IZOLA (Isola)
k.ú. Izola
(občina Izola)
Město na pobřeží Jadranského moře (Terstského
zálivu), stojící na místě hned několika (postupně) římských osad. Současné
město zmiňováno v historických pramenech poprvé roku 972. V letech
1280 – 1797 byla Izola součástí Benátské republiky. Historické jádro stávalo
původně na ostrově, dnes však tuto historii nic kromě jména města (isola =
italsky ostrov) a polohy „vystrčené“ do moře nepřipomíná.
Město je půvabné zejména úzkými křivolakými
uličkami s řadou dvorků. Je dodnes živé, o čem svědčí mimo jiné prádlo
pověšené nejrůznějšími způsoby napříč uliček J.
Významnější památky jsou soustředěny v okolí
náměstí Veliki trg a Manzioniev trg na západním okraji historického jádra
(radnice s bohatě zdobeným průčelím ze 16. stol, kostel sv. Marie, jehož
nejstarší část pochází údajně z 9. stol., pozdně gotický palác Manzioli
v benátském stylu).
Na nejvyšším místě města kostel sv. Maura (Mavera)
s o samotě stojící kamennou zvonicí, jež tvoří dominantu města. Pochází
z 16 stol., byl však v pozdějších stoletích výrazně přestavěn. Ve
městě i několik dalších drobnějších kostelů (kostel sv. Dominika na Kristanově
trgu, kostel sv. Kateřiny na místě bývalého kláštera mezi ulicemi Smarekarjeva
a Gregorčičeva severně od něj…).
Jako hlavní třída starého města slouží relativně
široká Gregorčičeva ulica. Za nejvýznamnější architektonickou památku města
bývá uváděn barokní palác Besenghi degli Ughi mezi kostelem sv. Mauricia a
Manzionijevim trgem, ale mě osobně nijak nezaujal.
Faktickým centrem Izoly je okolí Trgu Republike na
pomezí starého a nového města (pošta, obchody, turistické informace, zastávka
autobusů). Trh naleznete na Kristinově trgu v jižní části historického
jádra.
Na západním okraji města malebný přístav (převážně
jachty a motorové čluny), na východním okraji v zálivu Viližan nákladní
přístav a průmyslové podniky. Na jihovýchodním pobřeží tohoto zálivu kemp
Jadranka. Na křižovatce proti vstupu do kempu parní lokomotiva (v jakémsi
skleněném „akváriu“, takže není možné si ji ani pořádně prohlédnout, ani
vyfotografovat) jako památka na železnici „Parenzana“ z Terstu do Poreče
(v těchto místech bývalo Izolské nádraží). Další památkou na tuto železnici je
malé železniční muzeum v centru (ulice Alme Vivode 3 – proti kostelu sv.
Kateřiny). Na severozápadní části poloostrova pěkný park, na nějž navazuje
volně přístupná městská pláž „Svetilnik“ (Maják).
Ve východní části bývalého ostrova (mezi
historickým jádrem a průmyslovou čtvrtí), stejně jako v novější části
jižně od historického jádra převážně vilová zástavba, mnohdy s krásnými
zahradami (cypřiše, palmy, oleandry…).
Web:
http://www.slo-istra.com/izola/slo.asp
http://www.burger.si/Izola/Izola.htm
http://razor.arnes.si/~esleko/parencana/izola.html
http://www.slovenia.info/?_ctg_kraji=2781
http://www.ntz-nta.si/default.asp?id=3394
http://www.hister.org/postcard-direct/images/Izola/indexS.html
Okolí:
Mořské pobřeží východně od Izoly (směrem na Koper) je významnou lokalitou „mořské trávy“ Posidonia
oceanica (přírodní památka). Bezprostředně po pobřeží (souběžně
s frekventovanou silnicí) zde vede cyklostezka v trase bývalé železnice
Parenzana. Cyklostezka v trase této železnice vede i jihozápadně od Izoly
směrem na Strunjan (za Jagodie prochází tunelem).
Západně od Izoly leží Simonův záliv s plážemí a za
ním další přírodní památka – Strunjanské útesy.
Zástavba Izoly přímo navazuje na sousední Jagodie.
úvodní stránka / rejstřík míst / záznam
v deníku
červen 2006