JIŽNÍ SLOVENSKO 2015

Den jedenáctý: Nitra

Poslední den věnujeme Nitře.

Zatímco Čarodějka má po ránu nějaké služební jednání, trávíme čas v botanické zahradě. Nutno podotknout, že ta byla asi největším zklamáním celé cesty. Veřejně přístupná plocha naprosto nevýrazná, chaotická. Zatímco úvodní plánek slibuje řadu zajímavých biotopů, jako vřesoviště, rašeliniště či panonské písčiny, v terénu se nic takového nedá najít. Rašeliniště je jedno velké orobincoviště, panonské písčiny jsou porostlé vysokou vegetací, naprosto neodpovídající panonským pískům, a „vřesoviště″ je plácek vysypaná z valounů s nějakým kaktusem, spíše připomínající parafrázi na americkou poušť. K tomu naprosto žádný informační systém; ani nejsou označeny jednotlivé rostliny (s výjimkou několika vesměs běžných dřevin), ani nejsou popsány ony biotopy. A ani krajinářsky to není žádná sláva, takový celkem fádní park s rybníčkem uprostřed. Přístupné by měly být údajně ještě skleníky, ty jsme ale vůbec nenašli. Takže pominu-li volně zde žijící žluvy, asi nejzajímavější byla paradoxně malá obůrka s několika kozami, muflony a daňky.

hálka žlabatky kalíchové

Z původního plánu vynecháváme skanzen a míříme přímo na hrad. Ten mě naopak velice příjemně překvapil, neb na většině snímků vypadá celkem nevýrazně. Krásně opravený areál s diecézním muzeem (malá expozice velkomoravských i liturgických předmětů), jednou kasematní místností s odkrytými archeologickými vykopávkami (mimo jiné velkomoravský val), částí hradeb s krásnými výhledy, katedrálou (za osvícení oltářů chtějí 50 centů; jelikož půleuro nemám, měním si za tři dvaceťáky u dřevěných apoštolů, kteří mají různých drobných od turistů plné mísy) a věž (zpřístupněná pro veřejnost před týdnem; kvůli ní prý zvedly vstupné ze dvou euro, prezentovaných dosud na oficiálním ceníku, na čtyři, což mi přijde vzhledem k faktu, že z věže není vidět o tolik více než z hradeb – spíš méně, neb na sever je výhled zakryt střechou katedrály – trochu neadekvátní). Pohodička, motáme se tu skoro tři hodiny. Pak se kulíme do Městského parku pod hradem. Na přežití odpoledního žáru optimální místo. Holky při pohledu na koupaliště chvíli litují, že si nevzaly plavky, ale hojnost různých hřišťátek proložených fontánami a obnovená empírová kavárna s dortíky a zmrzlinou jsou dostatečnou náhradou.

V podvečer přejíždíme do Dražovec. Původně jsme to chtěli spojit s výletem na Zobor, ale včera se to nestihlo a bylo by věru škoda se sem nepodívat. Velmi prostý románská kostelík stojící zcela volně, bez jakéhokoli ohrazení, ve stepi na skalním ostrohu je sám o sobě nesmírně působivým místem. Přičteme-li zajímavé stepní kytky (zejména suchokvět, který jsem v takovém množství ještě neviděl, a žlutý česnek), neobvyklý výhled na Nitru a jeskyně v lomech pod kostelíkem…

suchokvět roční a česnek žlutý

Do města se vracíme na večeři. Města jsou stejně nejkrásnější v podvečer…

Parkovací zóny končí ve čtyři, takže teď už můžeme klidně zaparkovat přímo u náměstí. Večeře v restauraci Hofferka (také z těch dražších, ale s porcemi k neujedení) a pak návrat již osvětlenou pěší zónou přes náměstí se svítící fontánou k autu.

Šrámem na pohodovém dni je, že Veverce večer zjevně není dobře. Čarodějka má podezření na přehřátí… Když po půlnoci najednou vyletěla horečka na víc jak osmatřicet, jdeme hledat pohotovost. Sestřička nejdříve vrčí, cože to je za nápad otravovat se zvýšenou teplotou, léky na srážení teploty by snad měl mít každý doma. Po vysvětlení situace a ujištění, že léky sice máme, ale v těchto horkách se jaksi uvařily, takže jsou nepoužitelné, se uklidnila a pak už byla fajn. Zkonstatovala, že z přehřátí nemusíme mít obavy, že je to nejspíš jen nějaká viróza. A šokovala informací, že nám dá dva čípky ze svých zásob, protože nejbližší pohotovostní lékárna je až v Bratislavě! (a to je prosím Nitra krajské město…).

Zbytek noci již byl klidný. Ráno balíme a vyrážíme k domovu.

předchozí kapitola / obsah deníku