VINOŘ

k.ú. Vinoř (Středolabská tabule / Praha)

Ves při Vinořském potoku, převážně na jeho levém břehu, na severovýchodním okraji Prahy (245 m n. m.). Historické jádro s kostelem a farou rozloženo kolem protáhlé návsi (Vinořské náměstí) na vyvýšené terase nad levým břehem potoka. Na jihozápadě je náves uzavřená rozlehlým panským dvorem, na nějž navazuje nepřístupný barokní zámek. Císařská silnice z Prahy do Brandýsa historické jádro míjí, původně tvořila východní hranici zástavby. Dnes však těžiště vinořské zástavby právě východně od této silnice; sahá až ke Ctěnickému háji a na severu je spojena s Přezleticemi. Nevelká průmyslová zástavba soustředěna v severní části vsi. Severně od historického jádra, dnes uvnitř zástavby, hřbitov s hrobkou Černínů. Na jižním okraji Vinoře přírodní rezervace Vinořský park, na jihovýchodním okraji rybníky Malá a Velká Obůrka a zalesněné skalnaté údolí Vinořského potoka, na západním okraji vzniká golfové hřiště.

Oblast osídlena již od doby kamenné (četné nálezy kultury vypíchané, únětické, knovízské, bylanské, hradištní - viz též Kamenný stůl, Hradiště, V Obůrkách). Za první zmínku o vsi je považována zakládací listina kapituly vyšehradské z roku 1088. Někteří badatelé však zmínku v této listině zpochybňují; další (nesporná) zmínka je pak k roku 1130, taktéž jako majetek kapituly vyšehradské. Ve 14. stol. ves rozdělena mezi několik vladyků, mezi nimiž se často objevují příslušníci pražského patricijského rodu Velfloviců, zvaných též „od Věže‟. V první čtvrtině 15. stol. získávají Vinoř Dubečtí z Dubče (jedna z větví Velfloviců) a připojují ji ke svému panství Dubeč. Při dělení dubečského panství roku 1542 připadá Vinoř k Průhonicím, později se vinořský statek opět osamostatňuje. Významnými majiteli skoro po celé 16. století jsou Zapští ze Zap. V první polovině 17. stol. se majitelé často střídají. Od roku 1650 až do konce feudalismu drželi Vinoř Černínové z Chudenic (v pol. 18.st. založil hrabě Wolfgang Maria Černín novou větev Černínů vinořských). Roku 1974 připojena k Praze, dnes městská část Praha-Vinoř.

znak městské části Praha-Vinoř – základem je znak vyšehradské kapituly coby prvního doloženého vlastníka Vinoře, přes něj položený vinný hrozen je mluvícím znamením

celkový pohled na Vinoř od severu; téměř uprostřed kostel, vpravo od něj zámek, v pozadí Vinořský park (říjen 2005)

pohled na historické centrum Vinoře s kostelem přes rybník Velká Obůrka (květen 2017)

domky č.p. 17 a 20 v Urbanické ulici pod kostelem (únor 2008, září 2007)

ulička V Podskalí při Vinořském potoce; pískovcová plošina v pozadí je součástí archeologické památky V Obůrkách (září 2007)

dvojice komínů firmy Autotech ve východní části Vinoře (květen 2017)

Vinořské náměstí

Nepravidelné, zhruba obdélné prostranství kopírující nedaleké údolí potoka. Severovýchodní strana náměstí je uzavřena areálem fary, kostelem Povýšení sv. Kříže a školou. Na jihovýchodní straně vjezd do panského dvora, jinak zde zástavba statků a vil. V parkově upravené ploše náměstí sousoší sv. Jana Nepomuckého a historická váha.

severní část náměstí s farou; pohled z kostelní věže (červen 2017)

pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého z roku 1755 z dílny F. I. Platzera; nemovitá kulturní památka (únor 2008)

vrchnostenská váha (květen 2017)

obecná škola z roku 1879 (únor 2008, říjen 2005)

statek č.p. 42 v severní části náměstí (září 2007, květen 2017)

novorenesanční vila č.p. 41 z konce 19. stol. dle návrhu arch. Buldry; nemovitá kulturní památka (květen 2017)

kostel Povýšení sv. Kříže

Barokní trojlodní kostel bazilikálního typu v dominantní poloze na terénní hraně nad levým břehem Vinořského potoka. Průčelní věž v jádru románská. Vybavení barokní z 18. stol. Ve vnější zdi sakristie zazděny dva náhrobní kameny (jeden z nich nečitelný). Kolem kostela ohrazený prostor bývalého hřbitova, dnes bez náhrobních kamenů. Při ohradní zdi za kostelem márnice.

Vznik kostela je kladen do 2. čtvrtiny 12. stol. (občasné úvahy o jeho starším předchůdci jsou pouhými spekulacemi). Z původní stavby, která byla jednolodním tribunovým kostelem, je dochována průčelní věž v celé výšce, včetně zazděného románského okénka; románské zdivo v lodi nelze zcela vyloučit. V 1. pol. 14. stol. kostel uváděn jako farní. Dnešní podoba barokní z doby kolem roku 1720. Upravován ještě roku 1888. Na hřbitově kolem kostela se pohřbívalo do roku 1805, kdy byl zřízen nový vinořský hřbitov.

celkový pohled na kostel (únor 2008, říjen 2005)

zastřešení severní lodi kostela (červen 2017)

náhrobní kámen Elišky z Kraselova, manželky Jana Dubečského z Dubče, z konce 15. stol., zazděný druhotně z vnější strany sakristie (červen 2017)

interiér lodi kostela (červen 2017)

hlavní oltář z 2. pol. 18. stol. s obrazem Povýšení sv. Kříže, pravděpodobně od I. Raaba, se sochami sv. Václava a sv. Ludmily (červen 2017)

boční oltáře (červen 2017)

kůr s varhany z roku 1781 (červen 2017)

barokní kazatelna a chodbička v síle zdi, umožňující přístup ze sakristie na kazatelnu (červen 2017)

zpovědnice (červen 2017)

celodřevěný lustr, pocházející původně z vinořského zámku (červen 2017)

křtitelnice (červen 2017)

jedno ze zastavení křížové cesty z roku 1992, autor Jaroslav Krajl (červen 2017)

kopie dokumentu z roku 1909, nalezeného při opravě podlahy sakristie roku 2013, nyní v sakristii vyvěšená (červen 2017)

krov kostelní lodi (červen 2017)

hodinový stroj ve věži; věž však nemá hodiny, stroj slouží pouze k řízení zvonění (červen 2017)

románské opukové zdivo věže v předposledním patře (červen 2017)

dřevěné vazby v předposledním patře věže (červen 2017)

schody do zvonového patra věže (červen 2017)

zazděné trojité sdružené románské okénko ve východní stěně zvonového patra věže; obdobná okénka na ostatních stranách byla zničena vybudováním současných oken (červen 2017)

starý zvon (červen 2017)

zvon darovaný roku 1933 manželkou majitele vinořského zámku M. Bělohřibkovou na památku jejich dcery Melanie (červen 2017)

malý zvon (červen 2017)

krov věže (červen 2017)

fara čp. 16 (nemovitá kulturní památka)

Barokní fara s unikátně zachovalým hospodářským dvorem (špýcharem a dalšími hospodářskými budovami) se nachází na severní straně náměstí. Od kostela je oddělena ulicí Urbanická. Pochází z druhé čtvrtiny 18. století a je patrně dílem F. M. Kaňky. Na zahradě fary památný strom lípa srdčitá (obvod kmene přes 4 m).

fara se sýpkou (říjen 2005)

pamětní deska na faře, připomínající protikomunistickou schůzku v září 1948 (říjen 2005)

Vinořská studánka

Zajímavá drobná stavba v ulici Urbanická, při zahradě domu č.p. 17. Sklípková studánka umístěná v soklu kříže; proto též někdy zvaná Pod křížkem.

celkový pohled na kříž se studánkou (únor 2008, červen 2012)

studánka-kříž před opravou; v pozadí dům č.p. 17 (říjen 2005)

kříž (říjen 2005)

kamenný sokl křížku s datací 1800 (únor 2008, září 2007, červen 2012)

vstup do studánkového sklípku (září 2007, červen 2012)

interiér studánky (říjen 2005)

panský dvůr (nemovitá kulturní památka)

Rozlehlý barokní hospodářský dvůr obdélníkového půdorysu se rozkládá mezi náměstím a zámkem.

Středověká věžová tvrz stála v ploše současného nádvoří dvora, zhruba při středu severovýchodního křídla (zanikla bez viditelných stop, doložena však starými plány dvora). Tvrz prvně zmiňována roku 1386 a přesto, že několikrát během historie je uváděna jako pustá, existovala ještě koncem 17. stol. (zbořena údajně mezi lety 1720-1730). Kolem ní postupně vznikl hospodářský dvůr, jehož součástí byl i pivovar. Současná podoba dvora je z 18. století, upravován byl v 19. a 20. století. Památková ochrana se vztahuje pouze na budovy z 18. stol., tedy na dnes nevyužívaný objekt č.p. 37 s kovárnou, tvořící severní část severovýchodní fronty dvora, částečně podsklepenou obytnou (původně též administrativní) budovu na severozápadní straně dvora (dnes č.p. 127, 128, 129 a 144), sýpku v jižním rohu areálu a vstupní pilířovou bránu se zbytky ohradní zdi na severu dvora.

návesní průčelí památkově chráněného objektu na severní straně dvora (říjen 2005)

drobný špýchárek z 2. pol. 19. stol. v západním rohu dvora, v sousedství č.p. 144 (květen 2017, červen 2017)

památkově chráněná barokní budova na severovýchodě dvora se zazděnými nádvorními arkádami a nárožní bosáží (květen 2017)

barokní interiéry severovýchodní budovy, upravované ve 20. stol. (květen 2017)

vstup do podkroví severovýchodní budovy (květen 2017)

jižní část východní fronty dvora – č.p. 37 – z 19. stol. (květen 2017)

jihozápadní část areálu s barokní sýpkou, stájí z poč. 20. stol. a hospodářskou budovou se shozy na seno z 1. pol. 19. stol. (květen 2017)

v ploše dvora (říjen 2005, únor 2008)

rekonstrukce předpokládané podoby vinořské tvrze (z expozice o historii Vinoře na ctěnickém zámku)

zámek č.p. 38 (nemovitá kulturní památka)

Barokní zámek typu maison de plaisance (venkovský zámeček určený k občasnému pobytu) leží na jihozápadním okraji Vinoře. Hlavní budova je téměř čtvercového půdorysu (30 x 29 m) s prostornou centrální dvoranou osvětlenou polygonálním světlíkem. Dvě k severovýchodu vybíhající hospodářská křídla (stáje, byty pro služebnictvo… - dnes č.p. 130 a 131) uzavírají spolu s hlavní budovou zámku čestný dvůr. Zámek včetně jeho bezprostředního okolí pro veřejnost uzavřen (využíván policií). Jihovýchodním směrem na zámek navazuje rozlehlý volně přístupný park a obora.

Současná podoba zámku je především dílem Františka Maxmiliána Kaňky, dle jehož projektu byl vystavěn v letech 1719-24 pro Františka Josefa Černína z Chudenic. Pravděpodobně však nešlo o novostavbu, nýbrž o přestavbu staršího loveckého zámečku obdobného půdorysu z počátku 18. stol. (připisován je G. B. Alliprandimu, jehož stylu by půdorys zámku i více odpovídal než F. M. Kaňkovi). Rokoková přestavba proběhla v letech 1769-74 (mimo jiné úpravy zahradního průčelí). Černínové drželi zámek až do vzniku republiky, poté ho převzal stát a svěřil do užívání řádu anglických panen jako náhrada za jiné, zestátněné budovy. V letech 1919-20 zámek upravoval V. Voráček. Roku 1925 koupil zámek bankéř Jindřich Bělohříbek. Po 2. světové válce byl opět zestátněn; několik let zde byla ubytovna jugoslávské učňovské mládeže, poté internátní škola pro mentálně postižené děti. Od roku 1952 zámek využívá ministerstvo vnitra.

průčelí zámku s erbem Černínů z Chudenic (červen 2017)

půdorys zámku

pohled na zámek a budovy čestného dvora (červen 2017)

jírovcové stromořadí k zámku; vně uzavřeného areálu (červen 2017)

domek před zámkem; vně uzavřeného areálu (červen 2017)

ohradní zdi podél silnice nedaleko zámku; případná souvislost se zámkem nejasná (červen 2017)

hřbitov

Vinořský hřbitov se nachází při křižovatce silnice z Prahy do Brandýsa se silnicí do Přezletic. Uprostřed hřbitova cihlová hrobka Černínů z Chudenic. Před hřbitovem park s několika válečnými pomníky.

Hřbitov založen roku 1805, kdy nahradil původní hřbitov kolem kostela.

hrobka Černínů z 1. pol. 19. stol. - mimořádně cenný doklad klasicistní architektury; nemovitá kulturní památka (září 2007)

znak Černínů z Chudenic na průčelí hrobky (září 2007)

centrální hřbitovní kříž před hrobkou (září 2007)

funerální plastiky na vinořském hřbitově (září 2007)

pomník padlým v 1. sv. válce z roku 1921 od sochaře Antonína Kotrby v parku před hřbitovem (září 2007)

pomník obětem 2. sv. války z roku 1946 v parku před hřbitovem (září 2007)

pomník Rudé armádě z roku 1946 od Taťány Konstantinové v parku před hřbitovem (září 2007)

rybník U Pohanků

Rybník na Vinořském potoce, na jižním okraji Vinoře při Živanické ulici. Též Pohankův rybník či prostě „Pohaňák‟.

Rybník starého založení; je zakreslen již na mapách z 2. pol. 18. stol. Lze se setkat s tvrzením, že pod rybníkem býval mlýn. Nepodařilo se mi nalézt žádný jednoznačný důkaz (není zakreslen v žádné z mně známých starých map, ani nikde výslovně zmiňován, naopak v popisu Vinoře z 1. pol. 19. stol. je uváděn jen jediný mlýn - dnešní č.p. 44), ale vzhledem k tomu, že popisy vinořského panství z konce 16. stol. uvádějí ve Vinoři dva mlýny, nelze jeho existenci vyloučit. V roce 1996 došlo k celkové asanaci rybníka, mimo jiné z důvodu vysokého obsahu těžkých kovů v sedimentech.

Součást přírodní rezervace Vinořský park. Historicky však zřejmě nebyl součástí zámeckého parku.

klenutý vtok Vinořského potoka do rybníka (červen 2017)

rybník U Pohanků (září 2007)

opravená hráz rybníka (září 2011)

pohled ke hrázi rybníka; pokud je pod hrází skutečně dochovaný mlýn, pak by to musela být jedna z těchto budov (červen 2017)

cukrovar

Spolkový cukrovar rolnický stál ve východní části Vinoře nad levým břehem Vinořského potoka. Založen byl roku 1870, 1953 zrušen (trvalé problémy s nedostatkem vody a řepy), komín a část budov zbořeny roku 2001, zbytek cukrovaru na přelomu let 2009 / 2010. Dochován domek č.p. 133 při silnici Mladoboleslavská a související rybníky – Cukrovarský, u Podolanky a snad i Velká Obůrka.

původní podoba cukrovaru (ze staré pohlednice a infotabule naučné stezky)

cukrovar krátce před demolicí, již se zbořeným komínem (koda.kominari.cz)

domek č.p. 133, asi jediná dochovaná stavba cukrovarského areálu (květen 2017)

Svatá cesta (nemovitá kulturní památka)

Vinoří prochází tzv. Svatá cesta (Via Sancta), poutní cesta z Prahy do Staré Boleslavi k Paladiu země české. Dle legendy jde o cestu, po které byly do Prahy z Boleslavi převáženy ostatky sv. Václava (Prahu se Starou Boleslaví však v těch dobách spojovala ještě jedna cesta, severněji – přes Prosek a Popovice – a někteří autoři považují za původní poutní cestu právě tu). 44 výklenkových kaplí podél cesty od Špitálské brány přes Vysočany, Kbely, Vinoř, Podolánku, Dřevčice, Vrábí a Brandýs bylo postaveno v letech 1674-1690 přičiněním staroboleslavských jezuitů. Kaple byly stavěny v pravidelných rozestupech (cca půl kilometru), měly téměř jednotnou podobu, každá měla svého donátora, její výzdoba připomínala některé mariánské poutní místo v Čechách (odtud jejich jména) a také výjevy ze života sv. Václava.

Na katastru Vinoře stávalo sedm zastavení této cesty, v současné době se jich zde nachází pět. První dvě zastavení se nacházejí na jižním okraji nově budovaného golfového hřiště mezi Vinoří a Kbely; v minulosti se zde však nacházely kaple tři. Vzhledem k tomu, že původní zemská stezka vedla ze Kbel severněji než dnešní silnice (procházela prostorem dnešní železniční zastávky Kbely), leží západnější z kaplí poměrně daleko v hřišti. Obvykle bývá označována jako 23. kaple „Nezamyslická‟ (podle Madony Nezamyslické z Nezamyslic u Klatov), jejímž donátorem byl František hrabě z Kolovrat. Vzhledem k nejasnosti, kde přesně stávala dnes zaniklá kaple, známá jen ze starých map, nelze vyloučit ani možnost, že dochovaná kaple je ve skutečnosti kaplí 22., zvanou Litomyšlská (podle poutní sochy Panny Marie z kostela Povýšení sv. Kříže v Litomyšli; donátor Jan Bedřich hrabě z Trauttmansdorfu) a 23, kaple je zaniklá; k této variantě bych se s ohledem na zákres polohy kaplí v I. vojenském mapování přikláněl i já. Kaple blíže Vinoři, již při současné silnici, je 24. kaple, zvaná Nicovská (podle Panny Marie Nicovské z Nicova u Klatov; donátor Tomáš Sartorius. Následuje kaple 25., zvaná Obergürgentálská (podle Jiřetínské Madony z Horního Jiřetína čili Obergürgentálu v Podkrušnohoří; donátor pražský arcibiskup Jan Bedřich hrabě z Valdštejna), stojící v soukromé zahradě v jihozápadní části vsi v ulici Semtínská a 26. kaple, Pakenská (podle Madony z klášterního kostela v Nové Pace; donátor Jan Jáchym hrabě Slavata) v centru vsi u hřbitova. Ve východní části Vinoře stávali ještě další tři kaple: na křižovatce dnešních ulic Ke Mlýnku a U Bakaláře 27. kaple Plzeňská (dle Madony z katedrály sv. Bartoloměje v Plzni; donátor Adolf Vratislav hrabě ze Šternberka), na rohu ulic Mladoboleslavské a Štěpánovské 28. kaple Svatovítská (Hradopražská – dle Panny Marie „Madona Ara Coeli‟ ze svatovítského pokladu; donátor Václav Bílek z Bílenberka) a nedaleko mostu přes Ctěnický potok (v továrním areálu) 29. kaple Svatokřížská (dle Bolestné Panny Marie z kostela Svatého Kříže v Praze na Františku; donátor baron Wolfgang Maxmilián z Lammingenu); přičemž některé materiály zde uvádějí jen dvě kaple, kapli Svatokřížskou lokalizují do sousední Podolanky, což však odporuje zákresu kaplí na starých mapách. Ani jedna z těchto kaplí dnes na svém místě nestojí, jedna však byla přemístěna pod hráz Cukrovarského rybníku.

Nezamyslická (Litomyšlská ?) kaple v prostoru nově budovaného golfového hřiště (červen 2017)

Nicovská kaple (červen 2017)

Obergrügentálská kaple, otočená do parku „zády‟ (červen 2017)

Pakenská kaple (září 2007)

naučné stezky

Ve Vinoři jsou tři naučné stezky, zřízené základní organizací Českého svazu ochránců přírody „Natura, quo vadis? ‟, které jsou vzájemně propojené a tvoří jeden systém. Naučné stezky „Vinořský park a Satalická bažantnice‟ a „Vinoř – Jenštejn‟ začínají společně na autobusové zastávce Vinořský hřbitov, na jižní straně hráze Malé Obůrky mají společnou úvodní tabuli, načež stezka Vinořský park a Satalická bažantnice pokračuje proti proudu Vinořského potoka do Vinořského parku a dále přes Satalickou bažantnici do Satalic, druhá naopak po proudu Vinořského potoka směrem na Jenštejn (prozatím poslední informační tabule je však pod Cukrovarským rybníkem; do Jenštejna vede stezka pouze teoreticky). Na hrázi Cukrovarského rybníka se pak z této odpojuje stezka „Vinoř – zámek Ctěnice‟, procházející novou zástavbou v severní části Vinoře přes Ctěnický háj ke ctěnickému zámku. Všechny stezky jsou opatřeny vedle obsahově zajímavých informačních tabulí i řadou interaktivních prvků, bohužel z části poničených.

Naučná stezka Vinořský park a Satalická bažantnice byla otevřena v roce 2008, naučná stezka Vinoř – Jenštejn v roce 2010 a naučná stezka Vinoř - zámek Ctěnice v roce 2015.

zastavení naučné stezky Vinořský park a Satalická bažantnice v ulici V Podskalí a související interaktivní prvek – prstové bludiště, mající evokovat místní pověsti o podzemních chodbách (červen 2012)

plánek naučné stezky Vinořský park a Satalická bažantnice (žlutá turistická značka však již dnes nezačíná u vinořského hřbitova, ale přichází podél Vinořského potoka)

plánek naučné stezky Vinoř – Jenštejn (není zde vyznačeno odbočení naučné stezky Vinoř – zámek Ctěnice kousek před zastavením č. 5)

plánek naučné stezky Vinoř –zámek Ctěnice

Zajímavosti, poznámky:

Ø K jedněm z nejvýznamnějších archeologických objevů patří neolitický rondel – kruhová stavba o průměru 55-60 metrů obehnaná dvěma příkopy, se třemi či čtyřmi vstupy. Byl zachycen v roce 1988 při budování plynovodu a následně magnetometricky zaměřen. Ležel na západním okraji Vinoře, západně od dnešního domu č.p. 778; v prostoru, kde je dnes budováno golfové hřiště. několika dalšími záchrannými výzkumy bylo v prostoru Vinoře zachyceno rozsáhlé a velmi významné neolitické sídliště, snad související právě s tímto rondelem (jeho virtuální podoba byla zpracována jako aplikace pro „chytré telefony‟ - https://play.google.com/store/apps/details?id=com.virtualhistory.village2&hl=cs).

Ø Z období eneolitu (únětická kultura) pochází malá hliněná soška s růžky, interpretovaná jako soška býčka.

Ø Anežka Merhautová-Livorová uvádí v časopise Umění (1966) v kostelní věži krom románského okna ještě „pod ním portál (do poloviny vyzděný), ukončený odlehčovacím obloukem nad rovným břevnem, který vedl na tribunu původní jednolodní stavby‟. Netuším, kde tento portál hledat a zda nejde o nějakou mýlku; tam kde bych vstup na tribunu očekával, tedy v prostoru současného kůru, věž vůbec východní zeď nemá.

Ø Ještě v 19. stol. též Winarz.

Ø K Vinoři se váže řada legend o rozsáhlém podzemí (propojení s Prahou, Starou Boleslaví, Ctěnicemi, Jenštejnem…). Je jisté, že různé sklípky tesané v pískovcích zde existovaly a existují, vyloučit nejde ani rozsáhlejší prostory vzniklé podzemní těžbou písku (byť dnes není žádný takový prostor znám), avšak informace o rozsáhlém systému podzemních chodeb postrádají důvěryhodnosti a jsou velmi nepravděpodobné. Samostatným otazníkem je podzemí vinořského zámku, kde se informace odvolávají na řadu očitých svědků (mimo jiné údajně propadnutí traktoru nedaleko zámku roku 1960). Není důvod pochybovat o tom, že zámek skutečně nějaké podzemní prostory (sklepy, kanalizaci…) má, avšak těžko jde o pozůstatky středověké tvrze, neb ta stála jinde, jak uvedeno výše.

Ø Ke kostelu se váže pověst o pyšné hraběnce Černínové, která, protože na mši přišla ve střevíčkách z chlebu, se v kostele propadla.

Literatura:

- František Klifner: Vinoř 900 let (Vinoř 1988)

- Věra Pelzbauerová: Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů (Praha 2014)

- Pavel Vlček: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků (Praha 2001)

- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 4 - T/Ž (Praha 1982)

- Martin Ebel: Tvrz ve Vinoři u Prahy – Castellologica bohemica 5 (Praha 1996)

- kol.: Encyklopedie českých tvrzí III - S-Ž (Praha 2005)

- Anežka Merhautová-Livorová: Příspěvek ke katalogu raně středověké architektury v Čechách – Umění XIV/1 (1966)

- Václav Cílek, Milan Korba, Martin Majer: Podzemní Praha (Praha 2008)

Web:

- oficiální stránky městské části Praha-Vinoř – http://www.praha-vinor.cz

- wikipedie; obec - https://cs.wikipedia.org/wiki/Vinoř

- památkový katalog - http://www.pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&cadastralArea=Vino%C5%99&presenter=ElementsResults

- hrady.cz; kostel - http://www.hrady.cz/?OID=2075

- hrady.cz; zámek - http://www.hrady.cz/?OID=2074

- farnost - http://www.farnost-vinor.org

- komínová databáze - http://koda.kominari.cz/?action=karta&cislo=5264

- pražské studánky - http://portalzp.praha.eu/jnp/cz/priroda_krajina_a_zelen/prazske_studanky/prazske_studanky_vinorska.xhtml

- centrální registr studánek a pramenů - http://www.estudanky.eu/711-studanka-pod-krizkem

- Ústřední seznam ochrany přírody - http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=11116

- virtual travel - http://www.virtualtravel.cz/praha/vinor/vinorske-namesti.html

- ČSOP Natura, quo vadis?, naučné stezky - http://www.ginkgo-praha.org/natura/cinnost/naucne-stezky.html

- geocaching, rondel - https://www.geocaching.com/geocache/GC362ZK_misto-setkavani

- Svatá cesta - http://via-sancta.cz

- wikipedie; Svatá cesta - http://cs.wikipedia.org/wiki/Poutní_cesta_z_Prahy_do_Staré_Boleslavi

další místa v okolí (mapa) / Praha / rejstříky

červen 2017