Praha

RADOTÍN

k.ú. Radotín (Hořovická pohorkatina, Pražská plošina / Praha)

Město při ústí Radotínského potoka do Vltavy (202 m n.m.), dnes součást Prahy (městská část Praha 16). Historické jádro kolem kostela nad soutokem - zde fara (č.p. 450 - postavena 1927 Cyrilem Bartoněm z Dobenína), základní škola, gymnázium Oty Pavla (č.p. 520 - původně Masarykova měšťanská škola z roku 1928, čestný titul „Oty Pavla″ nese škola od roku 2000, v té souvislosti zde také otevřena malá stálá expozice o životě a díle tohoto spisovatele a novináře) a radnice. Severozápadně od radnice parčík s Lípou republiky z roku 1968 a pomníkem. Severozápadně při Radotínském potoce bývalá náves, na východní straně přecházející přímo do sídliště! (dnes západní část Náměstí Osvoboditelů). Severovýchodně i jihozápadně od centra ve svazích nad údolím Berounky pak rozsáhlá výstavba rodinných domů. Hluboko do Radotínského údolí zasahuje tzv. Horní Radotín. Na Radotínském potoce v minulosti několik mlýnů. Takřka středem města prochází železniční trať. V ulici Vrážské (poblíž Horymírova náměstí) pomník Karla Smutného, který zde padl zde v květnu 1945. V západní části města zajímavý vodojem z roku 1930. Severně od něj na okraji zástavby nad ulicí Otínská nový hřbitov, zřízený 1984.

Okolí osídleno již od mladší doby kamenné. První písemná zmínka o Radotínu je z roku 993, kdy je zde v souvislosti se založením břevnovského kláštera uváděn knížecí dvůr (listina je sice falzem ze 13. stol., její věrohodnost je však velmi pravděpodobná). V pol. 12. stol. zmiňován přívoz a brod přes Mži (dnes Berounku) v Radotínu. Zdejší přechod přes Berounku byl velmi důležitý, protože od Lochkova podél Radotínského potoka vedla v té době jediná komunikace z Prahy na jih po levém břehu Vltavy (dnešní komunikace těsně podél řeky je až mnohem mladší, v té době spadaly skály přímo do řeky). 1292 darován králem Václavem II nově založenému Zbraslavskému klášteru - součástí zbraslavského panství pak s výjimkou 2. pol. 15. stol., kdy po vyplenění kláštera husity Radotín v rukou drobných šlechticů, až do konce feudalismu. V popisu z roku 1342 uváděna krčma, dva mlýny a přívoz. 1648 vypleněn Švédy. Rozvoj do té doby malé vesnice až ve 2. pol. 19. stol. po postavení železniční tratě a založení prvních průmyslových podniků v 70. letech (cementárna, cukrovar). Koncem 50. let výstavba prvních sídlišť. 14. 9. 1967 povýšen Radotín na město, 1974 připojen k Praze.

radnice (č.p. 23)

Budova nedaleko kostela je nově přestavěnou původní starou školou z roku 1873. V jejím těsném sousedství (v místech dnešního dvora radnice) stávala dnes již neexistující nejstarší školní budova, původní zádušní chalupy, v níž se vyučovalo od roku 1715.

základní škola (č.p. 102)

Nová školní budova, která nahradila starou školu (dnešní radnice) byla postavena roku 1901. Současná podoba je o 30 let mladší, kdy byla zvýšena o druhé patro. Na budově pamětní deska padlým legionářům.

kostel sv. Petra a Pavla (nemovitá kulturní památka)

Jednolodní kostel s hranolovou věží přistavěnou k východní straně trojbokého presbytáře leží na hraně terasy nad soutokem Berounky s Radotínským potokem. V přízemí věže sakristie. Na západním průčelí öttlingenský erb a nad ním v nice bohatě zdobené atiky nápis, připomínající opravu kostela v letech 1881-82. Hlavní oltář z doby kol. 1725 s obrazem Loučení sv. Petra a Pavla od malíře F.X.Palka. V presbytáři kopie obrazu Klanění králů z 18. stol. od Paola Veronese. Křtitelnice z leštěného sliveneckého mramoru z r.. 1927, její alpakové víčko se soškou sv. Jana Křtitele z r.1934. V podlaze lodi údajně dva náhrobní kameny z 18. stol. – radotínského řezníka Daniela Najpauera (+ 1740), který nechal zhotovit jeho syn Daniel r. 1745, a bludského mlynáře Jiřího Kratošky (+ 1754) s jeho manželkou Ludmilou (+ 1763), kteří by měli být pochování v kryptě pod kostelem.Varhany z dílny Karla Schiffnera pocházejí z r. 1881.

Kostel uváděn již v roce 1298, kdy byl postoupen Zbraslavskému klášteru. Vzhledem k jeho izolované poloze na strategickém místě, mimo vlastní středověké jádro vsi, je pravděpodobné, že byl součástí knížecího dvorce. Snad v letech 1726 - 1738 (dle jiných podkladů 1740 - 50) došlo k radikální přestavbě, kdy k původnímu presbytáři byla přistavěna dnešní loď (někdy uváděná skutečnost, že nový kostel byl postaven v sousedství původního, z něhož byla později upravena kostnice, se zdá pochybná). Poněkud nejasná je historie zvonice. Severně od původního gotického kostela stávala dřevěná zvonice, zbořená až roku 1812. Nová věž přistavěná k presbytáři byla dle některých informací postavena již v rámci přestavby v 1. pol. 18. stol., dle jiných až v souvislosti se zbořením staré zvonice. Každopádně tato věž byla o 4 m nižší než dnešní, do současné podoby dostavěna zřejmě až 1881. Na věži vysely tři zvony (největší z roku 1663 – zrekvírován 1942, prostřední 1707 – 1985 přemístěn do Třebotova, a nejmenší 1765 – zrekvírován 1917). V současné době na věži tři zvony přemístěné sem v 80. letech tři zvony ze zchátralého chrámu v Chotči z roku 1697 - sv. Kateřina, sv. Václav a sv. Barbora.

Kolem kostela bývalý hřbitov (zrušen 1880 - dochováno několik náhrobků, z nichž nejzajímavější “výklenková kaplička“ v jižní ohradní zdi).

hřbitov

Leží nedaleko od kostela, s nímž je pohledově spojen. Kovový centrální kříž. Při západní hřbitovní zdi márnice. Několik zajímavých náhrobků (např. Františka Hrnčíře, který padl v 1. sv. válce - s kamenným zvonem - či starosty Zbraslavského okresu Otakara Nebeského se sochou Krista). Též zde hrob mlynářského rodu Šarbochů, který působil v Radotínském údolí. U vstupu na hřbitov dvě mohutné lípy.

Založen v roce 1881, kdy nahradil starší hřbitov kolem kostela. Rozšířen 194O, od konce 6O. let též kolumbárium.

lávka přes Berounku

Zajímavá moderní stavba připomínající stěžeň plachetnice překračuje Berounku v těsném sousedství kostela. Hybridní ocelovo-betonovo-dřevěná konstrukce rozpětí 80 m a šíře 3 m byla postavena roku 1995 dle projektu pražského ateliéru AP. Dříve zde býval pontonový most.

Dolejší mlýn (čp. 25)

Též Šnajberkův či Broulímův. Stával na náhonu z Radotínského potoka severně od kostela. Dnes poměrně rozlehlý uzavřený dvůr s nápadným komínem, v jehož západní části obytný dům a ve východní části malý průmyslový provoz (toho času Vzduchotechnika, s.r.o.).

V listinách se vyskytuje od roku 1432. V 16. a 17. stol. byl v majetku vrchnosti. Od konce 17. stol. v majetku mlynářského rodu Vosolilů a poté Šnajberků. V roce 1864 zde umístěn Poštovní úřad. V provozu byl mlýn do konce 19. stol. 1900 jej koupil Antonín Vichr a řídil zde výrobu kovozboží s vlastní elektrárnou – vyráběly se tu železné postele, umyvadla, police, sáně… (objekt byl v té době obyvateli nazýván Vichrovna). Koncem první světové války objekt koupil V. Broulím a vybudoval zde „První českou továrnu emailových štítů“ čili smaltovnu.

železnice

Provoz na C a K české západní dráze ze Smíchova do Plzně, protínající jižní část města, byl zahájen 14. července 1862. Nádraží se nachází na levém břehu Radotínského potoka nedaleko jeho soutoku s Berounkou. Nádražní budova byla postavena roku 1868 a patří k nejstarším dosud zachovaným stavbám České západní dráhy. Od roku 1964 vychází z Radotínského nádraží i tzv. Jižní spojka, odklánějící nákladní dopravu přes Most inteligence do Krče a Vršovic.

Severovýchodně od nádraží se z hlavní trati odpojovala dnes již zrušená vlečka do továrních areálů mezi tratí a Berounkou (Prefa, Janka, Technometra a Tatra), jihozápadně od nádraží se pak odpojuje téměř 3 km dlouhá dosud funkční vlečka do Lochkovské cementárny v Radotínském údolí (vedoucí část své trasy ve skalním zářezu) z konce 50. let.

stará náves

Původní centrum středověkého osídlení Radotína při Radotínském potoce severně od kostela (a od železniční trati) tvoří dnes západní část Náměstí Osvoboditelů (jeho východní část tvoří sídliště na místě zrušené cementárny). Na západní straně je lemována zbytkem původní zástavby (nejzajímavější usedlost č.p. 6 a dům „U koruny″ č.p. 44, od pol. 60. let sloužící jako Radotínské kulturní středisko), východní strana zničena. V parku na návsi pomník padlým v 1. sv. válce (odhalen 1921) s pamětní deskou padlých v květnové revoluci 1945. Stával zde i pomník rudoarmějce. Po západní straně návsi vedl po staletí mlýnský náhon, přivádějící vodu z Radotínského potoka na Prostřední a Dolejší mlýn – zrušen až ve 30. letech 20. stol.

usedlost č.p. 6

Tzv. Havlovský či Štěrbovský grunt - jeden z posledních pozůstatků staré zástavby Radotína. Patrové stavení s polovalbovou střechou na západní straně Náměstí Osvoboditelů, k němuž přiléhá zděná brána a branka. Na budově pamětní deska statkáře a průmyslníka, vlastence, revolucionáře a poslance zemského i říšského sněmu Josefa Macháčka.

Usedlost byla v držení rodu Macháčků, ze kterého pocházelo několik radotínských rychtářů a starostů, od roku 1722 do roku 1850. Dnešní obytnou budovu postavil Josef Macháček v roce 1848 a traduje se, že když se toho roku postavil do čela ozbrojeného lidu, táhnoucího na pomoc Praze, byly v ještě nedostavěné stavbě vyráběny patrony pro boj proti Windisgrätzovi. Ve sklepě údajně propojen s původními objekty gruntu (označovanými někdy jako č.p. 6a). Pamětní deska byla odhalena roku 1898.

Prostřední mlýn (č.p. 27 – nemovitá kulturní památka)

Též Panský, Farářský, Farářův, Dědkův či U Hamanů. Stával na náhonu z Radotínského potoka potoce jižně od staré návsi. Dnes vilka v zahradě s mansardovou střechou a se soškou Panny Marie v nice v průčelí.

I tento mlýn je prvně zmiňován již k roku 1432. V 17. stol. byl klášterním majetkem. Mlynáři se zde často střídali, jediným rodem, který držel mlýn delší dobu, byla rodina Čisteckých (1775-1816. Na počátku 20. století jej koupil mlynář Karel Dědek, po kterém se mlýnu též někdy říká Dědkův. Na obytný dům ho přestavěl po první sv. válce radotínský kupec Bohumil Haman.

bývalá cementárna

Cementárnu v Radotíně západně od nádraží založila roku 1871 První pražská akciová továrna na hydraulický cement. Byla to po branické druhá cementárna na území dnešní Prahy. Představovala velký zdroj prachu a znečištění pro celou obec a proto byla koncem 50. let vybudována nová cementárna v Radotínském údolí, mimo aglomeraci, a tato roku 1963 uzavřena, následně pak v letech 1965-66 zbourána. Na jejím místě vzniklo koncem 80. let nové panelové sídliště (dnešní východní část Náměstí Osvoboditelů).

K cementárně patřila i úzkorozchodná dráha (rozchod 720 mm), která přivážela surovinu z lomů v Radotínském údolí. Fungovala téměř po celou dobu existence cementárny (vybudována 1873, zrušena 1963 – někdy uváděno již 1959), nejprve byly vagóny taženy koňmi (někdy i lidmi – plné vozíky pak jezdily z lomů samospádem), od 40. let lokomotivami. Z tříkolejného "nádraží" v areálu cementárny směřovala severním směrem mezi ulicemi Slinková a Vinohrady, přes ulici Stážovskou, po okraji Malého háje a dále dnešním Horním Radotínem (v trase ulice Safírová a Ledvická) do Lochkovského lomu a lomu Cikánka. V aglomeraci Radotína dnes nejsou po železnici patrné žádné stopy Pozůstatky dráhy jsou zřetelné na úpatí Malého háje a zejména pak v Radotínském údolí.

Böhmův mlýn (č.p. 11)

Též Hořejší, U Böhmů. Stával na Radotínském potoce na pomezí Horního a „Dolního“ Radotína. Dnes přestavěn na správní budovu Středního odborného učiliště.

První zmínka o mlýně je taktéž z roku 1432. 1618 – 1802 zde mlynařil rod Bluckých, po nich pak rod Veselých. Po roce 1886 koupil mlýn Emil Čumrda, po jeho smrti se vdova Amálie provdala za Jana Böhma, který u mlýna zřídil pilu. Posledním mlynářem byl dr. Dukát, který mlýn i pilu rozšířil. Po roce 1948 byl objekt znárodněn a byla zde zřízena Strojně-traktorová stanice, od roku 1960 pak střední odborné učiliště, zaměřené na opravy zemědělských strojů.

Hadrový mlýn (č.p. 12)

Též U Hadru, V Hadrech, Hadr, Hadrovský, později Brouchův. Stával při ústí Černé rokle do Radotínského údolí na severním okraji zástavby Horního Radotína. K mlýnu se váže privilegium krále Vladislava II. Jagellonského zbraslavskému opatu Janovi VI. z roku 1499, jímž mu povolil zpracovávat staré šaty na výrobu papíru (mimochodem to je první písemně doložená zpráva o výrobě papíru u nás). Šaty byly zpracovávány právě v tomto mlýnu – odtud jeho jméno. Ještě 1654 je zde uváděn mlynář Jan Drchota Hadra, následně však zřejmě zanikl, protože roku 1684 obnovuje mlýn „jež mnoho let pustý byl“ Jan Berounský řečený „z Hadru“. Jeho potomci zde hospodařili až do roku 1925. Koncem 19. stol. zde vznikla výletní restaurace U Brouchů (do rodiny Brouchů přešel mlýn sňatkem v 18. stol.) – jedna z prvních v oblasti Radotína – která se záhy stala oblíbeným místem nejrůznějších spolků a jakousi vstupní branou do Radotínského údolí. Ve dvacátém století byl objekt rozdělen na několik samostatných částí. Roku 1903 zřídila ve mlýně firma Bátra a Tichý (později Prastav) drtírnu kamene a dílny na opracování (broušení a leštění) mramoru. V obytné budově byla později výroba žehliček a jeden čas i sodovkárna. Restaurace s tanečním sálem fungovala až do 2. sv. války, po ní převzala objekt firma Flieder (Janka), která v ní zřídila jídelnu pro své učňovské středisko, postavené na zahradě mlýnu. Část budov, byť značně přestavěných, dosud dochována.

Zajímavosti:

Ø Z doby stěhování národů byl v Radotíně objeven hrob, ve kterém nalezen aureus, zlatá mince římského krále Arkadia, a zlatá přezka.

Ø V Hájkově Kronice České je psáno, že roku 840 Rod, bratr Zbraslavův, velký dům nad řekou Mží vybudoval a podle sebe ho Radotínem pojmenoval.

Ø Znak městu udělen roku 1971. V patě červeného štítu je modrá zvlněná voda, z níž vyrůstá do poloviny štítu sahající stříbrná hradební zeď z kvádrů, s cimbuřím o šesti stínkách. Nad zdí je v červeném poli štítu stříbrné ozubené kolo. Okolo znaku je zlato-stříbrný ozdobný erb s nápisem Radotín. Hradební zeď nad vodou symbolizuje město nad Berounkou, ozubené kolo připomíná zdejší průmysl.

Literatura:

- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 5. díl (Praha 2002)

- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 3. - P/Š (Praha 1980)

- Josef Klempera: Vodní mlýny v Čechách III (Praha 2001)

- Radotínský almanach 2000 (Radotín 2000) - web

- Milan Polák: Praha a železnice (Praha 2005)

- Dagmar Broncová (ad): Kniha o Praze 5 (Praha 1996)

- kol.: Okolí Prahy, západ - Turistický průvodce ČSFR 38 (Praha 1990)

- Karel Kuča: České, Moravské a Slezské zvonice (Praha 1995)

Web:

- oficiální stránky městské části

- neoficiální stránky městské části