POBALTÍ 2009

Lodí přes Gdaňský záliv

Gdaňské nádraží je velmi honosná budova. S monumentálním průčelím a hodinovou věží připomíná spíš nějakou radnici. Podchod opět plný obchůdků. Zdá se mi, že dražších než ve Varšavě (tam pečivo kolem 1 zlatky, tady téměř dvojnásobek), ale i tak jsou to v přepočtu velice příjemné ceny. Krájené koláče tu prodávají na váhu (takový „normální″ kousek vychází asi na 25 - 30 korun), koblih mají nejméně pět druhů (mimo jiné s jablečnou náplní či posýpanou nějakými oříšky) - a všechno výborné!

Starým městem míříme kolem mlýnů na Rybí trh, kde kupujeme lístky na „vodní tramvaj“ do Helu. Díky tomu, že je součástí městské dopravy, má velice příjemné ceny - dospělý 18 Zl, děti polovic.

Loď odplouvá až za dvě a půl hodiny, takže ještě máme čas se trošku rozhlédnout a něco sníst. Na nedalekém tržišti kupujeme trochu ovoce (meruňky 8 Zl/kg, divoké broskve 12 Zl/kg) a pár rychlokvašek (doufal jsem, že je tu potkáme). Pak se usazujeme pod hradní baštou na hodně pozdní oběd. Když už jsme skoro u moře, tak to chce nějaké ryby. Platýz (flandra) skvostný, halibut celkem nevýrazný. A taky šašlik, který jsme nepotkali už pořádných pár let. Netuše, že u všeho bude chleba, přidáváme k tomu i opékané brambory. Ceny nevypadaly na první pohled špatně (platýz 6,50 Zl/100g, halibut 8,50 Zl/100g, šašlik 13 Zl, brambory 6 Zl), přesto platíme 80 zlotých. Nevím, zda byly ryby tak velké, nebo připočítali navíc ještě oblohy, servírka si pro jistotu hned sebrala paragon... S přehledem nejdražší jídlo, jaké jsme za celou cestu měli. Ale nacpali jsme se dobře!

Poprvé tu potkáváme také jantar. Nebo „jantar“? Ohromný rozdíl v cenách mi zůstává záhadou. Jak je možné, že obdobný náhrdelník na stánku (byť je specializovaný na jantar, ne žádný kiosek s pochybnými suvenýry) stojí 2,5 zlatky a v obchodě třeba i stokrát tolik? Není to skutečný jantar, ale nějaká syntetická pryskyřice? Nebo je to odpad, méně kvalitní kámen, a proto je tak levný? Netuším...

Přístaviště je hned vedle bašty. Nádherný katamarán má tři paluby a bufet (s cenami nijak nepřekračujícími běžné hospodské zvyklosti - půllitrová Nestea za 4 zlatky, tyčinka Snickers za 3). Usazujeme se až úplně nahoře, byť pobyt tu chvílemi znepříjemňují komíny. Po Motlavě vplouváme do Staré Visly. Míjíme rozsáhlé loděnice se stovkami bizarních jeřábů, vypadajících v odpoledním slunci skutečně přízračně, a s několika právě stavěnými ohromnými loděmi, míjíme několik různých přístavů, míjíme zajímavou pevnost Wisloujšcie i Nowy Port se starým majákem a budovou kapitanátu. A pak už mezi dvěma bójkami vyplouváme na moře.

Teda - ještě se za zádí úplně neztratil Gdaňsk a už se na obzoru objevuje Helský poloostrov... Ale i tak to houpe dobře. Když po dvou hodinách vystupujeme v Helu, krok máme jak nefalšovaní námořníci.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku