SLOVINSKO 2006

Třikrát v Izole

Ráno vyrážíme okouknout okolí – pláž a možnost nákupu. K pláži v Simonově zátoce je to slušný kousek z kopce. Přeci jen nějaká nevýhoda (hlavně pak při návratu). Ale je pěkná. Místy skalky, místy jen oblázky, tobogány, dětské hřiště s pískem… Za tobogán se připlácí, jinak vše zdarma. Opice okamžitě se zájmem kvitují výskyt ústřic. Průzkum dalších mušlí později, teď musíme na nákup.

Kolem oplocených vykopávek jedné antické vily (no, kdybych to nevěděl, ani by mě nenapadlo, že je za tím plotem něco cenného) a podél přístavu plného jachet a motorových člunů docházíme na okraj Izoly. Okamžitě objevujeme v první uličce Merkator. Nakupujeme trochu zásob, hlavně pití, a vracíme se na pláž. Opice hledají mušličky (vcelku úspěšně), seznamují se s vlnami, pak se přesouvají na hřiště a staví z písku hrady. Já to po nějaké hodince vzdávám (přeci jen moře tolik nemusím) a jdu si raději pořádně prohlédnout město. Stará část má skvělou atmosféru. Úzké křivolaké uličky, dvorky a zákoutí, živé město s prádlem sušeným z oken či na šňůrách přes ulici, plno různých restaurací. Ani nevadí, že je tu nedostatek nějakých významnějších památek (a těch pár, co tu je, mě nijak zvlášť neuchvátilo). Problém je ovšem najít nějaký „normální“ obchod, sehnat obyčejný sešit či náhradní baterie do foťáku.

Co mě však zaráží ještě víc, že sice všude samý trg (náměstí), ale na nějaký skutečný trh tu člověk nenarazí. Nakonec jsem našel na jednom náměstíčku alespoň trh s ovocem a zeleninou, byť takhle odpoledne už poněkud pustý. Ale vzhledem k tomu, že Izolu vydávají turistické průvodce za rybářské městečko, očekával jsem tu a těšil jsem se na nějaký rybí trh. A ono houby. Nic takového tu zřejmě neexistuje!

Na severním okraji poloostrova je pěkný park a v návaznosti na něj další pláž. Západně od starého města vilová čtvrť s palmami, cypřiši, oleandry. Spousty omamných vůní… A při návratu do Simonovy zátoky jsem si všiml ještě další tváře města – jen pár desítek metrů od rušných pláží a hotelových komplexů, v sousedství honosných vil jsou zahrádky s fazolemi a kukuřicí.

Večer se vracím do města po třetí. I s holkama. S cílem sehnat nějakou rybičkovou specialitu k večeři a dokoupit pár maličkostí. To první se daří rychle. Necháváme si poradit průvodcem a zapadáme (i pod vlivem jejího lákavého obrázkového menu) do restaurace Parangal. Dáváme si ústřice v jakési česnekové omáčce a mořské rizoto s mušlemi a humrem (celým – i s krunýřem!). Oboje je výborné. Pak opicím ukazuji dětské hřiště v parku. Na hodinky se koukám až ve tři čtvrtě na osm… A sakra, všechny Merkatory tu zavírají v osm. To se ví, že už nás tam nepustili…

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku