnes projevuje v podstatě jen ostrou terénní hranou. Opevnění by mělo být zachováno též v severozápadním rohu plochy, tam je však terén natolik pozměněn odvaly z lomu, že identifikovat mezi různými hromadami zeminy prehistorický val je téměř nemožné. Případné opevnění na západní straně je zničeno lomem. Geofyzikální průzkum v letech 2005-2006 však ukázal, že situace hradiště bude mnohem složitější. Měření zachytilo další linie fortifikací uvnitř i vně tohoto prostoru. Především několik dalších pásem valů a příkopů neznámého stáří na šíji i plošině východně od ostrožny (čímž se plocha hradiště zvětšuje na cca 12 ha), ale také dvě částečně paralelní linie severojižního směru (snad val a příkop) ve východní části vnitřní plochy.

První osídlení zde již v pozdní době kamenné (výšinné sídliště kultury nálevkovitých pohárů, významná osada řivnáčské kultury opevněná palisádou zapuštěnou do skalního podloží). Osídleno i po téměř celou dobu bronzovou (zejména kultura únětická, věteřovská a knovízská) a v době halštatské (kultura bylanská; i v těchto etapách lze předpokládat opevnění ostrožny, nelze však doložit). Následně ostrožna osídlena od 6. století slovanským obyvatelstvem; pravděpodobně koncem 8. století zde vybudováno raně středověké hradiště, patrně nejstarší na území dnešní Prahy (právě z této epochy pochází dochované zbytky valů). Hradiště zaniklo ve 2. pol. 9. stol. Předpokládá se, že slovanské osídlení a následně vybudování hradiště na Zámce může mít souvislost s rozsáhlým sídlištěm na protějším břehu Vltavy, datovaném taktéž do 6. – 7. století. Snad souviselo s využitím a ochranou důležité vodní cesty po Vltavě. Zánik hradiště bývá dáván do souvislosti s mocenskopolitickými změnami ve středních Čechách po nástupu Přemyslovců k moci.

První zmínky o hradišti, dle katastru označovaného někdy též jako Bohnické hradiště, pocházejí z 19. stol., kdy ho objevil Václav Krolmus, který zde v letech 1849-54 prováděl výkopy. Amatérský archeolog František Petera Rohoznický později skalnaté vyvýšeniny na jižním okraji považoval za mohyly. Podstatnější informace přinesly až výzkumy v 60. letech 20. stol.

plánek hradiště se zaznamenanými výsledky geofyzikálního průzkumu (praha-archeologicka.cz)

vstupní šíje hradiště, kdysi přehrazená valem (dle posledních archeologických výzkumů pouze hlinitým); na prvním snímku vlevo jeden z pahorků, o nichž se vede spor, zda byly či nebyly součástí opevnění (březen 2018, srpen 2020)

mohutné duby na pahorcích, považovaných v 19. stol. též za mohyly (březen 2018)

až dva metry vysoký kamenitý val (?) na jihovýchodní straně hradiště, v návaznosti na skalnaté pahorky (srpen 2020)

sotva znatelný val ( ? v pláncích hradiště nezaznamenaný) na jižní straně hradiště (červenec 2020)

severní strana hradiště – zde je nejčastěji uváděn zachovalý val, ale v terénu je patrná pouze ostrá terénní hrana; původní hradba zde dle archeologických výzkumů měla komorovou konstrukci – dvě dřevěné stěny, mezi nimiž byla nasypána hlína (srpen 2020)

plošina hradiště rozdělená na dvě části severojižní keři zarostlou mezí (červenec 2020)

mez přetínající plochu hradiště sice na první pohled vypadá jak typický val, ale jde pravděpodobně o novotvar vzniklý až někdy na přelomu 50. a 60. let 20. stol., jak dosvědčují starší letecké snímky; zajímavé ovšem je, že podobný příčný útvar je zakreslen již na prvním plánu hradiště od Václava Krolmuse (říjen 2005)

Vallova mohyla

Kamenná mohyla a dřevěná pamětní deska na jednom z pahorků ve východní části hradiště, na místě, kde za první republiky skládali dejvičtí skauti z 11. oddílu skautský slib. Památník připomíná majora (in memoriam podplukovníka) československé armády Bedřicha Vallu, za první republiky jednoho z nejvýznamnějších vůdců českého skautingu (od roku 1932 v čele dejvického 11. skautského oddílu, jeden z hlavních tvůrců celovečerního skautského filmu Píseň mládí), a posléze významné postavy protifašistického odboje. Pomníček byl odhalen v květnu 2005 u příležitosti 60 let od Vallova úmrtí v úzkém kruhu rodiny a skautských přátel.

Vallova mohyla (srpen 2020)

na desce má být správně 11. oddílu, ne 11. středisko; zavádějící je i poslední řádek, B. Valla zemřel 20. května 1945 na mozkovou mrtvici (srpen 2020)

Zajímavosti, poznámky:

Ø Na šíji roste několik keřů křídlatce trojlistého, u nás nepříliš často pěstované dřeviny z příbuzenstva citrusů, původem ze Severní Ameriky.

křídlatec trojlistý (srpen 2020)

Ø Informace o výskytu vzácných druhů rostli a živočichů, stejně jako o výskytu některých geologických jevů, jsou většinou vztaženy k celé přírodní památce Zámky. Nelze tedy rozšifrovat, které se týkají ostrožny Zámka a které jižnější části chráněného území, nazývané někdy U Dynamitky.

Literatura:

- Ivana Boháčová, Jaroslav Podliska a kol.: Průvodce pražskou archeologií (Praha 2018)

- Vladimír Čtverák, Michal Lutovský, Miroslav Slabina, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách (Praha 2003)

- Pavel Rosendorf: Přírodní památka Zámky (Praha 2007) – viz též http://www.praha-priroda.cz/priloha/5274f45d7cb95/pp-zamky-web.pdf

- Norbert Mašek: Problém opevnění slovanského hradiště a nálezy keramiky pražského typu na Zámkách u Bohnic - Archeologické rozhledy XVII (1965) – viz též https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:cd9bdce3-3cfa-11e1-5015-001143e3f55c?page=uuid:cd9bdd97-3cfa-11e1-5015-001143e3f55c

- Jarmila Kubíková, Vojen Ložek, Pavel Špryňar a kol.: Chráněná území ČR XII – Praha (Praha, Brno 2005)

- Jiří Kříž: Geologické památky Prahy (Praha 1999)

- Daniel Hrčka: Květena Kaňonu Vltavy u Sedlce (Praha 2018)

- Prokop Toman a kol.: Pražská čtvrť Troja (Praha 2010)

Web:

- wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Zámka

- Druidova mystéria - http://druidova-mysteria.cz/MISTA_SILY/ZAMKY/ZAMKY_HRADISTE.htm

- Praha archeologická - http://praha-archeologicka.cz/p/340

- památkový katalog - https://www.pamatkovykatalog.cz/hradiste-zamka-18387215

- Odbor archeologie NPÚ v Praze - http://www.archeopraha.cz/bohnice-hradiste-zamka

- hrady.cz - https://www.hrady.cz/index.php?OID=1939

- Středověk - https://www.stredovek.com/list_photo.php?category=hradiste&object=Praha%20Bohnice%20-%20Zamka

- Spolek pro vojenská pietní místa - https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/1616-praha-8/Drahansk%C3%A1%20rokle/

- pražská příroda - http://www.praha-priroda.cz/chranena-priroda/zvlaste-chranena-uzemi/zamky/

- botany.cz - https://botany.cz/cs/praha-zamky/

- geologické lokality - http://lokality.geology.cz/208

další místa v okolí (mapa) / Praha / rejstříky

srpen 2020