MIKULÁŠVICE (Nixdorf)
k.ú. Mikulášovice (Šluknovská
pahorkatina / Šluknovsko)
Město v údolí Mikulášovického potoka (420 m n.m.). Též
Gross Nixdorf (pro odlišení od Klein Nixdorfu - Mikulášoviček). Rozlehlá
aglomerace, táhnoucí se podél toku v déli 7 km (377 – 489 m n.m.), široká
však v nejširší střední části sotva kilometr, se dělí na Horní, Střední
(kolem náměstí se školou a kostela sv. Mikuláše) a Dolní (bezprostředně
navazující na zástavbu Vilémova) Mikulášovice
- tyto části však nemají jednoznačné vymezení. V Mikulášovicích
dosud dochováno velké množství roubených chalup s podstávkami i zajímavých
zděných objektů se secesními a klasicistními prvky. Řada křížů, kaplí (vesměs
bohužel silně poškozených) a krásných solitérních stromů. V okolí řada vesměs
drobnějších dnes již opuštěných žulových a syenitových lomů.
Obec vznikla patrně
v době německé kolonizace ve 13. – 14. stol. jako osada uhlířů. První
zmínka 1446 (Nickelsdorf). Patřila k panství hohnštejnskému (do roku 1478
byla svěřena jako léno bratřím Knoblochům z Varnsdorfu), později
tolštejnsko-šluknovskému a po jeho rozdělení v 16. stol. k panství haňšpašskému
(lipovskému). 1544 se prvně objevuje i český ekvivalent jména. Časté hladomory,
požáry, nájezdy různých armád. Od konce 18. stol. rozvoj průmyslu, zejména
ocelářského (nožířství - v dolní části vsi) a textilního (výroba stuh a prýmek
- v horní části vsi). Zejména v nožířství brzy zaujaly Mikulášovice přední
místo a přezdívalo se jim “český Solingen“ (nejstarší nožířský závod vznikl již
1794, v roce 1891 zde dokonce založena
Průmyslová škola nožířská). Jedna z největších vesnic tehdejšího
Rakousko-Uherska (roku 1910 přes 7000 obyvatel). Roku 1916 povýšeny císařem
Františkem Josefem I. na město. Za 2.
světové války v řadě továren válečná výroba, pracovalo v nich mnoho totálně
nasazených a válečných zajatců (ke konci války byly v obci dva zajatecké
tábory). Poválečný odsun větší části německého obyvatelstva znamenal značný
úpadek (mimo jiné zanikla více jak třetina domů a řada průmyslových podniků).
Horní Mikulášovice
Nejhořejší
(nejvýchodnější) část zástavby vyloženě vesnického charakteru – přízemní vesměs
roubené chalupy ve dvou řadách podél silnice a potoka. V nejhořejší části
zástavby stávala kaple (dnes již zaniklá), nedaleko od ní poškozený Posteltův kříž z roku 1846. Severně od
nejvýchodnějšího mikulášovického stavení, na křižovatce při silnici
Mikulášovice - Brtníky, Mayerův kříž
z roku 1774. U č.p. 139 krásný javor.
V okolí četné mokřiny v pramenné oblasti Mikulášovického potoka -
jižně od zástavby směrem k „horní“ železniční zastávce rybníček, severně od č.p. 139 kamenný sklípek, snad dříve studánka, dnes z velké části
zanesen bahnem, se zajímavou mokřadní vegetací (přesličky), nedaleko prameniště
se studnou.
Blíže k centru města
převažuje zděná zástavba (mimo jiné svérázné vilky z ozdobných neomítaných cihel či stavby s výraznými
secesními prvky) a několik průmyslových
objektů, vesměs textilek (téměř v centru rozlehlý dodnes funkční
objekt bývalé Rollovy textilky č.p.
49, východněji výrobna stuh č.p. 64, založená roku 1868 firmou Fischer a vdova, modernizovaná roku
2002 firmou Lemfeld a syn, nedaleko moderní textilní závod ALATEX s klasicistní správní budovou č.p. 172, a ještě
východněji silně pobořený areál jakési menší továrny č.p. 98). Na severním
okraji této zástavby Wähnerova kaple, východně od ní Palmeho kříž z roku 1827 ?, západně při č.p. 52 dvě mohutné lípy. V severovýchodní
části této zástavby rybníček, u něj
stávala Fišerova kaple (zaniklá). U
areálu ALATEX Endlerův kříž (kamenný
sokl z 19. stol. s nově osazeným kovovým křížem). Na jižním okraji zástavby
(jižně od areálu firmy ALATEX, východně od č.p. 225) kamenný sokl křížku, nedaleko (jižně č.p. 225)
mohutný javor.
Na pomezí obou těchto
částí honosný patrový roubený dům s podstávkou č.p. 15. Nedaleko od něj při silnici křížek na soklu datovaném do 18. stol. (1781 ?). Kdesi v
těchto místech stávala pravděpodobně i hornomikulášovická
škola, postavená roku 1833 na místě dřevěné zvoničky (zvon z roku 1759 byl
pak až do zrekvírování roku 1917 umístěn ve věžičce školy), zbořená v polovině
50. let 20. stol.
Wähnerova kaple (nemovitá kulturní památka)
Kaple čtvercového
půdorysu s kopulovitou střechou a výraznou věžičkou na severním okraji
hornomikulášovické zástavby nedaleko domu č.p. 67. Nad vchodem reliéf s nápisem
IHS. V současné době pustá. Kaple byla postavena v roce 1718 cestovatelem
Wähnerem. Později se kapli říkalo též Palmova, podle sedláka, na jehož pozemku
stála.
Střední Mikulášovice
Zástavba má tři „centra“
– nejstarší při kostele sv. Mikuláše, novější, mající částečně charakter náměstí,
jižně od školy, a nejnovější (hodně rozplizlé) východně od náměstí, na severu
lemované dnes zpustlými objekty nákupního střediska. Nejzajímavější objekty
městského charakteru (památkově chráněný dům
č.p. 2 z 18. stol. s mansardovou
střechou a s reliéfem Svaté rodiny nad vchodem, ve kterém 20. září 1779
přenocoval císař Josef II., 21. 8. 1813 francouzský generál Mouton, hrabě z
Lobau, a 16. září 1841 arcivévoda Štěpán, vedlejší č.p. 4 s hvězdárnou,
protější č.p. 8, fara č.p. 10 – nevýrazná patrová budova
se Salm-Reifferscheidským erbem na průčelí z poloviny 19. stol...) jižně
od kostela. Tam též hrázděný objekt č.p.
5 (nemovitá kulturní památka) a dvě sochy
- sv. Jan Nepomucký (před č.p. 5) a Panny Marie (u č.p. 8) z 2. třetiny 18.
stol.. Severozápadně od kostela Römischův
dvůr č.p. 574 na půdorysu L s arkádovou chodbou (později též spořitelna a
záložna) a bývalá „Nemocnice korunního prince Rudolfa” č.p. 730 z roku 1876,
dnes Dům s pečovatelskou službou,
mezi nimi Fürleho kaple. Jihozápadně od kostela bývalý hostinec Střelnice č.p. 1, jedno z nejstarších pohostinských
zařízení v Mikulášovicích (k roku 1705 je doložena přestavba bývalého mazhausu
a pivovaru na hostinec), dnes bohužel v dezolátním stavu.
Mezi kostelem a náměstím
zejména pěkný patrový dům
s podstávkou č.p. 16 – dnes
restaurace, dále též radnice (nevýrazná budova) a pošta. Proti poště menší
pěkný park.
Severní stranu náměstí
uzavírá škola (náměstí je však mnohem mladší, než škola). V parku v jižní
části náměstí pamětní kámen obětem
nacismu a komunismu. Střední část náměstí tvoří parkoviště, východní stranu
poměrně nevzhledná socialistická budova nákupního střediska. Při jihozápadním
rohu náměstí bývalý mlýn č.p. 301.
„Východnímu centru”
dominuje krásný kříž s plechovými
postavami Svaté rodiny, andělů a Boha otce a s výrazným klasicistním
dekorem na soklu z roku 1793 při mostku přes potok, nedávno obnovený.
V severozápadní části prostoru prostý kovový kříž (dnes bez korpusu Krista) a pěkný solitérní javor. Jižní stranu uzavírá typický
cihlový dům č.p. 30 (dnes řeznictví) z roku 1904.
V prostoru mezi
náměstím a nádražím „Mikulášovice střed” čtvrť rodinných domků z 30. let 20.
stol. Zde mimo jiné dominantní požární zbrojnice či chátrající budova kina (č.p. 944). V parčíku u nádraží
monumentální pomník padlým v 1.
sv. válce (s letopočty úmrtí až do roku 1920!).
V jihozápadní části
středních Mikulášovic menší panelové sídliště. Na jeho severním okraji stávala továrna Jacoba Dittricha, jeden z
nejvýznamnějších nožířských závorů v Mikulášovicích (založena 1860, v roce 2004
srovnána se zemí včetně bývalé továrnické vily). Při hlavní silnici několik
dalších zajímavých roubených i zděných
domů.
kostel sv. Mikuláše (nemovitá kulturní
památka)
Monumentální barokní
trojlodní stavba severojižní orientace (50 metrů dlouhá, 20 metrů široká a 18
metrů vysoká) s vysokou hranolovou věží přistavěnou k západnímu boku
lodi – hlavní dominanta Mikulášovic. K východní straně přistavěna polygonální
kaple Panny Marie („starý kostel”),
dnes v podobě z 19. stol. Na průčelí dvoje sluneční hodiny, pod nimi nad
bočními vchody do kostela rozpůlený alianční erb Slavatovsko-Trautsonský erb z
konce 17. stol. a nad hlavním vstupem alianční erb Salm-Reifferschidsko-Ditrichštejnský
z poloviny 18. stol. V interiéru cenné barokní a rokokové zařízení.
Varhany z roku 1901 o 2166 píšťalách jsou jedním z největších hudebních
nástrojů u nás. Pod kostelem údajně hrobka, za 2. sv. války přestavěná na
protiletecký kryt.
Podle místní legendy
stojí kostel na místě, kde pohanskému rytíři při lovu náhle zkřížil cestu
medvěd. Rytířův zbrojnoš, křesťan, se začal modlit ke sv. Mikuláši, načež
medvěd odešel. Dřevěný kostelík zde měl být postaven údajně roku 1346 (??). V letech 1551 - 55 postaven renesanční kostel
klasické orientace, barokně rozšířen byl v letech 1694-95. Při přestavbě
nalezena hliněná soška Panny Marie z 15. (?) stol. Dnešní barokní kostel
postaven v letech 1743-1751 Zachariášem Hoffmannem a jeho synem Petrem. Ze
staršího kostela zachován presbytář (dnes kaple Panny Marie) a věž. V roce 1842
došlo k velkému požáru, při kterém byla zničena mimo jiné kostelní věž
(obnovena 1862-63).
Kolem kostela zbytky
starého hřbitova se starými
kamennými náhrobníky (pochován zde mimo jiné i místní hudební skladatel A.
Rössler - +1850) – vstup na něj od severu zděnou branou. Zrušený hřbitov
nepřístupný, možný přístup pouze širokým schodištěm
k průčelí kostela.
bývalá lékárna s hvězdárnou (č.p. 4 + 1002 -
nemovitá kulturní památka)
Jednopatrový mírně lomený
dům s balkónem proti kostelu, bývalá lékárna (v současné době rozdělen na dva),
je zajímavý nejen výzdobou své fasády, ale zejména okrouhlou nárožní věží s
kopulí hvězdárny o průměru 3 m. Hvězdárnu vybudoval po roce 1913 místní
lékárník Adolf Krause, nadšený amatérský astronom, člen Světové astronomické
společnosti a spolupracovník řady světových odborných astronomických institucí.
Činnost hvězdárny skončila úmrtím pana Krauseho roku 1939. Lékárna fungovala až
do 60. let 20. stol, poté bylo její dobové zařízení včetně vybavení hvězdárny
rozebráno či zničeno.
škola
Areál školy při severní
straně Mikulášovického náměstí se skládá ze dvou historických budov - tzv
„dolní školy” č.p. 20 při náměstí, původně měšťanské
školy z roku 1887, a severněji položené „horní školy“ č.p. 327, objektu
původně sloužícího jako Průmyslová škola
nožířská (založena 1891, po různých změnách názvu přestěhována roku 1955 do
Varnsdorfu, poté ještě tři roky učňovská škola, od té doby součást základní
školy) - mezi nimiž leží ještě třetí, moderní budova č.e. 28. Na starých mapách
je v místech pozdější měšťanské školy malován rozlehlý roubený dvůr.
Před školou parčík s pomníkem osvobození polskou armádou
(8. pěší divize pod velením gen. K Swierczewského). V letech 1887-1919 a znovu
ve 30. a 40. letech 20. stol. zde stál pomník
císaře Josefa II. (jeho sokl dnes před budovou Střední lesnické školy ve
Šluknově).
hřbitov
Hřbitov, který nahradil
starší hřbitov kolem kostela, se rozkládá na mírném návrší (se zajímavým výhledem na centrum Mikulášovic a na
kopce západním směrem) severně od kostela. Vstup mezi dvěma novogotickými
symetricky umístěnými stavbami – kaplí
(dnes s moderní výmalbou – využívána jako obřadní síň) a provozní budovou.
Na hřbitově, zejména při jeho západní zdi, dochováno velké množství zajímavých hrobek původních německých obyvatel
(továrníci…). V ose hřbitova, tvořené lipovou
alejí, mohutný kříž.
Severně od tohoto
hřbitova, na vyšší terase, další hřbitov
(snad mladší??), dnes nepoužívaný, zpustlý a z větší části zničený. Těch
několik dosud zachovaných hrobů zarostlé v husté náletové zeleni.
V prostoru mezi
oběma hřbitovy skupina pěti kamenů na památku
obětí 1. sv. války.
Ke hřbitovu vede jírovcové stromořadí. Z prostoru
mezi „spodním” a „horním” hřbitovem směřuje k východu lipová alej.
Fürleho kaple
Novogotická kaple mezi
Römischovým dvorem a Domem s pečovatelskou službou, při bývalé
dolnomikulášovické kostelní stezce. Postavena roku 1733 cestovatelem J. Fürlehem, do dnešní
podoby přestavěna koncem 19. století. Dnes zpustlá, ve špatném stavu, volně
přístupná.
Dolní Mikulášovice
Centrem Dolních
Mikulášovic bývalá škola, při ní několik typicky socialistických, částečně
zpustlých objektů. Zástavba především předměstského charakteru (zděné vilky),
byť i zde dochováno řada krásných roubených
objektů, mimo jiné dvojice památkově chráněných domů č.p. 449 a č.p. 450 (č.e. 9) v nejsevernější části zástavby. Nemovitou
kulturní památkou i dnes opuštěný č.p.
516 se zděným přízemím a roubeným, břidlicí obkladem bohatě zdobeným patrem
východně od kaple Tří otců.
Při některých domech
drobné dílničky. Větší tovární objekty tři – Mikov, bývalá továrna Franze Frenzela (č.p. 478 - založena 1870) nedaleko bývalé
školy a areál původní Röslerovy
továrny na nože (č.p. 459) téměř na hranici s vilémovským katastrem.
Přes silnici proti Mikovu
mohutný železný kříž na kamenném
soklu se zbytky železného plůtku (nad ním stával statek - dle půdorysu na
starých mapách jeden z největších v Mikulášovicích - dnes zaniklý), mohutný javor klen (památný strom – nejhezčí a
nejmohutnější strom v Mikulášovicích - usedlost při něm stojících též již
dávno zaniklá) a nedaleko pak kamenný
sloup (kdysi zřejmě s křížkem) z roku 1756. Další železný kříž (drobnější)
se nachází v nivě Mikulášovického potoka severozápadně od Mikovu. Za Mikovem
schovaný drobný pěkný křížek
z roku 1853, označený iniciálami N.P. Zříceniny
kaple na ostrohu nad vsí při železniční trati severozápadně od bývalé
školy.
Mikov (č.p. 741)
Továrna na výrobu nožů a
dalšího ocelářského zboží při Mikulášovickém potoku v „horní části“ Dolních
Mikulášovic. Továrna Ignaz Rösler synové byla na místě staršího mlýna (na mapě z poloviny 19. stol.
značen jako rozlehlý roubený areál se dvěma mlýnskými složeními, poháněný
dlouhým levobřežním náhonem) založena roku 1865. Po roce 1945 se stala součástí
národního podniku Sandrik, v roce 1955 byl vytvořen národní podnik
Mikulášovický kovoprůmysl (MIKOV), který zahrnoval kromě této „sídelní“ továrny
i další závody mimo Mikulášovice. Dnes
je jediným pokračovatelem nožířské tradice v Mikulášovicích. Vlastní budovy
továrny i přes pozdější úpravy a modernizace nedoznaly podstatnějších změn.
kaple Tří otců (nemovitá kulturní památka)
Též Bäterova kaple.
Zajímavá kamenná stavbička s výraznou bání a s věžičkou, v níž býval zvon, v
dominantní poloze na návrší v „horní části“ Dolních Mikulášovic pochází z roku 1710. Dlouho stávala při polní cestě
mimo ves, okolní zástavba je mnohem mladší. Dnes neudržovaná, volně přístupná.
Dolnomikulášovická škola
Dominantní patrová budova
zhruba ve středu Dolních Mikulášovic. Dochovány secesní prvky (zejména vstupní
dveře), nad vstupem reliéf, představující školní výuku. Před školou pěkný sloupovitý dub.
Röslerova továrna (č.p. 459)
Nejstarší továrna v
Mikulášovicích, založená Ignazem Röslerem již roku 1794. Vyráběly se v ní
nože. Ve 2. desetiletí 19. stol. největší ocelářský závod Rakousko-Uherské
monarchie.
Areál stojí dodnes, byť v pozměněné podobě, o samotě v nejsevernější
části města, téměř na hranici s vilémovským katastrem. V sousedství
vlastní továrny obytný dům č.p. 442 s
krásným kamenným portálem datovaným 1817, s monogramem IR.
dolnomikulášovické vodní mlýny
V Dolních Mikulášovicích
stávalo 6 vodních mlýnů, dnes již zaniklých - první v místech dnešního Mikovu,
druhý na pravostranném náhonu proti dnešnímu č.p. 382, třetí (zděný! - č.p. 488
??) též na pravostranném náhonu jihovýchodně od dolnomikulášovické školy,
čtvrtý (č.p. 429 ?) na levostranném náhonu poblíž domu č.p. 428, pátý (č.p. 437
??), taktéž na levostranném náhonu při křižovatce jižně od Rösslerovy továrny a
šestý, opět na levostranném náhonu (tyto náhony vedly částečně souběžně) na
protější straně téže křižovatky v těsném sousedství dnešního č.p. 624 (je
pravděpodobné, že původně patřilo toto č.p. právě onomu mlýnu). Jeden z nich je
označován jako Olejový mlýn (Ollmühle), nevím však který.
Terénní stopy tohoto
složitého vodního systému již z větší části zaniklé (to, co v terénu vypadá
jako bývalé mlýnské náhony jsou z velké části pozůstatky původního koryta
vlastního potoka před jeho regulací).
stará kostelní cesta
Přímá spojnice mezi
Dolními a Středními Mikulášovicemi přes mírné návrší nad pravým břehem
Mikulášovického potoka, zřejmě využívaná jako cesta do kostela a na hřbitov,
čemuž by svědčilo zejména velké množství křížů při této cestě na jejím
dolnomikulášovickém konci. Hned na začátku této cesty ještě uvnitř zástavby
(proti č.p. 691) se nachází zajímavý křížek
s lucernou mezi dvěma lipami, na okraji zástavby stojí kříž s poškozeným soklem z roku 1847 (nedaleko od něj
krásný javor), opodál ve skupině
stromů ukrytý velice pěkný kamenný sloup
s nápisy a zdobením z roku 1718 (?) a za drobným potůčkem s mokřinami
mezi dvěma javory leží povalený sokl
dalšího kříže. Nad nejvyšším bodem cesty, v místě, kde se od ní
odpojoval dnes již nepoužívaný, ale stále dobře zřetelný úvoz kamsi do prostoru dnešního Mikovu, křížek mezi dvěma břízami. Při cestě se nachází též Fürleho kaple.
Velice pěkná cesta (v
nejvyšší partii úvozová) se zajímavými výhledy
na město i nejbližší okolí. Poblíž na potůčku nad Dolními Mikulášovicemi drobný
rybníček.
železniční trať
Trať z Rumburka přes
Panský prochází po jižním a západním okraji města. Na stanici Mikulášovicích dolní nádraží (dříve Nieder Nixdorf - Dolní
Mikulášovice - z větší části však již na katastru sousedního Vilémova) se
napojuje na trať Rumburk–Šluknov–Mikulášovice–Dolní Poustevna. Nádraží Mikulášovice střed leží jižně
od kostela. Zastávka Mikulášovice horní nádraží se nachází mimo zástavbu, na
severním úpatá Pietschova vrchu.
Cca 1 km před dolním
nádražím (pod zříceninami kaple) prochází trať zajímavým skalním zářezem. Trať Šluknov - Mikulášovice dolní nádraží
překračuje Mikulášovický potok vysokým jednoobloukovým kamenným mostem.
Trať, zvaná Severočeská
průmyslová dráha (Nordböhmische Industrialbahn), vznikla z iniciativy místních
obcí a byla dána do provozu 29. října 1902. V Dolních Mikulášovicích již v té době
končila železnice od Šluknova, zprovozněná roku 1884 (dále do Poustevny
prodloužená roku 1904), tato trať však patřila jiné železniční společnosti
(Česká severní dráha - Böhmische Nordbahn Gesellschaft - BNB) a proto si zde
Severočeská industriální musela vybudovat vlastní kolejiště a výpravní budovu
(ta je dodnes dochována, slouží k obytným účelům).
koupaliště
Přírodní koupaliště leží
v příjemné poloze na potůčku, přitékajícím ze severního úbočí Hraničního vrchu,
jižně od centra Mikulášovic (od vlastního města odděleno železniční tratí).
Několik vodních ploch, na jedné z nich ostrov. Koupaliště vybudováno po 1. sv.
válce.
Jihovýchodně od
koupaliště, na západním úpatí Hanlova vrchu, malebný drobný rybníček, na starých mapách označován
jako Hampelsteich.
Zajímavosti:
Ø
Lidová etymologie odvozovala jméno města od výskytu
rusalek na okolních zamokřených pozemcích (víly = Nixen).
Ø
Mikulášovický textilní podnikatel František Zachariáš
Römisch (majitel domů č.p. 2 a 574) zbohatl na válečných dodávkách, získal
baronský titul (za 6000 zlatých) a roku 1802 koupil panství Malou Skálu, kde na
zříceninách hradu Vranov vybudoval známý Panteon.
Ø
V Mikulášovicích se narodil varhaník a hudební
skladatel Anton Rössler (* 26. 3. 1785 v domě č.p. 303) a významný patolog
profesor Franz von Dittrich (* 16. 10. 1815 v domě č.p. 568).
Ø
Vnuk zakladatele první mikulášovické nožířské
fabriky Ignaze Rösslera Karl Elsner bal zakladatelem světoznámé švýcarské
nožířské značky Victorinox.
Ø
Události v Mikulášovicích v roce 1848 popsal Václav
Kaplický ve své Mikulášovické povídce.
Literatura:
- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a
ve Slezsku - 3. díl (Praha 1998)
- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 2. -
K/O (Praha 1978)
- Milan Rosenkranc: Hvězdárna v Mikulášovicích - ad
Děčínské vlastivědné zprávy 2/1998 (ročník VIII)
- Zdeněk Šindlauer: Už dlouho nejel žádnej vlak
(Česká Lípa 1999)
- František Sajdl: Sto let lokálky Rumburk - Panský -
Mikulášovice - ad Děčínské vlastivědné zprávy 1/2003 (ročník XIII)
- Mikulášovický zpravodaj 2006-2008 - rubrika
historie
- Jiří Švécar: Nejsevernější Čechy (Liberec)
- kol.: Děčínsko - Turistický průvodce ČSSR 18 (Praha
1984)
Web:
- Mikov
Okolí: Větrník
/ Plešný (Trojboká kaple) / Pietschův vrch / Hanlův vrch / Hraniční vrch / Tomášov / Tanečnice
/ Sebnitzer
Wald / Vilémov
Nejsevernější Čechy / rejstříky
květen 2008