ZÁSMUKY
k.ú.
Zásmuky (Hornosázavská pahorkatina / Kolínsko)
Město při potoku Špandava, převážně
nad jeho pravým břehem (
Zásmuky jsou prvně
zmiňovány roku 1285, osídlení zde je však prokazatelně staršího původu, o čemž
svědčí starobylost jména i existence (dnes bohužel již neexistujícího)
románského kostela. Vždy byly příslušenstvím zdejší tvrze, později zámku. Roku
1542 povýšeny na městečko. Vážně postiženy za třicetileté války, kdy zahynulo
přes polovinu obyvatel. Obnova města ve 2. polovině 17. stol. za Adolfa
Vratislava ze Šternberka (mimo jiné postaven nový kostel, koncem století pak
založen Františkánský zámek a zřízen dvůr a park při zámku; pamětní kámen na
náměstí). Rozvoj města pokračoval i během 18. stol. kdy mezi lety
znak, udělený zřejmě v souvislosti s povýšením
na městečko roku 1542, neboť červenostříbrná orlice
je převzata z erbu rodu manželky tehdejšího pána na Zásmukách Adama
z Říčan, Čejků z Olbramovic
Husův sbor č.p. 378 z roku 1936 – funkcionalistická
stavba dle projektu Vladimíra Wallenfelse - severně od kostela, na místě bývalé farské
stodoly
dům č.p. 51 se znakem města v Havlíčkově ulici
dům č.p. 48 v Havlíčkově ulici
domovní znamení na domě č.p. 20 v Havlíčkově ulici
roubenky č.p. 170 z přelomu
bývalý hostinec Na dupandě č.p.
203 v severní části města
kříž z r. 1842 před bývalým hostincem Na dupandě; původně označoval městské mýto, na dnešní místo
přenesen 1960
Husův kámen v nejsevernější části města nedaleko
nádraží, v severní části Barákovy ulice
dětské hřiště u nádraží
komunitní zahrádka v ulici Na Ohrádce, zřízená v roce 2014 místní
organizací Českého svazu ochránců přírody
veřejný hydrant (studna?) ve východní části Polákovy ulice
Komenského náměstí
Nepravidelný prostor,
rozdělený hlavní silnici (bývalou císařskou silnicí z Prahy do Kutné Hory)
na dvě samostatné části – východnější trojúhelníkovou, na severní a východní
straně obestavěnou klasickou městskou zástavbou (mimo jiné škola, radnice či
fara) a západnější zhruba obdélnou, jejíž severní část vyplňuje areál kostela
Nanebevzetí Panny Marie, západní a jižní stranu ohraničují hospodářské budovy
zámeckého areálu. Ve východní části náměstí stojí socha sv. Jana Napomuckého a historizující trafostanice (dříve zde barokní
kašna se sochou sv. Floriána), v západní části, která má spíše charakter
parkově upraveného vstupu do zámku, Mariánský sloup.
Není zcela jasné, kdy
náměstí vzniklo; existují minimálně tři varianty – v době vrcholného
středověku jako náves nově zformované vsi, kolem poloviny 16. stol.
v souvislosti s povýšením Zásmuk na městečko
a nebo až při celkové obnově města po třicetileté válce ve 2. pol. 17. stol., kdy mimo jiné získali Zásmuky právo trhů
(1669; zdá se, že do té doby ho neměli). Každopádně jde o útvar druhotně
vložený do starší zástavby, kterou reprezentovalo několik shluků statků,
částečně vystopovatelných v půdorysu města
dodnes (např. jižně od zámku). Lze se domnívat, že náměstí tvořilo původně více
méně obdélný prostor, jehož jihozápadní část byla zabrána až později (po roce
1690) parkem a hospodářskými budovami zámku.
severní strana náměstí
radnice č.p. 133 z roku 1731 v severovýchodním
rohu náměstí s městským erbem na průčelí
děkanství č.p. 136 z roku 1752 na severní straně
náměstí se sochou sv. Jana Nepomuckého z r. 1765 nad vchodem
pomník padlým v 1. a 2. světové válce na domě č.p.
134-135; nad ním opět městský znak
východní strana náměstí dnes (říjen 2014) a roku 1910 (cestyapamatky.cz); kašna zanikla
roku 1921, socha sv. Floriána je v současné době v lapidáriu v Mnichově
Hradišti
secesní škola č.p. 94 z roku 1909 dle návrhu místního
architekta Karla Pokorného v severní části východní fronty náměstí; na
štítě sousoší Komenského s žáky
hostinec Nová hospoda (původně panská pivovarská hospoda U
železného pařezu; doložená již roku 1542) č.p. 12 na jižní straně náměstí
socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1717
s aliančním znakem Františka Damiána ze
Šternberka a Marie Josefíny z Trautmannsdorfu;
původně stávala u kláštera, na dnešní místo přenesena roku 1841 (nemovitá
kulturní památka)
gotizující trafostanice s městským erbem z roku
1914
pamětní kámen „obnovitele města″ Adolfa Vratislava
ze Šternberka
kostel Nanebevzetí Panny Marie (nemovitá
kulturní památka)
Novorománský kostel se
starší, novorománsky upravenou věží na terase v severozápadní části
náměstí. Severovýchodně od kostela v rohu bývalého hřbitova na hraně
terasy klasicistní márnice, k níž z vnější strany přistavěna barokní
výklenková kaple (jediná dochovaná z původně tří, vestavěných do hřbitovní
zdi).
Původní drobný románský
kostel z pol. 13. stol. (který v sobě dle
některých badatelů ukrýval ještě starší raně středověkou svatyni) se stal
v pol. 14. stol. sakristií gotického chrámu. Radikálně
přestavěn barokně (1679, 1721), přesto stále zůstával v rámci stavby
zachován původní románský i gotický kostel. Vše s výjimkou barokní věže
1898 zbořeno a v letech 1900-1903 nahrazeno novorománskou stavbou dle
návrhu J. Krcha. Do roku 1790 kolem kostela hřbitov.
novorománský kostel Nanebevzetí Panny Marie
portál kostela
misijní kříž u kostela
původně márnice ze 40. let 18. stol., v letech
1816-17 upravena klasicistně na márnici
výklenková barokní kaplička ze 40. let 18. stol. z vnější
strany márnice, pod terasou v úrovni náměstí; dříve zde bylo dřevěné
sousoší Kalvárie, dnes obraz Ukřižování od Libuše Hoznauerové
z roku 2008
ještě jednou celkový pohled, v popředí bývalý barokní
špitál
Mariánský sloup (nemovitá kulturní památka)
Barokní sousoší
v prostoru mezi kostelem a jírovcovou alejí
k zámku. Centrální sloup se sochou Panny Marie Neposkvrněné (Immaculaty) na vrcholu a reliéfem sv. Rozálie
v podnoží je doplněn čtyřmi samostatnými sloupky se sochami sv.
Šebestiána, sv. Rocha, sv. Jana Nepomuckého a sv.
Ignáce. Celek obklopuje kamenná balustráda.
mariánský sloup
z dílny sochaře Františka Martina Katterbauera
postaven roku 1700 zřejmě na místě starší sochy Panny Marie z roku
1679, které bylo připisováno odvrácení moru v roce 1680. V dataci
čtyř soch světců se prameny rozcházejí; někdo je považuje za současné
s centrálním sloupem (v tom případě by šlo o jednu z nejstarších soch
sv. Jana Nepomuckého), někdo je datuje až do r. 1745. Balustráda byla dle
některých autorů doplněna až roku 1818, avšak vzhledem k její podobnosti
s výzdobou Grotty v zámeckém parku lze
spíše soudit taktéž na dobu kolem roku 1700.
Mariánský sloup
socha Immaculaty na vrcholu
sloupu
plastika sv. Rozálie, ochránkyně před morem
sochy sv. Šebestiána, sv. Františka Xaverského (Ignáce ?),
sv. Jana Nepomuckého a sv. Rocha
zámek č.p. 1 (nemovitá kulturní památka)
Čtyřkřídlý zámek,
uchovávající v sobě pozůstatky středověké tvrze (východní, severní a
západní křídlo, to včetně středověkých sklepů; středověký původ východního
křídla je někdy zpochybňován, středověké zdivo v tomto křídle by mohlo být
též pozůstatky hlavní a parkánové hradby). V těsném západním sousedství
obdélná budova tzv. Starého zámku (č.p. 380), zřejmě renesanční stavba
vestavěná do původního obranného příkopu (ve východní zdi bylo identifikováno
zdivo původní hradby, úzká ulička mezi vlastním zámkem a „Starým zámkem“ je
považována za původní parkán), s vlastním zámkem propojená krytým můstkem.
Východně od zámku park s „Grottou“. Severně se
rozkládal rozlehlý hospodářský dvůr a předzámčí, z něhož zachována jen
část východního traktu s vstupní věží celého areálu (č.p.
Kdy byla tvrz vybudována
ani jaký měla stavební vývoj není známo. V nějaké podobě stála zřejmě již
koncem 13. stol., za prvního doloženého držitele vsi Sulislava
ze Zásmuk, byť výslovně je doložena až mnohem
později. Tříkřídlý gotický objekt dochovaný ve zdivu dnešního zámku, postavená
na hraně terasy nad pravým břehem Špandavy, se
velikostí téměř blížil hradu, v období pozdní gotiky bylo severní křídlo
ještě na severní straně (na úkor parkánu) rozšířeno o další trakt. Zásmučtí ze Zásmuk drželi tvrz od pol. 14. do
konce 15. stol. Po řadě krátkodobých majitelů získávají Zásmuky roku 1530 páni
z Říčan a drží je až do roku 1583. Zřejmě za nich byl postaven tzv. Starý
zámek a také vytvořeno poměrně rozlehlé panství. Nejvýznamnějšími vlastníky Zásmuk byli Šternberkové, kteří
je získali roku 1637. Po roce 1690 došlo k radikální přestavbě tvrze na
raně barokní zámek, bylo vybudován rozlehlý dvůr včetně vstupního křídla,
oddělujícího zámecký areál od náměstí (které však někdy považováno též za
renesanční, barokně pouze upravené), a také park východně od zámku (park
v údolí Špandavy zřejmě až později). Poslední
radikálnější přestavby v 19. stol., které doplnily některé části o
novogotické prvky (v případě zámecké věže později opět odstraněny).
S výjimkou nucené správy SS a následného znárodnění (kdy zde armádní
sklady) drží zásmucký zámek Šternberkové dodnes. Roku
1982 zámek částečně vyhořel, v současné době probíhá rekonstrukce celého
areálu. Park volně přístupný, ze zámku přístupná v sezóně pouze Rytířský
sál, sloužící jako galerie.
předzámčí
vstupní věž areálu – současná stav (říjen 2014) a stav
v 80. letech 20. stol., s výmalbou aliančního znaku šternbersko-slavatovského mezi okny
barokní portál vstupní věže se znakem Šternberků
zazděný portál zbořeného východního křídla dvora
zámek
barokní portál zámku se znakem Šternberků
rekonstrukce podoby původní gotické tvrze (Encyklopedie
českých tvrzí; podle P. Chotěbora)
pozůstatky gotické tvrze (černě) a pozdně gotického zdiva
(šrafovaně) v suterénu a přízemí dnešního zámku
(Encyklopedie českých tvrzí; podle P. Chotěbora)
park s kašnou východně od zámku
pavilón v parku („grotta″),
zřejmě z doby kolem roku 1700
dnes nefunkční brána z náměstí do parku
bývalá brána na severním okraji parku; tato část parku
dnes zpustlá
klášter františkánů č.p. 26 (nemovitá
kulturní památka)
Klasický čtyřkřídlý raně barokní komplex kolem obdélného rajského
dvora stojí na návrší v jižní části města, při silnici na Kutnou Horu.
Východní křídlo areálu tvoří kostel sv. Františka Serafinského
s cenným raně barokním zařízením, zbývající tři křídla pak konvent. Ke
klášteru patří i rozlehlá zahrada, přecházející volně v klášterní hřbitov,
na němž jsou kromě františkánů a některých příslušníků šternberského rodu
pochování i padlí z prusko-rakouských válek 1757 (bitva u Kolína),
Klášter byl založen
Adolfem Vratislavem ze Šternberka roku 1690; jako spoluzakladatelé se
v zakládací listině uvádějí i příslušníci dalších dvou větví rodu (Václav Vojtěch
a Jan Václav), klášter je tak symbolicky zakládán celým šternberským rodem.
Postaven byl v letech 1691-94 (údajné autorství Jeana Baptisty Matheye je sporné, spíše nepravděpodobné; doložená je
naopak přítomnost architekta Andrei
de Quadri). Roku 1698 byla k východní straně
kostelní lodi přistavěna kaple sv. Antonína Paduánského, pod níž je rodová
krypta. Roku 1950 byl klášter zrušen, roku 1991 navrácen řádu.
celkový pohled na klášter s klášterním kostelem sv.
Františka Serafinského
klášterní kostel s kaplí sv. Antonína Paduánského
průčelí klášterního kostela; průčelní okno datováno 1693
portál kostela
dedikační nápis nad portálem kostela, datovaný do roku
sochy sv. Bonaventury, sv.
Františka Serafinského a sv. Antonína Paduánského na průčelí kostela
severní a západní křídlo kláštera
vstup do severního křídla kláštera
zděná brána do klášterní zahrady
nádraží č.p. 244
Malé úvraťové nádraží se
nachází na severním okraji města, v sousedství Zásmucké bažantnice.
Vzniklo v roce 1881, kdy sem byla dovedena trať z Peček, respektive
z Bošic. Roku 1887 byla prodloužena do Bečvár; nejprve jako vlečka, do roku 1901 i pro veřejnou
dopravu. V současné době zde pouze příležitostné jízdy (přes sezónu
historický motoráček Podlipanská lokálka).
zásmucké nádraží
výpravní budova
slepá kolej, která vedla dříve do areálu cukrovaru,
později lihovaru
Zajímavosti, poznámky:
Ø
Nejstarší verze pověstí o rytířích v Blaníku
nestaví do jejich čela sv. Václava, ale Zdeňka ze Zásmuk.
Údajně ve 14. stol., kdy byly Čechy napadeny cizinci, shromáždil tento rytíř
kolem sebe hlouček věrných a opevnil se s nimi na Blaníku. Nakonec ohromné
přesile podlehli, po bitvě však nikde nebyly nalezeny mrtvoly obránců a začalo
se šířit, že z hory je občas slyšet dupot a ržání
koní…
Ø
V Zásmukách se narodil básník Milota Zdirad Polák (1788), hudební skladatel, kapelník a učitel
František Kmoch (1848), stavitel Jan Falta (1859) a básník a překladatel Rudolf
Illový (1881). Ze Zásmuk
pocházejí též předkové básníka Jana Nerudy, který zde krátkou dobu i žil
(1836-38).
Literatura:
- Karel Kuča: Města a
městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 8. díl (Praha 2011)
- Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn a kol.:
Encyklopedie českých klášterů (Praha 1997)
- kol.: Encyklopedie českých tvrzí III - S-Ž (Praha
2005)
- Pavel Vlček: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků
(Praha 2001)
- Emanuel Poche a kol.:
Umělecké památky Čech 4 - T/Ž (Praha 1982)
- Tomáš Šimek a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku VI - Východní Čechy (Praha 1989
- Václav Vokolek, Jiří
Kuchař: Esoterické Čechy, Morava a Slezsko 8 - Střední Čechy VII (Praha 2007)
- Karel Hieke: České
zámecké parky a jejich dřeviny (Praha 1984)
Web:
- oficiální stránky města – http://www.zasmuky.cz
- oficiální stránky zámku - http://www.zamek-zasmuky.cz
- wikipedie – http://cs.wikipedia.org/wiki/Zásmuky
- Prostor - http://prostor-ad.cz/pruvodce/pvychod/zasmuky/zasmuky.htm
- cesty a památky - http://cestyapamatky.cz/kolinsko/zasmuky
- hrady.cz - http://www.hrady.cz/?OID=801
- atlas Česka - http://www.atlasceska.cz/stredocesky-kraj/zamek-zasmuky/
- středočeská zámky - http://www.stredoceske-zamky.cz/zamekzasmuky.html
další
místa v okolí (mapa) / Střední Polabí / rejstříky
říjen 2014