PANONIE 2009

Balaton

První Maďarská zastávka – na jakési nenápadné lesní cestě – má opět zcela konkrétní důvod. Mohla by tu růst jakási speciální ostřice. Ostřice nalezena, ale přiznávám, že bych je od ostatních nerozeznal. Takže jsem si raděj nafotil marulku lesní a pokochal se bodlinatými číškami žaludů ceru.

Po řadě kilometrů fádní rovinou se před námi najednou zvedla hradba hor. Žádné velehory, ale v táhle krajině velice solidní hřebínek. A přímo proti autobusu výrazný izolovaný, zjevně vápencový vrch se zříceninou rozlehlé středověké pevnosti. Jaká byla moje radost, že tenhle kopeček, kde už je určitě pěkných pár století bezlesí, by stál za botanický průzkum. Z kytiček mě tu nejvíce zaujaly kvetoucí netřesky výběžkaté, zatímco ostatní se rozplývají nad u nás kriticky ohroženým hojníkem chlumním. Naprosto nádherný je ale z hradního vrchu pohled na zjevně středověké městečko Sümeg s pohořím Keszthely v pozadí. Snažím se samozřejmě nakouknout i do hradu, ale hned za první bránou zakopávám o pokladnu. Tak si alespoň říkám (bez jediného maďarského slovíčka) o razítko do deníku.

Ještě jedna lesní zastávka, v už pomalu houstnoucím soumraku, a pak neúspěšný pokus o návštěvu údajně největšího termálního jezera Evropy - lázní Héviz. Okolí však připomíná jedno velké staveniště a vrata zavřená. Bylo to štěstí, i tak jsme do soumraku jen tak tak našli vhodné místo na táboření (v sousedství nějakého činného lomu na okraji vesnice Cserszegtomaj). Stany stavíme už za tmy, dovnitř zalézáme mezi prvními kapkami deště.

V noci leje jak z konve a fouká silný vítr. Několikrát musím povylézat ze stanu dopřipevnit tropiku (v kamenitém terénu přeci jen kolíky moc nedrží). Ráno sice už neprší, ale fučí furt a je fest zima.

Popojíždíme do městečka Balatongyörök. Další improvizovaná zastávka. Jarka zlákal borový les na hřebeni nad námi. Se slovy „to by mohly být reliktní bory stavíme drze na malém parkovišťátku u jakéhosi hotelu a ještě drzeji procházíme zjevně soukromou zahradou, malou vinicí a brankou v plotě do lesa. No, paráda. jestli je to skutečně reliktní bor, to nevím, ale značně pralesovitě vypadá. V podrostu tu ruje (poněkud nízké oproti tomu, čím jsme se kdysi prodírali na Istrii), nejméně dva druhy skalníků, jasan zimář, dřišťál, dřín, jakési teplomilné duby a jeřáb, s nímž si ani přítomní botanici nevědí rady. Zdaleka nejkurióznější je ovšem malý keřík s pichlavým „listím“ a červenými kuličkami, které jakoby vyrůstají z listu (ve skutečnosti z listům podobných větévek) - listnatec ostnitý. Jsme na území Národního parku Balaton-felvidéki.

Jdeme sotva znatelnou pěšinou po úzkém vápencovém hřebínku, místy se mezi kmeny borovic otvírá výhled na Balaton. Pak narážíme na rozcestí několika velkých lesních cest, kde se dokonce vyskytují turistické značky - modrý pásek a žlutý kříž. A také zastávka jakési naučné stezky, podle vyznění zjevně pro děti (stručné shrnutí textu i v angličtině, tak třeba i časem vyluštím, o čem se tu píše).

Přímo na cestě několik krásně zlatolesklých chrobáků, při ní jakási křovitá čičorka.

Po stezce pak scházíme kolem velikého již opuštěného dolomitového lomu zpátky do vsi. Ne však do auta. Ještě se zkoušíme dostat k Balatonu, juknout po nějaké pobřežní vegetaci. Pár pokladů nachází botanici hned ve strouze podél železniční trati (mě tu spíš zaujal poměrně nápadný šáchor hnědavý), pokusy o proniknutí k vodě se však nedaří. Všude je tu jezero lemováno neprostupnými rákosinami.

Zkoušíme se vnutit do kempu (mimochodem, moc pěkný - plocha pod stromy rozčleněna živými ploty...). Svolují, že můžeme k vodě a zpátky, netuše, koho si tam pouští. Botanici se svými rýčky vrhají na jednu loučku, která po chvíli připomíná golfové hřiště - všude samá jamka. Z nápadnějšího bejlí (oni jdou opět hlavně po různých travách a ostřicích) tu roste třeba jetel jahodnatý či sporýš lékařský. Ale k vodě jsme se ani tady nedostali. Jen úzký průchod rákosinami, zjevně pro vyznavače vodních sportů s jejich nejrůznějšími plavidly - pláž žádná.

Ve vlastní vsi pak kromě jednoho nádherného starého domku, krytého dosud rákosovými došky (což je, jak jsem se všiml z auta, dosud poměrně častá krytina, mnohdy i na novostavbách) řada zajímavých, pro našince značně exotických dřevin v zahradách. Mandloně (foto), mišpule, sekvojovec, plody obsypaný cypřišek nutkajský, fíkovník, nádherný jeřáb muk, kdoule (foto)...

Po severním pobřeží jezera popojíždíme do oblasti bývalých sopek. Naším dalším cílem je největší z nich - stolová hora Badacsony. Vyjíždíme až na placené parkoviště na samém úpatí skal, kde začíná i naučná stezka obcházející vrchol. Pokud vzít vrchol ztečí se nedaří - nejen pro cedule zakazující vstup, ale i pro naprosto neschůdný terén. Nezbývá tedy, než se spokojit se schodištěm. Porost je tu naprosto odlišný od předešlého hřebene - žádné borovice, výhradně listnáče, na nich různé liány, křoviny klokočí... V podrostu tu objevujeme nějaké, vesměs již odkvetlé zárazy (dodatečně určeny jako břečťanové). Na horní hraně řada vyhlídek - některé upravené, ale zdaleka nejhezčí bylo skalisko, na které jsme narazili více méně náhodou mimo značené cesty (s malebným trsem rozchodníku velikého (foto) na tom nejexponovanějším místě). Výhledy na Balaton jsou úchvatné, představoval jsem si ho ale poněkud širší, když ho tak honosně nazývají Maďarským mořem. Cestu zpříjemňují již uzrálé, temněčervené plody dřínu (foto).

Je tu ale neskutečně přelidněno. Uvažovaly jsme, dát si v restauraci u parkoviště oběd - pohled na jídelní lístek nás honem rychle uvedl do reality - za jídlo minimálně 3000 forintů, tedy něco kolem tří stovek.

Poslední zastávka u Balatonu je na jeho nejsevernějším cípu, u městečka Balatonkenese. Poslední pokus o průzkum pobřežní vegetace. Opět průnik do kempu (jehož majitel zjevně neumí ani slovo jinak než Maďarsky), opět neúspěšně. Malou plážičku tvoří pouze betonový sokl a hromada zjevně navezeného kamení. Lákavěji by vypadaly strmé sprašové svahy Soós-hegy na protější straně aglomerace, ale Jarek prohlašuje, že tam to bude stejně už všechno spálené a že nás čeká ještě dlouhá cesta.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku