VIHORLAT 2006

Svatebčané

Stakčín sice není žádná urbanistická perla, ale proti Snině vypadá jak idylická horská víska. Širák měníme za hotel. Hned v recepci nás poněkud vyvádí z míry, když na nás chtějí podepsat jakási lejstra pro cizineckou policii... Že už jsem projel pár zemí Evropy, ale na tohle jsem ještě nikde nenarazil. V překvapení podpisuji, aniž bych si přečetl co!

Máme dvě hodinky na to udělat z vandráků slušně vypadající svatebčany. Stíháme to za hodinu. Takže máme ještě chvilku na prohlídku vsi. Jeden kostel pravoslavný (podobou zcela nezaměnitelný, jak odněkud z Rusi), druhý moderní řeckokatolický. U něj potkáváme babku, která se s námi dává do řeči. Když zjišťuje, že jsme tu na svatbě, jejím největším zájmem je, kde že byla nevěsta u kadeřníka. Bohužel jí musíme zklamat, touto informací nedisponujeme. „Jo, hocha z Čech si bere... To má štěstí“, konstatuje nakonec a zve nás na zítřejší procesí. (Později se dozvídám, že je tu čerstvě dostavěný ještě třetí kostel - římskokatolický.)

Na křižovatce, která je skutečným centrem Stakčína, stojí tank! U něj potkáváme poprvé i budoucí novomanžele. Fotí se pod kanónem, před kanónem, vedle kanónu... Recese, nebo nezbytná součást místního svatebního obřadu? J

A pak už se začínají scházet další známí i neznámí. Vliv Ukrajiny je zde nesporný - v mohutném líbání na tváře všech příchozích, i třeba ve faktu, že svatební mirty dostávají pouze chlapi (maně si vzpomínám, jak jsme onehdá potkali na Podkarpatské Rusi chasníka odkudsi od Lvova, který zásadně komunikoval pouze s pánskou částí výpravy, zatímco holky nepokrytě ignoroval). Ale jinak je svatba věru mezinárodní. K tanci slovenské a české hity pop-musik občas proložené nějakým světovým šlágrem, čardášem či častuškou. Z místních zvyklostí především požehnání snoubenců chlebem všemi rodiči, prarodiči a bratrem nevěsty, otčenáš před jídlem, v němž se poněkud nezvykle odvolávají na „carství Tvé“ a půlnoční tanec všech s nevěstou, za nějž se platí (aby měli novomanželé něco do začátku). Svatební obřad pouze Slovensky (zaplať pánbu, už jsem se bál, že budou každé slovo překládat, aby bylo učiněno úřednímu šimlu zadost). Táhlé písně, zpívané sborově při každé vhodné příležitosti (několik i během obřadu). Skvělý boršč.

Opice z počátku k mému překvapení Slovenštině moc nerozuměly. Brzy však překonaly jazykové bariéry a spolu s místními děcky se jaly vytvořit mohutnou smečku, postupně rozebírající hotel J.

Ráno se rozmýšlíme, jestli odjet rovnou nebo ještě počkat na to procesí. Vidět pravé rusínské procesí je lákavé, ale další vlak jede až poměrně pozdě odpoledne, takže to vzdáváme a rozhodujeme se pro odjezd. Loučení, výslužka - a už zase šlapeme s báglem na zádech.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku