POBALTÍ 2009

Město povstalé z popela

Nejbližší částí námořního muzea je středověký přístavní jeřáb. Ojedinělá stavba s ohromnými dřevěnými koly na „lidský pohon“ je v přilehlých baštách doplněná expozicí o životě kupců v Gdaňsku. Opět s řadou pěkných modelů a figurín, takže člověk spousty věcí pochopí, aniž by musel luštit polské texty. Muzejním přívozem přejíždíme na ostrov Olowianka, kde je pokračování expozice. Obchodní škuner Soldek prolézáme důkladně. Zas trochu něco jiného, než předvčerejší Dar Pomorza a Blyskawica. Určitě by stál za prohlídku i zbytek expozice ve třech přilehlých sýpkách, ale to by bylo tak ještě nejméně na hodinu, spíš na dvě. A za hodinu zavírá Muzeum jantaru, které by opice moc chtěly vidět. Takže přívozem zpátky, po nábřeží a hlavní třídou kolem radnice opět na druhý konec Hlavního města. Pozdě! Půl hodiny před zavírací dobou nás tam již nepustí. No, mohlo mě to napadnout a mohli jsme si ušetřit zbytečný poklus.

Holkám už se znova do města nechce. Už jsou z toho jaksi utrmácené a že se raděj pojedou ještě k moří vykoupat. Dělíme si karty (aha, a jak poznám, která je která, abych si náhodou nenechal dětskou - no, v nejhorším mám od všech čtyř paragony), holky mizí a já se znovu ponořuji do uliček Gdaňsku. Obcházím opevnění středověké i bastionové, na tůních Oplywu Motlawy pod bastiony obdivuji lekníny, stulíky, šmel a spousty různých kachen (samozřejmě, že zas nemám dalekohled - proč bych ho přeci tahal do města) a přes Spichlerze (Ostrov sýpek), kde stojí dodnes řada snad ještě válečných zřícenin se vracím do Hlavního města.

Když jsem viděl na starých fotkách, co zde na konci války zbylo, je téměř neskutečné, jak se podařilo celé Hlavní město takhle zrekonstruovat. Některé bloky baráků jsou zjevně postavené úplně znovu. Úžasné ale je, že to na nich až na malé výjimky (zadní trakt Artušova dvoru) vůbec není poznat, že to dýchá atmosférou skutečného středověkého města. Pár bloků tu dodnes chybí, ty jsou postupně dostavovány modernější zástavbou, ale vesměs tak citlivě, že neruší. Totéž částečně platí i o Spichlerze (leckde se téměř nedá poznat hranice mezi rekonstruovanou památkou, kopií památky a novostavbou), na rozdíl od ostatních městských čtvrtí, kam v minulosti nasekali sídliště a další obludnosti - já vím, není možné zrekonstruovat do původní podoby všechno, ale trošku urbanistického citu by neuškodilo.

Proti radnici je ještě otevřené informační středisko, provozované PTTK - Polským turistickým klubem. Od ochotného kluka získávám vše potřebná na zítřejší další cestu - odkud kdy co kam jede a kam určitě nic nejede. Škoda, myslel jsem si, že by to šlo vzít ze Sobieszewa nějak přímo na Malbork (respektive na Tczew), ale zjevně to budeme muset vzít ještě jednou přes Gdaňsk.

Kostely jsou bohužel už zavřené. Tak se ještě zastavuji u Žulavské brány, kterou jsem okukoval již několikrát z okna tramvaje, a pak už mířím do kempu. Musíme zabalit, ráno je nutné vypadnout brzo!

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku