Severní Čechy

VILÉMOV (Wölmsdorf)

k.ú. Vilémov u Šluknova (Šluknovská pahorkatina / Šluknovsko)

Obec (322 m n.m.), rozložená kolem Vilémovského (Poustevenského) potoka a jeho přítoků. V centru obce škola z roku 1899 (původní škola stála poblíž Zázračného pramene), před ní v menším parku pomník obětem fašismu. Dochováno několik továrnických vil s parkově upravenými zahradami - v jedné z nich dnes obecní úřad. Též několik pěkných ukázek roubené architektury, zejména v jihovýchodní části vsi (č.p. 39 - nemovitá kulturní památka, č.p. 37). Jako celek však urbanisticky nevýrazné. Před č.p. 37 nádherná mohutná lípa, před nedalekým č.p. 180 studánka. Na východním i severním i jižním okraji obce průmyslové areály (textilní výroba, kovoprůmysl). Na jihovýchodní straně bezprostředně navazuje na Mikulášovice.

Vilémov byl založen pravděpodobně v době kolonizace zdejšího kraje Barky z Dubé ve 13. - 14. stol. První zmínka o něm je roku 1410 (Willemesdorf). Rozvinutá textilní výroba, nejprve domácká, později manufakturní. V 18. a 19. stol. zde fungovalo několik bělidel plátna. v 19. stol. se výroba postupně specializovala na výrobu stuh a prýmek - první stuhařskou továrnu ve Vilémově založil roku 1840 Josef Richter (stála na místě dnešní barevny firmy STAP), další pak Jakob Petters a Josef Krumpf v roce 1902. Kromě toho zde v minulosti též výroba nožířská (firma J. Dasche a syn, založená roku 1882), umělých květin, knoflíků či dýmek. Pokračovatelem stuhařské tradice až do dnešních dnů je firma STAP (STuhy A Prýmky).

Zázračný pramen

Pověstmi opředená studánka, někdy zvaná též Pramenem života, leží na úpatí návrší zvaného kdysi Steinberg jihozápadně od centra Vilémova. Nad vyústěním pramene, ke kterému je nutné sejít po několika schůdcích, stojí výklenková kaplička s polychromovaným reliéfem Piety, erbem Eliáše Karla Schwartze ze Schwartzenfeldu a několika českými a německými nápisy (v překladu „Pros za nás, Maria čistá, aby nám pramen ku zdraví sloužil“). V dolní části umístěna kamenná nápisová deska, snad popisující pověst o objevení pramene, dnes však přebarvená a zcela nečitelná. Voda ve studánce je slabě radioaktivní.

Legenda mluví o zázračném uzdravení nevlastní dcery místního sedláka Hanse Grohmanna, stižené malomocenstvím, vodou z pramene, který ji ukázali dva andělé, zjevivší se jí při pastvě na nedalekém poli 16. října (a podle některých verzí podruhé 10. listopadu) 1646. Pověst o prameni, jemuž byly (a dodnes jsou) připisovány léčivé schopnosti, zejména na oční neduhy, se rychle rozšířila. Roku 1669 byl pramen nákladem majitele panství Jana Jáchyma Jiřího Slavaty vyzděn kameny a opatřen dřevěným křížem. Výklenkovou kapličku nechal postavit roku 1713 hospodářský hejtman lipovského panství Eliáš Karel Schwartz ze Schwartzenfeldu či některý z jeho potomků, jak dokládá erb. Původně byly všechny nápisy v kapličce jistě v Němčině, české texty pocházejí pravděpodobně až z poválečného období. Poslední úpravy, ne zrovna šťastně provedené (použití emailových barev a zabarvení nápisové desky), proběhly v roce 1993.

kostel Nanebevzetí Panny Marie (nemovitá kulturní památka)

Areál kostel (častěji označovaného jako kaple) se nachází na mírném návrší nad levým břehem Vilémovského potoka, v těsném sousedství Zázračného pramene. Kostel je drobnější stavba, postavená Zachariasem Hoffmannem z Lipové, s půlkruhovým presbytářem a se zajímavým průčelím, na němž jsou umístěny hodiny, socha sv. Leopolda od sochaře Kristiana Riedla z Velkého Šenova, stejně jako kamenná deska s erbem Salm-Reifferscheidů. Uvnitř kostela mimo jiné oltář s černou Madonou a kamenný náhrobek zakladatele kostela. Pod kostelem hrobka, ve které údajně pohřbeno osm příslušníků rodu Salm-Reifferscheid. Přístup ke kostelu po kamenném mostu přes Vilémovský potok se sochami sv. Josefa a sv. Anny (další dvě sochy - sv. Donáta a sv. Floriána - zničeny), a následně po širokém schodišti, lemovaném sochami sv. Vojtěcha, sv. Rozálie, sv. Václava, sv. Šebestiána, sv. Jana Nepomuského, sv. Rocha a dvou andílků (všechny sochy od Kristiana Riedla z let 1739 - 1744). Při kostelíku kříž z roku 1776. Východně od kostela strarý hřbitov. Kolem něho a kostela prochází křížová cesta, tvořená kamennými výklenkovými kapličkami (dnes již vesměs bez obrazů) a kamennými sedátky, a končící u dřevěná kaple Božího hrobu s kamennou sochou ležícího Krista od šluknovského sochaře M. Fibicha, umístěné bezprostředně za zakristií kostela. V prostoru starého hřbitova a okolí kostela několik nádherných lip. V jihovýchodním sousedství starého hřbitova nový hřbitov.

Tvrdí se, že kostelík s rodovou hrobkou nechal v sousedství zázračného pramene hrabě Leopold Antonín Salm-Reifferscheid vybudovat jako poděkování za záchranu života, když ho na lovu (dle některých verzí přímo v těchto místech) napadl medvěd, uprchlý z medvědince v Hohnsteinu. Kostel byl postaven v letech 1728-31. Poněkud záhadná je chronogram pod erbem na průčelí stavby, který dává letopočet 1726 - zahájení stavby až o dva roky později je doloženo listinami, uloženými v základním kameni, a příběh s medvědem se měl udát již roku 1724. Snad jde o rok, kdy se začalo uvažovat o stavbě nebo začala být stavba připravována. Plány se zjevně několikrát měnily, dochovány jsou výkresy, které zde předpokládaly centrální stavbu, umístěnou přímo nad pramenem. V roce 1733 byla v sousedství kostela postavena první (dřevěná, dnes již zaniklá) vilémovská škola (sloužila do roku 1836, kdy byla opodál postavena nová školní budova - dnešní č.p. 76). Most a schodiště ke kostelu pochází z let 1738-1744. V 60. letech 18. stol. byl areál doplněn ještě o křížovou cestu s kaplí Božího hrobu. Roku 1844 byl v sousedství kostela na místě někdejší poustevny založen hřbitov (při té příležitosti pravděpodobně vybudována nová křížová cesta, neb většinou je uváděno, že pochází až z 19. stol.).

Kolem 15. srpna se zde koná pouť – v dobách jejich největší slávy před druhou světovou válkou trvala pouť osm dní, oblíbená byla obzvláště Lužickými Srby z okolí Budyšína, kteří na ni docházeli v dlouhých procesích.

železnice

Železniční trať z Mikulášovic dolního nádraží do Dolní Poustevny prochází západně od vsi. Nejpozoruhodnější stavbou je zde 219 m dlouhý železniční most, který překonává ve výšce 34 m údolí Vilémovského potoka. Jde o nejnáročnější železniční stavbu na celém Šluknovsku. Je tvořen pěti příhradových ocelových polí, usazených na čtyřech kamenných pilířích (z čehož dva musely být obtížně založeny v usazeninách údolní nivy a mají základ až 7 m hluboký), na obou stranách doplněných ještě kamennými nájezdy. Severně od tohoto mostu se nachází nenápadné vilémovské nádraží (od jihu k němu vede pěkná alej). Z větší části na katastru Vilémova leží i stanice Mikulášovice dolní nádraží.

Trať byla dána do provozu roku 1904. Trať postavila a provozovala společnost BNB - Böhmische Nordbahn Gesellschaft (Česká severní dráha).

Pitschův mlýn (č.p. 169)

Více méně zaniklý mlýn při silnici z Mikulášvic do Vilémova. Napájen byl pravostranným náhonem Mikulášovického potoka, který se odpojuje pod železničním viaduktem (již na k.ú. Mikulášovice). Část náhonu před mlýnem až po jalový přepad funkční, dále již jen špatně znatelné terénní náznaky. Vlastní mlýn zaniklý, zachována část objektu přestavěná k obytným účelům, na níž je na první pohled patrné, že bývala součástí nějakého většího areálu. Na zahradě domu dva mlýnské kameny použité jako zahradní stolky. K areálu mlýnu snad patřily i objekty nad náhonem, z nichž dodnes zachovány lesem zarostlé výrazné zříceniny.

Mlýn původně patřil k Velkému Šenovu. Zanikl po 2. světové válce.

kříže

Sokl kříže z roku 1782 při nové silnici z Mikulášovic do Vilémova (stará vedla západněji areálem dnešní továrny). Kříž s Kristem malovaným na plechu se nachází ve skupině stromů na křižovatce silnice z Vilémova do Dolní poustevny a silnice od kostela Panny Marie k vilémovskému nádraží.

rybníky

Severně a západně od Vilémova několik kaskád drobnějších rybníčků. Největší (a zřejmě i nejmalebnější) vodní plochou v bezprostředním okolí obce je zatopená cihelna severně od nádraží, při silnici do Karlína.

Zajímavosti:

Ø Roku 1998 byl obci udělen znak. Ve stříbrném štítě pod modrou, oblakovým řezem oddělenou hlavou se zlatou korunou o pěti viditelných listech je červený tkací mřížkový stav tvořený prkénkem s pěti mezerami a čtyřmi otvory uprostřed jako připomínka místní textilní tradice.

Ø Český ekvivalent jména vsi byl uměle vytvořen až po 2. sv. válce.

Literatura:

- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 4. - T/Ž (Praha 1982)

- Věra Naňková: Kostel ve Vilémově - ad Z minulosti Děčínska a Českolipska III (1977)

- Stanislav Kasík: Znak v kapli ve Vilémově - ad Děčínské vlastivědné zprávy 2/1995 (ročník X)

- Zdeněk Boháč: Poutní místa v Čechách (Praha 1995)

- Petr Kovařík: Studánky a prameny Čech, Moravy a Slezska (Praha1998)

- Zdeněk Šindlauer: Už dlouho nejel žádnej vlak (Česká Lípa 1999)

- Jiří Švécar: Nejsevernější Čechy (Liberec)

- kol.: Děčínsko - Turistický průvodce ČSSR 18 (Praha 1984)

Web:

- oficiální stránky obce